ToVy komentáře u knih

Dvacátá kniha Johannese Maria Simmela. Jak překvapivé knihy JMS jsou, do poloviny knihy si myslíte, že jste danou knihu nečetli, v polovině knize si na ni rozpomenete a dopředu víte, kam bude děj pokračovat, ale konec si opět nepamatujete. V tom jsou knihy JMS dobré, protože málokterou si přesně pamatujete od začátku do konce. Nad samotnou knihou se dá uvažovat různými způsoby. O smyslu života, o spravedlnosti, o náhodě, o osudu. O nezvratitelnosti činů minulých, které ač jsou sebelépe zahlazeny, a jak se zdá vše hraje skvěle do karet, jednou všechno vypluje na povrch. O různých věcech. A jestliže člověk několik let žil v obavě z drogové závislosti svých blízkých, ač neopodstatněně, je mu kniha velmi blízká, ale současně velmi tragická. Tolikrát se vám chce vykřiknout ne, nedělej to, nebo ano, udělej to, jak lehké je zpovzdálí sledovat něčí osud a znát všechny souvislosti a nemoci zasáhnout, když ten, koho sledujete, má zábrany vylíčit všem kolem sebe to, co vy víte a vy víte, že kdyby to věděli i ostatní, život by byl lehčí. Je to další kniha, ve které vystupuje postava z jiné knihy, opět je to policejní komisař, a protkává tak knihy JMS pěkně k sobě a postupně si začnete tyto vedlejší osoby, které nejsou ani pro děj podstatné, více a více uvědomovat a očekávat je v dalších knihách.

2 27.12.2019

Devatenáctá kniha Simmelova a první povídková. Musím souhlasit, že byl velmi dobře vybrán název knihy, protože povídka Dvaadvacet centimetrů něžnosti mi přišla jako nejlepší povídka. Musím naprosto upřímně říct, že budu spíš fanouškem románů než povídek od Simmela. Asi to bude opět dobou, kdy tyto povídky mohly zaujmout. U simmelových knih se člověk musí zamyslet nad dějem a možná hledá určitě paralely se svým životem, ale přistihuji se při myšlence, že když je povídka od Simmela krátká, není čas se nad nějakou paralelou zabývat a když je povídka od Simmela dlouhá, je to jen zbytečně natažená krátká povídka, kterou je někdy až otravné číst. Ač jsem velký fanoušek, tak simmelovy povídky budou zatím, až do další povídkové knihy, někde hodně vzadu z jeho tvorby.

1 09.11.2019

Osmnáctá kniha JMS aneb jednou to zklamání přijít muselo. Ne že by kniha byla výrazně špatná, ale já si nepamatuju, že bych s některou knihou JMS měl takový problém na pochopení, snad když jsem na základce vzal knihu Nemusí být vždycky kaviár a vůbec jsem ji nerozumněl a musel jsem si na pochopení nějaký ten rok počkat a teď ji řadim mezi jednu z nejlepších. Ale skutečně jsem snad do poloviny knihy strašně tápal, jestli správně chápu děj, některé scény mi přišly naprosto nepochopitelné nebo spíše nepředstavitelné, ale je to spíš asi tím, že jsem nezažil poválečné roky v Německu. Opravdu jsem každou stránku před sebou tlačil, abych tu knihu dočetl a poměrně mě i závěr zklamal, zdál se mi příliš useknutý. Postava Jakuba může být skutečně jen v knize. Jedna věc, která mě napadla při čtení byla, jak moc autobiografická byla postava pisálka Klause Maria Schreibera. Je to pro mě kniha plná rozporů. Jedna s nejdelších knih JMS, ale současně zatím nejhorší kniha JMS. K přečtení doporučuji maximálně skalním příznivcům JMS, kteří prostě cítí nutkání přečíst každou jeho knihu, jako jsem já.

