Sidonie komentáře u knih

Autorky mě pořád baví. Ale Má lady Jane se mi líbila mnohem víc.

Na jednu stranu mi Má chudinka Jane přišla lepší než Má lady Jane, přišlo mi, že je to po řemeslné stránce kvalitnější, lépe se tu pracuje s poznámkami autorek (které mi tu vážně přišly dobré) a líbil se mi i ten feministický humorný podtext.

Ale stejně to ve mně nakonec zanechalo méně dojmů než Má lady Jane. Ta mi zkrátká hrozně moc sedla. Tady jsem to nakonec s postavami až tolik neprožívala a i když jsem se bavila, nakonec asi za pár měsíců na knížku zapomenu.

Reálně asi 3*, ale já prostě budu vždycky tomuhle lehkému, humornému stylu vyprávění vždycky nadržovat.


"Charlotte vystrčila bradu. 'Radši budu šťastná než ctihodná,' opáčila vesele a vyrazila."

"Alexandrovi obecně všechno připadalo podezřelé. Jako například: Proč ženské oblečení nemá kapsy? A proč většina savců chodí po čtyřech, a lidi jenom po dvou? A hlavně: Proč vidíme jen jednu stranu měsíce? Co se ta druhá snaží skrývat?"

1 16.05.2024

Perfektní young adult. Asi nejlepší co jsem kdy poznala.
Užila jsem si to i jako dospělá. Je to oddychovější než jsem u BS zvyklá, ale stejně důvtipné, zábavné a milé. 100% spokojenost.
(Víc než jindy tady bylo vidět, jak si Sanderson to psaní užívá. To se mi tu na tom líbilo nejvíc, jak si s tím vyprávěním sám hraje.:))

1 16.05.2024

Já nevím.
Přišlo mi to o moc horší než poslední díly, a to po více směrech. Jednak mi přišlo, jako kdyby to byl jen koncept, je tam spousta divných vět a tak... Může to být překladem?

No ale hlavně mi nesedlo celé to s Leonou. I když musím uznat, že na tu dobu jsou ty ženské postavy asi překvapivě progresivní... nejsou to jen chodící prsa s blond vlasy (i když Leoně se blond vlasy a modrý oči nevyhnuly no), nejsou vždycky ani hubený (i když humor typu "haha, Marfa je tlustá" je teda dost dětinskej a vůbec mi to legrační nepřišlo), a dokonce bývají schopný a mají v příběhu i důležitý role.

No a pak ty dlouhé promluvy, filosofování, láskování a vyjevování citů, které se mi sem vážně nehodilo. Měla jsem z toho spíš pocit trapnosti.

Poprvé jsem se snad ani jednou u Mýtu nezasmála, ba ani nepousmála (snaha o humor byla, ale u dračí hlavy to bylo strašně předvídatelné a ohrané a závěr mě taky nepobavil). Navíc Skeeve mi už taky trochu lezl na nervy, začíná být trochu nabubřelej. :D

Nápad ale zase dobrý a zábavný, o to víc mě to mrzí! Upíři byli super tohle obracení klišé mě nikdy neomrzí a když si vezmu, že to Asprin napsal před více než 40 lety! :) Fantazie se autorovi upřít nedá, navíc svými pointami je mi to vždycky hrozně sympatické (tady třeba ta konečná bitka s Vikim).

Možná to chce si od Mýtu odpočinout, ono se to hodně opakuje a možná už jsem toho prostě přesycená (po dočtení jsem si otevřela další díl a hned se tam zase vysvětluje, co to je Bazar... pfff...).

1 14.04.2023

První díl mě vážně bavil, čím to bylo? Tenhle druhý díl mě neoslovil, nedokázala jsem se začíst, nakonec jsem ho nedočetla. :(

Pořád si myslím, že v originále je to mnohem lepší, ale nevím... v první knize mě bavilo, jak je to všechno nové a jak si Max nový svět užívá. Bylo mi sympatické, že nebrečí, netouží se dostat domů, nebere dobrodružství, které ho potkalo, jako příkoří, ale naopak jako úžasnou příležitost.
Tady už mi ale Max ani nebyl sympatický, kouzlo nového se vytratilo a zůstal jen trochu namyšlený hrdina, kterému všechno vychází. (A svět sám o sobě vlastně ani tak zajímavý není, síla prvního dílu byla v energii postav.)

Ale nevím, možná mi to jen nesedlo do nálady? Třeba se ke knize za čas vrátím a zjistím, že už mě zase baví? Uvidíme. Zatím hodnotit nebudu, nechám si to ještě projít hlavou.

