Tozbee komentáře u knih

Omlouvám se za neznalost a naivitu, ale netušil jsem, s čím mám tu čest, když se mi kniha dostala do ruky. Po přečtení úvodníku jsem sice pojal podezření, ale autorovi (resp. jistému Štrasserrovi) jsem to sežral i s navijákem. V úvodní kapitole se prozření konečně dostavilo, nicméně cestu k obsahu jsem si ještě musel hledat. Zaujetí však rostlo a nakonec nezůstalo jedno oko suché. Nečetl jsem zdaleka jen "po kapitolkách na jedno vysratie", ale všude. Na konci knihy jsem dostal křeč do břišních svalů, knihu si opatřil a následně jí začal obdarovávat kolemjdoucí (a podle dosavadních zpráv v tom dotyční také pokračují). Mám podezření, že minimálně poslední dvě kapitoly shrnují témata, která se autorovi nepodařilo dostat do komiksu Rudo, ačkoli by tam seděla jako ulitá. Zkrátka parádní a hlavně originální záležitost, navíc pěkně udělaná kniha.

"Prežiť pár rokov v Sudáne znamená, že ste dobrodruh a ak to prežijete v zdraví, možete svojimi historkami baviť parížsku, londýnsku alebo newyorskú spoločnosť. Prežiť pár rokov u nás znamená, že ste chuj."

EDIT: Překlad uvedené pasáže v českém vydání je nuuudaaaa.

8 21.09.2017

Steinbeck si mě opakovaně získal. Je cítit, že každou z postav má opravdu rád a má pro ni hluboké pochopení. Některé pasáže, jako Fauniny rady pro Suzy nebo Hazelovo přemítání, jak vzít osud do vlastních rukou, mi v hlavě uvíznou na dlouhou dobu.

"Další věc jsou názory. Ty i já v jednom kuse překypujeme názorama. Starou belu máme, Suzy, ne názory. My prostě papouškujeme, co jsme slyšely nebo viděly v biografu. Bojíme se, že když se neprojevíme, zmeškáme autobus. To je druhý pravidlo: názory nech stranou, protože ve skutečnosti žádný nemáš."

5 30.08.2017

Psychedelická komiksová poezie. Jeden obraz působivější než druhý a téměř každý druhý si umím představit na stěně pokoje. Až jednou navštívím onen kraj, knihu beru s sebou.

3 29.08.2017

Souhlasím se shrnutím bonduly. Za sebe dodávám, že bych nebyl tak skeptický k možnému dopadu knihy. Jistě, nebude okamžitý, ale osobně se domnívám, že ten apel na zodpovědnější cestování je nezbytný a jeho naléhavost bude s léty nabývat na síle. Stačí si uvědomit dva zmíněné fakty: 1) Letecká doprava raketově roste, přesto zatím na dovolenou do zahraničí cestují letecky pouhé 2,5 % světové populace. 2) Cestovat chce každý (protože převládlo přesvědčení, že si to zasloužíme, a protože jen málokdo má tušení, že cestování není instantním dobrem).
V knize postrádám pozitivní příklady. Návrhy pro nedůvtipné čtenáře, jak si počínat zodpovědněji. Protože opravdu není řešením "zakázat" cestování. A druhou hvězdu musím strhnout za uspěchané vydání obsahující množství chyb.

" Dopyt turistov po kultúre a tradíciách iných kladie vysoké nároky na ľudí, ktorých navštevujeme. Ich možnosti získať podiel z našich peňazí závisia od toho, či ich budeme aj naďalej považovať za nedotknutých, pitoreskných a autentických. Odo dňa, keď si Mao, ktorá sprevádza turistov vo vietnamskej Sape, zadováži parabolickú anténu alebo auto, alebo chladničku s mrazničkou, alebo len iné oblečenie, budeme mať my turisti problém. Už nebude nedotknutá, a preto ani žiadaná ako fotografický objekt. Predmetom nášho konzumu nie je iba jej kultúra a tradície, ale aj jej chudoba. Musí zostať chudobná kvoli nám."

2 25.07.2017

Vážně pěkné zpracování! Náhled do dobových dokumentů a tisku poučný, výběr mě bavil. Dvě hvězdy dolů bohužel jít musely, beletristické pasáže jsem prolétal příliš rychle. Neorientuji se totiž v problematice natolik dobře, aby mi všechna jména něco říkala. A motivaci dohledávat si k nim další informace jsem jednoduše neměl – autor se nadmíru věnuje (vyfantazírovaným) myšlenkám postav, jejich neobvyklým postřehům apod.