1 12.10.2019

Třetí a poslední dětská kniha a celkově sedmnáctá kniha JMS. Jak už se dalo čekat, i třetí kniha má děti o něčem poučit. Autobus velký jako svět - boj mezi chytrostí a sounáležitostí a na druhé straně hlouposti a bezohlednosti, Moje matka se to nesmí nikdy dozvědět - o tom, jak nebezpečné je bavit se s cizími lidmi a konečně Plakat přísně zakázáno - o kamarádství, spolupráci, důvěře a spravedlnosti. JMS se v knize hodně odkazuje na německého spisovatele pro děti, jehož knihy v dětství snad každý Němec musel číst, proto nám připomínky tohoto autora až tam moc neřeknou. Ale myslím si, že je to skvělá knížka pro děti a myslím, že i dnešní děti by si všechny tři dětské knihy JMS měly přečíst, jelikož jsou dosti poučné, možná i kolikrát pro nás dospělé. Pro mě jako čtenáře JMS to byla spíš povinnost přečíst, abych docílil přečtení celé tvorby, už se těším na další klasickou simmelovku :-)

16.08.2019

Šestnáctá kniha Simmela, opět dětská. Po první dětské knize Autobus velký jako svět a před přečtením poslední dětské knížky Plakat přísně zakázáno, musím konstatovat, že i u dětských knih se Simmel drží svého společensko kritického tématu. V Autobusu to byl boj chytrosti a rozvážnosti s nadutostí a neuváženými činy, v této knize je zřejmě hlavním poselstvím asi nejčastější výzva rodičům svým dětem, nebavte se s cizími lidmi. Opravdu pěkný příběh a dětem bych tuto knížku doporučil, ale i dospělým, aby se někdy nad sebou zamysleli.

11.08.2019

Velmi čtivá kniha, nicméně pro úzkou skupinu čtenářů, kteří si však příjdou na své. Braková literatura, která však brakem není a nenechává vás dočíst kapitolu, abyste k ději sami nepřidali.

01.07.2018

Celkově patnáctá kniha a první dětská kniha JMS.
Otázkou je, co na tuto knihu říkají děti. Bohužel já ji v dětství nečetl a tak ji mohu posuzovat jako dospělý. Je pro děti velmi jednoduše napsaná, aby ji pochopily.
Co se mi na knize jako dospělému líbí je určitá charakteristika dobra a zla, nebo možná chytrého, ohleduplného a pospolitého jednání Tomáše a v druhém světle arogantního, sobeckého a vychytralého jednání Hynka. I někteří dospělí se takto chovají.

1 06.07.2014

Čtrnáctá kniha JMS. Musím říct, že mě dost překvapila. Společensko kritické romány od JMS nejsou pro mě příliš aktuální, jelikož JMS popisuje ve svých dějích aktuální společenskou situaci, která pro nás po 40 letech je už řekněme přežitá. Navíc ony společensko kritické romány ... mno nevím, já se vždy přiměju k tomu, abych sledoval děj a tu omáčku prostě jen přečetl. Nicméně Nikdo není ostrov je oproti takovým společensko kritickým knihám jako byla Všichni lidé bratry jsou nebo S láskou k vlasti nejdál dojdeš, úplně něčím jiným a toto téma je i současné, nebo nepříjde mi že by bylo nějak neaktuální, jelikož pohled na eutanázii či pohled na postižené děti a to kam se světem takové děti dál properou je pořád současné.
Zajímavá hra osudu, ať už v ráně osudu pro hlavní hrdinku (nepočítám-li Phila), nebo zajímavé rozuzlení některých pasáží je ba až nečekané a dosti mě překvapilo. Knihu rozhodně doporučuji.