PS: Kéž by se autorka alespoň víc věnovala těm obřím kočkám!

Nápad je poměrně originální, navíc mám přesně tenhle žánr, který pracuje s klasickými pohádkami, fakt ráda - takže jsem neodolala a dala tomu šanci. Ale nevím, možná komiksům zkrátka nikdy nepřijdu na chuť.
Je mi až líto, že se to vlastně celou dobu soustředilo hlavně na tu triviální detektivní zápletku, když ten námět se dal podle mě využít mnohem zajímavěji.

Asi bych se měla víc soustředit na vizuální stránku, ale to já prostě asi neumím, obsah je pro mě důležitější.
Vlastně mi ze všeho nejlepší připadala ta povídka na konci.
Ale je to asi zkrátka jen můj problém - někdo rád knihy, někdo filmy, někdo komiksy... Jsem ráda, že jsem to zkusila.

1 12.03.2022

Zatímco první díl jsem zhltla za týden, do druhého se ne a ne začíst. Nakonec jsem ho dokonce na delší čas odložila, protože mě kniha začala nudit. Sanderson umí skvělý zvraty a přitom umí psát i s humorem, který dodává vážnýmu fantasy netradiční lehkost. Tady mi ale přišlo, že je humor trochu nucený a Wayne se svými hláškami mě moc nebavil (ale možná mi to jen nesedlo do aktuální nálady, nevím) a chvíli jsem si říkala, že i ty zvraty tu jsou takové prvoplánové... jakože jen na efekt a za každou cenu (to jsem ale v závěru vzala zpátky!).

Knihy od Sandersona jsou typické tím, že se pořádně rozjedou až v druhé polovině, tady jsem nějak neměla tu trpělivost si na to počkat - ale nakonec to tradičně stálo za to!

Za mě slabší než předchozí díl, ale závěr byl parádní. Chudák Wax ale... Brandon umí být na své postavy zatraceně krutej. :(

PS: Mi to teď zní, že jsem v hodnocení až moc přísná. Ale člověk už prostě od BS čeká jen to nejlepší.

1 30.01.2022

Co s člověkem udělá, když vyrůstá v radikálně karnistické a ultra patriarchální společnosti? Uzavře se do sebe, rezignuje, zcvokne se?
První třetina je ještě nejlepší. Bohužel všechno, k čemu měla první část knihy našlápnuto, se v dalších dvou třetinách docela ztrácí.

První třetina knihy je vyprávěná z pohledu manžela Jonghje, která byla vždycky "hodná holka", dělala, co po ní chtěl otec, později, co po ní chtěl manžel, ale uvnitř pomalu umírala. Až toho jednoho dne měla dost a něco se v ní zlomilo a ona se rozhodla k jedné malé rebelii. Přestat jíst maso.
Jenže to je něco, co se moc nerespektuje ani v emancipované Evropě, natož ve společnosti, kde žena musí poslouchat. A kde navíc tvoří maso základ jídelníčku, včetně psů a živých chobotniček. (Třeba ta scénka se psem mi přišla skvělá. Když totiž lidi v Česku začnou číst o vegetariánství, budou se stavět do opozice, ale jakmile přijde na řadu pes? Možná tady někomu dojde, jakej je karnismus nesmysl, a že pokud soudíme jedno, ale ne druhé, jsme docela pokrytci.)
Proč přesně přestala jíst maso a živočišné produkty, není nikde úplně vysvětlené. Neopírá se o žádná etická, zdravotní či ekologická fakta, jedná intuitivně na základně zlých snů, v nichž si uvědomí, že má na rukou krev, a cítí se, jakoby uvnitř jejího těla žily stovky duší, které pozřela.

Je bohužel hodně znát, že to autorka psala jako 3 samostatné novelky, které se sice pokusila dát k sobě, jenže dohromady prostě vůbec nefungují. V první třetině vypadá Jonghje jako docela normální člověk, který se jen cítí strašně osaměle a chybí mu někdo, kdo by mu rozuměl. Jsou tu relativně dobře vykresleny některé problémy, s kterými se člověk musí potýkat, když přestane jíst maso (jako třeba to, že se vás na to každý ptá a že vám to každý vnucuje) a samozřejmě tu je i dobře vykresleno, jak člověka zničí toxický nerovnocenný vztah (ať už s otcem nebo manželem).

