Tclaw komentáře u knih

Zatím jsem v půlce, ale... Vysloveně mě takovým způsobem irituje autorův styl, že musím hodnotit už teď. Myslím že knih s leteckou tématikou jsem přečetl už dost, ať od historiků či přímo od pilotů, ale teprve pan Šnajdr mi servíruje ve své knize namísto pilotů "žokeje" a na místo pilotování, řízení či aspoň létání používá často slova "sedlal". Není to výjimečně použito a opravdu se mi to protiví. Nečtu o dostizích. A také výraz "létací člun", který v kapitole ,Nálet na Davao' používá nebude úplně v pořádku. Jsou to totiž létající čluny, pane Šnajdre. Co ubírá dále na čtivosti je neustálé opakování celých pojmenování funkcí, útvarů, armád, apod.. Na jedné jediné stránce dokáže klidně i 5x pojmenovat celou jednotku, i když to text nevyžaduje. Zbytečně zabíhá do detailů i když to situace nevyžaduje. Nevyrovnávám se zatím s jeho stylem psaní a mám i pocit, že zbytečně natahuje délku knihy detaily, které nejsou potřeba.

Dočteno. A snižuji hodnocení o jednu hvězdu. Taková zbytečná námaha. Zdrojů má autor neskutečně mnoho a přesto ze šesti příběhů má nějakou hodnotu tak půlka. Zejména poslední část mě vysloveně nebavila. Autor nám totiž rozepisuje na snad šedesáti stránkách něco, co může být na dvou. Korunu všemu, kdy jsem přestal doufat v soudnost pana Šnajdra, nasadil v pasáži, kdy popisuje že německý pilot "poslal do pekel" spojeneckého letce. Výraz je to používaný, ale uvědomuje si, že je to krajně nevhodné se takto vyjádřit k oběti bojovníka za svobodu ve prospěch nacistického vojáka?! Hanba vám pane Šnajdre.

1 09.02.2021

Sice jen pár řádků k vybraným druhům dinosaurů, nicméně moc hezky ilustrované a děti to díky tomu nenudí.

2 06.02.2021

K plnému počtu mi u této knihy chybí větší nadhled autora. Z každé stránky na čtenáře přímo křičí "Werner Mőlders byl můj kamarád a podle mě bezva chlap". A tak těžko brát vážně knihu, ve které autorův osobní vztah nemůže pustit ke slovu objektivitu. Taktéž některá čísla, zejména ohledně bitvy o Británii, se mi zdají dost přehnaná. Buď jako buď, přesto jsem v knize našel to co jsem chtěl - popis bojů, každodenního života pilotů a podobných podrobností. Celkově tedy aspoň 80 %.

02.02.2021

Jako prvotní zasvěcení do světa střemhlavých bombardérů a jejich pilotů dobrá kniha. Navnadila mě zejména k přečtení "Pilota štuky".

Svého času něco jako bible...

27.01.2021

Hezky napsaná kniha o neradostných věcech. Přistihl jsem se několikrát, že ač je jasné jak každá kapitola musí skončit, stejně jsem doufal... Jediné co mi dokázalo zkazit pocit z této knížky byl doslov (četl jsem vydání 1980). Již po pár řádcích je jasné že není autorův, ale jakéhosi komunistického patolízala, který samozřejmě musel vyplodit zamyšlení nad tím, proč bojovat v řadách SSSR bylo daleko osvícenější než na západě. Ale chápu že bez toho to tenkrát asi vydat nešlo.

3 27.01.2021

Pardon, ale od kapitoly "Anděl strážný na sweepu" jsem tomu nějak nemohl přijít na chuť. Ke konci mi ani tak už nevadily kraťoučké kapitoly, nebo spíše kusé příhody, ale "anděla" jsem vážně nerozdýchal. Když k tomu přičtu i kolikrát řádně neukončenou nebo od začátku nevyprávěnou příhodu, nemůžu za víc jak 60 %.

12.12.2020

Tato kniha je přesně taková, jakou jsem si představoval. Vylíčení bojů, zázemí a sem tam zmínka volnočasových aktivit. Naopak tu úplně chybí nějaké vyjádření politického myšlení či autorova soukromého života (pouze jednou větou se dozvíme něco hlubšího o něm). Zejména absence té politické stránky je ale pro knihu dobře. V případě Finska si nejsem jist, jak jeho spojenectví s Německem brát - na jednu stranu spojenectví s čistým zlem, na druhé boj o holé přežití proti sovětům. Tak jako tak, lepší že se kniha zabývá "jen" životem stíhacího pilota.

