sgjoli komentáře u knih

Ve druhém díle se nám začínají rýsovat první jasnější obrysy. Člověk se tu dozvídá konečně nějaké informace, které doplňují celou tu mozaiku toho, co se v dané obci děje. Trochu zabrousíme k předchůdci našeho hlavní hrdiny. A také do minulosti našeho hlavního hrdiny.
Atmosféra příběhu je stále taková neutěšená, napjatá, postavy mezi sebou také drží určitý odstup a napětí. Jako ta atmosféra tu je zobrazena velmi dobře - dokázala mne udržet ve střehu a držet moji pozornost. Pochybovat o všem, co vidím, a o všem, co postavy říkají. Kde je ta pravda a co místní obyvatelé skrývají?
Za sebe určitě doporučuju. Zatím se v hodnocení držím ba 4 hvězdách - pořád podvědomě doufám, že to v nějakém pozdějším díle autor ještě rozbalí na maximum a nás bude čekat fakt pekelná jízda. Aspoň v tom doufám, protože tenhle příběh na to má podle mne potenciál.

61 31.03.2024

Gannibal je vcelku atmosferický příběh odehrávající se na malém městě, kde každý zná každého. To je podle mne v tomto příběhu velmi dobrá volba, protože to umožnilo autorovi vytvořit určité napětí mezi postavami. Hlavní hrdina tuší, že v komunitě lidí není něco v pořádku, ale pátrání po zdroji tohoto napětí a těch pochyb není snadné.
Myslím, že i čtenář má občas trochu potíže určit, kdo je klaďas a kdo je ten "škodič", protože postavy se ne vždy chovají úplně jednoznačně. Aspoň tak jsem to vnímala. Líbilo se mi, že tu je i určité tajemství obestírající to, proč náš hlavní hrdina nahradil svého předchůdce.
Příběh sám o sobě v tomto díle není zas tak akční nebo plný zvratů, ale to neznamená, že je špatný - naopak. Autor tu navozuje určitý plíživý strach a nervozitu z toho, co se možná v budoucnu může ještě stát. A tím umí čtenáře pohltit, aby se sérií pokračoval. Minimálně na mne tohle fungovalo.
Příběh se možná rozjíždí trochu pomaleji, ale nevadí - počet dílů naznačuje, že se mají čtenáři na co těšit. Za sebe musím říct, že tohle mne zaujalo a určitě chci v sérii pokračovat.

60 31.03.2024

Na komiks Blízko jsem narazila vlastě náhodou. Nicméně i když hodnotím průměrně, jsem ráda, že se mi příběh dostal do rukou.
Bavila mne ta grafická stránka. Kresbou je to možná trochu jednodušší, ale to vůbec nevadí. Nestrhávalo to tolik pozornost a nechávalo to vyniknout tomu příběhu. Je pravda, že ten příběh je možná trošku jednodušší, ale já to beru tak, že to je hlavně cíleno na mladší publikum, než jsem já - já jsem přec jen už trochu náročnější. Líbilo se mi, jak se tu autoři snaží zobrazit to, co se děje spoustě mladým lidem po dokončení (střední) školy. Že neví, co vlastně chtějí - neví, co se sebou - snaží se hledat sami sebe. A to není snadné. Zná to spousta z nás.
Některé pasáže možná mohly být trochu víc do hloubky, líbilo by se mi vidět příběh i z druhé strany - z pohledu Hectora, jehož příběh zas tolik detailně nepoznáváme. V tomto ohledu mi to přišlo spíše jednostranné. Ale tak co se dá dělat...
Nakonec tedy 3 hvězdy. Nebylo to špatné. Jedná se pode mne hlavně o odpočinkový příběh, u kterého člověk vypne. Je to milé, sladké (pekárna a spousta dobrot) a člověka to na jeden večer zabaví, takže proč ne...