24.07.2017

Docela mě fascinuje, že je možné dopředu vytipovat bestseller a pak ho masivním marketingem z ne právě zdařilého díla opravdu udělat. Hlavní hrdinka není jenom odpudivá (na takovém modelu se dá klidně úspěšně stavět), je taky zoufale otravná a charakterově a zejména stylem "psaní" (ačkoliv tady si nikdo deník nepíše) splývá s oběma dalšími hlavními postavami. Samotná zápletka se natahuje jak nudle u nosu k okamžiku, kdy si hlavní hrdinka konečně vzpomene. Čekání na tento okamžik bylo únavné a satisfakce se navíc nedostavila.

11 20.07.2017

Vynikající. Nastupte a nechejte se vtáhnout do světa druhé poloviny 18. století, ve kterém začínalo vzkvétat francouzské "impérium". A to i díky výpravě vzdělaného a pokorného (soudě podle tohoto deníku) L. A. de Bougainvilla.

"Jsem cestovatel a námořník: to znamená lhář a hlupák v očích té třídy líných a domýšlivých spisovatelů, kteří za žaluziemi svých pracoven do nekonečna filosofují o světě a o jeho obyvatelích a svrchovaně podrobují přírodu své představivosti. Je to způsob velmi podivný, věru nepochopitelný u lidí, kteří sami nic neviděli, ale vyhlašují dogmata jen na základě pozorování převzatých od týchž cestovatelů, jimž upírají schopnost vidět a myslet."

1 05.07.2017

Koncentrovaná deprese a zmar, takřka hmatatelná existenciální pomíjivost, z níž je občas člověk vytržen náznakem napětí. Místy mi Bradbary učaroval nečekanými slovními figurami a humorem. Na zbylé dva díly trilogie mě to ale nenalákalo. Možná na podzim.

"Kulatý obličej Fannie byl jako měsíc, dohlížející nad požadavky rozsáhlých teritorií jejího těla. Seděla podložena polštáři, dech jí unikal, zase se vracel a opět unikal, jako by se Fannie hrozila laviny, kterou by mohla spustit, kdyby se jen trochu víc zaklonila, váha jejího těla by ji strhla a svalstvo by jí zahltilo a rozdrtilo plíce a navždycky vyřadilo její hlas a uhasilo její světlo. (...) Stál jsem u jejích dveří a naslouchal. Nejdřív zaskřípění, jako by se vlnami prodírala obrovská loď. To se tam pohnula jakási velká myšlenka."

2 29.06.2017

Do knihy jsem se pustil zcela nepřipraven, bez očekávání, bez přečtení anotace na přebalu (čemuž se preventivně vyhýbám u všech knih). A řekl bych, že mě autor dostal tam, kde mě chtěl mít. Příběh ve mně zanechal takřka fyzické prožitky. Oceňuji zvolené téma, neboť takovou volbou si autor s ohledem na vyhrocenou společenskou situaci spíše přitíží. Ztotožňuji se s mnohými výtkami na adresu přílišné popisnosti textu, na absenci dialogů a na plochost příběhu, ale zároveň si troufám odhadnout, že autorově volbě rozumím. Krátké popisné věty vycházejí ze způsobu vnímání jednotlivce v cizím prostředí, kde se cítí ohrožen. Dialogy chybějí zkrátka proto, že se hrdinové s nikým nevybavují (jazyková bariéra). A hloubku by příběhu dodal podrobnější popis postav, jejich minulosti, motivů, názorů, což by vyprávění rozmělnilo, vyžádalo by si změnu formy, odvedlo pozornost od "únavy materiálu těl hrdinů" a zavdalo příčinu k moralizování. Těsně za čtyři.

"Klukovi došlo, že se žena bojí. Měla z něj strach. Znovu se pokusil usmát, lehce pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. Ale bylo to marné. Žena nic z toho nevnímala. Realita se mezi nimi náhle pokazila. Žena v něm, v celé té situaci viděla konkrétní, zcela přítomné ohrožení."

4 10.06.2017

Nevím, čím to přesně je, ale autorovi se v kresbě a zejména v textu nepodařilo přenést na mě hrůzu a pocit zmaru svírající hlavního hrdinu. Možná je to tím, že už mám k tématu docela načteno. Také mi nevyhovovala forma, kdy se ve faxech opakovaly události ztvárněné v dané kapitole - spíše bych očekával, že budou komiks doplňovat, rozšiřovat. Závěrečné album je ale určitě přínosné.
P. S.: Poznámka o neobjektivnosti komiksu je naprostý nesmysl (popsaný příběh ze své podstaty objektivní být nemůže).

2 22.05.2017

Unášený na vlnkách krásného jazyka, symboliky a náznaků jsem se opakovaně přistihl, že jsem uprostřed oceánu a od obzoru k obzoru žádná loď, která by mi poskytla pevnou "půdu" pod nohama. Krásná pohádka o jednom tajemném hostinci na kraji světa, kde se kříží tolik osudů, podobenství a myšlenek, že to bude chtít začít zase od začátku. Baricco umí.

