TakySimona komentáře u knih

Jsem moc ráda, že názor přidal i první čtenář-muž (a že zrovna Boboking, je nadhodnota! :-)). Trošku jsem se obávala, že by ten příběh mohl být pány interpretován jako jednostranně útočný proti nim, protože Hugo z něj vychází jako naprosto sebestředný zbabělec, kterému po ulovení dalšího zářezu na pažbě svých (nejen) milostných úspěchů jaksi mizí důvod Esteřinu lásku opětovat. Přestože ten "balast" (což mimochodem v původním významu znamená zátěž lodi, aby se nepřevrátila) je jim oběma zvoleně vlastním jazykem.
Pro mě velmi důležitá knížka, ukazující jak rozdílně své skutky můžou zúčastnění interpretovat.
Pro Huga se "vlastně nic nestalo", pro Ester naopak.

1 27.04.2016

Vzdala jsem po dvou kapitolách. Možná, že je ten "klubíčkový" styl výkladu, kdy autor opakovaně formuluje jednu a tutéž myšlenku, pedagogicky vhodný, ale mě opravdu nesedí. Anebo, jestli to nebude tím, že jsem před pár dny dočetla jinou knihu na podobné téma, která nebyla o nic méně popularizační, ani osobní, ale mnohem pregnantněji a přímočařeji formulovaná.

Nedočetla, tedy nehodnotím hvězdičkami.

Nemyslím si, že by měl Paolo Giordano nějaké orientální kořeny, ale jeho třetí do češtiny přeložená kniha pro mě dokazuje, že je to spisovatel téměř kaligrafický.
Na malém prostoru, stručnými tahy provedenými v "pouhých" dvou barvách, dokáže namalovat celou studii o lidské křehkosti. O křehkosti těla, když jej napadne zhoubná nemoc, o křehkosti vztahů, když jsou v zájmu své vlastní "pohodičky a klídečku" outsourcovány na další osobu, o křehkosti duše introverta.
Přesto hodnotím "pouhýma" čtyřma hvězdičkama.
Dala bych přednost malinko vypointovanějšímu závěru, tedy s pýchou rozhodně ničím neomluvitelnou bych vyprávění trošku jinak strukturovala.

6 17.04.2016

Vzdala jsem v půlce. Tohle je asi ta "odpočinková" literatura, kterou tedy já k životu skutečně nepotřebuju. Autor se sice nebere tak ukrutně vážně jako třeba takový Paulo Coelho, ale jinak z románu trčí naprosto zřetelně schematismus a snaha zalíbit se. Všechny ty odkazy na televizní kulturu, plytká přirovnání a nakonec přece jenom pozitivnost všech, to opravdu není můj šmirglpapír. Děkuji, dávám k dispozici jiným.

2 13.04.2016

Takový americký průlet moderní filozofií, vhodný pro ty, kdo si z filozofie z různých typů škol nic nepamatují, protože se probírala pouze marxistická. Dobrý rozcestník podaný jazykem srozumitelným pro všeobecně rozhlédnutého člověka.

2 10.04.2016

Takovéto průhledy do myslí jiných, ač jsou to "jenom" literární postavy, jsou přesně tím důvodem, proč čtu. Myslím, že mi na českém poli vyrostl nový oblíbený autor.

1 05.04.2016

Jsem "povídková" a četla jsem jak Kvítek karmínový a bílý, tak předcházející povídkovou sbírku Někdy prostě prší.

A proto můžu napsat, že Michel Faber je skvostný vypravěč. Tolik laskavosti, pozornosti, pochopení a přitom nadhledu nad vlastními postavami! Co se tentokrát nedostává v literárním pozadí (popisy míst, interiérů, rekvizit), to je zde bohatě vynahrazeno hlubokou psychologickou a dějovou zkratkou.
V literatuře nepotřebuju doslovnost, ale právě takovéto indicie k (myšlenkovému) následování.

Pro mě opravdu absolutní čtenářovo potěšení.

7 23.03.2016

Absolutní okouzlení. Poslední 2-3 roky mám jistou čtenářskou krizi. Ne, že bych nečetla vůbec, ale scházel mi takový ten AHA zážitek, tedy kniha/autor, která/ý vás naprosto vtáhne do svého vyprávění/stylu/jazyka.

Ano, jsou to povídky o hrdinech, kteří jsou už letitější, ale stáří je přece to, co většinu z nás čeká, ne? A Julian Barnes své hrdiny a jejich příhody líčí s nejvyšší mírou lidskosti, humoru až obdivu.

