TheCiko5 komentáře u knih

Syrové,ryzí,malebné,vtipné,ale i drsné čtení,které pobaví i poučí. Najdete tu jak pohádky pro nejmenší,tak i složitější výpravné a v podstatě historické texty pro náročnější čtenáře. V pohádkách je řeč o gepardech,antilopách,větru,slunci,pralese,zbraních,lásce,lesních bůžcích,nadpřirozených stvůrách,závisti,krvežíznivých čarodějích...ale i o obyčejných lidech,kteří chtějí v životě něco dokázat...ono slovo život je vůbec v této knize dosti chatrným pojmem. Lidé i zvířata přicházejí a odcházejí,jakoby se nic nedělo...otázka života a smrti se pokládá téměř v každém příběhu. Někdy více,někdy méně nápadně. Jestli je to na závadu,posuďte sami. Ale já osobně i po přečtení této vlastně dětské knihy si kladu nesčetné množství otázek a to na závadu určitě není.

2 17.06.2014

Nádherná poučná kniha,která se čte jak román. Jako bonus navíc po jeho přečtení ještě něco víte.

2 10.06.2014

Kdo může vynikající krimi povídku z jazzového prostředí rozbít poslední větou "...a těsně před tím,než jsem usnul,jsem se proměnil v kachnu." ???
Boris Vian !!! :-)

2 29.05.2014

Je spousta knih, jejichž příběh je natolik specifický a vymykající se běžným lidským představám, ale Cucuiova Paprika tento rámec nejenom přesahuje, ale vlastně i popírá. Všechno, co se začne dít v druhé části knihy, si nezadá s kombinací Kerouaca, Viana a Burroughse, kteří společně vyšňupali platíčko paralenu.
I přes neuvěřitelně komplikované snové sekvence, které prožívaly hlavní postavy byla kniha lehce čitelná, jelikož Cucui nezvolil příliš komplikovaný jazyk a všechen důraz kladl na barevnost a výklad dané látky. Mám problém s určením žánru, o který se autor pokoušel. Musím strávit nejen všechny popsané psychedelické výjevy, ale také klid, s jakým autor vyprávění vede. Zajímá mě: co dělá Cucui normálně přes den? Pracuje? Jde na kávu? Vynese odpadky? Pomiluje ženu? A pak napíše Papriku?
Doporučuji pouze s nemalým množstvím lehkých opiátů a rekreačních drog.

1 22.05.2024

Kniha o psaní. Psaní o psaní. Fašistický spisovatel sepisující vlastní paměti a více či méně šikovně obměňující jistá fakta, aby poupravil svoji minulost. Kniha je vlastně velmi chytrý dialog spisovatele a jeho "neteře". Myslím, že hra by si zasloužila zpracování do audioknižní podoby.
Moc dobré

1 22.03.2024

Nádherný text, který jakoby vypadl z pera Hollywoodských scénáristů v čele s Timem Burtonem. Hlavní role Johnny Depp, v roli strašící matky Helena Bonham Carter. Režie? Tim sám.
Citlivá linka do sebe se propadajícího hlavního hrdiny, který má vzadu v hlavě neustále poblikávající červenou kontrolku. Ta se postupem mění ve řvoucí alarm a nemůže to skončit jinak než to skončí.
Výrazné temné dílko na jeden večer.
Doporučuji!

1 25.01.2024

Autorka pravděpodobně sázela na autentičnost samotného tématu a nutno přiznat, že některé výjevy jsou vskutku děsivé a mrazivé. Je tam ale samozřejmě limitace v podobě mladého věku vypravěčky. Fakt, že některé specifické výrazy nahrazuje jinými - jaksi "dětskými"- je sice na jednu stranu pochopitelné, avšak na druhou stranu často dochází k jakési paralyzaci příběhu a děj občas lehce stagnuje.
Nicméně myšlenky velmi silné a vůbec celý námět je skvělý. Doporučuji !

1 21.08.2023

Nádherná práce! Autorka inspirativním způsobem odhaluje nejenom zákoutí duše a myšlení pana Bati, ale především nenásilnou formou ponouká čtenáře aby tytéž zákoutí objevovali sami v sobě. Musím se přiznat, že kolikrát se nejedná o věci příjemné a komfortní a samotnému mi při čtení některých pasáží nebylo dvakrát do zpěvu. Domnívám se ale, že přesně takové pocity by čtenář při čtení této knihy MĚL zažívat. Vždyť začít svůj život vnímat z jiné perspektivy a přiznat si, že nedělám všechno správně, je dle mého první krok k lepšímu. Cesta to bude nelehká, ale věřím, že tato knížka (ač to někdy bude nepříjemné a bolestivé) mi tu cestu příjemně vydláždí.
Gratuluju slečně autorce a všem čtenářům tuto knížku důrazně doporučuju!!!!

1 31.01.2023

Vzniká obrovský kontrast mezi prvním příběhem - Historie komunistického Estonska versus Ruska spolu s problémem hladu, zimy a nedostatku empatie a ochoty jiným lidem pomoct, a druhým příběhem - bulimičkou, na jednu stranu jídlo obdivující, ale na stranu druhou jídlem pro normálního člověka pohrdající.
V. Woolfová prý řekla: "Člověk nemůže pořádně přemýšlet, pokud dobře nespí, nejí a nemiluje." Za mě je to blbost.
psáno v afektu 14.12. 2018

1 22.11.2022

Hořkost a potlačovaná bolest nenápadně odkapávají z textů v této sbírce, a my můžeme než obdivovat pozornost, s jakou jsou básně napsány. Důležité. Důležité čtení.