"Taký bol hostinec Almayer. Istým sposobom bol pekný, ako vedia byť pekní len porazení. A priezračný ako všetko, čo je slabé. A dokonale osamotený, ako je osamotené niečo, čo sa stratilo."

3 22.05.2017

Skvělá konverzační oddechovka, po jejímž dočtení jsem si to dal zrychleně ještě jednou, abych se ujistil, jak se to má s bezčasím (ne)navazujících příběhů odehrávajících se ve velmi konkrétním čase.

"Nikde nie je povedané, že ak niekoho naozaj ľúbiš, ale veľmi, to najlepšie, čo možeš urobiť, je s ním žiť."

4 18.05.2017

Ztotožňuji se s dřívějšími kladnými hodnoceními, kniha mi připadala svou stručností, symbolikou a lehce poetickým (bariccovským) jazykem vskutku výjimečná. Dojem mi zkazil pouze poněkud patetický závěr a "odhalení", které se pohybuje na hraně kýče.

"Je to divná bolest. (...) Umírat steskem po něčem, co nikdy neprožiješ."

7 10.05.2017

Opravdu neobyčejná a sugestivní kniha, která zprostředkovává příběhy a zkušenosti ze světa ležícího na dosah ruky. Ze světa tuláků na dně společenského žebříčku, který měl možnost poznat jen málokdo, neboť ho nikdo (pochopitelně) poznat nechce. Defilé odpudivých i milých a inspirujících postav popsaných s lehkostí a upřímností díky neobyčejnému pozorovacímu talentu Orwella (a skvělé paměti). Vyprávění, o kterém člověk netuší, kam se bude ubírat - stejně jako život.

"Žebrák pracuje, když stojí venku za každého počasí a dostává křečové žíly, chronické bronchitidy apod. Je to řemeslo jako každé jiné; ano, je zcela neužitečné, ale vždyť spousta úctyhodných povolání je také bez užitku. A jako sociální typ může být žebrák dobře přirovnán k mnoha jiným. Ve srovnání s prodavači většiny patentovaných léků je poctivý, ve srovnání s majiteli nedělních novin je ušlechtilý, ve srovnání s lidmi, kteří vám vnucují své zboží na splátky, je laskavý - zkrátka je to parazit, to ano, ale docela neškodný."

6 21.04.2017

Jazykový ohňostroj. Radost ze života. Výtečný nenucený humor. A skvělá forma - střídání hlavní dějové linie s okrajovými příběhy, které vyprávění obohacují a rozvíjejí do větší šíře. Obavy, že po Pláni Tortille budu typově podobné téma vnímat jako vyvařené, se rozhodně nenaplnily. Naopak, je to ještě lepší.

"Tohle mi vždycky připadalo podivné," přemýšlel nahlas doktor. "Vlastnosti, které u lidí obdivujeme, jako laskavost, štědrost, upřímnost, poctivost, porozumění a cit, jsou v našem systému pokládány za průvodní jevy neúspěchu. A ty povahové rysy, které se nám příčí, jako například práskavost, chamtivost, hrabivost, lakomství, domýšlivost a sobectví, jsou rysy úspěchu. A zatímco lidé obdivují ty první vlastnosti, milují produkty těch druhých."

4 06.04.2017

Samotné komiksy mě zaujaly jen v polovině případů. Ale hvězdu navíc si zaslouží téma a jeho zodpovědné zpracování. Tyhle příběhy opravdu stojí za připomenutí, na formu nehledě.

1 26.03.2017

Vydařené "dialogy". Poněkud mi vadilo, že se jich tolik odehrává na televizní obrazovce, což vyvolává dojem, že se podstatná část rozdělení Československa dojednala v diskusních pořadech.

26.03.2017

Podmanivé, nápadité, krásné!

1 26.03.2017

Jednotlivé kresby nejsou špatné (byť mi styl nesedí). Obrazy na stránce ale plynou nepřehledně, texty mají příšerný font. Příběh je na hranici trapnosti. Totální slátanina. Jako pokus o komiks tohoto druhu nemůžu hodnotit jinak než jako propadák.

21.03.2017

Dvě hvězdy za skvělý námět. Dvě hvězdy za přenádherné zpracování (díky, 65. pole!). Poslední hvězdu za jednotlivé texty ale dát nemůžu, byly pro mě mírným zklamáním. Očekával jsem více faktů a informací o tom, proč která ze "zemí" nedosáhla na mezinárodní uznání (pro ilustraci – u Tibetu je uveden pouze popis Dalajlámova úprku, nic víc). Stejně tak bych raději ve výběru viděl území usilující o uznání, namísto dávno zaniklých útvarů, po kterých dnes pes neštěkne. Těším se, až některé ze "zemí" navštívím.

2 15.03.2017