Ano, některé scény byly z našeho pohledu přehnané, ale zase chápu, že tady hrál roli i život v patriarchátu, což vysvětluje i tu její rezignovanost a nemluvnost. (Díky bohu za svět, kde si můžu žít jak chci a nikdo mi to nemůže zakázat!)
Jenže tohle se pak celé náhle zhroutí a hrdinka se začne chovat naprosto stupidně a mně to prostě vůbec nesedí k té Jonghje, kterou jsme poznali v první třetině.

S knihou mám dva zásadní problémy:
1. Proč tam vůbec je nacpané to vegetariánství? Aby se to lépe prodávalo? Jonghje, jak se nakonec ukáže, není vegetariánka. A já mám vážně strach, že po přečtení téhle knihy začnou všechny babičky, jejichž děti se rozhodly žít eticky a ekologicky, strašně panikařit, že jejich dítě umře na podvýživu a začne sexovat se stromy. Lol. Prostě ne. :-D
Autorka se sice snažila občas říct něco ve smyslu, že vegetariánství je normální, ale Jonghje je prostě zvláštní případ (a faktem je, že sama postava o sobě nikdy neřekla, že je vegetariánka - potažmo veganka, protože v 1. třetině nejí nic živočišného - to označení jí nalepili ostatní). Ale nevím, tohle podle mě opravdu jen rozšíří už tak dost rozšířené mýty o vegetariánech.
Plus, dost mi vadila určitá nekonzistence v tom, jak to teda vlastně Jonghje má. V poslední třetině jí sestra nesla nějaké vaječné rolky. A taky mi dost vadilo, že se z knihy zdálo, že vegan/vegetarián jí jen zeleninu. Jako kdyby na světě byla jen zelenina a zvířata. :-D Autorka měla nejspíš zůstat u kritiky patriarchátu a do tohoto tématu se nepouštět.

2. Prostředí psychiatrické léčebny. Tohle je za mě hodně špatný. Ano, souhlasím, že to takhle dost podobně chodí někdy i v realitě, do nemocnic se dostávají lidi, kteří tam nemají co dělat, zatímco svět by byl mnohem krásnějším místem, kdyby se tam šli léčit lidi, kteří je tam dostali. (Jako když třeba na rok zavřou týrané dítě do nemocnice, zatímco otec si běhá na svobodě a plodí další děti. Protože kdo v naší zemi věří dětem?)
Takže souhlasím, že je opravdu možné, aby někoho zavřeli do blázince proto, že nejí maso a neposlouchá manžela. Problém spočívá v tom, že ten text nevyznívá jasně jako kritika.
K*rva, dřív se lidi, kteří nám dokonale nezapadají do naší dokonalé tuctové společnosti, léčili elektrošoky, lobotomií či kastrací, dnes se do nich cpou prášky na vygumování mozku. Když v knize chodil lékař a blahosklonně mluvil na lidi s vygumovanými mozky, měla jsem fakt vztek. Protože v tom nebyla kritika! Ve skutečnosti tu jsou všichni, včetně Jonghje, nakonec popsáni jako šílenci (a nějaký soucit a pochopení, které nakonec pocítila sestra, to fakt nezměnilo).
Celé to prostředí bylo popsáno strašně naivně. A závěr, který z toho měl vyplynout, z toho prostě nějak nevyplynul - tedy to, že Jonghje by stačilo, aby ji někdo objal a řekl jí, že ji respektuje a že si může žít po svém. Škoda, že to holka nezvládla sama, ale musí to být těžké, když netušila, že jsou na zemi lidi, kteří by ji pochopili. Když se cítila na vše tak sama, tak odvrženě.

Co se týče druhé třetiny, ta mi přišla nejzbytečnější. Pro celý děj měla jen ten význam, aby nám ukázala, že možná mohlo všechno dopadnout jinak, jen kdyby Jonghje někoho měla, kdo ji má rád. No ale proboha, o čem to jako bylo? Tohle byl fakt bizár. Pochopila jsem, že celá kniha má být asi jako jedno z těch uměleckých videí, ale v tomhle se přikláním na stranu Inhje, která tohle umění zkrátka nechápe. Já ho asi taky nechápu.

Taky musím říct, že na to, jak je knížka tenoučká, jsem se až moc často nudila a musela jsem odolávat pokušení přeskakovat dlouhé odstavce. Ano, já chápu, že to má být celé takové imaginativní, jenže já nevím, možná to v originálu či v oceňovaném anglickém překladu vyznívá jinak, na mě to ale v češtině nepůsobilo.

Jediné plus této knihy nakonec vidím v tom, že nám aspoň trochu přiblížila jihokorejskou společnost, v níž je patriarchát stále hodně silný. Jak se za maskami klidných a spokojených lidí skrývají duše na pokraji zhroucení. Jak každý za svou maskou vyrovnanosti ukrývá své vlastní démony.
Jako nenásilná a upřímná kritika patriarchátu super.