2 29.06.2014

Šťastná nebo nešťastná třináctá kniha JMS?
Když jsem si přečetl někde recenzi na tuto knihu typu: "Dost hrůza. Jsou tam sáhodlouhé dialogy typu: "Miluji tě." Také tě miluji, nemohu bez tebe žít." apod.", tak jsem se mírně obával, protože jsem si přesně, opět, již nepamatoval o čem kniha byla a jak skončila, ač jsem ji, opět, už četl podruhé. A musím říct, že mě naprosto překvapila a plně s uvedeným komentářem nesouhlasím. Ano jsou tam pasáže o lásce, jak popisuje autor komentu, ale očividně autor nepochopil děj. Skvěle napsaná, skvělý nápad a přece něčím jiná, naprosto jiná od všech předcházejícíh dvanácti titulů JMS. A člověka, který má JMS načteného a omlouvám se, ale za člověká, který má načteného JMS, osobně považuji člověka, který přečetl alespoň třetinu jeho knih, to trkne během první padesátky stránek. Děj se odehrává chronologicky. Několika stránkový úvod, kterým příběh vlastně téměř končí, nepočítám, ten vtahuje do děje, ale zbytek příběhu je vyprávěn den po dni, bez jakýchkoliv odboček do daleké nebo ne tak daleké minulosti, jak u všech předchozích knih je to typické.
Kniha navíc nekončí přesně definovaným koncem, i když by se z pohledu smrti mohlo zdát, ale závěrečným prohlášením notáře Libellého, začínáte znovu přemítat o tom, kde je tedy skutečně pravda? Na pravo? Na levo? Nebo snad někde ve středu? Konspirace? Bláznovství? Láska? O všem takovém se dá přemýšlet na konci této knihy.
A ještě jeden osobní dovětek, ač přímo nesouvisí s dějem nebo s gro děje, neodpustím si zde vypsat jednu pronesenou frázi z knihy, která mě při čtení velmi oslovila, jelikož knihy občas půjčuji a tato fráze byla vypsána a označena v knize s jistým úmyslem, který mi před osmi lety, kdy jsem četl knihu poprvé a posléze ji propůjčil kolegyni, naprosto unikl nebo možná záměrně unikl, ale nyní mě oslovil:
"Lidé zacházejí s časem, jako by měli žít věčně. A přitom nikdo neví, kolik času mu ještě zbývá - rok, pět roků, minuta."
Co dodat na konci? Jen vítr to ví.

3 05.06.2014

Dvanáctá kniha JMS. A začínám nad sebou pochybovat, proč mám stále zafixované, že typickým znakem psaní Simmela je přeskakování děje a že HLAVNÍ HRDNINA VĚTŠINOU UMŘE. Možná jsem spíš více četl ty romány, kde hrdina umře. Nicméně ke knize.
Při dočtení knihy prostě nejde se na chvíli nezastavit a nezapřemýšlet o tom. O věcech mezi nebem a zemí, o věcech které znají jenom blázni, nebo možná my je chybně považujeme za blázny a oni skutečně disponují širším rozhledem. Avšak to už si musí posoudit každý sám, u mě to například tvrdě kontrastuje s mým přesvědčením, že osud je jednou dán, člověk se jen pohybuje podel mantinelů, které jsou někdy širší, někdy užší, ale vždy člověka dovedou tam, kam to osud určí.
Myslím si, že nám Čechům se kniha velmi dobře začne číst, což u JMS bývá někdy problém a do knihy se člověk skutečně začte až někdy po sta stranách, ale odkazem na jeden z největších milníků české historie vás do děje vtáhne velmi rychle.
Knize se dá jistě i sposta věcí vytknout a možná člověk, který během posledních pěti měsíců přečetl od JMS třináct knih, už je tak otupělý, že určité pasáže musí pozusovat za klišé a stálé opakování všeobecně známých tvrzení, ale kniha je velmi dobře zpracovaná a já věřím, že v době vydání musela být velmi úderná a žhavá, tím možná opět zmiňuji to, že ze současného pohledu jsou společenskokritické romány JMS dnes tak trošku mimo účinek, spíš mohou sloužit jako náhled palčivého té doby, člověk se ale od takových úvah musí odprostit a zaměřit se na maličkosti a ne na ty velké věci, pozorovat příběhy lidí a ne možné historické konspirace.
Neodpustím si, abych JMS neocenil za to, že ve své knize dal prostor pro Čechy tak významné smutné události a vylíčil ji tak, že jsem měl slzy na krajíčku, což u mě vše kolem 21.8.68 vyvolává vždy, tudíž to bylo dobré a nebolo to fádní.

