slunicko1958 komentáře u knih

Šimona Pánka si dobře pamatuji z listopadových událostí roku 1989. Už tenkrát na mě dělal dojem slušného člověka, který má v hlavě jasno. Tato vynikající kniha můj předpoklad potvrdila. Jakmile dopíšu tento komentář, poohlédnu se po kontaktu na Člověka v tísni. Pokud v čele této neziskové organizace pracují tak charakterní lidé, jako je Šimon Pánek, nebojím se tuto společnost podpořit. Kéž by takových lidí ve vedoucích funkcích bylo víc.

David Klimeš pokládal zajímavé otázky a odpovědi na ně byly přímé a upřímné. Kniha je rozdělena na několik částí, všechny jsou čtivé a zajímavé, ale mě nejvíce zaujala kapitola věnovaná uprchlíkům. I Pánkovy vzpomínky a názory na naši politickou scénu jsou zajímavé. Rozhodně doporučuji k přečtení.

6 07.03.2019

Mrzí mě, že jsem přečtení této knihy poměrně dlouho odkládala. Nedařilo se mi ani pořádně se začíst, ale zhruba od poloviny už nešlo knížku zavřít. Autor napsal čtivý román, který vtáhne čtenáře a donutí ho se vztekat s Drummovým obhájcem, s pastorem podezírat Boyetta i plakat s Robertou. Doporučuji.

8 13.02.2019

Zklamání. Myslela jsem si, že beru do ruky knížku, která naláká mladé čtenáře k přečtení klasického příběhu. Děj je tak hrozivě okleštěný, zjednodušený - najdete snad jen setinku skutečného příběhu. Kdybych Robinsonovy osudy neznala, po přečtení této knížky by mě určitě nezačaly zajímat!
Pro jistotu jsem se podívala ještě jednou, které nakladatelství tento komiks vydalo, protože tolik lásky a víry k bohu se v několikastránkovém vyprávění jen tak jinde nenajde. Navíc s překlepem...

8 28.01.2019

Slyšel jsem, že jsme prý nezvaní.
Nevítaní.
Že bychom měli se svým neštěstím
táhnout jinam.
Ale také pořád slyším tvou mámu,
jak mi v burácení přílivu
šeptá do ucha:
"Miláčku můj, kdyby to viděli.
Stačila by půlka toho, cos viděl ty.
Kdyby to viděli,
hned by byli milejší."

Zahanbující. Dojemné.
Nádherné ilustrace.

16 07.01.2019

Rozhodně si netroufnu hodnotit dílo takového velikána, jakým byl a je WS. Bylo pro mě potěšením pomalu vychutnávat verše, ve kterých je tolik citu a moudrosti. Oceňuji také dvojjazyčné vydání, skláním se před překladatelským mistrovstvím Martina Hilského. Děkuji za nádherný prožitek.

14 25.12.2018

Nedočetla jsem, i když jsem se hodně snažila, a proto nehodnotím.
Nedokázala jsem číst, protože se mi nelíbí autorovo vyjadřování, kvůli těmto oplzlostem jsem přestala číst knihy Michala Viewegha. Uráží mě, že se autor o intimních lidských věcech vyjadřuje vulgárně a nechci tento primitivní způsob zábavy podporovat. Knížka v mojí knihovně nebude.

Zajímavá kniha v luxusním vydání. Autor umí poutavě vyprávět, dozvěděla jsem se mnoho faktů, o kterých jsem dosud neměla tušení.

Obsah knihy plyne chronologicky, chválím i obrovské množství obrazového materiálu.

Rozhodně doporučuji, i když i mě mrzí překlepy. Ale obsahová kvalita knihy je vysoká. Vyzdvihuje hrdinné vlastenectví nejen parašutistů, ale i obyčejných civilistů. Ale i mezi Čechy se našlo dost zrádců...

Po dočtení mám v sobě stejné nutkání jako tehdy, když jsem dočetla Dva proti Říši: už dlouho jsem nebyla v Resslově ulici v Praze.