1 25.04.2021

Mám ráda příběhy, které boří pohádkové stereotypy a tak nějak jsem od téhle knihy dle recenzí čekala právě tohle. A to jsem se spletla. :)

Kniha nemá s příběhem o Aladinovi společného nic kromě jména hlavního hrdiny, o boření žádných klišé se nepokouší a v nějakých momentech je naopak až příliš stereotypní (přitom je hlavní hrdinka skorovšemocná džinka, sakra!). Ale nevadí, moje chyba, že jsem čekala něco jiného.

Zakázané přání má pár zajímavých momentů a originálních nápadů, ovšem drží se až příliš romantické dějové linie a bohužel v této rovině připomíná lacinou červenou knihovnu, která můj dojem z knihy sráží hodně dolů. (Opravdu mi bylo líto, že se Zahra občas chovala jak naivní idiot.)

Nic proti romantice, ale tady to bylo hrozně prvoplánové. (SPOILER: Zahra se zamilovala do Aladina. Proč? Jak? Kdy? Kdy to mezi postavami jiskřilo?)
Nakonec jsem jim ale přece jen fandila, teda hlavně Zahře. Škoda, že knize chybí nějaké velké vygradování, nějaký hodně silný moment. (Líbila se mi ale ta pointa s prstenem. Ale závěrečný souboj samotný mi přišel docela hloupý, docela ráda bych se Zahry na pár věcí ohledně džinské magie optala.)

Přes všechny výtky musím říct, že to nakonec bylo vlastně docela příjemné čtení, v rámci svého žánru je to asi dost fajn, a proto nakonec dávám 4* (i když je to reálně možná spíš na ty 3*). Doporučila bych to hlavně těm, kteří si chtějí přečíst něco romantického a jsou ochotni překousnout pár drobných nelogičností v ději.

1 02.03.2021

SPOILER:

"Planý poplach, poezie jen o něco lepší než vogonská."

1 18.03.2020

Dlouho jsem přemýšlela, co k téhle knížce napsat a jestli vůbec něco psát. Všechno, co mohlo být řečeno, už tu asi řečeno bylo.
Dělám to nerada, ale bohužel se musím spíš přiklonit na stranu těch negativních komentářů tady. Knížka mi opravdu nesedla.

Vidím tu tři hlavní problémy:
1) Kniha mě původně velmi zaujala svým nápadem. Podobný žánr moc nečtu, o to víc jsem se těšila na postapokalyptický svět, v němž mrtvoly netlejí, a na všechno, co s tím souvisí. Těšila jsem se na originální nápady, které mě překvapí. Jenže toho jsem se nedočkala. Svět byl jen hrubě načrtnut a po zbytek knihy se děj točil kolem jednoho panského klubu a já měla dojem, že o to, v jakém světě se vše odehrává, tu vlastně vůbec nejde.
Určitě by se mi knížka víc líbila, kdyby byl svět víc propracovaný a kdyby byl součástí celé knihy.
2) Chyběla mi tu nějaká ústřední dějová linie, nějaká zápletka. Po dočtení jsem měla dojem, že se vlastně nic nestalo. Kniha ve mně nic nezanechala a já si kladla otázku: O co tam vlastně šlo?
3) Neseděl mi ani samotný styl psaní (příliš jednoduchý, kostrbatý, častá špatná volba slov, špatná slovní zásoba) a ani obsah (který byl někdy vyloženě nelogický).
Často mi to přišlo prvoplánové, křečovité. Erotické scény byly popsány detailně, ale bez emocí. Uznávám, že to může být jen můj názor, každému se nám ostatně líbí něco jiného. Ale na mě to působilo neutrálně, jako čtení nějakého návodu. Někdy je více méně a k napsání erotické scény nestačí detailně popsat co se kam dává.

Na druhou stranu, knížku jsem bez větších obtíží dočetla. A je pravda, že kniha neprošla nakladatelstvím, takže vše, co čtete, je opravdu práce autora bez pomoci a rad.
Taky si nemyslím, že téma, o kterém autor píše, o něm vypovídá něco špatného. Přece píšeme o různých věcech a ne vždy o tom, co známe nebo o čem sníme. Kdybychom měli odsoudit autora za tohle, tak musíme odsoudit i všechny spisovatele hororů (a kdoví, zda ne všechny spisovatele vůbec).
Líbilo se mi, že kniha poukazuje na jisté lidské pokrytectví. To, co se v knize děje, hodnotíme jako něco zvrhlého, co se může dít jedině ve světě uvolněných mravů, ale zároveň sami žijeme ve velmi podobném světě, jen místo sbírání a vystavování si lidských trofejí sbíráme a vystavujeme trofeje jiných tvorů. Na tohle se mohl autor víc zaměřit, líbilo se mi, kdyby tenhle prvek knihy byl pojat s pořádnou dávkou sarkasmu.