Dlouho jsem nečetla tak krystalickou poctu skutečné/opravdové/nepodmíněné lásce jako jsou povídky Příběh Matse Israelssona, Apetýt a Zahradní klec.
A ty zbylé nejsou o nic horší.

9 15.02.2016

Vynikající až archetypální příběh, podaný ale velmi přístupnou formou a jazykem.
Kdo mi tu knihu darovala(sic!), velmi dobře se, a to téměř ještě "naslepo", trefila do mého čtenářského i vztahového vkusu.
Děkuju, L., budu muset vypátrat, jestli tu jsi a kdyby ne, tak PROČ! :-)

30.12.2015

Naprosto netuším, jaký zážitek z této útlounké epistolární brožurky může mít ten, kdo nezná ani muziku, ani aspoň obrysy životního příběhu Deža Ursinyho.
Ale ta, která chová muziku "tata" v obzvláštní úctě a současně respektuje způsob, jakým "Kubo" s odkazem svého tatínka "narába" je tiše nadšená, že má tento pendant k "velké" knize Moja milá pani... (http://www.databazeknih.cz/knihy/moja-mila-pani-35911) ve své knihovničce.
Třetí stranu, stranu svých dopisů Dežovi Ursinymu prý paní Zdenka Krejčová zveřejnit nehodlá. Myslím, že vím, proč.

4 25.08.2015

Musím se ohradit proti názoru uživatele Palivo. To, že se mladičký titulní hrdina Sjónovy české druhotiny CHOVÁ jako chlapecký prostitut, nemusí znamenat, že sám homosexuál je. A hlavně, pro příběh to rozhodně není to nejdůležitější.

Já tuhle komorní novelu přečetla jako oslavu počátků kinematografie, chlapeckého dozrávání a hlavně vůle k životu podle svých představ.

Sjón mistrovsky buduje atmosféru, napětí, čtenářka (jakože já), tuší, že se schyluje k jakési KATASTROFĚ, předcházející katarzi. A pak to příjde. Měřeno dnešní optikou, vlastně se zas tak moc nestalo, ale v roce 1918?!

Záverečná pasáž psaná s časovým odstupem, pak podle mého skromného názoru vyjadřuje autorovo přitakání VDĚČNOSTI těm, kteří o nás pečují, když to ještě sami potřebujeme a úctě k našim rodovým kořenům.

Sjón mi prostě ladí a sedí. Těším se na nějaké další příště.

Aktuálně osobně NEJPOTŘEBNĚJŠÍ knížka. Brzy z jara jsem absolvovala seminář paní Song (Čchi--kung pro nezpěváky) a tato publikace je dosazení praxe do obecnějšího rámce.
Další začátek a objevení těžiště.

1 07.07.2015

Další jednoznačný důkaz, že dílo přerůstající rigidní pravidla žánru mohou docenit i čtenáři, kteří jsou uvnitř komunity greenhorny. Potvrzuje tvůrčí potenciál lidské pozornosti a neodpáratelnost generací našich dávných předků i ještě-aspoň-na-chvíli současníků.
Velmi úlevné i pro ty cosi teprve hledají své místo v rodině, světě a čase vůbec. Přidávám si k soukromým pokladům pro opakované navracení se.

4 26.09.2012

Tzv. normálně detektivk\y nečtu. Ovšem co by člověk neudělal pro svou nejoblíbenější českou spisovatelku, že? Ano, i do těchto příběhů vystavěných na klasických principech prosakuje to, kvůli čemu vyhledávám cokoliv, co je od Daniely Fischerové veřejně dostupné: hluboké znalosti východních duchovních směrů, lisdké psychologie, smysl pro co nejstručnější přesnost, důraz na etymologii slov a vlastní jména obzvláště. Ale, bohužel musím poprvé nad dílem DF konstatovat, že kdybych tu knížku nečetla, o nic zásadního bych nepřišla. Příběhy jsou natolik odtažité od mého, skutečného i jen-sněného, že ve mně nevzbudily touhu číst další případy sympatické dvojice amatérských vyšetřovatelů Medarda a Kristýnky, které se prý chystají. Třeba se ale vy, ostatní čtenáři, potkáte lépe.

