ThomasRuhe
komentáře u knih

Knížka obsahuje tři kratší příběhy. První dva jsou taková klasika, zde vystupují soukromá očka Phil Marlowe a John Dalmas. Dojem, že podobné zápletky jsem už kdysi četl v jiných příbězích byl velice silný.
Třetí je oproti tomu hodně jiná, jakoby to snad ani nebyl Chandler. Anglické prostředí a tajuplné bronzové dveře. I zde jsem měl pocit, že jsem podobnou povídku od někoho četl.
Výsledek všech tří hodnotím jako průměr.


Tenhle díl s názvem Sníh evokuje zimu. A opravdu se v zimním období odehrává, ale tady je to zároveň synonymum pro kokain, kolem kterého se vše točí. Do případu se nakonec zapojí čtyři detektivové z 87. revíru, a to : Brown, Carella, Meyer a Kling. Ti všichni společně nakonec trochu lopotně doklopýtají ke zdárnému vyřešení případu. Knihu hodnotím jako dobrou v rámci celé série.


Námět knihy mě zaujal, a tak jsem byl zvědavý jak ho autor Leoš Kyša rozvine ve svém příběhu. Přiznávám, že mi při čtení ta samotná vražda nějak ustoupila do pozadí, mnohem více jsem se soutředil na vylíčenou atmosféru soužití Čechů a Němců v pohraničí, kde se děj odehrává.
Tohle nebylo špatné. Snad jen se závěrečnou třetinou nejsem úplně spokojený, tady se dění začíná trochu táhnout a moje zaujetí taky začalo ochabovat.
Přesto Sudetenland hodnotím jako dobrou knihu na určitě zajímavé téma.


Autor James Byrne píše rychlým dynamickým stylem, který nepostrádá ani humornou svěžest, a to i v případech, kdy popisuje vážné dění a situace. I zápletka samotná má neotřelý obsah. Postava Dez Limerick je ,, originál každým coulem''.
Strážce dveří mě bavil, a možná se tak poohlédnu po nějaké další knize od J.Byrnea.


V téhle knize je způsob vyprávění děje zcela odlišný. Důvodem je dvojí časová rovina příběhu, jednak od policie a pak taky vůdce jednoho z gangů. Tato koncepce je u McBaina velmi neobvyklá. V tomhle směru bylo čtení zajímavé, přesto ale knihu hodnotím jako průměr.


Mickey Haller a Harry Bosch opět společně v jedné knize. Zde se snaží osvobodit odsouzenou ženu za vraždu manžela. Ona je už pět let ve vězení, ovšem oni oba dva věří v její nevinu.
Nové prošetřování případu je velmi dobré, ale výborný je hlavně následný soudní proces, který zabírá zhruba 2/3 knihy. Ten mě opravdu bavil.
Z Uličky zmrtvýchvstání se tak stal další velice kvalitní Connellyho román.


Takže, je to Marlowe nebo ne ? Benjamin Black se originálem hodně inspiroval. Když to čtu, tak poznávám ten styl, tu určitou melancholii Marloweova uvažování, taky případ zcela zapadá do původních románů, stejně tak i vedlejší postavy, které postupně detektivovi zkříží cestu. Celá kniha tak budí dojem, že ji klidně mohl sepsat sám Raymond Chandler.
Lehkou výtku mám k zakončení, ale jinak bylo čtení OK.


Devátý muž byl pro mě lákavý svým nosným tématem, a to atentátem na J.F.Kennedyho. Právě tyto pasáže, kde autoři popisují svojí verzi této události jsou na knize asi nejlepší. Vše působí velice věrohodně, zejména kvůli technickým detailům i různým matematickým propočtům. Skutečně bych věřil, že to bylo možné... to mě na knize bavilo.
Zbytek příběhu rozhodně nezaostává, je to dost akční a o zvraty není nouze.
Kniha splnila má očekávání a s výsledkem jsem spokojený.


Uf, to byl tedy případ. Bosch s kolegy začíná vyšetřovat dvojnásobnou vraždu, která je velmi politicky citlivá. Důvodem je jedna z obětí, a to známý advokát, který se specializoval na kauzy proti policistům. Tímhle si ale, u policie moc popularity nezískal.
Bosch se do pátrání pouští naplno, a je mu fuk jestli je vrahem třeba policajt ( to si myslí většina veřejnosti).
Postupně získává indicie, že vše je trochu jinak, a později rozkrývá opravdový hnus, který se stává klíčem k celému případu.
Závěr je drsný, ale asi spravedlivý. Kniha se hodně přiblížila k dokonalosti.


Případ byl tradičně velmi dobrý. Neobvyklé jsou okolnosti jak se Lincoln Rhyme dostane k případu. Na jeho bratrance je uvalena vazba a Lincoln mu přispěchá na pomoc.
Největší dojmy mám z obludnosti datokopecké firmy a jejích možností ve sběru jakýchkoli myslitelných informací o životech prakticky všech lidí...
Můj tip na pachatele nevyšel, byl jsem sním úplně mimo.
Kniha se mi líbila, vhodně zapadala do celé série.


