Mnoho strak věští vraždu
Anthony Horowitz
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467554/bmid_mnoho-strak-vesti-vrazdu-8ij-467554.png
4
83
25
Susan Ryeland série
1. díl >
Tento brilantní, strhující thriller od autora románů Moriarty, Dům hedvábí a bondovek Modrý diamant, Navždy a den propojuje klasickou detektivku hodnou Agathy Christie se stejně geniální moderní zápletkou, díky níž se čtenář stává detektivem. Alan Conway je úspěšný autor detektivních románů. Jeho redaktorka Susan Ryelandová s ním pracuje už řadu let a důvěrně zná jeho detektiva Atticuse Pünda, který řeší případy narušující život v ospalých anglických vesničkách. Alanovo tradiční vyprávění je poctou královnám klasické britské detektivky, jako jsou Agatha Christie a Dorothy L. Sayersová a je nesmírně úspěšné. Tak úspěšné, že Susan musí dál snášet jeho problematické chování, pokud si chce svou práci udržet. Když Susan dostane nejnovější Alanův rukopis, ve kterém Atticus Pünd vyšetřuje vraždu v anglickém panském domě Pye Hall, není důvod si myslet, že by se měl nějak lišit od ostatních. Jsou zde mrtvá těla, řada neobvyklých podezřelých a také množství falešných stop a vodítek. Ale čím víc Susan z románu přečte, tím víc si uvědomuje, že mezi řádky rukopisu je ukryt ještě další příběh plný žárlivosti, chamtivosti a bezohledných ambicí, který brzy povede k vraždě. Rafinovaně temný, inteligentní a nemilosrdně napínavý román Magpie Murders je mistrovským pojednáním detektivky ze starých dob.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno:
2021
,
Argo
Originální název:
The Magpie Murders , 2016
více info...
Přidat komentář
"Podstatou detektivek je hledání pravdy: nic víc a nic míň. A podle mého názoru ve světě plném nejistot není nic uspokojivějšího, než když se všechno vysvětlí. Příběhy kopírují naše zkušenosti. Jsme obklopeni napětím a nejasnostmi, jejichž řešením trávíme polovinu života, a pravděpodobně až na smrtelné posteli dospějeme k okamžiku, kdy nám všechno bude dávat smysl. Téměř všechny detektivky nám tuto radost poskytují. Proto existují."
... a v této knize se nám této vnitřní radosti z vítězství pravdy dostane hned 2x. Na rozdíl od "autora" detektiva Pündeho, mi byl hlavní hrdina velmi sympatický, ráda bych si početla v jeho dalších příbězích. Příběh byl čtivější, i lépe napsaný, než příběh okolo. I když bylo zajímavé, jak je nahlíženo na některé literární detektivy, detektivy televizní, jak se s nimi vypořádal autor, mimo jiné, nového Jamese Bonda.
Ze čtení mám docela rozporuplné pocity. Ze začátku jsem se motala v postavách. Všechny postavy knihy byly rychle uváděny na scénu a já jsem jednak litovala, že na začátku není přehled postav, jednak jsem uvažovala o odložení knihy. Když jsem se začetla, přišel zlom a příběh se vrátil k redaktorce Susan. Takže jsem se opět vracela k otázce, čím vlastně kniha začala. Hned po dočtení bych asi dala čtyři hvězdy, ale mám odstup od četby několik týdnů a zjišťuji, že hlavním dojmem teď je hlavně zmiňovaný zmatek.
