stju komentáře u knih

V úvodu musím přiznat, stejně jako mnoho ze zde komentujících, že mne k přečtení této knihy přesvědčil jak její pro mne atraktivní titul, včetně motta, tak také krásná ilustrace na obalu.
Zpočátku jsem nerozuměla Anninu smutku a odevzdanosti, později mi jí bylo pochopitelně velmi líto, jako každé milující matky, která přijde o dítě. Přesto mi však její chování a situace s dalším pokračováním příběhu připadaly takové "divné ". Začnu Vojtou - jeho problematický rodinný život s Adélou a později Tamarkou byl sice velmi smutný, pro samotný příběh matky, která přišla o vytoužené, bohužel postižené, dítě, trochu zbytečný. Ale hlavně Oliver (samotná jeho postava byla pro mne dost odtržená od reality, především jeho bydlení nad zdevastovaným přízemím vily) - nepochopila jsem, jak mohla Anna, po tak drsné zkušenosti s mužem v minulosti, vstoupit do nejistoty vztahu s ním. Stejně podivný byl pro mne objev dvou koster, přišel mi v příběhu celkem zbytečný. No, a konec příběhu s dědictvím, považuji víc za červenoknihovnové, než opravdu reálné. Musím však dodat, že trio Zuzka, Lída a Anna mi bylo sympatické a jejich úsilí pomoci dětem (a rodičům) s Downovým syndromem, bylo pro mnohé čtenáře určitě zajímavé nebo dokonce inspirující.

3 22.09.2022

Knihu jsem četla kdysi, asi tak před čtyřiceti lety, matně jsem si pamatovala obsah, ale spíš mi zůstal v mysli pocit, který jsem z příběhu měla. Musím přiznat, že tenkrát by bylo moje hodnocení příznivější, asi to je tím, že jsem v té době měla ve velké oblibě spisovatelky jako Austenovou, sestry Bronteovy, ale i Němcovou, Jiráska a hlavně já jsem byla přece jen "jiná " a především mladá :-), stejně jako hlavní hrdinka.
Rozumím tomu, že ve své době byl tento román významným dílem - dramatický příběh, působivé líčení atmosféry, utajený zločin a další romantické atributy, které musí čtenáře zaujmout. Jenže nyní už nějak nerozumím a nejde mi se ztotožnit s hlavní hrdinkou. Připadá mi taková moc nijaká a naivní, takže mi k ní vůbec nesedí to náhlé rozhodnutí změnit ze dne na den diametrálně svůj život a po té změně zase si dál žít ten svůj ustrašený, submisivní život jen v jiných kulisách. A nakonec, kdy se zdá, že dospěla, nechová se jako zklamané děcko, ale jako dospělá partnerka, to "zabije" a cituji: "Já mám žízeň,: zakňourala jsem." na předposlední stránce.
Takže knihu ke čtení určitě doporučuji, ale už si z ní, snad díky věku, snad díky současné době, nedokážu odnést TEN POCIT jako kdysi.
Na závěr musím ještě doplnit, že kniha v novém vydání z roku 2011 má velmi vydařený přebal od Daniely Benešové.

3 26.09.2021

Musím přiznat, že zpočátku jsem se v příběhu docela ztrácela - v čase, v postavách. V momentě, kdy do děje vstoupila Mary se svojí zpovědí, se to změnilo a osudy tří "Robertových žen" mi začaly dávat smysl. Na rozdíl od některých níže komentujících, jsem důvod Robertova činu sama neodhalila, takže setkávání s dalšími zainteresovanými postavami mi postupně odhalovalo tajemství obrazu, kterým příběh vlastně začal.
V knize jsem velmi obdivovala, jak autorka dokázala vykreslit vzhled, povahu, názory, jednání všech tří žen, které spojovalo jedno: malířství a Robert. Přestože byly tak rozdílné, dokázala jsem si je představit a všechny jsem si oblíbila.
Nejvíc mě ale v knize zaujalo barvité a tak výstižné popisování obrazů, že člověk má při čtení chuť si sednout a pokusit se alespoň zlomek té krásy sám namalovat (nebo ještě více, moci přímo jako Mary malovat pod vedením Roberta nebo jako Béatrice spolu s Olivierem) :-).
Kromě toho jsem pochopitelně skutečná díla, malíře, místa, která autorka ve své knize zmiňovala, vyhledávala na internetu.
Jediné, co mi připadalo spíš násilně vložené, bylo těhotenství Mary, dělalo to na mne dojem takové nucené paralely Béatrice + Olivier a Mary + Marlow.
Na závěr jsem si pak znovu přečetla úvodní popis obrazu, kterému jsem na začátku nerozuměla, po přečtení jsem pochopila jeho obsah a tím se vlastně příběh i pro mne uzavřel.