54 31.03.2024

Z této povídkové sbírky jsem poslouchala ústřední povídku Slavná Nemesis coby audioknihu, ostatní povídky zatím neznám, takže se můj komentář bude vztahovat jen k tomu jednomu textu. A moje nadšení je velké.
Trochu jsem se bála toho, jestli textu budu v první řadě vůbec rozumět. Bůh ví proč už léta vnímám Ladislava Klímu jako složitého autora. A to i přesto, že jsem od něj dosud četla jen jednu knihu (Utrpení knížete Sternenhocha), která se mi moc líbila. No nakonec jsem se bála zbytečně, protože i povídku Slavná Nemesis jsem si velmi užila.
Bavilo mne, jak se to skvěle pohybovalo na hranici mezi realitou a snem, na hranici mezi šílenstvím a jasnou myslí. A je na čtenáři, aby si ujasnil, kde je ta pravda a jestli se hlavní hrdina zmítá na hranici šílenství, či nikoliv. Ta hranice je tu velmi tenká a čtenář do poslední chvíle neví, čemu věřit. Ty Klímovy vize tu jsou neuvěřitelně silné a přesvědčivé. A navíc ta hra s jazykem, kterou tu autor předvádí, je neuvěřitelná. Pokud máte silné jazykové cítění, je ta hra se slovy, ta květnatost jazyka něčím, co tu oceníte.
Ta psychologická hra, co se odehrává okolo našeho hrdiny a taky v jeho hlavě, jsou přitom popsané dost syrově. Při tom blouznění, kdy si není člověk ničím jist, si člověk připadá jako na horské dráze. Jako by se sám čtenář propadal do nějakého psychedelického snu, který ne a ne skončit. Trošku mi to připomínalo právě již zmíněného Sternenhocha, kdy jsem měla po dočtení podobný pocit psychického kolotoče, který ne a ne zastavit.
Za mne skvělé, bavilo mne to velmi a za sebe mohu určitě doporučit. Minimálně ta povídka Slavná Nemesis je úžasná. A určitě se časem budu chtít dostat i ke zbytku sbírky.

59 31.03.2024

Knihu jsem četla kdysi před lety, měla jsem půjčeno z knihovny. Bylo na čase si jednotlivé povídky opět připomenout, protože jsem si moc nepamatovala, které přesně povídky tu jsou. Pustila jsem si audioknihu v podání Václava Knopa a bavilo mne to velmi.
Byť hodnotím "jen" 4 hvězdami, protože některé povídky mi neučarovaly na 100 %, i tak jsem si poslech velmi užila. Asi nejvíc mne bavilo Pět pomerančových jadérek, Strakatý pás, Skandál v Čechách, Dům U měděných buků. Napínavé příběhy, některé z nich docela dost i tajemné. U "měděných buků" jsem sice zápletku uhodla sama, ale nevadilo mi to, bavilo mne to. No a Irene Adlerová ve Skandálu je prostě ikonická, ač teda postava českého krále je ve Skandálu vysloveně úsměvná.
Sherlock je láska a provází mne více či méně intenzivně už od dětství. Příběhy s ním jsou něco, k čemu se čas od času vždycky ráda vracím.

S knihami Petry Dvořákové jsem měla dosud dobré zkušenosti - po Vránách a Zahradě je pro mne autorka zárukou silného čtenářského zážitku.
Byť mne Pláňata nezasáhla tolik, jako výše zmíněné dvě knihy, i tak to bylo velmi intenzivní čtení. Kniha na čtenáře může zapůsobit hlavně tím, jak moc dobře popisuje rodinné vztahy v jedné obyčejné české rodině - některé aspekty jakoby se v určité míře daly najít v řadě skutečných rodin. Napjaté vztahy, najetá rutina, která ubíjí, ale kterou nikdo nemění.
Postavy jsou zaseklé v životním cyklu, který všechny ničí, ale nikdo jako by neměl dost sil z toho cyklu vystoupit a něco změnit. Všichni tak setrvávají v neutěšených poměrech, ze kterých je čtenáři jako nestrannému divákovi prostě těžko. Postavy nejsou černobílé. U všech jsem dokázala najít důvody, proč se chovají, jak se chovají, takže jsem je částečně chápala. A přesto si každá postava v sobě nese určitou vinu, proč se rodina ocitla v takových poměrech. Asi mne nejvíc rozčilovali rodiče, de ty toxické vzorce byly neuvěřitelně silné a mne dost dráždily.
Nakonec 4 hvězdy. Vrány a Zahrada mne zasáhly více, ale i tak tohle byla docela síla. Pokud máte tvorbu Petry Dvořákové rádi, tohle se vám nejspíš bude líbit taky.