23.11.2020

Neříkám že je to nejlepší literární dílo, ale plný počet hvězd si to zaslouží za svojí autentičnost, za to že to je čistě osobní vyjádření všech pocitů a za to, kdo to psal. Vcelku zajímavé jsou pak poznámky na adresu Francouzů.

2 16.11.2020

Tak tohle je moc. Jedna věc je o tom všem vědět, znát historii, filmy a dokumenty. Druhá je číst o tom - nechat představivost zpracovávat právě čtené do obrazů v mysli. To se pak kapitoly "Mengele a chlapeček" a "Anna" nedají dočíst bez slz. Někteří vytýkají první část knihy, která je jak z prvorepublikového filmu s Oldřichem Novým. Mně vůbec nevadila, ba naopak - krásně nastínila tehdejší dobu, zvyky, způsoby chování, první lásku. Samozřejmě to vše podtrhla autorka/spisovatelka svým stylem psaní a to se pak tahle knížka čte sama. A pokud má někdo problém s tím, že se Mengele v knize, tedy v příběhu Violy, prakticky neobjevil, vězte, že to bylo jen a jen dobře pro ni samotnou. Nedovedu si představit, jak by to totiž dopadlo, kdyby se "více zajímal". Jen malé povzdechnutí na závěr - škoda že se alespoň krátká kapitola nevěnovala životu Violy v pozdějších letech jejího života. I tak je to ale vynikající kniha, o věcech, které nemají být zapomenuty.

7 20.10.2020

Takové kratší představení a shrnutí tohoto tématu. Zpracování s množstvím fotek a ilustrací, přehledně a srozumitelně napsané. Opět výtečná práce. Stejně jako u dalších knih z této série.

22.09.2020

Cítím se podveden! Prokousal jsem se knihou, z které jsem zmatený. Příběh autora, coby válečného veterána z řach námořní pěchoty, který se 35 let po válce vydává na cestu po významných pacifických bojištích, aby čtenáři tyto boje přiblížil a sám se vyrovnal se zlými sny. Budiž. Nicméně v knize skáčeme bez vysvětlení sem a tam jak blechy - jednou se nám autor svěřuje se svým mládím, svou rodinnou historií (až moc dopodrobna), podruhé chvíli filosofuje nad životem, jindy připomíná historii jednotlivých národů či ostrovů, a nakonec popisuje boje na jednotlivých ostrovech buď z celkového hlediska, nebo naopak z osobního pohledu. Ten osobní mu jde o poznání hůř, protože to jsou jen zkratkovité příběhy, které nám toho moc nevypoví. A to vše, prosím pěkně, v nahodilém pořadí (krom mládí a rodiny, to nám napsal na začátku). Co je však úplně nejhorší, je dovětek autora, respektive jeden důležitý fakt, který by dle mého měl být rozhodně napsán v úvodu. Dovolím si to sem stručně shrnout, snad případní zájemci o četbu prominou. V knize autor totiž vystupuje jako účastník mnoha bojů, kdy máme pocit že bojoval na Tarawě, Okinawě, Saipanu či i Guadalcanalu. Jediné jeho bojové nasazení, ale byl ostrov Okinawa, jak sám přiznává. Kdyby napsal knihu o bojích "pouze" na Okinawě, neklesnul by v mých očích tak, jako když mě celou knihu vodí za nos, aby na konci napsal - zážitky z Okinawy jsem rozdělil mezi více bitev. Toto prosím opravdu ne.

1 07.09.2020

Vynikající kniha bez příkras a bez nalhávání čtenáři, což oceňuji ze všeho nejvíc. Válka v Pacifiku je zde popsána dost intenzivně i s mnohými, jinde nevyřčenými, detaily. Řekl bych, že do války chtěl do té doby, než válku poznal na vlastní kůži.

2 22.08.2020

Bavilo mě to. Ano, kniha je psána trochu "nedospěle", ale nechybí tomu vtip a já to bral spíš až jako takový deník potrhlé holky. Pokud to vezmete z tohoto úhlu, myslím že vás to nezklame.

