Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války

26.01.2023

Vzít klasický fantasy příběh, překopat zavedené postupy (například z kladných hrdinů udělat nafoukané balíky ducha mdlého, záporáky přetavit do role obětí a podobně), to už lze stěží označit za novátorský postup. Nevadí, originalita je nedostatkové zboží a chápu, že přijít s něčím objevným je nesmírně těžké. Mám s touhle knihou dva jiné problémy: 1) zápletka je dost neučesaná, velmi rychle se střídají linie jednotlivých postav, osobně nefandím zběsilému skákání od jednoho k druhému, třetímu... 2) Charaktery můžu rozdělit do dvou skupin: ta početnější mi byla buřt, zbytek mi brnkal na nervy. Pokusy o humor mě kdovíjak nepobavily, ale kniha pravděpodobně cílí na mnohem čerstvější čtenáře, než jsem já, Metla ve fosilizačním procesu. Pokud jste +/- ve věku, kdy s občanským průkazem získáváte punc dospělosti, mohla by se vám "Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války" zamlouvat. Za mě průměr, který nenadchnul, ani nenaštval. 55%

01.01.2023

Moderní, chytré a dospělé fantasy. Rytíři, magické zbraně, kouzelníci, draci, žádná ze základních propriet nechybí. Takřka ve všem ostatním však jde proti zavedeným standardům žánru a otřepaným klišé.

Od začátku je jasně pojmenováno, kdo je zlo a kdo dobro. Ale určit, kdo je skutečně v právu není jednoduché. Černokněžník a rytíř řádu si jsou podobnější, než by se mohlo zdát, a na opačnou stranu je postavila pouze souhra mnoha okolností a skutky jejich otců.

Svým pojetím tak má mnohem blíž k Zaklínači než Pánu prstenů, jen jaksi růžovější, bez vší té temnoty a zmaru.
...
Že nám jednou pomohli v bitvě, nic neznamená. Je snadné poručit lesnímu požáru hoř a jásat, jak hezky poslouchá. Ani ten nejpřísnější zákaz ho už ovšem neuhasí... I požár otočí, když se změní vítr. Dost možná již brzy budeš hledat spojence proti svým včerejším spojencům, protože oni sami dnes již o žádném spojenectví nevědí.

08.10.2020

Takové to odpočinkové fantasy čtivo, u kterého víte, že nečtete nic kdoví jak uhrančivého, ale zároveň to svými krátkými kapitolami dokážete poměrně obstojně strávit. Navíc má autor určitý dar na lehké vtipné fantastično, které neurazí a dodává knize na osobité atmosféře, které se nezbaví po celé její dění.

Toto je suverénně ta nejhorší kniha co jsem kdy četl. Obsahuje převážně dialogy, popis děje, tak nějak víceméně chybí. Je nutné si ho tedy domyslet, což ovšem nedokáže asi každý. Mně se to tedy nepodařilo. Takže držet se dějové linie pro mě bylo takřka nemožné. A proto omluvte mou drzost za to, že této knize dávám hodnocení odpad.

02.01.2018

Autorův styl psaní mi sedl, humor také (i když za břicho jsem se nepopadal). Musím však souhlasit se snopem, že anotace je naprosto mimo. Postavy jsou sympatické, celkem jsem si je oblíbil, nějaká hloubka se jim však (až na jednu, dvě vyjímky) vyhýbá širokým obloukem. Příběh je vcelku prostý, trochu zbytečně roztříštěný - normálně rychlé střídání dvou dějových linií zvyšuje čtivost textu, zde je však spíše na škodu. A zase tak zajímavý ten příběh taky není. A nějaká slova o hádance, střípcích a detailech, to už mi vyloženě přijde, že autor anotace dělal z knihy něco, čím není. A čím tedy je? Klasickou fantasy, čtivou, zábavnou a trochu jinak podanou, stále však především klasickou fantasy. Abych to shrnul - příběh slabý, hrdinové sympatičtí, Dobiášův styl psaní výborný. Nakonec mám z knihy celkem dobrý dojem, i když bůhvíjak na větvi z ní taky nejsem. 70%

07.10.2017

Zajímavá kniha, velmi čtivá. A i přes prolínání více dějových linek nedochází k chaosu. Jen konec mi přišel nedořešený. Určitě by nebylo na škodu, kdyby vzniklo pokračování.

28.04.2017

Ne, ne, ne, ne, to je všechno?! Já chci druhý díl. Chci číst dál. Já chci víc hvězdiček. Chci ohnivé koťátko. Chci Bertráma. Chci Orlíka.

Jo, tak tohle by šlo. Už dlouho se mi nestalo, že bych se musela nutit do spánku. Že bych vyskakovala z postele za svítání a sahala po knize. Waw!

Věděla jsem, že nepůjde o klasický příběh dobra proti zlu. Očekávala jsem hrátky s jazykem. Proto jsem po knize sáhla. A dočkala jsem se.
Není to kniha humorná, ale občas jsem se nad nějakým nápadem nebo hříčkou pousmála. Jo, to je můj šálek kávy.

Co je dobro a co je zlo? Komu fandit? Na té i oné straně jsou postavy sympatické i méně sympatické.
Všichni jsou to nakonec lidé... No dobrá. Nejen lidé. Většina jich dělá, co dělat má, co se od nich očekává. Nikdo se nerodí dobrý ani zlý. Postavy jsou vlečeny osudem a my jen sledujeme jejich bezradný pohyb. Nepřemýšlí. Dělají, co musí. To je tak... depresivní.
Žádné iluze, žádné idealizování. Bitva je popsána až s hrozivou realističností. Naturálností.

"Ty tvoje stvůry zabíjejí lidi! To je zlo!"
"A lidi zabíjejí mé ubohé stvůry. To snad je dobro?"

Pořád jsem ale čekala na nějaký konečný zlom. Na moment, kde stane Orlík proti Bertrámovi. Kde... spolu promluví. Kde se NĚCO změní. Kdy si konečně postaví vlastní hlavu a vyprostí se "osudu", kterým jsou vlečeni.
Jenže to se nestalo. Kdyby byl druhý díl, ok. Takhle mě opravdu mrzí, že nevím, co bude dál... I když naznačení tu je.

Hlavní postavy se vyvíjí, mění se, postupně a nenápadně. To se mi líbí.
Líbili se mi havrani. Krrrrást? Krrrrást? Nakrrrrrmíš nás taky?

Moc se mi líbily střihy. Příběh ve správných chvílích nabíral na rychlosti. Působilo to vážne super.

Jen ty holky kdyby nebyly všechny takové upištěné protivy. Ale Miriel nakonec přece jen docela dospěla.

Za mě- moc dobrá kniha. Dobře se čte, ikdyž občas mate přeskakování mezi dějem. Skvělý popis závěrečné bitvy. Asi by to chtělo druhý díl.