76 24.03.2024

Na knihu mne nalákala vcelku zajímavá anotace. Ale nakonec jsem po dočtení odkládala s trochu smíšenými pocity.
Kniha nabízí velmi hutnou atmosféru jednoho domu, kde ženy odnášejí různá příkoří. Temná tajemství, temné stíny a osud, z jehož spárů jako by se nedalo vymanit. Knize hodně pomohlo, že je počtem stran malá - autorka tu záměrně operuje na malém prostoru, díky čemuž se vyhnula zbytečně hluchým místům. Naopak je děj nahuštěný, kompaktní a umí pohltit. Čtenář tak nějak tuší, že za našimi dvěma hrdinkami stojí něco temného a že se k tomu člověk pomalu přibližuje. To vytváří určité napětí.
Důvod, proč hodnotím průměrně, je jednak to, že jsem tu pointu nakonec uhodla docela brzo. A taky mi nepomohlo to, že jsem neměla možnost číst příběh v kuse. Musela jsem si to z nedostatku času dávkovat po menších kusech, takže jsem tu napjatou atmosféru vnímala dost roztříštěně. A tudíž to na mne tak nemohlo zapůsobit.
Každopádně počin je to zajímavý a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

58 24.03.2024

Knihu jsem poslouchala jako audio a bohužel asi půjdu proti proudu. Já toto dílo bohužel nedoposlouchala - nebavilo mne to.
Asi mi nesedlo chování našich dvou hlavních hrdinů. Nevím, jak moc detailně mohu psát, abych nespoilerovala. Každopádně jsem se tu setkala s pár věcmi, které mi k Foglarovi vůbec nesedly, jako by to snad ani nepsal on. Nesedla mi ani moc ta zápletka. Vůbec mne to do sebe nevtáhlo.
Jak mne Foglar dosud bavil, tak tady jsem narazila. Nedávám proto ani hvězdové hodnocení - nemám moc co hodnotit.

Další příběh s Poirotem, který jsem viděla zfilmovaný, ale kde jsem si takřka nepamatovala, o co tam vlastně jde. Díky audioknize jsem si to mohla zase připomenout.
Poirot se očividně nenudí ani na dovolené - jako by ten zločin snad přitahoval či co. Podobně jako u "Vražd podle abecedy" tu Poirot využívá postav a jejich ochoty spolupracovat, vyšetřovat. To mi přišlo jako docela zábavný prvek. Líbilo se mi také exotické prostředí Lamanšského průlivu - ostrov, slunné počasí.
Přesto hodnotím průměrně. Zápletka mi osobně tolik nesedla, jako to je u jiných děl Agathy Christie, a některé postavy mi docela dost lezly na nervy. Obdivuji Poirota a jeho trpělivost s různými lidskými povahami.
Nakonec 3 hvězdy z 5.

58 24.03.2024

Vydání knihy Klubovna Naděje jsem podpořila na HitHitu, protože mi vydání této knihy přišlo důležité. Konečně jsem se pustila do čtení a i po přečtení stále věřím, že podpořit tuto knihu bylo správné.
Autor zde čtenářům překládá svoje nejniternější vzpomínky a otevírá rány duše, když zde vypráví o tom, jak byl sexuálně zneužit svým učitelem a vedoucím oddílu v jedné osobě. Autentické vyprávění pana Tomáše je prokládáno rozhovory s různými odborníky, které doplňují informace k tomu, čím si pan autor prošel. Najdete tu tipy, čeho si všímat, jak poznat, že by někdo mohl být obětí zneužívání, jsou tu i kontakty, kam se může člověk obrátit.
Kniha se nečte snadno, a přesto myslím, že by se měla dostat do rukou co nejvíce lidem. Cílem knihy je upozornit na podobné případy, informovat a předat obrázek o tom, jak takové chování dospělého vůči dítěti/mladistvému (manipulace, zneužití atd.) může vypadat. Otevřít lidem aspoň trochu oči, aby nebyli lhostejní vůči svému okolí a uměli pomoci. Aby se to už nikomu nestalo - to je jedno z hlavních poselství této knihy.
Knihu určitě doporučuji. Pokud by kniha někomu pomohla, určitě mělo smysl ji vydat. O podobných událostech by se mělo mluvit - nemělo by se před tím zavírat oči a předstírat, že se podobné věci dětem nedějí, protože se dějí.
Nehodnotím hvězdami - nezdá se mi to v případě této knihy na místě. Jedná se nicméně o velmi silnou knihu. Panu Tomášovi přeji jen to dobré, zároveň smekám pomyslný klobouk - vůbec si netroufám pomyslet na to, jak náročné muselo být tuto knihu napsat a jít tzv. s kůží na trh. Děkuji za tu odvahu, věřím, že to má smysl.