1 16.09.2012

Jedna ze zásadních knih mého (nejen) čtenářského dospívání. Sci-fi, fantasy a podobné žánry čtu jen velmi výjimečně, po pravdě řečeno: jen ty knížky, které tento žánr přesahují. Právě tak, jako v tomto případě. Pro spoustu příběhů a zapletek z jiných knih používám tuto jako referenční bod. Mám ráda, když mě děj knížky přiměje přemýšlet nad obecnějšími tématy, která děj ilustruje. Konkrétně zde: protiklad individualistických a kolektivních státních zřízení, konflikt mateřské lásky a činů potomků, odvaha změnit názor a popřít dosavadní činnost. Zase si ji po všech těch letech musím přečíst. A jistě objevím, co mi tenkrát zůstalo skryto pod povrchem.

10 29.07.2012

K tomu, abych po této knize sáhla, mi stačila jediná její věta, kterou jsem potkala "kdesi na internetu". K tomu, abych zatoužila MÍT svůj vlastní fyzický exemplář, mi stačilo přečíst asi tak prvních patnáct stránek. Rozhodně má "kniha roku", ač je z něj za námi teprve půlka. Tuhle cestu do hlubin duše nejen jednoho "zaprášeného intelektuála" chci mít možnost KDEKOLIV otevřít pokaždé, když to budu potřebovat. "Velká recenze" možná přijde, až si o včerejší půlnoci dolouskaný příběh v mé hlavě sedne.

8 18.07.2012

Nalákána rozhovorem s paní spisovatelkou na ČRO OL jsem si knížku půjčila a... kdybych se byla řídila nelibými pocity, které ve mě vyvolala obálka, udělala bych dobře. S titulní výzvou a prezentovanými názory takřka výhradně souhlasím, ale zajímavých podnětů jsem tam našla tak na jednu esej. Připadá mi to jako dodatečně nadstavovaný konglomerát postojů a názorů autorky, výňatků z vědeckých studií a poněkud schematicky chtěných příkladů "ze života". Jako beletrie neobstojí, jako naučka taky ne. Je mi líto, snad příště...

1 04.07.2012

Tato všestranně sličná knížka pro mě vrchovatě splňuje definici moderní pohádky. Vychází z reálií našeho každodenna, ale přitom přikyvuje tradičním pohádkovým hodnotám. Je svižná, vtipná a přitažlivá pro děti a přitom nechává v hlavě předčítajícího tzv. dospělce rozbíhat nitky souvislostí, které dětem naštěstí ještě chvilku zůstávají skryty.
A samotné téma "trochu jiné" rodiny je podáno naprosto v klidu, bez hledání nějakých pikantností, bez omlouvání a vysvětlování. Proč taky? Vždyť každý pár, který dětem poskytuje láskyplné útočiště a nabízí vějíř dalších možných směrů cest BY MĚL být touto společností podporován horem dolem. Že je to ve skutečnosti přesně naopak, je smutné a varující znamení doby. Je tedy na nás, každém jednom, abychom se rozhodli, zda chceme jednat proti němu.
S.

1 29.06.2012

Pro mě zatím nejlepší z přečtených "metodik", jak se ze svých snů zkusit poučit!

3 28.06.2012

Jedna z nejparadoxnějších knížek, které jsem kdy přečetla!

Podle všech povrchních indicií by se mi měla výrazně nelíbit: je plná popisů nesmyslného (a hlavní postavou reálně nepřežitelného) násilí a tomu já se vyhýbám jak čert kříži. Pracuje s tématem spiknutí všemocných a tomu (z důvodu vlastního přežití) odmítám věřit. Všechny vztahy jsou tam alespoň zpočátku ryze účelové a prospěchářské...

Ale! Přesto (a je to možná jenom moje naivita a chtění to takto vidět) jako bych pod tím vším akčním cítila autorův akcent tradičním hodnotám:
dětství jako pokladu, který musíme celým dalším dospělým životem hledat, ze země dobývat a pak chránit;
rodině, která by tolik mohla, kdybychom si to my lidé sami nekazili;
pravé lásce, která nás (aspoň ve svém počátku) dělá lepšími než myslíme, že jsme;
přátelství, které nehledí na zdánlivý věkový odstup ani genderový "problém";
skutečnému (ne pouze otitulovanému) vzdělání, znalostem a moudrosti;
přírodě, jejíž větve si řežeme pod vlastními prodlouženými zády.

Jednoznačně krásná knížka k opakovanému čtení!

14 23.03.2012