2 26.05.2014

Jedenáctá kniha JMS. Nezalekněte se více jak šestsetipadesáti stránek. Jak u některých románů se dá JMS vytknout pasáže o ničem nebo možná o nečem, ale co je již není pro současnou společnost takovým trnem v patě, tak u tohoto románu ač je tak obsáhlý tyto pasáže jsou vynechané a pokud jsou, tak jsou velmi dobře pojaté. Úžasný příběh, který má spád a pořád chcete číst dál a dál, jelikož stále se příběh odhaluje více a více a už už chcete, aby jste konečně zjistili, jak celá historie dopadla.

13.05.2014

Na tuto desátou knihu JMS jsem se vůbec nětěšil, jednou jsem ji už četl, ale moc jsem si ji nepamatoval, ale co jsem věděl před začátkem čtení bylo, že ji nemám rád. A teď absolutně nechápu proč. Je to jedna z nejlepších knih JMS, ne však příběhem, i když i ten je dobrý, ale úžasným stylem psaní. To co u JMS tolik mám rád, prolínání dějů. Kniha jakoby popisovala udáslosti z minulosti (vzpomínky na léta po válce a charakteristiky postav), přítomnosti (hlavní děj) a budoucnosti (úvahy z vězení). Opět jedna kniha, kdy kolikrát musíte přemýšlet, v kterém ději se zrovna nacházíte. Autor píše píše a najednou se objeví pár vět z minulosti a znovu jste zpátky, kde autor psal před chvílí. Kniha díky tomu dostává spád a není nudná.

4 01.05.2014

Devátá kniha JMS, která se odehrává na zajímavém podkladu rozděleného Berlína několik let po postavení Zdi. Další důkaz hry osudu, jak lehce se člověk díky své minulosti a vyhlídce na lepší budoucnost zaplate do koloběhu událostí, které stejně vedou, přes veškeré sliby a závazky, tam kde musí skončit. Minulost nezvrátíš, dokud se s ní nevyrovnáš a nezaplatíš za ni. Myslím, že to je pro mě poučení z knihy.
Zajímavý příběh o tajných službách Východu a Západu, důkaz o propletenosti všech tajných služeb, a jejich vlivu na obyčejné lidi, o náhodách, které obyčejné lidi vedou k amorálnímu chování. Je toho hodně co tento příběh vypraví.

1 19.04.2014

Osmá kniha JMS, jedna z mých nejoblíbenějších a nejčtenějších, o čem svědčí vazba v havarijním stavu. Úžasná kniha, která vás stále nutí přemýšlet nad láskou, lží, smutkem, strachem. Všechno se zdá tak jednoduché a přece je tu jeden velký strach, strach z chudoby. Vše se děsně zamotává a člověk si říká, že se z toho už nedá vymotat a přece, nebýt toho hrozného strachu z chudoby, vše by nakonec snad i skončilo happy endem. Je to jedniná kniha, kterou si pomatuju přesně od JMS, ne že bych nevěděl o čem jsou knihy, které už jsem přečetl, ale vždycky když čtu knihu od JMS podruhé, nikdy si nepamatuju, jak nakonec skončí pointa děje, u této knihy si pamatuju vše, jak to začalo, jak to pokračovala a jak to skončilo. Opravdu doporučuji, zasněte se do mladické fantazie o životě a o jeho procitnutí do reality.