Tuhle knihu jsem kdysi viděla zfilmovanou s Davidem Suchetem, ale už jsem si přesně nepamatovala rozuzlení, kdo je teda ten pachatel. A tak bylo na čase si to zopáknout.
I když jsem si základní koncept tohoto příběhu pamatovala, i tak bylo celkem napínavé sledovat Poirotovu cestu k řešení celého případu. Bavilo mne Poirotovo zapojení určitých účastníků do pátrání za účelem posunout se ve vyšetřování.
Příběh je to svižný, zápletka zajímavá, bavila mne zároveň určitá naivita kapitána Hastingse, kterou tu jako vždy usměrňuje Poirot se svými logickými závěry a laskavými, až otcovskými poznámkami.
Nakonec 4 hvězdy, tohle mne bavilo.

84 17.03.2024

Od Jeremyho Batese jsem četla již dvě knihy, které byly docela fajn, a tak mne zajímalo, s čím dalším přijde - takže když vyšel Ostrov panenek, chtěla jsem si ho určitě přečíst. Nakonec se z toho vyklubalo průměrné čtivo.
Pokud máte od autora už něco přečteného (Les sebevrahů, Paříž: Katakomby), tak už zhruba tušíte, co můžete očekávat. Autor totiž používá docela podobné schéma. Spolu s postavami se ocitáte na místě, které je opředeno nějakou temnou historií, a na to autor naváže s nějakým smyšleným příběhem, který se opírá o ty legendy či události, které jsou s tím místem nějak spjaté. A stejně tak tomu bylo i tady.
O Ostrově panenek, nacházejícího se nedaleko mexického města Xochimilko, jsem slyšela už dřív. Myslím, že se autorovi celkem slušně podařilo navodit tu tajemnou, divnou a poněkud pokřivenou atmosféru, kterou jsem z těch povídaček kolem Ostrova panenek vždycky cítila. A to jsem ocenila.
Zápletka, s níž autor přišel, byla zajímavá, bavilo mne to a chtěla jsem vědět, co se teda děje a kdo za co může. Děj je tu rozštěpen do dvou linií (minulost a přítomnost), které spolu ale nějak souvisí, jak už čtenáře napadne hned na začátku. Přiznám se, že ta linie z minulosti mne bavila víc - přišla mi napínavější, temnější a přinesla mi víc takového toho pocitu mrazení, jaké člověk u hororů očekává. Dějová linka z přítomnosti, ta hlavní, byla zpočátku hodně pomalá, nezáživná a moc ukecaná - osobně bych ji radši viděla proškrtanou a tím pádem nahuštěnější.
Celkově to hodnotím průměrně - 3 hvězdy z 5. Nebylo to vysloveně špatné, ale pár výhrad mám, no...

68 17.03.2024

Od Jany Poncarové už znám jiné knihy, a tak jsem chtěla vyzkoušet další příběh z jejího pera. Nakonec jsem se rozhodla pro knihu Herečka, která vypráví příběh herečky Jarmily Horákové. A bylo to neuvěřitelně silné a dojemné.
Přiznám se, že o Jarmile Horákové jsem donedávna vůbec neslyšela - možná proto, že se herecky projevovala spíše na divadelní scéně, filmů s ní mnoho nevzniklo, tudíž je její herecké umění pro současného diváka méně dostupné. Přesto se zdá, že ve své době byla velmi výraznou a talentovanou osobností tehdejšího hereckého světa.
Moc mne bavilo, jak se autorce podařilo vykreslit tu dobu 20. let 20. století. Úplně jsem měla pocit, jako bych tam s těma postavama byla a kráčela po jejich boku, naslouchala jejich rozhovorům a nasávala tu dobu, jejich myšlenky a ideály. O to víc mi to bylo blízké v tom, že se Jarmila Horáková blízce setkávala s velikány tehdejší avantgardy - Karlem Teigem, Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem či Jiřím Frejkou. První tři jmenovaní jsou pro mne jako milovníka literatury jména velmi dobře známá. A tak se mi v tom prostředí jejich kroužku pobývalo dobře.
Autorka tu zcela logicky nechává promlouvat i další aktéry té doby, s nimiž se Jarmila Horáková herecky setkávala - potkáváme tu ve větší či menší míře třeba Andulu Sedláčkovou, Jiřího Voskovce, Lolu Skrbkovou, Stanislava Neumanna, Svatopluka Beneše, K. H. Hilara nebo Světlu Svozilovou. Což mne taky nesmírně bavilo.
A pak tu je samotná Jarmila Horáková, jejíž osudy tu sledujeme a které tu jsou vykresleny neuvěřitelně živě, plasticky a tak detailně, jako bych měla tuto postavu přímo před očima, jen s ní promluvit. Ta linka, která se týká přímo jí, mne úplně vtáhla do knihy.
Důvod, proč nehodnotím úplně naplno, je ta druhá dějová linka, která se tu vyskytuje. Ta je psána z pohledu herečky a spisovatelky Olgy Barényi, rodným jménem Aloisie Voznicové, která skutečně existovala a s Jarmilou Horákovou se skutečně znala. V této knize se její dějová linka zaměřuje konkrétně na to, jak psala divadelní hru inspirovanou životem Jarmily Horákové. Přiznám se, že tahle linka mne moc nebavila, ačkoliv se tím svým tématem samozřejmě vztahovala k hlavní dějové lince.
Knihu jsou poslouchala v audio podobě. Namluvily to Jitka Ježková a Dagmar Čárová, které byly naprosto skvělé.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami, ten závěr knihy mne neuvěřitelně dojal a bylo mi vlastně po doposlechnutí docela smutno. Zdá se, že Jarmila Horáková byla zajímavá osobnost a její herecké nadání nesmírné, zvláště na divadle. Škoda, že dnešní divák už ji nemá možnost na divadle vidět.