3 27.05.2021

Nechci se opakovat, takže stejný dojem z knihy jako DominaCZ a Josh. Co ale zopakovat musím, opravdu mi nepřipadá - cituji z obalu knihy, že "...vypraví autorka v tak strhujícím tempu, jako by se vám před očima odehrával napínavý film." Nebyl to nezajímavý příběh, ale tento pocit opravdu ne.

3 26.01.2020

Měla jsem docela velké očekávání, ale abych se neopakovala, plně souhlasím s komentáři od Camel-9 a Parwana. Navíc mi vůbec neseděl styl autorova vyprávění.

3 11.12.2019

Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy a opravdu doporučuji všem, kteří, stejně jako já, zas tak moc cestopisy nemusí. Připadala jsem si, jako by mi kamarád vyprávěl o cestě se svou rodinou za poznáním exotického Japonska. Naprosto neformální cestou jsem se dozvěděla nejen o pamětihodnostech země, ale i o životě běžných lidí a jako bonus - to vše očima Čecha, takže i srovnání, jak to chodí u nás. Docela rodině jejich zážitky závidím, ale především jim je přeju, vždyť je obdivuhodné, jak Jirkovi umožňují zažít to, co naprostá většina z nás nikdy nezažije. Rozhodně se dalším vyprávěním o cestách rodiny Márových nebudu vyhýbat a s chutí s nimi budu cestovat.

3 11.10.2019

Čtení této knihy mi přineslo klidné, pohodové chvíle, kdy jsem se plně ponořila do příběhu jedné kočovné divadelní společnosti. Autor mě svým stylem psaní plynule a nenásilně vtáhl do života, osudů a příběhů jednotlivých postav. Navíc Eliška, hlavní hrdinka, je velmi sympatická, zodpovědná, empatická a milující žena, takže nezbývá nic jiného, něž jí držet palce, aby překonala všechny těžkosti a starosti, které jí vedení společnosti ne vždy zodpovědných herců přináší. To vše je umocněno skutečností, že její postava byla inspirována skutečnou principálkou Eliškou Zollnerovou.

3 11.10.2019

Zpočátku jsem knize moc šanci nedávala, přeci jen už uplynulo hodně let, kdy toto téma bylo přímo pro mne aktuální. Pak jsem se ale do příběhu začetla a docela jsem se bavila. Myslim, že se v hlavní hrdince mnohé těhotné určitě najdou, zjistí, že prožívají podobné situace, pocity, myšlenky a její odlehčený přístup jim dodá odvahu. Líbil se mi i názor na rádoby odborné rady v různých diskusích na internetu. Co mi naopak vadilo, používání slov typu "manža", "milášek", apod. z téhož zdroje.

3 09.09.2019

Souhlasím s komentáři, které vnímají příběh jako trochu překombinovaný, trvalo mi, než jsem se ve druhé části knihy zorientovala. V závěru mě docela překvapilo odhalení Dušanova tajného zásahu do děje. Celkově hodnotím jako čtivou odpočinkovou knihu a nebudu se bránit dalším autorčiným knihám, zvlášť když je někteří z vás komentujících považují za ještě zdařilejší.

3 09.05.2019

Příběh je opravdu zajímavý, autorka mě dokázala téměř do konce držet v napětí, zda se Casey podaří uniknout osudu, který pro ni připravil její do té doby úžasný manžel. Trochu mě zklamal, podle mého názoru, celkem uspěchaný závěr.
Hlavně mě však po přečtení docela děsí představa, že podobný osud (vegetativní stav) může postihnout kohokoliv z nás...

3 27.01.2019

Myslím, že kniha byla napsána ve stylu hygge tak, jak jsem smysl tohoto slova právě během čtení pochopila-klid, pohoda... Přivedla mě k zamyšlení, že je přínosné a velmi uklidňující se o tento stav "těla i duše" vědomě snažit a knihy podobné této, v tom pomáhají. Jako bonus-už vím, jak se slovo hygge vyslovuje.

3 29.11.2018

Seriál jsem neviděla a netušila jsem tedy, že kniha je podle něj napsaná. Takže jsem ji po pár stránkách odložila, protože způsob psaní přesně odpovídá: napsáno podle seriálu...

3 02.07.2018

Kniha se mi příjemně četla, navzdory hororovému příběhu, těšila jsem se, až se k ní večer vrátím. Líbil se mi styl autorčina psaní a velmi obdivuji její fantazii, se kterou popisovala život v přízračném světě "Zahrady". Dost mě překvapil závěr příběhu, musela jsem se několikrát vrátit na přečtené stránky, abych pochopila úlohu Inar (Maya) v celém příběhu, to mi trochu vadilo. Kdybych však narazila na další knihu této autorky-nebudu se přečtení bránit. Dost se mi tu líbil komentář "Zrzavá_Tereza", že by kniha byla zajímavá zpracovaná jako film-souhlas, dívala bych se a to TV moc nemusím.

