Sygi komentáře u knih
Přes název, který je třeba brát s nadsázkou, se jedná o jedno z nejlépe napsaných praktických knih o původním buddhismu. Nalezl jsem zde vše podstatné, co vede k vlastnímu rozvoji a pěstování buddhovských kvalit.
Kniha byla silná, co se zážitku hlavního hrdiny týče, z díla prýští beznaděj a nesmysl války, měla ale velmi pozvolný nástup a "klimax" přišel až v závěru.
Typické Jardovo povídání nejen na téma tmy. V textu jsou k nalezení odkazy na několik dalších knih ve stejném duchu.
Neuvěřitelně čtivě napsaná kniha o neuvěřitelně prožitém příběhu. Josef Formánek mě zde vskutku uchvátil. Dodal bych více, ale mám pocit, že to není třeba. Snad jen, že má dílo velmi dojemný konec.
Pěkné ohlédnutí za známými politickými kauzami v minulých desetiletích. Alespoň je vidět, jaké je politika svinstvo. Některé případy jsou zajímavější více, některé méně.
Ale jo, čtivé a zajímavé to jistě bylo. Miloš komentuje (nejen) své politické chyby, u kterých byl vždy prostor pro degradaci svých blízkých spolupracovníků. Zajímavé je číst knihu v roce 2019, kdy je Miloš Zeman prezidentem, v řadě názorů se za desetiletí nezměnil, v dalších zase překvapí zcela jiný postoj (např. presumpce viny u politiků, kde, jak uvádí, že "bylo-li podáno trestní stíhání, důkazy pravděpodobně existují" - viz Andrej Babiš). S poznámkami pod čarou Zeman také nešetřil, v některých případech (různé osobnosti a jejich díla) jsou přínosné, další (např. vysvětlování vcelku známých pojmů - "sebereflexe") zase působí, jako by počítal se čtenářovou nižší vzdělaností. Kniha je zajímavá co do průřezu autorovým životem, zaujme jak pasáž z doby prognostické tak i z časů vrcholové politiky. Překvapilo mě, jak se Zeman staví k vlastním aférám, sice je v knize popisuje, ale velmi stručně a opoziční smlouvu např. pojímá jako samozřejmou věc, která tehdy byla nevyhnutelná. S onou subjektivitou je v těchto případech třeba počítat. Závěrečné kapitoly věnované blbcům a podzimu života na Vysočině už jen pobaví.
Buddhou přímo a racionálně podané řeči k životu v souladu s dhammou. Oceňuji úvodní text Karla Wernera.
Zajímavý pohled na zpracování buddhismus v raných dvacátých letech, ještě před Leopoldem Procházkou. Buddhovo učení je podáno jasně, psáno příjemným dobovým jazykem. Došlo i na srovnání s náboženskými a filosofickými světovými systémy.
Krátká jednohubka z rané buddhistické moudrosti. Nágaséna králi odpovídá věcně a trpělivě, veškeré aspekty skutečnosti podává na trefných přirovnáních.
Spolu s knihou Základní kniha buddhismu od Leopolda Procházky jedno z nejsložitějších čtení o východní filosofii. Bondyho Buddha je i přes četné upozorňování na úzký textový prostor podán systematicky a všeobjímajícně, Vznešené pravdy jsou popsány důkladně a s hlubokým důrazem na etiku, ateismus a celkově lidskou stránku Buddhova učení. Opakované srovnání s marxismem beru v kontextu doby a v souladu s autorovým přesvědčením.
K Vaňkovu Švejkovi jsem na základě názorů okolí přistupoval opatrně, za sebe však mohu říct, že to bylo super čtení a jsem panu Vaňkovi vděčný, že se pokračování Švejka zhostil, určitě to nebylo na škodu. Ano, Švejkův charakter je již od začátku knihy (Slavný výprask pokračuje) znatelně jiný, mnohem hrubší, sprostší a často se zaplétá s děvčaty, ale jeho cesty, včetně té do zajetí, jsou opět zábava - zvláště pobyt v Rusku, ten jsem si užil, zejm. díky detailnímu popisu Švejkova fungování na ruském venkově, pomoci při robotě a zažívání ruských tradic (svatba). To se komunistům muselo setsakra nelíbit.
Celkově je Vaňkův Švejk oproti Haškovu akčnější, detailnější co se týče prostředí a popisu situací, od Haška se však odvrátil Švejkovým charakterem a nedosáhl již na Haškův styl jeho vykreslení, to je pravda. Z tohoto důvodu je třeba brát toto dílo s jistou rezervou a uvědoměním, že to již není Hašek. I tak jsem se moc dobře bavil. Job tvojú máť!
