Taťka Hraboš komentáře u knih

V tomto díle už se rýsuje rozuzlení a musím uznat, že nápad to není úplně špatný. Zasloužil by si ale lepšího spisovatele. I když se Scott určitě snaží, zachytit dobře charaktery svých postav, atmosféru, dokonce ani napětí (kterého by v této knize měla být spousta) prostě neumí. V dobrých knihách daného žánru z mocných postav moc vysloveně sálá a napětí je ve vypjatých scénách téměř hmatatelné – tady mohou i ty nejsilnější postavy dělat, co chtějí, ale žádný takový pocit se nedostavuje. Kromě toho mi Scottův styl vyprávění přijde takový chaotický, postavy jednají místy zbrkle a nelogicky (nebo spíše autor nedokáže dostatečně vysvětlit, proč jednají zrovna tak – možná, že zkrátka sám jejich chování nedokázal dostatečně promyslet). Vlastně celé mi to připadá takové uspěchané a nedomyšlené, a to včetně českého překladu se spoustou pravopisných chyb. No uvidíme, co nám autor předvede na závěr.

5 28.11.2022

Při čtení této knihy jsem si vzpomněl na vlastní babičku, která si s dědou zažila něco podobného jako autorova matka se svými partnery (asi i proto ji také přežil o více než 20 let). Je jasné, že ještě donedávna takové osudy nebyly ani u nás nijak výjimečné (a možná někde ještě stále nejsou). Pravda také je, že tento způsob rodinného soužití se velkou měrou podepíše na všech členech domácnosti a do jisté míry se pak propisuje i do dalších generací. Autor tedy neobjevil nic nového, ale pojednal to čtenářsky velmi vděčně.

7 25.11.2022

Název knihy (možná úmyslně) evokuje dojem jemného, poeticky laděného dílka; nic však nemůže být dále od pravdy. Vlastně se tu možná náznaky poezie a básnického talentu autora najít dají – v občasných popisech světa kolem hlavního hrdiny, jeho představ a dojmů; tyhle krátké pasáže jsou ale střídány pasážemi, při nichž si vzpomenete na Houellebecqa a Welshe, i když si troufám říct, že Murakami jde co do obscénnosti ještě mnohem dál. Není to četba pro každého, občas se z ní člověku až zvedá žaludek. Není to ale ani ztracený čas – nenechá-li se čtenář znechutit způsobem podání, uvědomí si, že i tenhle Murakami psát dovede a hezky do hloubky (přinejmenším člověku pořádně naruší zažité stereotypy o spořádaných a zdvořilých Japoncích, pro které neexistuje nic jiného než práce).

6 24.11.2022

F. S. Fitzgeralda mám rád, ale tahle knížka mě zprvu zdaleka tak nechytila jako Gatsby, Něžná je noc nebo jeho povídky. Přitom je psaná pestrým, elegantním, svižným a vtipným stylem, jímž autor prokazuje, že už na počátku své literární kariéry uměl excelentně psát. Kupříkladu jeho schopnost charakterizovat i ty nejzanedbatelnější postavy je obdivuhodná. Snad to bylo hlavním hrdinou, který mi nijak zvlášť nepřirostl k srdci, snad tím velmi vzdáleným prostředím, ve kterém se děj odehrává, či – pro mou generaci i pro mě osobně – bagatelními problémy, které hrdina řešil. Nicméně spolu se zráním hlavního hrdiny a změnami jeho zájmů a hodnot se zvyšovalo i moje zaujetí knihou a nakonec mi bylo líto, že už osudy a myšlenky hlavního hrdiny (a v nich do značné míry i osudy a myšlenky samotného spisovatele) nemůžu sledovat dále.

6 21.11.2022

Autorův zdánlivě lehký a snadný styl psaní je téměř dokonalý (zřejmě výsledek studia oboru tvůrčí psaní na univerzitě). Stejně jako ve svých větších dílech se ani v povídkách nevěnuje „drobnostem“, ale pouští se do závažných témat – stáří a samota, duchovní růst i s jeho slepými uličkami, snaha o dítě ve vyšším věku, život v dluzích, rozchody a rozvody … A dělá to velmi otevřeně, bez příkras a servítků, snad někdy na můj vkus až příliš naturalisticky (ale to je tak jediná výtka z mé strany).