(SPOILER) Možná bych měla dát spíš tři hvězdy, ale mě ten koncept 2v1 tak rozhodil, že momentálně to na víc nevidím. Nejspíš to někomu může přijít dobré, především zjevně autorovi, ale já nějak nevím, proč plést dvě víceméně samostatné knihy dohromady. To si tak čtete docela povedenou detektivku (která teda na Poirotovi parazituje dost očividně, ale budiž, je to přiznané), naladíte se na dobu, prostředí a postavy, jste v příběhu, a pak najednou střih - a vy se dozvíte, že to dosud byl jen rukopis, který četla redaktorka nakladatelství, ale chybí poslední kapitola. A odteď je to úplně jiný příběh, kdy ona hledá tu kapitolu a zaobírá se spisovatelem té detektivky a odhalí zločin a nakonec tu kapitolu teda najde. V průběhu budete mj. nuceni číst úryvky z jiných knih, které ten fiktivní spisovatel napsal. Jakmile mi došlo, o co jde, celou tuhle půlku knihy jsem úplně přeskočila, jen jsem prolistovala. A vůbec z toho nemám blbý pocit. Štvalo mě to, nebavilo a ani v budoucnu nemám v plánu to číst. Přečetla jsem si zase až konec, abych zjistila, jak dopadl původní detektivní příběh. Ale už to nebylo ono. Možná se autor místo onoho ozvláštnění "kniha v knize" měl raději věnovat jen jedné linii, zato naplno, aby byla co nejlepší. Třeba by si pak odpustil banality, jako když pachatel se slzami v očích říká: Udělal jsem to pro tebe, miláčku... No, jak to dobře začalo (fakt je to čtivé), tak po dočtení zůstala velká pachuť. Další kniha z řady má prý stejnou strukturu, takže prvním dílem bohužel končím.
Strašně mě bavila první část knihy. Ale ta druhá už byla taková nijaká,jako kdyby to psali dva různí spisovatelé.
První část ala Hercule Poirot mě vážně bavila, protože styl Agathy Christie byl hodně povedený. Druhá část mě tolik neoslovila, najednou tam bylo dvakrát tolik postav a podezřelých a ty dva příběhy, které se navzájem prolínaly, se mi trochu pletly. Navíc mi paní redaktorka nebyla úplně sympatická. Na závěr mě zklamalo odhalení obou vrahů (u jednoho případu bych si přála, aby byl vrahem někdo jiný, u druhého jsem moc nechápala motivaci k vraždě). Nicméně musím uznat, že čtivé to bylo velmi, nesrovnalostí v příběhu velmi málo a hlavně to bylo v mém oblíbeném pomalém stylu bez brutálního násilí. Milovníkům A. Christie mohu doporučit; ti, kdo mají radši Cartera, ať to radši ani neotvírají
Protože v životě preferuji klid a pomalejší tempo, oceňuji totéž i u knih. Akční, napínavé příběhy si přečtu velmi ráda, ale jedničkou pro mne jsou knihy, které energickým čtenářům mohou připadat nudné. "Straky" se zařadily k mým srdcovkám. Londýn, anglický venkov, zajímavě strukturovaná osnova děje - to vše mne nadchlo. A k tomu poklidné vyprávění, které nenutí horečně číst, aby čtenář co nejdříve znal rozuzlení. Nečetla jsem do noci. Četla jsem však s velkým potěšením, vrahy (z žádné dějové linie) jsem neuhodla, takže zajímavé to bylo až do konce. Už se třesu na další díl, jen mne mrzí, že se nebude odehrávat v Anglii.
Trochu jiné čtení od stejného autora, než Dům hedvábí, dokonce z počátku jsem čtení už chtěl vzdát, ale dočetl jsem a skutečně nelitoval, skvělý příběh detektivka v detektivce !
Přátelé, tohle čtení jsem si opravdu maximálně užila!
Nejvíc mě na tomhle románu fascinovala forma, jakou je napsaný. Jedná se o knihu v knize a také knihu o knize a to se mi líbilo ohromně.
Susan Ryelandová dostane rukopis deváté knihy autora Alana Conwaye, který píše série s detektivem Atticusem Pündem. Přes víkend ho přečte, ale zjistí, že chybějí závěrečné kapitoly. V neděli večer zjistí, že Alan Conway spáchal sebevraždu.
V první polovině knihy tedy čteme celý rukopis nového románu s detektivem Pündem a v druhé polovině se se Susan společně pídíme po zbylých kapitolách knihy a po tom, zda Conway skutečně spáchal sebevraždu.
První polovina se nese zcela v duchu staré anglické detektivky ve stylu Agathy Christie, přeneseme se na anglický venkov v 50. letech minulého století, kde nechybí malebné vesnické domky, panské sídlo, starobylý kamenný kostel, vyskytuje se tu spousta podezřelých a vynořují se dávná, zapovězená tajemství.
Já jsem se více těšila na druhou polovinu, v níž se sama Susan ujme vyšetřování a odhalí pravdu. Tato část mi připadala dynamičtější, méně předvídatelná, co se postav a stylu vyprávění týče.