1 07.04.2014

Sedmá kniha JMS Svůj kalich hořkosti je určitou srdcovkou. Dalo by se napsat Svůj kalich hořkosti aneb jak jsem se zařekl, že budu číst jen JMS. Ano touto knihou to začalo...
...je další knihou, která mě dostala znovu do kolena...
Svůj kalich hořkosti vás pořád nechává v napětí. Právě, a tady bych skutečně řekl typickým, přeskakováním děje se to JMS daří. Chcete číst dál a dál, podaří se Peterovi natočit film? Podaří se Shirly pomoci od dítěte? Nezemře Peter? Ví všechno Joan? Jakou roli hraje Nataša? Bude film, když se ho podaří dotočit úspěšný? Začne Peter s Shirly pak svůj šťastný společný život? Dožene Petera jeho minulost? Bude vůbec schopen začít znova?
Mnoho otázek, které ale všechny budou zodpovězeny i přes veškeré slzy.

1 29.03.2014

Šestá kniha JMS, která jej povznesla na významné místo německých spisovatelů. Užasná kniha, kterou ale nedoporučuji nováčkům Simmela. Byla to moje první kniha od Simmela, hluboce zahrabaná v domácí knihovně. Četl jsem ji, nebo spíš pokoušel se jí poprvé přečíst někdy na přelomu základní a střední školy a samozřejmě jsem ji nedočetl, a to ne kvůli tomu, že by byla nezajímavá. Prostě jsem se v ní ztratil. Není neobvyklé, že se na jedné stránce ocitnete ve třech různých časových obdobích a dávat si dou souvislostí všechny osoby a děje, to už musí mít člověk od JMS něco přečteného, aby plně pochopil a přivykl si na přeskakování dějů. JMS jsem propadl až jinou knihou a až jsem měl něco přečteno, vrátil jsem se k této knize a byl jsem ohromený a když jsem jí teď znovu četl v chronologickém pořádku jak JMS své knihy psal, musím říct, že je to skutečně jeho první velká kniha. Úžasné.

2 17.03.2014

Pátá kniha JMS. Velmi příjemná na čtení.
...Uvažuji jaký smysl nebo význam tato kniha měla čtenáři dát, zda JMS zamýšlel, aby se čtenář zamyslel nad svou minulostí, zda jdou pálit mosty, zda jde znovu začít s čistým štítem, nebo snad chtěl poukázat na neměnnost člověka, zločinec zůstane zločincem, až se pro okolí může tvářit nejsvatěji, nebo jeho cílem byla spravedlnost, existuje spravedlnost, kniha to v ledasčem dokazuje, dá se obelhat spravedlnost, dá se vyváznout z jejich spáru a nebo konečně měla kniha dokázat, jak lehce se dá zničit láska, teatrálně nyní napíši, která hory přenáší, ta pravá, živočišná, uhrančivá a všechna přídavná jména, která si dovedete vymyslet, láska...
...o tomto tato kniha je, o tom, jak jedna malá zanedbatelná etůdka promíchá lidskými životy, nejprve nevinně a pak fatálně ...

3 27.02.2014

Čtvrtá kniha JMS, kde je už několik typických prvků psaní JMS. Dobrá zápletka, horší vyústění zápletky, které se může zdát až useklé, aby už to bylo napsáno. Můj dojem. Jinak klasický konec hlavního hrdiny.

1 17.02.2014

Trochu jsem se po Tajném chlebu bál, že třetí kniha JMS bude znovu tak trochu začátečnická, ale mýlil jsem se. Po pár stránkách mě pohltila a u této knihy jsem JMS poznával. Dostala mě pasáž o lidech, kteří mají velkou fantazii a na závěr mě rozesmála hláška, která byla pronesena v plné vážnosti: Asociál se spojí s debilem, aby pomohl jinému debilovi.
Závěr knihy se dal očekávat, i když přece jen byl spetřen odhalení nového přítele Waltera Franka pana Hohenberga.
Toto knihu bych s klidným svědomím doporučil nováčkům s JMS.

07.02.2014

Velmi mě tato kniha překvapila. Ze začátku jsem se musel hodně přemáhat, abych ji dočetl, až jsem byl na konci. Je tak optimistická až je místy ... naiviní? Po tolika přečtených knihách od JMS jsem v šoku, že kniha dopadla šťastně, nezvyklé, překvapující.

2 01.02.2014