5 15.11.2022

Starý dobrý McCarthy a jeho životní témata cesty a absolutního zla v lidské podobě. Typický strohý, jednoduchý styl, střídající popisy děje a dialogy, někdy ponechávající čtenáře na pochybách, kdo je tu vlastně aktérem či mluvčím. Tady ale vložil mezi jednotlivé epizody i úvahy svého alter ega – stárnoucího šerifa – hlavně na téma morální povinnosti a zbabělosti a jejich hranic, čímž kniha doslala novou, obohacující dimenzi. Velmi znepokojivá kniha, která v člověku ještě dlouho po přečtení rezonuje.

15 07.11.2022

Poezii jsem bohužel nikdy nepřišel úplně na chuť, a to ani té epické. To se bohužel odráží i v mém hodnocení této knihy, která by si bezpochyby zasloužila plný počet hvězdiček. Je to kniha mnoha vrstev – dá se číst "jen" jako příběh o přátelství a touze po nesmrtelnosti či jako krásná hra se slovy, ale dají se v ní také hledat rozmanité významy a poselství. V tomto ohledu doporučuji knížku Ekonomie dobra a zla Tomáše Sedláčka, která se z tohoto pohledu eposem podrobně zabývá (nejen jím samozřejmě).

8 03.11.2022

Kdybych byl fanouškem počítačových her, asi bych dal této knize plný počet bodů. Tento druh zábavy mě ovšem vždycky míjel. Přesto to i pro mě byla četba zajímavá. Autorovi se nedá upřít schopnost poutavého, napínavého vyprávění, a není to ani kniha bez hlubší myšlenky. Docela povedeným způsobem se v ní řeší nejen problematika lidí, kteří virtuální realitě v PC hrách propadli natolik, že ji upřednostňují před skutečným životem, ale třeba i otázka moci nadnárodních společností (tady v oblasti informačních technologií) nebo otázka rasy či odlišné sexuální orientace. Psychologie postav není autorovou nejsilnější stránkou, navíc z hlavního hrdiny udělal (trochu nevěrohodně) v podstatě počítačového a herního supermana, ale pro ty kladné stránky knihy bych mu to odpustil.

10 03.11.2022

Moje malé trápení při večerním čtení potomkům pokračuje. I když se autor snaží děj osvěžit novými postavami a zápletkami, stále to dělá podle stejných principů (a navíc jsou ty postavy i zápletky šité tak trochu horkou jehlou, jako by je autor pro obohacení děje teprve dodatečně vymýšlel). Téměř všechno mi už připadá trochu fádní, stereotypní. Žádný vývoj postav (snad jen Josh, ze kterého ale bohužel dokázal v tomto díle autor udělat naprostého, naivního hlupáka), povrchní psychologie, stále stejné úvahy, dokonce ani v té dominantní – magické – složce knihy zatím autor nic moc nepředvedl – tedy především, pokud jde o starobylé bytosti. Ale znovu musím opakovat – je to jen můj náhled. Starší syn (13 let) tuhle sérii považuje za to nejlepší, co zatím četl nebo slyšel.

6 24.10.2022

(SPOILER) Tenhle díl se na můj vkus poměrně pomalu rozjížděl, ale nakonec vygradoval do infarktového a překvapivého závěru. Trochu mi chyběl Perrin, ale poté, co v předchozím díle na svých bedrech odnesl skoro největší zátěž, si nějakou tu chvíli klidu a pohody s Faile zasloužil. A ještě poznámka, která je ale trochu spojlerem, takže kdo chce být překvapen úplně, ať dále nečte. Mnoha čtenářům hlavně první díl připomínal Pána prstenu, já si zase nemůžu pomoci, ale myslím, že se tímto cyklem pro změnu hodně inspiroval autor Hry o trůny (ona to nakonec taková hra o trůny je, dokonce víceúrovňová, jen v globálním měřítku o ně nebojují jednotlivé rody, ale mnohem rozmanitější skupiny a jednotlivci). Jeden zásadní (ale pro mě sympatický) rozdíl ve prospěch téhle série tu ale dosud byl – hlavní hrdiny nechával autor nakonec vždy postoupit do dalšího kola. To se ovšem v tomto dílu mění …