Knížku jsem našel v knihobudce. Spisovatele znám, věděl jsem, že jsou autory Skleněného pekla. I tento román je katastrofický, ale zde je to medicínská záležitost s rozšířením smrtelného viru, který napadá dýchací cesty...
Hlavní postavou je doktor Calvin Doohan, který pomáhá dalším kolegům při řešení této nemoci...
S průběhem jsem byl spokojený, postupně se objeví nové skutečnosti, které zcela změní Doohanův pohled na vývoj událostí...
Beru i podařený konec, kdy Doohan po všem co zažil, provede mazanou odvetu... Příběh se mi líbil.


Přestože je kniha zařazena do série s Harry Boschem, její koncepce se liší. Prostor v příběhu je totiž rozdělený fifty fifty mezi Harryho Bosche a Terry McCaleba bývalého agenta- profilistu FBI. Z počátku jsem této variantě nevěřil, ale zafungovala výborně. Velký podíl na tom měl i aspekt, kdy se samotný Bosch jeví jako podezřelý...
Obě hlavní postavy jsou svojí povahou velice rozdílné, což taky ději prospívá...
K vyšetřování nemám co dodat, je zkrátka perfektní. Přemýšlím, zdali tohle není nejlepší díl s Boschem, co jsem zatím četl...
V knize je také dost zmiňován malíř Hieronymus Bosch a jeho dílo. To mě zaujalo do té míry, že jsem si ty obrazy vyhledal, abych se na ně podíval jak vypadají. No, tedy jsou fakt neuvěřitelné...


Svou atmosférou se Panenka od většiny knih o 87.revíru liší. Skoro ve všech, které jsem už přečetl, se nezávisle na druhu zločinu které detektivové vyšetřují, objevuje i humorná složka příběhu. Zde je to jiné, tady se prakticky nevyskytne ( až na kratičkou epizodu s Meyerem a pleší).
Celý případ je tak velice vážný až thrillerový. K průběhu děje to právě perfektně sedí. Zaslouženě 4/5.


K přečtení mě inspiroval námět knihy. Tahle historická tajemství spojená s nacisty mě vždy přišla jako velmi atraktivní zdroj pro knižní romány...
Celková úroveň příběhu je dobrá. Většinu informací, které mi autor servíruje tak nějak beru ( s přimhouřeným jedním okem) a nemám s dějem problém. Snad kromě závěru. Tam se Berrymu fikce trochu splašila pod rukama a za mě to už trochu přehnal. Přes tohle drobné faux pas byla Císařova past fajn a možná tak někdy zkusím i jinou autorovu knihu.


Smrt favorita jsem už četl několikrát a patří mezi moje nejoblíbenější knihy od Francise. Důležitým faktorem je hlavně, že je zde žokej detektivem, k tomu pak výborný popis celkového dění kolem dostihů. Mým ,, favoritem'' je asi prvních třicet stránek, kde je skvěle popsaný dostih při kterém má Admirál fatální pád s Billem Davidsonem v sedle... tahle krátká pasáž dokonale navodí závodní atmosféru a ukáže Francisovu znalost dostihového sportu.
Hlavní hrdina Alan York je možná až moc dokonalý charakterem, nějaká ta chybička by mu neuškodila, ale to mi zase tolik nevadilo.
V závěru neschází ani celkem překvapující identita osoby, co tahá za nitky...
Bez kompromisů 5/5.

Myslel jsem, že to bude výrazně lepší. Hodně suchopárný autorův projev docela slušně zabíjí celý příběh. Dokonce i dramatické situace se tímhle stylem stávají nudnými, prostě se to stalo a tím to taky končí. Za mě je to slabý odvar.


Celkově mi přišel obsah zmatený, čtení mě vlastně vůbec nebavilo a mnohé části textu jsem i přeskakoval, abych zjistil, že ani později nenacházím prakticky nic, co by bylo alespoň trochu zajímavé.


Román je inspirován skutečnými událostmi. Přesto jsou podrobnosti dějové linky smyšlené, autor se nesnaží o přesnou rekonstrukci osudů jednotlivých postav.
Příběh se odehrává v době nelegální výroby a pašování alkoholu. Kniha mě bavila, i když jsem si jí v knihovně půjčil vlastně jen kvůli názvu.

Jak už název napovídá, celá kniha je o vztahu alkohol versus Bukowski. Jde o soubor všeho možného, od několika dopisů přátelům, básně, úryvků z próz z jiných knih, otázek a odpovědí z besed, kterých se Bukowski zúčastnil. Celkově mi četba nabídla zhruba to co jsem očekával, mnohé jsem si pamatoval už z jiných knížek, takže to bylo takové malé opáčko.
Výsledek beru jako dobrý, tak na 70%.


Romány tohoto žánru nejsou moje obvyklé čtivo, ale tenhle mě docela bavil, dokonce jsem se těšil na další vývoj událostí. Žádné výhrady k ději vlastně nemám, proto výsledek hodnotím velmi pozitivně. Dokonce si myslím, že si knihu může přečíst i člověk který politicko- špionážní romány úplně běžně nečte. 4/5.