15 24.10.2018

Jednoduchý příběh o rodině z Nového Města na Moravě, která do určité doby žila stejně jako ostatní české a moravské rodiny.
Kanadská autorka nám vysvětluje, jak se kufřík malé Hany Bradyové dostal do Japonska a co všechno způsobilo pátrání po osudech její majitelky. Je zajímavé až dojímavé číst, jak japonské děti prožívaly každý významný posun ve své téměř detektivní práci.
Brožurka je psaná jednoduchým jazykem, že je srozumitelná i mladým čtenářům. Možná to bude pro některé z nich první setkání s tematikou holocaustu v literatuře.

15 09.10.2018

Pohádka. Pohádka se všemi svými charakteristickými znaky. Pohádka je tuto knihu číst. Kdo zná Dickensův životopis i tvorbu, pochopí, co ho vedlo k napsání této milé knížky. Doporučuji k přečtení zejména v adventním čase.
Abych nezapomněla - také ilustrace jsou nádherné!

24 08.10.2018

Beru v úvahu, že knížka je určena dětem. Dospělý čtenář vidí příběh jinak než dospívající mládež, proto je pro mě těžké knihu hodnotit. Ale ilustrace jsou nádherné, proto za čtyři.

7 12.09.2018

Knížka je určená dětem, ale o to s větším zájmem jsem se do ní pustila. Líbila se mi hodně. Děj vypravují různé postavy, vždy v ich-formě. Příběh postiženého chlapce, který se stydí za svou tvář, se čte lehce, probudí ve vás empatie i sympatie. A hlavně obdiv, protože to chce opravdu hodně odvahy sundat kosmickou helmu, za kterou schovává svůj znetvořený obličej, a vyjít ven. A do školy! Víme totiž, že lidé a děti obzvlášť dokážou hodně zranit.
Nezlobím se na autorku za typicky americký happy-end, třeba si děti u knížky uvědomí, jak by bylo na světě hezky, kdyby to tak bylo i ve skutečnosti.

9 08.09.2018

Byla jsem malé dítě, když byla Věra Čáslavská na vrcholu. Doma jsme ji všichni obdivovali a fandili jí, starší sestry ji napodobovaly (hlavně ty drdoly!). Chtěly vypadat jako Čáslavská, sportovní gymnastika byl u nás sport číslo jedna (samozřejmě u černobílé televize).
Myslím si, že bychom ji měli především v této době hulvátské napodobovat všichni, hlavně po morální stránce.

Velký dík patří Pavlu Kosatíkovi. Jeho kniha je důstojná pocta vynikajícímu člověku.

15 24.08.2018

" "A k čemu to vlastně je? Slezete dolů jen proto, abyste zase vylezli zpátky nahoru. No k čemu vám to je?"
Její přízvuk dodal těm otázkám příchuť posměšku.
Jamie se na zadíval. "Co máš ráda?" zeptal se jí. Poznával jsem jeho typický bojovný tón.
...
Ona však jeho pohledu neuhnula, vzdorovala mu. "Mám ráda cigára," řekla nakonec. Po chvilce váhání ještě dodala: "A taky sex." " (str. 207)

A vlastně o tom celá kniha je.

6 23.08.2018

Vzpomínka na četbu v dětství.
Přečetla jsem během dovolené znovu a jsem opět spokojená. Příjemný relax. Zajímavější četba pro děti než všichni poseroutkové i s mimoňkami...

16 15.08.2018

Tak přesně toto jsem potřebovala. Pohodovou knížku a inteligentní humor. Zpočátku jsem si musela zvyknout, že je zde minimum přímé řeči, ale po několika stránkách mně to už nevadilo. Přistihla jsem se, že se nahlas směju.
PS: Stydím se, že jsem čtení této knížky (vyhýbám se slovu "klasika") tak dlouho odkládala. Stejný důvod jako Chajda69.