1 11.08.2020

Je skvělé, že ještě dnes se najde někdo, kdo vydá knihu s touto tématikou. Kdysi jsem psal do jednoho nakladatelství, které vydávalo knihy o vojenských letadlech, zda přeloží a vydají i ty o japonských strojích a prý není dost čtenářů této oblasti.
Nicméně jak je tu pode mnou zmíněno, rozhodně jsem čekal více. Už jen díky podtitulu "paměti kapitána japonské ponorky". Jak zjistíte, paměťmi se asi myslí shrnutí ponorkové války v pacifiku a to dost jednoduchým popisem. Opravdu zde chybí jakákoliv snaha popsat do detailu život na ponorce, autorovy mise či alespoň nejzajímavější akce. Vše je podáno stylem - vyplula, zpozorována, potopena. Bohužel. Stránek má kniha dost, ale tak nějak vyzní naprázdno.
Kapitolou samo o sobě je navíc šlendriánské první vydání plné gramatických chyb, neúplných slov, nedokončených vět či nepřesností v označení ponorek. Nakladatelství sice má u tohoto titulu na svých stránkách omluvu s vysvětlením některých vět, ale rozhodně ne všech a už vůbec nevěřím, že je to ,softwarová chyba'.

3 10.08.2020

Knihu hodnotím před jejím dočtením, protože mi to už nedá. Dočtu ji, ale... Nebýt množství fotografií, neměla by tato publikace co podstatného čtenáři nabídnout. Už od druhé kapitoly mě opravdu vytáčí neustálé opakování - jestliže autor píše o ničení letecké techniky buldozery, proč to zmiňuje snad na každé stránce jednou a u každé druhé fotky?! (A že těch fotek je). Nic podstatného jsem se od druhé kapitoly nedozvěděl a to jsem již za půlkou. Respektive vím pouze to, že se technika ničila, která jednotka vytipovávala letouny k dalšímu zkoumání a to vše se opakuje pořád dokola. Tahle knížka bohužel až moc přesně odpovídá názvu. Zlomená křídla = sešrotovaná letadla. A jen na popisu procesu šrotování se podle mého kvalitní publikace rozhodně založit nedá.

P.S. Knihu jsem dočetl a ještě snižuji hodnocení na 40 %. Opravdu se to nepovedlo.

21.03.2020

Tomuto titulu bohužel plný počet dát nemůžu. Bojový duch a výsledky Hartmannovi upřít nelze, nicméně jak nádherně vystihl pan Čejka v dovětku, Hartmann jaksi opomíjí zmínit veškeré hrůzy, které Německo napáchalo. Přitom však moc dobře věděl na co má práva a jak s ním má být zacházeno. Odsuzuje poměry v ruském zajetí, ale neuvádí že nebýt války, kterou Německo začalo, nikdy by se tam nepodíval. V jednu chvíli jsem si při čtení i říkal, že je to prototyp klasického německého pyšného důstojníka - "...jsem štábní důstojník a pracovat nebudu!". Stejně tak mi přišlo i docela dost "vlezlé", jak se autoři hned od začátku snaží čtenáři vnuknout myšlenku toho, že Hartmann byl čestný, spravedlivý, chytrý, rytířský. To že nám to několikrát napíší v první kapitole, v samotné knize i závěru opravdu není nejlepší způsob propagace - působí to dosti podbízivě. Celkově bych řekl, že příběh zajímavý, ale napsáno je to místy trochu nešťastně.

4 14.03.2020

Film mám moc rád a až po mnoha letech od prvního shlédnutí jsem si přečetl tuto knihu. Je tak stejná a přesto i tak jiná. Chvílemi jsem se skoro sžíval s hlavními hrdiny a trpěl s nimi. Musím uznat, že jsem jednodušše nemohl přestat číst.

2 24.12.2019

"Válečný deník" je, řekl bych, výstižné pojmenování. Mezi popisy mnoha dosažených sestřelů se místy kniha zmiňuje o podmínkách na polních letištích a nastiňuje osudy mnoha spolubojovníků. Přesně to jsem od této knihy chtěl a čekal. Řekl bych že je podobná Rudelově "Pilot štuky". Nesouhlasím s ideály za které Lipfert a jemu podobní bojovali, to co napáchali nacisté a fašisté se nedá nikterak omlouvat či vysvětlovat. Nicméně oproti systému zavedeném u letectev ze západu je neuvěřitelné, že piloti Luftwaffe (a stejně tak Japonska) bojovali u svých jednotek nepřetržitě, vyjma dovolenek či nemocí.

28.10.2019

Řekl bych, klasický Tillman. Vyčerpávající přehled bojové služby Wildcatu a nejúspěšnějších pilotů na těchto strojích. Čekal jsem možná více popisů bojů od samotných letců, nicméně i tak je tato kniha zajímavá.

23.10.2019