PS: Vím, že jde o autorovu prvotinu a nebudu jí tu škodit špatným hodnocením, takže hvězdičkovat nebudu.
Autorovi bych poradila, aby příště zkusil sehnat nakladatele, knize by určitě prospělo, kdyby prošla rukama zkušených odborníků. Je opravdu hodně znát, že jde o prvopis.
Pokud nakladatele nenajde, doporučuji do toho něco investovat z vlastního a zaplatit si nějaké korektory, kteří by text projeli hlavně po stylistické stránce a poradili, co proškrtat a na čem zapracovat.
Osobně bych trochu proškrtala nějaké ty zbytečné erotické scény a zakomponovala víc prvků ze světa, který je podle mě nejsilnější stránkou knihy a je škoda, že je upozaděn (jistě, chtělo by to ten svět ještě trochu domyslet). A pak bych pořádně promyslela ústřední dějovou linii a na tu bych se zaměřila.

Až tak do 180 strany jsem byla připravená dát tomu minimálně 3*. Jistě, není to žádné mistrovské dílo, ale to jsem od téhle knihy ani nečekala. Chtěla jsem něco nenáročného, něco, u čeho si odpočinu. Klidně i něco trochu víc romantického (či erotického). Slyšela jsem, že knížka je vtipná, takže jsem se rozhodla ji zkusit.

Jess byla fakt sympatická, o tom žádná. A vlastně všichni ti "psodlaci" byli vykresleni jako prima banda.
Nějaký ten situační humor se tu taky objeví. Celkově to na mě působilo jako jednoduché, ale docela milé dílko.

Co mi vadilo:
1) Všichni v knize sice hrozně (až rasisticky) řeší, zda je někdo vlk, pes nebo lev, ale prakticky je to úplně jedno. Jess se promění v psa snad 2x, a z toho jednou jen proto, aby skočila do vany. Ehm? Kde je to "fantasy"? Kdyby to byli normální lidi, příběh by mohl vypadat úplně stejně.

2) Erotické scény. Aha, tak tady je to fantasy! Jo, tohle jsou ty jediné fantastické scény, které v knize najdeme. Mně erotika v knihách nevadí, ale tohle se mi vážně vůbec nelíbilo. Některé scény na mě působily až směšně (třeba ta s tím kuřetem). Jess dostala orgasmus na jedný stránce častěji, než reálná holka (s mužem) za celý život. A proč sakra musí být vše tak konkrétní? Co takhle nechat prostor fantazii?

3) Hlavní mužská postava. Nemůžu si pomoct, ale tohle fakt ne. Tohle sakra uráží všechny nerdy, ajťáky a knihomoly. Ta knížka říká, že ve skutečnosti každý, i tak supr nerd jako Jess, touží po nějakým tupým pitomcovi, ze kterýho stříká testosteron na všechny strany. Což je bohužel vlastnost, kterou čtenář nedokáže ocenit. Já vážně za celou dobu nepochopila, co na něm viděla. Vždyť on ani nepochopil její narážku na Carrie. KDO sakra nepochopí narážku na Carrie?! Ten příběh je tak profláklej, že to musí pochopit i ti, kdo Kinga v životě nečetli.
Děsný klišé, klišé, klišé. Příběh o tom, jak si malá nerdka a looserkyně nakonec najde pořádnýho alfa samce. Já teda doufám, že je fakt nepřestane bavit sexovat na každý druhý stránce, protože nevím, co jinýho by spolu pak dělali.

4) To nejklišovatější klišé se tu objeví i v podobě Landryho. Totiž toho "druhého chlápka", vedle kterého má náš hrdina vypadat jako ta zaručeně správná volba. Ehm. Autorka jaksi pozapomněla na to, že Jess se může vykašlat na oba dva a najít někoho, kdo s ní bude rád hrát videohry, koukat na Pána Prstenů, A ZÁROVEŇ s ní mít sex. (To jako vážně může být dobrý sex jen s nějakým nabušeným pitomcem? Takže si můžu vybrat chytrýho kluka nebo skvělý sex? Jako fakt?! Ale blbost!)