50 09.08.2018

Zajímavá kniha. Jsem velmi spokojená. Autorovi se podařilo navodit atmosféru doby protektorátu. Bylo pro mě velmi poučné číst novinové výstřižky (včetně milých rad hospodyňkám) nebo písemné zprávy gestapa. Depresivně na mě zapůsobil seznam 58 "vlastenců", kteří si vysloužili jidášskou odměnu za udavačství. Bylo mi líto i stařičkého a nemocného prezidenta dr. Emila Háchy. Z oněch dobových zpráv musel mít člověk pocit, že to byl největší zrádce v dějinách, ale my už dnes víme, že to bylo trošku jinak.
Krátké prózy na mě působily jako osvěžení: autor se doslova "mazlil" se slovy a podařilo se mu zapůsobit na čtenářovu představivost. A ty fotografie! Nádhera.

Doporučuji! Je to úplně jiná kniha, než na jaké jsme zvyklí.

11 06.08.2018

Neurazí, ale ani nenadchne. Nekonečné putování, úsilí o splnění poslání se vine jako hedvábná nit.
Chválím jinak podprůměrný román za občasné vložení moudrých myšlenek Buddhy (důvod pro třetí hvězdičku).
Odpočinková četba na dovolenou.

7 03.08.2018

Generálmajor Alexander Hess. Vynikající letec, velitel, vlastenec, člověk. Jeho vzpomínky jsou velice zajímavé, milé. Dozvěděla jsem se o jeho začátcích působení v RAF i o jeho nefalšovaném lidství. Škoda, že jeho vzpomínky nemají pokračování.
Na adresu vydavatele:
Myslím si, že je ostuda vydat zážitky takové vážené osobnosti v tomto provedení. Jakási brožurka do kapsy... A koupit si ji můžete jen jako přílohu k časopisu! Ani tisk na jednotlivých stránkách vydavatel neupravil! Text na stránkách není zarovnaný do bloku, jednotlivé řádky vlají jak prapory... Když si uvědomím, jaké slátaniny vycházejí v přepychovém vydání, je mi z toho smutno.

9 25.07.2018

Trvalo dlouho, než jsem se odhodlala tuto knihu přečíst. Moc dobře jsem si pamatovala, jak intenzivně jsem prožívala "Jako bychom dnes zemřít měli".
Jakmile jsem otevřela první stránky, padl na mě jakýsi stísněný pocit. Pocit něčeho mimořádného. Snad to bylo způsobeno i černou barvou listů. Barvou kněžské kleriky i barvou smutku. Smutek byl na místě. Ale také obdiv a úcta ke statečnému člověku.
Autor, kterému tímto vzdávám hold jeho práci, rozvrhl dílo do jednotlivých kapitol, které jsou věnované vždy určitému tématu. Na konci každé kapitoly jsou zařazeny fotografie a jiné dokumenty. Skvělý nápad.
Po přečtení předchozí knihy jsem byla velmi dojatá. Tentokrát nebrečím, teď mám vztek. Vztek na soudruhy, kteří nám budovali (a zase začínají budovat) světlé zítřky.

P.S. Jsem pyšná, že k přátelům a známým Josefa Toufara patřil i můj předek (jeho jméno bylo v notýsku). Byl kněz a i on prošel Valdicemi...

13 25.07.2018

Dost dobře nerozumím zdejšímu nadšení. Musím ovšem předeslat, že tato kniha byla první, kterou jsem od autora četla.
Námět skvělý, zpracování horší. Neskonale dlouhý a nudný rozjezd. Hlavní dějová linie byla napínavá, ale naprosto zbytečně ji narušovaly podle mého názoru nesouvisející "odbočky" - např. azbest a kudy vedou trubky, stěhování kanceláří, kde bydlí Asad atd. Případ znetvořených malíčků s hlavním dějem také nesouvisel ... Naprosto absurdní byla "sestra". Copak v Dánsku nedělají kriminalisté psychotesty? Jak dokázal kluk - psychicky i fyzicky vyčerpaný - se spoutanýma rukama napsat vzkaz? Bodnout se něčím do nohy, vložit papír do láhve, uzavřít ji dehtem a hodit do vody. Asi kouzelník... Těžko uvěřitelné.
Ale celkově se knížka dala číst, na dovolenou výborné.
PS: Iritovalo mě slovo "bysme".

10 19.07.2018