4 21.10.2022

Kniha se tváří trochu jako slovník, trochu jako jakási osobní výběrová encyklopedie, ale je to mnohem více než cokoli z toho. Profesor Koukolík dokázal jednotlivé pojmy vysvětlit, uspořádat a uvést do souvislostí takovým způsobem, že kniha vlastně představuje ucelený výběr a vysvětlení těch nejpodstatnějších informací, které podrobněji rozvádí ve svých tematicky úžeji zaměřených publikacích. Je to čtení místy náročné, ne vždy a pro každého poutavé (záleží hlavně na tom, co čtenáře zajímá), ale nesmírně informačně hodnotné. Některé kapitoly stojí za to číst znovu a znovu – jednak je člověk lépe pochopí, především však obsahují informace, na které je více než vhodné při jakémkoli rozhodování pamatovat. Znovu mi nezbývá, než vyjádřit obdiv k člověku, který ve svém věku dokáže takové dílo vytvořit.

8 12.10.2022

Už nepíšu komentář ke každé části příslušného dílu, nemyslím, že by to mělo smysl. Takže až tady konstatuji, že to bylo opět čiré potěšení z výborného fantasy příběhu. Původně jsem dodržoval pravidlo, že mezi každým dílem si přečtu něco jiného, ať se Kolem času nepřesytím, ale tentokrát jsem to nedal, musel jsem hned navázat, abych věděl, jak se budou osudy všech hlavních protagonistů (a z mého pohledu ani jedna větev nemá výraznější slabiny) vyvíjet dál. A nijak zvlášť mi nevadí ani ty některými vytýkané chyby - autorova záliba v popisech, častá opakování některých oblíbených frází nebo třeba (a to je můj osobní postřeh), že si trochu jakoby vyřizuje účty se ženami - i hlavní postavy nechává občas jednat nelogicky a hloupě, až na výjimky s trvalými ambicemi muže kolem sebe nutit tančit podle jejich not. No, možná vychází ze svých osobních životních zkušeností ;-) .

3 08.10.2022

Kniha plná překvapení. Nečetl jsem anotaci, takže jsem nečekal, že by Angličan napsal knihu o českých poměrech za socialismu. Nečekal jsem ani to, že tu pomyslnou hlavní roli sehraje porcelán a že mě toto téma může vůbec zaujmout. A konečně je kniha překvapivá ve své samotné podstatě – mám rád knihy, kde se v průběhu četby ukáže, že všechno je nakonec úplně jinak, než jak se to na počátku jeví. A k tomu ten skvostný jemný a suchý anglický humor.

10 15.09.2022

(SPOILER) Už od počátku má zase příběh neskutečné tempo, ještě okořeněné atmosférou tajemství a nejistoty – kromě hlavních hrdinů z Dvouříčí totiž vůbec netušíte, kdo na jaké straně stojí. Rand tentokrát – až na úplný závěr – stojí (či spíše běží) v pozadí; autor možná v této fázi trochu nevěděl, co s ním, a proto se tentokrát soustředil hlavně na příběhy Egwain, Mata a Perrina, což mně osobně vůbec nevadilo. Trochu s tím pak koliduje právě ten závěr, v němž nakonec tyhle postavy hrají daleko menší roli, než by předchozímu zájmu autora o ně odpovídalo (což možná některým čtenářů může vadit). A závěr byl překvapivý i v jiných ohledech, ale více už raději spoilovat nebudu.

3 15.09.2022

Kolikátý díl že to už je? Teprve třetí? Kdybych to nečetl dětem večer před spaním a kdyby se to jim nelíbilo, už bych to asi vzdal. Po oživení ve druhém díle v tom třetím autor opět sklouzl do své typické schematičnosti. Připomíná mi to schéma většiny počítačových her – získám novou abilitu, porazím nového bosse (nebo v opačném gardu) a jede se dál podle stejného vzorce. Zvláště Perenelina větev už začínala být únavná.