1 22.11.2021

Rychlá svižná oddechovka. Příjemně prokládané rozhovory. Nijak závažné. Kdo nezná osobu Zdeňka Pohlreicha, ideální knížka k seznámení s ním. Škoda delších pasáží, které nebyly moc o něm. Není to žádný maraton kompletní biografie, je to spíš takový sborníček 400 metrů překážek

1 13.07.2021

Krásná vzpomínka na české doby cestovatelské !!! Na necelých šedesáti stránečkách najdete překvapivě velmi detailní popis unikátní cesty přes Núbijskou poušť... Hezké, rychlé, přesné.

1 17.04.2021

Velké množství citací a odkazů na mistra Mathiesenna. Přijde mi, že na úkor názoru Cognettiho. Deník? Povídka? Novela? Román? Netuším. Rozumím, někdy stačí se trochu zasnít a zapnout představivost (a napsat "něco"), ale někdy je třeba tomu dát poněkud jasnější kontury a formu (a napsat knížku).

1 16.02.2021

Jsou to opravdu malé radosti, o kterých autor píše. Dokonce až tak malých, že si musím položit otázku jestli si každé uvedené téma zaslouží vlastní povídku. :-)
Ale kousky to jsou krásné. Čiší z nich opravdovost a jakási sociální čistota, která nepřechází do patosu, ale do upřímného vyprávění o obyčejném životě.

1 15.11.2020

"Kunderovo Dědictví"
I tak by se knížka mohla jmenovat.
Kundera zkrátka prostřednictvím kritiky Evropského románu kritizuje světovou filozofii... Slušný...

1 15.06.2020

Leviatan začíná nenápadně. Jako fádní lodní deník zdánlivě nepodstatných postav. Ze začátku čtenář vůbec nemá tušení, kdo co v té chvíli udělal, nebo mohl udělat. Zkrátka není se čeho chytit. A mistr Fandorin se na scéně objeví až skoro v půlce knížky. Je sympatické, že autor Fandorina nechtěl ukazovat na piedestalu, ale až takové začlenění do řadových cestujících první třídy si nezasloužil. :-)
Deníky postav se bohužel stylem trochu slévají a kdyby na začátku kapitoly nebylo jméno, z kterého deníku se bude číst, bohužel by se nic nestalo.
Ale vyústění krásné, pointa zajímavá a celkově moc pěkné čtení.

1 21.04.2020

Tohle je moc hezká knížka!
Obsahuje jak přiblížení tématu úplným začátečníkům, tak propracovanější popis výroby nebo degustace vína. Krásné zpracování geografických údajů a vinařských oblastí ve Francii.
Vtipné je, že knížka vypadá jako přebal Dětí z Bullerbynu, ale přitom pojednává o tak krásném tématu jako je víno.

1 16.04.2020

Když vidím v Knihovníkově "Oook!" větu, jsem já blázen, nebo Pratchett génius? :-)
Hvězda dolů jde na vrub opět Tallpresu.
Děckaaaa…. je to sice "jen" Pratchett, ale myslím si, že za větami prostě má být tečka.

1 08.04.2020

Začnu citátem z osmého - posledního - paragrafu projevu, který měl Pasolini přednést na kongresu Radikální strany v listopadu 1975. Jelikož ale Pasoliniho dva dny před kongresem zavraždili, tento projev byl pouze přečten.
"Jsem si vědom, že říkám velmi závažné věci. Je to však nezbytné, neboť pokud by tomu tak nebylo, co bych tu pohledával?"
Kdyby měl autor ve dvou větách popsat hlavní myšlenku této knížky, jistě by to neudělal jinak.
Autor Korzárských spisů a Luteránských listů tyto dvě díla velmi šikovně spojil do sbírky filosofických esejů, totiž do Zuřivého vzdoru. Pasolini si bere na mušku opravdu ožehavá témata. Dětskou kriminalitu, sex, italskou buržoazii, interrupci, fašismus, Vatikán a jiné perličky. Když pominu jeho etickou a morální (ale samozřejmě i politickou) erudovanost, musím objektivně prohlásit, že mě neuchvátil ani tak tématy a názory (ikdyž je jeho promarxismus do očí bijící), ale spíš vroucností a oddaností k italskému, byť fašistickému národu.

1 26.03.2020

Po knížeti z mlhy už mě nepřekvapil autorův svižný styl. Těšil jsem se na něj. Těšil jsem se, že mi zase někdo jednoduchou formou dokáže vyprávět příběh. Obyčejně, ale jasně a zřetelně. Pochopil jsem jednotlivé charaktery téměř okamžitě (absence důmyslnější rafinovanosti zkrátka někdy nevadí), děj je sice předvídatelný od začátku... Ale kdykoliv čtu Zafóna, mám pocit, že práce spisovatele není složitější než koupit v obchodě tři housky. Lazarus je opravdu fascinující postava !

1 12.03.2019