I když mám úplně ke konci dvě výtky k dějovému zvratu (Susan, přece svému příteli nemůžeš stále důvěřovat a tak snadno asi oheň založit nejde – malé spoilery, nicméně odhalují jen velice málo…), z románu jsem byla skutečně nadšená, líbilo se mi, jak brilantně a skvostně Horowitz všechno propletl, promyslel a odvyprávěl.
Rozhodně si nyní musím přečíst novinku Vražda ve Večernici, která nedávno vyšla a jež je druhým dílem série se Susan.
***
Hodnocení: 5 * z 5 *
tak tohle jsem si opravdu velmi užívala, skvělé obsahově, výborně napsané, spousta odkazů na jiné autory a k tomu všemu "anglická vesnice" a "kniha v knize" - příjemné čtení :-)
Horowitz psát opravdu umí - ať už jde o knihy pro mládež, scénáře... vyjma série Temný dvorec mám přečteno vše a nikdy jsem nebyla zklamaná;
Velmi invenční, chytrá a návyková kniha. Jako by ji napsali dva generačně rozdílní autoři - vklíněny do sebe jsou detektivní příběh ala Agatha Christie v kombinaci s případem jedné zvědavé redaktorky ala Caroline Graham. Obojí prošpikované odkazy na postupy různých detektivních autorů, klasické postavy včetně soukromého detektiva a ženské hrdinky, co přijde k vraždě jako slepá k houslím, množství klišé v dějích, v popisech i situacích, to vše kombinováno s humorem a velkou láskou. Zhruba od poloviny nemůžete přestat číst - a dočkáte se i úvahy, proč nás příběhy o zločinu nikdy nepřestanou fascinovat, i když to vlastně nemá logiku.
Horowitz tu dělá pro milovníky klasický detektivky to, co Quentin Tarantino pro fanoušky westernů. Jen tak z plezíru se pustí do dvou příběhů v jednom, zamotává do sebe klasický 'whodunnit' romány a ještě je v některých aspektech chytřejší než samotná Agatha Christie. Ohromná zábava! A pro ty z vás, co mají Holmese, Marplové, Poiroty nebo Morse načtené tam a zpátky, jedna z nejzásadnějších knížek posledních let.
Z knihy jsem v rozpacích. Měla skvělá místa, twisty i pointy, ale zbytek byl na mě hrozně rozvleklý, opakující se fakta únavná a poprvé jsem měla tendenci přeskakovat nikoliv věty, ale celé odstavce. Přesto čtení nelituji.
(SPOILER)
Příjemné poklidné čtení, vrah mě nenapadl, pouze jsem si správně myslela, jak zemřela Mary.
Druhá část mě popravdě bavila méně, trochu mi vadily neustálé narážky na skutečně píšící autory a jejich díla, jakoby se "někdo" musel chlubit, že je zná. Hlavní hrdinka působila trochu odosobněně. A přála jsem si, aby pachatel byl její nesnesitelný přítel, ten byl vážně šílený, nechápu, proč s ním žila. Asi lepší varianta samoty.
Nemám potřebu otevřít knihu a začít porovnávat s Agathou či Sherlockem...
Vážně mě pobavilo, když holky v ordinaci "měly fičák", musely ošetřit 3 (slovy tři) pacienty za dopoledne! To asi nikdy nebyly na ambulanci v ČR.
A že by si v celé vesnici pouze jedna drbna všimla, že tam někdo poměrně pravidelně pobíhá nahatý... Shořel celý barák, ale rukopis zůstal netknutý na stole...
Mušky to mělo, možná více než strak, ale nevadilo, nikdo nejsme 100%, a psané to je pěkně.
Tak tohle se stává moji srdcovkou - kniha v knize, knižní prostředí, anglický venkov, atmosféra Vražd v Midsomeru a Hercula Poirota dohromady .... Já jsem nadšená. A není se co divit, když knihu napsal člověk, jehož jméno často čtu v titulkách u právě těch dvou zmíněných seriálů. Jestli jen něco z toho výčtu máte rádi, sáhnětě po této knize.