5) Všechno předchozí můžu smést ze stolu a říct, že je to jen můj osobní názor.
Ale KDE JE SAKRA POINTA?
K čemu tam byly postavy Jako Johnny nebo Kristan? Celou dobu jsem si myslela, že to spěje k nějakému konfliktu z Waltem. OK, zápletka to ani tak není nic moc - biologický otec si přijde pro svou dceru, když zjistí, že její matka je najednou bohatá, a chce ji vydírat. No... ale fajn. Jenže celá tahle zápletka vyšuměla do ztracena. To už by bylo lepší, kdyby se na něj vrhnul Johnny a došlo k nějaké bitce. Místo toho k Waltovi někdo přijde, řekne pár nesmyslů a zastraší ho. A je to. Vyřešeno.
A pak hurá zase na sex a pak ještě svatba a máme tu šťastně až na věky.
Vůbec jsem nechápala, o co v té druhé polovině knihy jde. O co vůbec šlo Jess? To jí úplně přeskočilo? Ne, tohle prostě nedávalo smysl.

Vůbec k ničemu překvapivému či originálnímu tu nedojde. Příběh o tom, jak si jedna chytrá holka pokazí život tím, že se nechá oblbnout hormony. (Kolik už existuje příběhů o tom, kde si looser najde roztleskávačku, nebo o tom, kde si nerdka najde fotbalistu? Tohle je totéž v jiném kabátě.)

Za co ty dvě hvězdy?
Tak... pořád je to asi ve své kategorii něco lepšího. Už jen za ten vtip musím dát hvězdičku. Umíte si představit, že by se upírovi ve Stmívání vykadily vrány na hlavu za to, že je lovil? Nebo někomu z 50 odstínů?
Nebo jakékoli jiné podobné romance? Tím chci jen říct, že takhle kniha se nebere tak příšerně vážně, což považuju za klad.
A pak je tu sympatická banda psů. Hlavně Jess. A občasná narážka na Tolkiena.
Autorka má podle mě na víc. Chce to přidat na humoru a ubrat na... sexech.

Rada: Jestli chcete romantiku, zkuste Johna Moora. Erotická scéna tam zabere dva řádky místo 5 stran, ale funguje rozhodně lépe.

1 11.02.2018

Tak jo, po dočtení uznávám, že by tomu nechyběla nějaký ústřední pointa. Na druhou stranu... mně to zas až tak nevadilo. Hrdina se octne v cizím světě a podniká v něm různá dobrodružství. Proč by v tom měl VŽDYCKY nutně hrát roli nějaký úhlavní nepřítel, nějaká Velký Pán Temnot? Tohle je příběh pozemšťana, který se ocitne v úžasném fantasy světě a náramně si to užívá.
Navíc je to pořád jen úvodní díl k desetidílné sáze. Škoda, že u nás vyšly jen dva díly.

Bojím se, že vtip trochu utrpěl překladem. Chápu, že přeložit něco takového, je těžké. A nečetla jsem předlohu, takže nevím, ale přišlo mi, že občas asi tak vím, v čem má spočívat vtip, ale vtipně to prostě nevyznělo.
Občas je tam něco nelogického.

To jsou negativa. Myslím, že to mělo fakt slušný potenciál, ale působí to na mě jako rychle spíchlý prvopis.

(Mimochodem. Ta obálka? To je vážně obálka k humornému fantasy? Tohle cílovou skupinu neosloví.)

Každopádně... Líbilo se mi to. S Maxem jsem se skamarádila a úžasně mě to bavilo.

Myslím, že jsem to četla v předmluvě k Umrlčímu tanci: Něco ve smyslu, že hrdinové, kteří pohrdnou dobrodružstvím, by zasloužili pár facek. Celou dobu si jen stěžují, jak je těžké být hrdinou, chtějí být doma, trpí atd. Těžký osud hrdiny! To je taková nepříjemná lidská vlastnost, že se každý snaží vyložit své zaměstnání jako to nejtěžší a nejnepříjemnější ze všech. A hrdinové nejsou výjimkou.
Ale Max (hrdina) si svoje dobrodružství náramně užívá. Nestěžuje si, místo toho se do všeho žene s nadšením. To nadšení se mi vážně zamlouvá! Max se ocitl v novém světě, objevuje jeho úžasné zákonitosti a vše bere s humorem a s optimismem.
Je to netradiční a velmi sympatické pojetí hrdiny. Žádný ukňouraný hrdina, který by pořád omílal dokola "já nejsem žádný hrdina" a "všechno je to má vina" a "já si chválu nezasloužím, byla to týmová práce".

