Teckovana
komentáře u knih
Sedm bratří
Aleksis Kivi
Něco mezi protialkoholní agitkou a hrdinským eposem. Kniha na svou dobu nepochybně zajímavá a čtivá, ale přece jen příliš idealistická, prvoplánová a černobílá. Kniha angažovaná, obrozenecká a buditelská, z doby, kdy se ještě lidé domnívali, že stačí naučit lidi číst a dát jim správné knihy, aby se svět změnil k lepšímu. :-)
Silberputzen - Leštenie starého striebra
Pavel Vilikovský
Vynikající fiktivní deník gymnaziálního studenta z počátku 20. století. Těžko říct, zda je lepší audiokniha, nebo dobovými ilustracemi vyzdobená předloha. Obojí je velmi vtipné.
Smích je mým řemeslem
Věna Hrdličková
Naučná kniha, která přináší výklad fenoménu zábavných vyprávění a několik překladů autentických historek vyprávěných jako rakugo. Zajímavé je to hlavně pro japanology, běžný čtenář se nejspíš příliš nezasměje, což se dá snadno pochopit - vtipné to má být zejména v živém podání vypravěče s gesty a mimikou, přepisem na papír a překladem se kouzlo poněkud vytrácí.
Katovo poslední přání
Jevhenija Kononenko
Ukrajinské vyrovnávání se s dvacátým stoletím mě docela potěšilo. Jedna současná kyjevská rodina čte vzpomínky nedávno zesnulého dědečka. Prolínání historie a její reflexe v současnosti zde bylo podáno docela čtivě, nenásilně a nečernobíle.
Démon
Edogawa Lampo (p)
Velmi čtivě napsaná detektivka s japonskými reáliemi na téma démonického spisovatele detektivek, o němž nikdo nic neví. Pátrání probíhá v ich-formě a kořeněno je milostným vztahem a jednou nevyjasněnou smrtí.
Kočka a město
Nick Bradley
Vynikající a současně docela zábavná kniha, která přibližuje současné Tokio a Japonce prakticky zevnitř. Po Lafcadio Hearnovi a Davidu Mitchellovi je Nick Bradley další občan Velké Británie, kterému se podařilo sžít se s japonskou kulturou a literaturou tak dobře, jako by se v Tokiu narodil.
Román je sice složený z více příběhů a různých postav, ale vše je uvěřitelné a postupně se to logicky propojuje, takže pozorný čtenář se v tom neztratí. Lehkou inspiraci možná autor načerpal z filmů Jima Jarmusche i z japonských klasiků. Kniha je přínosná i z hlediska studia japonské popkultury a společnosti. Pochválit musím i nápaditý překlad a grafickou úpravu knihy. Jediné, co mi v knize občas chybělo, byl překlad některých japonských frází. Po "Probudím se na Šibuji" je to nepochybně další jasná "must-read" pro čtenáře - japanofily.
Dovnitř
Helena Hrstková
Zajímavá kniha, na prvotinu velmi slušný pokus o napínavou psychologickou prózu s plastickými postavami a uvěřitelným příběhem. Líbily se mi i vnitřní dialogy hlavního hrdiny. Byla by škoda, kdyby novela zapadla jen kvůli tomu, že nebyla nominovaná na žádné ceny. Těším se na nějaké další knihy od této autorky.
Vzpomínky ledního medvěda
Jóko Tawada
Moderní dějiny z pohledu tří generací ledních medvědů. Není to kniha pro masový vkus, protože vše líčí z perspektivy zvířat a pokouší se přiblížit jejich vnímání lidského světa přemýšlivým čtenářům. Taková filozofie bez antropocentrického ukotvení je hodně zvláštní, ale stojí za to. Nejvíc mě pobavila pasáž, kdy v ZOO vysvětluje medvědice ušatá malému Knutovi, že je "kawaii" a co to znamená. :-)
Žena ve fialové sukni
Nacuko Imamura
Novela, která zprvu vypadá jako obyčejný příběh o hledání práce, ale celé se to postupně komplikuje a končí to téměř jako krimithriller. Poselství knihy: Pozor na manipulátory. :-)
Růže sama
Muriel Barbery
(SPOILER) Bohužel, tato kniha mě vůbec nepřesvědčila. Hlavní hrdinka skutečně je "otravná káča", jak se sama jednou označila, a její vztah k Paulovi mi připomněl klasické klišé z romantických filmů - všichni umřeli a tihle dva na sebe zbyli. A pokud nehodnotím tuhle předvídatelnou dějovou linku, zbývají kratičké zenové historky o slavných mistrech a každodenní exkurze po kjótských chrámech, zahradách, čajovnách a zákoutích, po kterých se z Rose stává úplně jiný člověk. Jako reklama na japonskou kulturu to možná může fungovat, ale i tady jenom kloužeme po povrchu. Nejvíc mě asi vytáčely rádoby zenové poučky a univerzální životní moudra. Vadily mi i některé další nelogičnosti: Jestliže je Rose studovaná botanička, měla by vědět, že kosatce cibulky nemají (ani Iris japonica). A "bad kami" je podle mě nesmysl, který by skutečný Japonec nikdy neřekl. Kami je přece tradiční božstvo, ne nějaký zlý duch nebo strašidlo.
