thekath
komentáře u knih
Zátiší
Louise Penny
Příjemná detektivka se sympatickými postavami. Detektiva jsem si oblíbila i jeho pomocníka. Už se těším, až si přečtu další díl.
Babylon
R. F. Kuang (p)
Výborná kniha s fantastickým námětem. Super vykreslený kolonialismus, imperiální systém, otrokářství a boj proti němu. Místy to není lehká knížka, je to občas trochu kostrbaté, až učebnicové a vědecké. Avšak stále si to drží čtivost, zajímavost a ke konci se to super rozjelo. Těch 5* co dávám není úplně prvoplánových, jednoduchých, rozhodla jsem se pro ně až po dočtení knihy, kdy jsem docenila, co práce si autorka s celou knihou dala. Dozvěděla jsem se nesmírně moc k etymologii různých slov, synonymům a podobně, k antikolonialismu a boji proti útlaku, že jsem se nakonec rozhodla těch 5* dát.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Milé klišé. Příjemně se to četlo, i když místy to bylo až moc popisný. Jako oddychovka fajn, ale upřímně, čekala jsem trochu víc.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Bylo to naprosto dokonalé. Jedná se o moji první fantasy po asi 8 letech a jsem ráda, že jsem si pro návrat k tomuhle žánru vybrala tuhle knihu. Nesmírně čtivé, vtipné, dojemné. Postavy jsem si hned oblíbila. Ano, je tam hodně klišé (třeba ten konec jsem čekala a upřímně bych byla zklamaná, kdyby to tak nebylo), ale vůbec mi to nevadilo. Knihu jsem měla půjčenou z knihovny, ale rozhodně si ji koupím a budu pokračovat v sérii.
Mnoho strak věští vraždu
Anthony Horowitz
Tohle se mi hodně líbilo. Dvě detektivky v jedné. Bavily mě obě části. Ta starší mi připomínala strašně moc Vraždy v Midsomeru, až jsem se musela tomu smát. Bodejť by ne, když autor je jejich scénárista. Moderní část byla taky zábavná, obzvlášť jsem si oblíbila postavu Jamese. Hezky to bylo propletené mezi sebou a navazovalo to. Bavily mě různé hříčky, kterých je v knize fakt hodně. Opravdu moc jsem si čtení užila, velmi povedená detektivka, která je fakt skvěle a čtivě napsaná. To dokazuje i fakt, že jsem celou knihu, která má přes 450 stran přečetla za jeden jediný den.
Jednooký král Václav I.
Vlastimil Vondruška
Klasické pokračování epopeje. Bylo to super, záživné a přehledné.
Atlasova šestka
Olivie Blake (p)
Takhle, obálka je mnohem lepší než příběh samotný. Moc jsem se těšila, ale nakonec to nebyla taková bomba, jak jsem čekala. To, že tam ten fantasy svět byl takový zmatečný mi nevadilo. Bavily mě tam vztahy mezi jednotlivými postavami. Ale co mě doopravdy vysíralo byla autorky rádoby intelektuálnost s jakou děj psala, postavy mluvily naprosto neuvěřitelně a celý to bylo takový strojený. Závěr byl celý nepochopitelný a zmatečný - autorka se asi chtěla pokusit o jakýsi šokující zvrat, ale vyznělo to spíš křečovitě a neuvěřitelně. Druhý díl si přečtu, protože mě zajímá, jak se postavy dál vyvinou, ale nijak odvařená z téhle knihy nejsem. A je to škoda.
Vlak z Paddingtonu
Agatha Christie
Moje úplně první Agatha Christie (když nepočítám seriál v tv s Herculem Poirotem nebo slečnou Marplovou, který miluju). Moc se mi to líbilo. Podezírala jsem tak nějak všechny. Krásně propletené, akorát na konci se z mého pohledu nekonalo žádné mega překvapení. Doporučuji.
Já, Mona Lisa
Natasha Solomons
Mě tahle kniha moc bavila a nechápu, proč má tak nízké hodnocení. Ano, místy trochu trvalo než jsem se začetla, ale jakmile jsem to udělala, už mě kniha nepustila. Je to milostný dopis Leonardovi da Vincimu od Mona Lisy. Bavily mě pasáže se Salaim nebo Michelangelem a moc jsem ocenila část s ředitelem Jaujardem, o kterém jsem předtím nic nevěděla. Konec byl nádherný a poetický. Plný počet hvězd nedávám jen proto, že jsem kdysi četla Mramor a plátno, který byl tématicky podobný, a který mi přišel o trochu lepší. A taky mi vadilo pár překlepů v knize. Doporučuji, pokud se chcete dozvědět něco víc o Leonardovi a jeho době, lásce mezi umělcem a jeho dílem a dobách následujících.
"Přijďte za mnou. Dívejte se na mě. A mějte na paměti, že já se budu dívat na vás."
Kaikéjí
Vaishnavi Patel
Nesmírně nezáživná a utahaná kniha, kterou jsem nedokázala dočíst. Strašně mě to zklamalo. Byla jsem nalákaná z obálky, že to má být jako romány od Madeline Miller, avšak jediné, čím to Miller připomínalo, bylo téma mýtických příběhů. Toto srovnání dle mého knize akorát zbytečně moc uškodilo, protože jsem opravdu čekala další bombu, jako byla třeba Achillova píseň. Autorka je zbytečně až moc popisná, zabývá se nedůležitými věcmi a děj uměle natahuje. První začátky knihy byly dobré, začetla jsem se a byla jsem celkem i spokojená, akorát po zhruba 100 stranách se to celé změnilo a kniha byla nesmírně nudná, nezáživná, těžkopádná, všechny postavy silně nesympatické a děj mnohdy nelogický. Indické téma, které zde v Česku není moc známé, je pro mě lákavé, ale ne prostě v tomto podání. Jestli čekáte na další bombu jako od Madeline Miller, jak je slibováno, budete akorát zklamaní.