Dějově na sebe kapitoly navazují, ale každá má svou vlastní jednotlivou zápletku. Každá kapitola je jeden případ.
Děj je skutečně až druhořadý. Mě ale bavilo číst i tom, jak se hrdinové nadlábli a přitom konverzovali a žertovali spolu.
Ten svět se mi líbil. Je to ale rozhodně oddechová četba, žádné napětí.

PS.: Na své si přijdou milovníci koček. I když jsou to samozřejmě trochu jiné kočky, než na které jsme zvyklí... :)
Knihy pravděpodobně dočtu v originálu a pak se rozhodnu, jestli to na těch 5* nezměním.

(Pořád si říkám, jak skvělá knížka by to mohla být, kdyby ji přeložit třeba Kantůrek nebo Petr Caha.)

1 02.01.2018

Jé! Být mi 15, tak bych z toho byla asi nadšená a neváhala dát 5*. Dneska dám 4*, protože to je podle mě sice dobrá sci-fi pro mládež, ale chybí mi v tom vysvětlení, pointa, pořádné vygradování (působí to jako úvodní díl k něčemu rozsáhlejšímu).

Určitě to je pro mladší čtenáře a tak je k tomu třeba přistupovat. Nemůžu tomu přece sebrat * za to, že je to psané pro mladší čtenáře.
Já si to ráda přečetla i ve svých 24 letech. Byla to jednoduchá, odpočinková četba. Trošičku mi to připomnělo Deltoru, kterou jsem četla kdysi jako malá (ale je to přece jen rozpracovanější a ne tak moc dětské).

Dlouho jsem váhala, zda si Želes koupit. Nakonec jsem si ho koupila jen proto, že jsem knihu našla za docela nízkou cenu. Po komentářích a recenzi jsem čekala něco mnohem horšího. Kniha mě ale mile překvapila.
Názvy zvířat mi opravdu nevadily. Třeba worel se mi moc nelíbí, ale opravdu to není tak, že by vás názvy zvířat rozčilovaly.
Želes je zajímavý svět. Příběh je svižný. Dialogy možná občas poněkud dětinské, ale vzhledem k tomu, že vypravěčem je šestnáctiletý kluk, dá se to chápat.

1. Spíš pro děti a mládež.
2. Svižné.
3. Svět: Moc zajímavý! (A to mi je obvykle podoba a fungování světa úplně fuk a soustředím se jen na příběh - ale tady mě celý Želes zajímal tak, že bych si klidně přečetla jen Průvodce Želesem!)
4. Příběh: Sci-fi "dobrodružství. Podobně jako třeba u té Deltory. Děti narazá na záhadu - dostanou nápovědy - případ rozlousknu.
Nebylo nutné, aby nám Tom vždy v myšlenkách vždy vše, co nám už taky docvaklo, vysvětlovat.
5. Humor a slovní hříčky: Trocha popichování mezi dvěma hrdiny a občasná narážka na EU nebo historii ČR.
6. Logika: Občas se musel člověk pozastavit nad uvažováním hrdinů. Přijdou o kamaráda a nenapadne je nic lepšího, než se pošťuchovat a muchlovat.

1 20.07.2017

Kdo má rád Kedrigerna, bude mít rád i tohle. Vtipné a milé.

1 22.06.2017

Anotace u téhle knihy mi zněla vážně lákavě, ale věřte - skutečnost je ještě mnohem lepší! :)

I mně se nejvíc líbila povídka Padesát odstínů tygří srsti. Perfektní! Miluju Krásku a zvíře a miluju parafráze pohádek. A to, co řekla hned na začátku Anastázie, jsem si sama pomyslela už dávno dávno, když jsem sledovala pohádky (asi jsem taky malinko zvrhlá).

Nová Gotika je taky vážně super. Objevuje se tu znovu motiv "útěku do reality" (podobně jako v povídce Za devatero hor) ale je to zpracované zase úplně jinak, takže rozhodně žádná nuda.

Líbily se mi ale i ostatní povídky, některým bych dala hvězd 5 a některým celé hvězdné nebe (pokud by je pro mě někdo vyrobil). Dlouhé povídky byly všechny vážně dobré, ty kratší byly někdy slabší.