Celá kniha mi přišla jako nafouknutá mýdlová bublina - na povrchu hraje duhovými barvami, ale uvnitř je prázdná. Autorce moc nevěřím, že její zaujetí pro Japonsko není pouhá póza a snobství. Smutné, ježek ztratil svou eleganci a vznikla kýčovitá japonérie ve stylu Sakury ve vichřici. Poezie veškerá žádná, spíš póza.
Místnost
Jonas Karlsson
Originální jednohubková novelka o poněkud excentrickém člověku a jeho podivuhodné pracovní kariéře. Björn se chová chvílemi jako autista a někdy jako psychopat, ale těžko říct, jestli to celé není něco jako podobenství o nepochopeném géniovi.
Pro Český rozhlas knihu skvěle načetl Martin Myšička, tato verze má oproti knize určitě o jednu hvězdu navíc. :-)
Pnin
Vladimir Nabokov
Úsměvná kniha o neradostném osudu jednoho ruského exulanta a vysokoškolského pedagoga. Lolita to není, ale typický Nabokov ano.
Stezka podél cesty
Egon Hostovský
Egon Hostovský v této novele reflektuje své vlastní zkušenosti se sadistickým profesorem matematiky a zdánlivě obyčejný příběh nechává gradovat až do posledních stránek. Dostojevského Zločin a trest byl autorovou přiznanou inspirací pro toto psychologické dílko.
Stavitelé z říše zvířat
Emilia Dziubak
Super inspirace pro malé stavitele a přírodovědce. Ilustrace nemají chybu a spoustu nových informací se zde dozvědí i dospělí.
Vlčí růže
Katja Kettu
Katja Kettu se tentokrát vydala docela daleko mimo své rodné Finsko, oblíbené Laponsko a nevyzpytatelné Rusko. Příběh poloviční indiánky a jejích rodičů se odehrává nedaleko Velkých jezer a maličko poodkrývá odžibvejskou mytologii, osudy některých finských přistěhovalců i křivdy, kterých se na obou skupinách žijících vedle sebe v rezervaci dopouštěli ostatní. Není v tom prakticky žádná indiánská romantika, ale určitě to stálo za přečtení.
Jmenuji se Maryte
Alvydas Šlepikas
Kurt Vonnegut nazval svůj román Jatka číslo 5 podtitulem "Křížová výprava dětí". Myslel tím, že v posledním období 2. světové války navlékali poslední velitelé uniformu s puškou každému klukovi, kterému už bylo 15.
V této knize šel autor ještě o něco dál a rok po válce dal samopal a výbušniny do ruky asi tak desetiletému klukovi. Nicméně většina zde popisovaných dětí, které přišly o rodiče, neměly nic než hlad, strach a touhu přežít. Tyto děti proto podikaly své malé "křížové výpravy" z východního Pruska do Litvy, aby se svým poválečným osudem bojovaly. Neveselá, ale potřebná kniha.
10 minut 38 vteřin
Elif Shafak
Klobouk dolů před autorkou, jak se jí podařilo z několika podivných figurek istanbulské spodiny vytvořit drama, které čtenáře naprosto vtáhne, ačkoli je od prvních stránek téměř všechno prozrazeno. Originální, dojemná, ale ne kýčovitě slzopudná, vtipná a skvěle napsaná záležitost. Romantika Istanbulu z jiného úhlu pohledu, jak jej turisté příliš neznají.
Mnich z hory Kója
Kjóka Izumi
Upozornění: Jedna z knih, které mohou zažehnout v mladém čtenáři vášeň pro japonskou literaturu. Mluvím z vlastní zkušenosti - rozhlasové zpracování knihy s přednesem Františka Derflera mě naprosto uhranulo. Velká škoda, že od tohoto klasika nemáme do češtiny přeloženo víc děl.
Praskliny
Klára Vlasáková
Opravdu znepokojivá kniha, kterou je asi dobré přečíst. Je sice fakt, že Orwell ani Čapek to není, ale není to špatné. Kapitola Buňka je na plný počet hvězd a moc se povedla obálka. :-)
Barbora Hlavsová (Skleněný vrch)
Jaroslav Havlíček
Ačkoli jde o filmový námět a scénář, rukopis Jaroslava Havlíčka je dobře poznatelný. K vidění doporučuji i samotný film s vynikajícími herci.