3 07.06.2018

Ze začátku jsem knihu četla docela ze zájmem, ale postupně mi soustředění na příběh dost narušovaly vložené zprávy, které s hlavní linií neměly souvislost (mail, facebook...). Takže na rozdíl od tess-de-veles z diskuze, já jsem zatím skončila na stránce 248. Není mým zvykem knihu nedočíst, ale nevím... Pravda je, že mne některé příspěvky nalákaly na dobrý závěr, takže třeba dám knize ještě šanci. Budu informovat.

3 07.12.2017

Od mládí-a to už je dlouho-moje milovaná kniha. Nejsem v tom sama, i Briv z diskuze ji považuje za naprosto nejvhodnější pro zimní večery, má můj souhlas. Přestože ji čtu opakovaně, prožívám osudy Adelheide a mladého Daga a obdivuji starého Daga stále stejně. A perlička-mladý Dag v mých představách byl snědý a tmavovlasý fešák, ale byla jsem upozorněna, že jako seveřan asi vypadal trochu jinak...

3 31.08.2017

Kniha potvrzuje to, o čem se už mnohokrát diskutovalo-Monyová si příběhy nevymýšlela-ona je žila, bohužel ty hezké i smutné. Mně osobně potěšilo, že v tom nejsem sama, protože ve většině starostí, myšlenek, reakcí, situací z denního života manželky a matky jsem se sama našla.

3 27.08.2017

Kniha mi připadala chaotická, samotný příběh křečovitě a nějak nuceně napínavý, líčení erotických nebo brutálních scén se mi zdá účelové, spíš jen jako snaha o zvýšení diskutabilní atraktivity příběhu. Hlavní hrdinka Erika mi byla nesympatická, je sobecká a bezohledná. Tím spíš je těžko uvěřitelná její náhlá změna v závěru knihy, kdy se mění na chápavou a dokonce milující matku. Stejný problém mám i s postavou Jakuba a Bohdana. Už jen spíš úsměvná je chyba ve jménech, když na str. 188 se Šárka a také její matka jmenuje Konečná (Sára pro změnu není Tomanová, ale Poláková) a na konci knihy (asi od str.309) je překvapivě Poláková-trochu mě to zmátlo…

3 19.07.2017

Tuhle knihu bych si dokázala představit číst při lenošení u bazénu nebo při jiné relaxační činnosti, kdy se nechci zabývat ničím náročným a vlastně jen odpočívat. Při náročnějších požadavcích by mi příběh připadal dost zdlouhavý a trochu jako modernější červená knihovna - včetně šťastného konce pro všechny.

2 13.06.2024

Určitě mě na této knize hodně zaujala krásná obálka Soni Šedivé, protože můj pocit z ní je domov a rodina. A myslím, že obojí hrálo v tom, jak se odvíjel život Albíny, velkou roli. Další, co jsem na knize ocenila je, že autorka vypráví příběh, kroniku, která je nazývána i českou "ságou" jedné rodiny. A já právě tyto rodinné kroniky miluju, zvlášť když jsou podávané tak poutavě a uvěřitelně jako tato. Pravda však je, že následný pocit z knihy je hodně velký smutek - dětství, manželství, mateřství, víra, válka, to vše bylo pro Albínu zdrojem mnoha trápení a hodně málo šťastných chvil. Právě ty jí přinášel vztah s několika dobrými přáteli a hlavně v závěru života, ji určitě musela naplnit radostí výchova vnoučat, kterým obětavě věnovala kus svého života a nakonec jim s důvěrou odkázala vlastní deník - "okno do své duše ".

2 08.04.2023

Knihu jsem koupila, protože mě nalákala charakteristika na přebalu knihy, která slibovala, cituji: "Poutavý a psychologicky propracovaný román ". Neříkám to ráda, ale po přečtení je můj osobní pocit značně rozdílný. Upoutala mě ještě celkem první část knihy "Šance", v té jsem docela zvládla příběh sledovat a orientovat se v postavách, ale ve druhé části "Volba" jsem se opravdu beznadějně ztrácela. Možná byl román v takové míře psychologicky propracovaný, že jsem ho opravdu "nepobrala", ale trochu útěchou mi byl komentář od "soukroma" a "Evkae36", které se s podobnými pocity také potýkaly a i s dalšími jejich postřehy a hodnocením se zcela ztotožňuji.
Abych skončila trochu veseleji :-) - na straně 155, kde Frank objednal "pro sebe mizerné martini a pro Winnie jako obvykle jedlou sodu s trochou ananasového džusu" si, podle mne, možná autorka (spíš soda water) a překladatel (baking soda) trochu neporozuměli. Další možnost je i tiskařský šotek, který zaměnil n x l...

2 27.11.2021