4 09.09.2022

Dneska mají zájemci o tuhle problematiku k dispozici pornostránky na internetu (i když pochybuji, že by si jejich autoři dovolili zajít tak daleko, jako autor v téhle knížce). Čekal jsem více, i erotická literatura může mít přidanou hodnotu, ale to není tento případ. Ty dvě hvězdičky jsou za docela pěkný jazyk, kterým je to psáno.

3 04.09.2022

Dáma v lišku je milá absurditka, už od prvních řádků svědčící o autorových vypravěčských schopnostech a smyslu pro humor. Proces „polišťování“ hlavní hrdinky i smiřování jejího manžela s ním popsal tak věrohodně, že by mu snad člověk i uvěřil. Vlastně je to taková vtipná obdoba Kafkovy Proměny nebo Rothova Ňadra, až na to, že nevyprávěná přímo z pohledu postižené osoby. Člověk v zoologické zahradě má už z mého pohledu trošku vážnější ladění, zvířata se tu sice také vyskytují, ale jen ve vedlejších rolích. Radoslav Nenadál v předmluvě mimo jiné uvažuje o tom, že skrytým záměrem autora bylo postavit do kontrastu naši lidskou a zvířecí stránku, přičemž v tomto srovnání zvíře v nás nemůže obstát. Já jsem měl ale opačný pocit – spíše jako by autor poukazoval na některé absurdity lidského vnímání světa a myšlení a nabádal k občasnému „ponížení“ na úroveň zvířete, abychom si některé věci byli schopni uvědomit. Každopádně má vztah člověka, ať už ke konkrétnímu zvířeti, nebo ke zvířeně a přírodě obecně, výrazný vliv na jeho vnímání, myšlení a hodnoty.

5 02.09.2022

Určitě netřeba pochybovat o tom, že Doerr psát umí, možná až moc dobře. Totiž – připadá mi, že tahle knížka je tak trochu psána na efekt – tak aby snesla přísný pohled kritiků, ale i zaujala co nejširší čtenářské vrstvy, včetně milovníků romantické literatury (viz volba postav, prostředí a doby i příběh samotný). Na druhé straně, proč vlastně ne – málokterý spisovatel píše jen proto, že ho to prostě baví – pro většinu je to hlavně zdroj příjmů. Mimochodem, mám jen já pocit, že to je kniha jako dělaná pro fimové zpracování? Už jen ty krátké, takřka filmové „záběry“ o něčem vypovídají. Co ale určitě stojí za ocenění, je autorův pokus o vhled do života, myšlení a pocitů slepé dívky, stejně jako snaha o zachycení bezvýchodnosti postavení nejen Němci podrobených národů, ale i samotných Němců, kteří s nacistickým režimem tak úplně nesouhlasili, ale pokud by se vzepřeli, čekaly by je vážné problémy. V tomhle ohledu je teď kniha docela aktuální s ohledem na současnou situaci na Ukrajině a v Rusku.

28 30.08.2022

(SPOILER) Po dlouhé době kniha, kterou jsem musel dočíst i za cenu, že jsem šel spát v pozdních nočních hodinách. Ale abych jen nechválil, tentokrát mám i nějaké výhrady. Především nevím, proč musel autor z hlavních ženských hrdinek udělat hlupačky, naivní a důvěřivé káči - to nenašel jiný způsob, jak je dostat na místo závěrečného střetu? A pak ten samotný bombastický závěr - když tohle je teprve závěr druhého dílu a je jich ještě tolik, co musí autor udělat, aby ho ještě překonal a neopakoval se? No, jsem vážně zvědavý.

3 13.08.2022

Je škoda, že se mi nepodařilo dostat k ucelenému druhému dílu, to rozdělení každého dílu na dvě části je nešikovné a špatně se pak píší komentáře ;-) . Takže snad jen tohle – už v prologu vytvořil autor základ pro velmi bohatý, akční a tajemstvím prostoupený příběh (pořád se např. snažíte odhadovat, kdo z postav patří mezi Temné druhy). Jestli jsem moc nechápal stesky některých čtenářů ohledně zdlouhavosti vyprávění u prvního dílu série, tak v tomhle díle už k tomu snad opravdu nikdo důvod mít nemůže.

4 12.08.2022