Moc hezká klasická detektivka a narušení současným příběhem uprostřed mi přišlo jako oživení, takže jsem to ocenila. Nečekejte žádný krvák, tohle je skutečně na příjemné čtení před spaním
Z posledních autorových počinů, které jsem měla tu čest číst, je to po špionské sérii o Alexi Riderovi opět zase něco, co se dá číst. Postavy mi sice taky nepřirostly k srdci a ani prostředí mne nijak moc neuchvátilo, vyšetřovatelka taktéž nezískala přehnané sympatie, ale alespoň se to dle mého vyvedlo lépe než podoné napodobitelské tendence tohoto autora na dílo Arthuru C. Doyla. V porovnání s nimi hodnotím 4 hvězdami. A hlavně se to obešlo bez totálního zhnusení mé osoby na konci knihy. Až na konec Knihy v knize, který by mohl některé naštvat. Nesnáším toto zobecňování, protože všichni vzteklí psi se musí utratit, protože je to nakažlivé, ale jak hodně je nakažlivé u lidí.
(SPOILER)
Kolem domu nám stále poletují houfy strak, ovšem mrtvola žádná, tak se obávám, že titulní moudro neplatí.
Kniha to byla každopádně podivná. Jejím největším kladem je úžasná čtivost. Ne že bych ji nemohla odložit, ale poslední třetinu jsem vyloženě zhltla a ke čtení jsem se nemusela nutit, ačkoliv…
Za největší zápor považuju postavy. Marně hledám jednu sympatickou, a to včetně vypravěčky – detektiva. Fakt, že autor je scénáristou Vražd v Midsomeru, z díla trčí do všech stran. Zpočátku děj skáče z jedné podezřelé, protivné anglické rodinky na druhou, přesně jako v seriálu. Líbí se mi, když je oběť tak nesnesitelná, že jí násilný konec víceméně přeju, tak tohle bylo splněno. Ovšem na druhou stranu bych ráda někomu držela palce, jenže tady nebylo komu.
V půli přijde zajímavý zvrat, kdy dojde k vraždě i v „realitě“ vypravěčky a ona pátrá jednak po chybějících kapitolách rukopisu a zároveň i po vrahovi. Nejsem génius, ale v této linii mezi podezřelými moc na výběr nebylo a pachatel byl zřejmý poměrně brzy (vlastně to nikdo jiný udělat ani nemohl). Na konci jsem ale souhlasně s vypravěčkou ani neměla zájem o vyřešení „literární“ vraždy a kdyby se ztracené kapitoly vůbec nenašly, asi by mi to bylo jedno.
Asi nejvíc se mi líbila pasáž, kdy policejní důstojník vysvětluje vypravěčce, že ve skutečnosti dochází k vraždám naprosto výjimečně a téměř nikdy nejsou tak komplikované, jak se píše v detektivkách.
Kniha mě neohromila, nevcítila jsem se do žádné postavy a scházel jí humor. Toho jedu a záštiplnosti na mě bylo moc.
Já jsem si to užila. Děj plyne příjemně a pomalu, žádné potoky krve. Samozřejmě Agatha to není, ale tohle je velmi zdařilá reminiscence. Čte se to lehce a je to hezky uklidňující, za pěkných jarních nebo letních podvečerů. Doporučuji.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány tajemství spisovatelé anglický venkov Velká Británie vydávání knih pátrání detektivové zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2007 |  Krkavčí brána |
| 2006 | Stormbreaker |
| 2012 | Dům hedvábí |
| 2009 |  Horory na dobrou noc |
| 2010 | Horory na dobrou noc 2 |
Kniha Mnoho strak věští vraždu je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 107x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 75x |
| Chystám se číst | 86x |
| Chci si koupit | 26x |
| dalších seznamech | 1x |
Tohle se mi hodně líbilo. Dvě detektivky v jedné. Bavily mě obě části. Ta starší mi připomínala strašně moc Vraždy v Midsomeru, až jsem se musela tomu smát. Bodejť by ne, když autor je jejich scénárista. Moderní část byla taky zábavná, obzvlášť jsem si oblíbila postavu Jamese. Hezky to bylo propletené mezi sebou a navazovalo to. Bavily mě různé hříčky, kterých je v knize fakt hodně. Opravdu moc jsem si čtení užila, velmi povedená detektivka, která je fakt skvěle a čtivě napsaná. To dokazuje i fakt, že jsem celou knihu, která má přes 450 stran přečetla za jeden jediný den.