Jan Dobiáš má spoustu originálních nápadů. Zamýšlí se nad nejrůznějšími prvky fantastiky a jeho postřehy jsou mnohdy úžasné. Co by to vlastně VŠECHNO znamenalo, kdyby někde pramenila živá voda? Zkusili jste to někdy domyslet? A tak podobně.
Chápu, že má hlavu plnou nápadů, ale stejně bych ráda, kdyby se u nějakého zastavil na delší čas, pořádně ho propracoval a napsal zase nějaký román. Povídky jsou sice fajn, vtipné, originální, ale Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války, to bylo bezkonkurenční.

1 31.05.2017

Ne, ne, ne, ne, to je všechno?! Já chci druhý díl. Chci číst dál. Já chci víc hvězdiček. Chci ohnivé koťátko. Chci Bertráma. Chci Orlíka.

Jo, tak tohle by šlo. Už dlouho se mi nestalo, že bych se musela nutit do spánku. Že bych vyskakovala z postele za svítání a sahala po knize. Waw!

Věděla jsem, že nepůjde o klasický příběh dobra proti zlu. Očekávala jsem hrátky s jazykem. Proto jsem po knize sáhla. A dočkala jsem se.
Není to kniha humorná, ale občas jsem se nad nějakým nápadem nebo hříčkou pousmála. Jo, to je můj šálek kávy.

Co je dobro a co je zlo? Komu fandit? Na té i oné straně jsou postavy sympatické i méně sympatické.
Všichni jsou to nakonec lidé... No dobrá. Nejen lidé. Většina jich dělá, co dělat má, co se od nich očekává. Nikdo se nerodí dobrý ani zlý. Postavy jsou vlečeny osudem a my jen sledujeme jejich bezradný pohyb. Nepřemýšlí. Dělají, co musí. To je tak... depresivní.
Žádné iluze, žádné idealizování. Bitva je popsána až s hrozivou realističností. Naturálností.

"Ty tvoje stvůry zabíjejí lidi! To je zlo!"
"A lidi zabíjejí mé ubohé stvůry. To snad je dobro?"

Pořád jsem ale čekala na nějaký konečný zlom. Na moment, kde stane Orlík proti Bertrámovi. Kde... spolu promluví. Kde se NĚCO změní. Kdy si konečně postaví vlastní hlavu a vyprostí se "osudu", kterým jsou vlečeni.
Jenže to se nestalo. Kdyby byl druhý díl, ok. Takhle mě opravdu mrzí, že nevím, co bude dál... I když naznačení tu je.

Hlavní postavy se vyvíjí, mění se, postupně a nenápadně. To se mi líbí.
Líbili se mi havrani. Krrrrást? Krrrrást? Nakrrrrrmíš nás taky?

Moc se mi líbily střihy. Příběh ve správných chvílích nabíral na rychlosti. Působilo to vážne super.

Jen ty holky kdyby nebyly všechny takové upištěné protivy. Ale Miriel nakonec přece jen docela dospěla.

1 28.04.2017

Hezká fantasy pohádka, hlavně první (a možná druhý) díl. Pak to jde trochu dolu.
Je to napínavé, dobrodružné.
Určitě pro mladší čtenáře. Ale v době, kdy existuje tolik špatných pohádek, tohle potěšilo.

1 04.04.2017

Petr Caha je podle mě vážně dobrý překladatel, ale tady mi něco nesedlo, dokonce jsem si musela zkontrolovat, že knihu překládal stejný člověk. Zřejmě to tedy nebude překladem.
Není to špatné, to ne, ale na Kedrigerny to nemá. On ani ten mladý Kedrigern není úplně ono.

Ještě mi od autora zbývá přečíst Syna hvězd, tak jsem zvědavá.

1 23.03.2017

Možná téhle sérii nadržuji, byla to má první dospělácká fantasy, a tak mě hodně oslovila a spousta věcí mi přišla úžasně originálních...
Mezi postavami to funguje, fandíte jim, prožíváte to s nimi, příběh je napínavý.

1 17.03.2017

Některé díly jsou lepší, jiné horší.

Vlastně je to klišé a brak, navíc ženské postavy většinou nic moc a erotika je na takové úrovni, že jsem to v klidu četla v 13 letech (což ale nevidím jako chybu, má to být přece fantastika, a ne erotika)... ale ve své kategorii (a na svou dobu) to je fajn čtení, dobrodružné, napínavé, svižné. Co chtít víc?

Potěšení jen ze samotného slohu jsem nezažila, na druhou stranu mi sloh ani nevadil.

(Edit: nestydím za to, že patřím mezi ony kritizované "sněhové vločky", které mají rády rovnoprávnost a nesnáší diskriminaci a stereotypizaci. Což neznamená, že nemůžu vypnout u nějakého starého braku a prostě si ho užít.)

1 17.03.2017