Povídky Zdeňka Svěráka byly milým a osvěžujícím počtením. Zaujalo mě jejich vyprávění z několika různých pohledů, každý vypravěč na mě působil důvěryhodně lidsky. Vypíchl bych povídky Ruslan a Ludmila, Ivanka a Lenin, Natáčecí den a Fotograf.
Poslušně hlásím, že jsem dočetl Švejka. Měl jsem ke knize vzhledem k četným shlédnutím legendárních filmů s R. Hrušínským velká očekávání. První díl jsem si naplno užil a koukal, co všechno je ve filmu věrně ztvárněno a co se do něj nevešlo. Horší už to bylo u dílů dalších, druhý díl byl ze začátku opět dobrý, nesmyslné zacházení se Švejkem v Putimi, zavírání a následné propouštění je vykresleno dobře, stejně tak příhody v Királyhidě. Ve třetím díle to pro mě už trochu pokulhávalo, nekonečné cestování vlakem často bez jídla mělo pointu (pokud mělo poukázat na "organizaci" armády), ale táhlo se pak už dlouho a v nesčetných konverzacích a výpravách jsem se začal ztrácet. Skvěle ale byly vykresleny vztahy mezi postavami (Švejk - Dub, Švejk - Lukáš, Dub - Lukáš atd.). Čtvrtý díl jsem si ale opět užil a opravdu by mě zajímalo, co s příběhem J. Hašek zamýšlel. Po přečtení posledních třech dílů jsem také ocenil filmové ztvárnění Poslušně hlásím, jelikož muselo být těžké vybrat právě takové útržky příběhů, jaké se ve filmu objevily. Jsem zvědav na pokračování K. Vaňka.
Bylo to poměrně zvláštně napsané, ale neméně drsné a až tak správně nepříjemně realistické... neumím si onu situaci v Hordubalově rodině představit, střet Hordubalových představ o návratu a jeho skutečným přijetím bylo smutné.
Bylo to super, zejména po odhalení zrůdnosti pochodu. Skvěle rozvedené konverzace a vztahy mezi účastníky.
Upřímně jsem do knihy šel s tím, že se dozvím mnoho o praktikách v koncentračních táborech, z této oblasti však v knize bylo vcelku málo. Proměna žáka byla úchylná a samotné zakončení příběhu sedlo.
Náročná a dlouhá četba, která přinesla náhled do jednoho z nejlépe kontinuálně propracovaných příběhů, které jsem četl.
Krásné a dojemné čtení. Svým způsobem volné pokračování i prolínání s autorovou předchozí knihou Mnich. Záblesky svobody jsou psány zpětným pohledem na onu mniškou dobu a na nelehké časy, které následovaly po návratu do Čech. Smutný byl popis konce vztahu s mistrem a postupného rozvratu mnišského uskupení, což bývalým mnichům přineslo další výzvy do jejich životů.
Vlastně na několika stránkách sepsané to, o čem Jarda často mluví ve svých přednáškách či rozhovorech. Příjemnou formou podané náhledy na život lidský a svět, s nimiž sympatizuji. Zajímavými byla Jardova setkání s indiány a gorilami v Ugandě.
Skutečný unikát. Složité a zároveň čtivé pojednání o dění v průběhu několika prvních desetiletí Sovětského svazu. V knize se střídá několik literárních žánrů, faktická literatura, příběh, filozofické pojednání...
Samotný obsah knihy je k neuvěření. Tolik zmařených lidských životů, tolik hrůz, tolik zlomených duší... tolik bezmoci. Nechtělo se mi věřit popisům o nelidském zacházení s "vězni", absurdním důvodům obvinění, neúměrným trestům, vězeňským podmínkám...
Kniha obsahuje nepřeberné množství jmen, lokací, příběhů jednotlivců, které autor posléze opouští nebo se k nim opět vrací. Nejvíce mi v paměti utkvěl proces s Průmyslovou stranou ("Přesvědčil jsem továrníky, aby snížili devítimetrový strop na šestimetrový! "Šestimetrový? A proč ne pětimetrový? Sabotáž! Plýtvání prostředky! Smrt zastřelením!) a závěr knihy, ve kterém autor detailněji popisuje vězení a přepravu do lágrů (36 lidí v samotce a 323 lidí v cele). Naprostá šílenost. Před dalším dílem si budu muset udělat delší pauzu a připravit se na příběhu z průběhu lágrů, u kterých se bojím, že budou ještě drsnější než první díl...