Achilleova píseň
Madeline Miller
(SPOILER) Nádhera. Tuhle knihu jsem si tak moc zamilovala! Po dlouhé době jsem zažila ten pocit, kdy se nemůžu dočkat co bude dál a musím furt číst, ale zároveň se bojím, že kniha brzo skončí, a proto se snažím číst pomalu. Slovy nejde popsat jak moc na mě tahle kniha zapůsobila. Tak nesmírně laskavá, hřejivá, objímající, dojemná kniha. Koupila jsem si ji, když jsem se loučila s Řeckem, kde jsem půl roku žila a vracela jsem se zpátky domů. I proto má pro mě nevyslovitelnou hodnotu, protože mi připomíná můj život a zážitky z té doby. Avšak i kdybych si ji koupila až tady v Česku, stejně bych si ji zamilovala. Autorka píše nesmírně čtivě a lehce. V málo slovech řekne mnoho. Teď po dočtení mám v sobě ohňostroj emocí, které nejsem ještě pořádně schopna zpracovat a věřím, že v myšlenkách se ke knize budu vracet ještě hodně dlouho. Samozřejmě, i když jsem věděla, jak to skončí, stejně jsem to četla dál s tím, že jsem doufala v něco jiného, protože jsem si ty hlavní postavy tak moc zamilovala. I když musím uznat, že konec knihy je takový příjemně poklidný, vše je tak, jak má být a zanechal ve mně velký pocit lásky, uspokojení, naděje a vděčnosti. Knihu jsem četla v originále, proto nemohu hodnotit překlad. Ráda bych však ke konci ještě zmínila pár svých oblíbených citátů z knihy, které když jsem si přečetla, tak ve mně pořád zůstaly:
"I am made of memories."
"If you have to go I will go with you."
"Philtatos"
"There are no bargains between lions and men. I will kill you and eat you raw."
"He is half of my soul, as the poets say."
"In the darkness, two shadows, reaching through the hopeless, heavy dusk. Their hands meet, and light spills in a flood, like a hundred golden urns pouring out the sun."
"Perhaps it is the greatest grief, after all to be left on earth when another is gone."
A moje nejoblíbenější: "I feel like I could eat the world raw."
Co na to dodat. Byla to horská dráha pocitů a nesmírně dobrého čtení. Jsem moc ráda, že jsem knihu našla a mohu ji jen doporučit. Opravdu.
PS: ano, jak tu někdo psal, že Patroclus je Achillova pata; ano, na to jsem myslela celou dobu čtení knihy.
Velký král Přemysl I. Otakar
Vlastimil Vondruška
Kniha mě bavila a přišla mi zajímavá. Nenašla jsem tam žádný hluchý místa a postav mi tam přišlo tak akorát, že jsem se neztratila. Líbilo se mi, jak bylo vše napsáno v souvislostech, spoustu věcí jsem vůbec nevěděla. Ocenila jsem hodně rejstřík osob vzadu. Jediné co mi přišlo trošku zvláštní byly pasáže, které psal kronikář (potomek Smila), ty mi místy přišly i trapné. A pak taky pana Vondrušky jazyk - i když tam je to asi úmysl o to být historicky přesnější době Přemysla Otakara I. Pak mi teda ještě někdy vadilo, že je opravdu poznat, že knihu psal muž (jak tu někdo trefně již předtím zmínil), protože za mě pan Vondruška moc neumí popsat vhled do ženské psychiky a celkově by se asi spíš měl věnovat čisté jen mužským charakterům, protože u těch ženských jsem se zarazila hned několikrát (a to samozřejmě respektuji tehdejší dobu a tak, ale rozhodně si nemyslím, že by to bylo přesně tak jednoduché a jednoznačné, jak to Vondruška popisuje). Takhle, knihu už si nikdy znovu nejspíš nepřečtu, ale v epopeji pokračovat budu.
Město v oblacích
Anthony Doerr
Nesmírně laskavá a krásná kniha. Anthony Doerr píše báječně, poutavě, v málo slovech řekne mnoho a zároveň to poví vždy tak moc hezky. Tohle je moje druhá kniha od něj, první byla Jsou světla, která nevidíme, a přijde mi, že tahle kniha je snad ještě o něco lepší. Celou dobu čtení jsem měla úsměv na tváři a teď po dočtení mám takový příjemný pocit, který věřím, že se mnou zůstane ještě hodně dlouho. V knize jsem našla spousty nádherných myšlenek. Milovala jsem úplně všechny linky, které v knize byly, nejvíce asi Zenóna, Annu a Omeira, avšak ke konci jsem si velmi zamilovala Konstance a i Seymoura. Ale hlavně nejvíc jsem milovala celou linku s Aithónem, která je protkaná do příběhu a vytváří nesmírně vřelou atmosféru. Miluju starověké Řecko, v době čtení knihy jsem žila delší dobu v Soluni a i jsem navštívila na pár dní Istanbul, proto pro mě měla kniha ještě osobnější význam. Opravdu moc doporučuji všem, aby si knihu přečetli, protože tolik hezkých momentů a myšlenek pokupě jsem už dlouho nečetla. "Svět stačí tak, jak je."
Piranesi
Susanna Clarke
Nesmírně zajímavá kniha. Upřímně, první půlka mě až tak moc nenadchla, přišla mi místy složitá a zdlouhavá. Avšak od poloviny knihy se to nesmírně rozjelo, všechno do sebe začalo zapadat a nemohla jsem se odtrhnout. Konec byl místy předvídatelný, ale zároveň ne. Moc mě to bavilo.