72 17.03.2024

Po prvním díle série, který mne vlastně bavil, jsem věděla, že budu chtít s Harrym Holem ještě pokračovat. A tak jsem se pustila do Švábů.
Byť je Harry Skandinávec, tak i v druhém díle se při vyšetřování ocitá mimo svoji domovinu - tentokrát zavítá do exotického Thajska, aby pomohl s případem. A mne tenhle aspekt dost bavil. Myslím, že ta lokalita tomu příběhu dává docela šmrnc a nabízí trochu něco nového, co čtenář detektivek/thrillerů moc nepotká. Aspoň pro mne to prostředí dělá hodně a díky tomu je to pro mne i nějak víc zapamatovatelnější. Pomáhá mi to minimálně tuhle sérii odlišit od řady jiných sérií, které se v tomhle žánru rojí jak o život.
Harry tu zase předvádí vyšetřovatelskou akrobacii - všímá si detailů a vzorců, co ostatní přehlédnou. A díky tomu je tak dobrý. Přesto pro svoji povahu a alkoholickou historii nemá u svého domovského policejního oddělení nemá takovou náklonnost. A ty lidi mu to fakt dávají se*rat. Je to takový skoro až vyvrhel toho policejního společenství, chce se mi říct. A přesto mně jako čtenáře něčím uchvacuje. Doma bych ho mít asi nechtěla, ale jako postava mne prostě baví.
Zápletka případu je opět pěkně zamotaná. Přiznám se, že tentokrát jsem občas měla problém se orientovat v tom, co se děje, a držet myšlenku. Ale to může být dané tím, že jsem poslouchala příběh jak audio a možná jsem jen nedávala na 100 % pozor.
Jinak si n audioknižní podobu nestěžuji. Knihu namluvil Hynek Čermák, jehož přednes sám o sobě byl příjemný na poslech.
Nakonec dávám 3 hvězdy a jo, v téhle sérii ještě pár dílu zkusím a uvidíme, jak a kam se to vyvine.

66 17.03.2024

Jaroslav Rudiš je pro mne již taková stálice v tom, co ráda čtu. Pustila jsem se samozřejmě i do jeho nové knihy, byť to v tomto případě není klasický román, ale biograficky laděné vyprávění o životě na železnici a se železnicí v srdci a v duši.
V této knize spolu s autorem nasedáme do vlaku, procestujeme s ním značnou část Evropy a cestou se dozvíme leccos zajímavého. Hodně času strávíme v jídelním voze nad dobrotami, které zde cestující může ochutnat. Z okna pozorujeme krásy krajiny, která se s jednotlivými státy a regiony proměňuje. Navštívíme četná nádraží, prozkoumáme jejich zákoutí a v řadě z nich oceníme dobovou architekturu, abychom se pak v nádražkách nechali pozvat na pivo či kávu.
Cesta vlakem nás tu vrací i do historie, kdy tu autor připomíná různé dějinné události, které jsou se železnicí nějak spjaté. Vzpomíná se tu i na řadu uměleckých děl, hlavně literárních, do nichž více či méně zasáhl železniční ruch. Především tu ale autor vypráví příběhy lidí. Skutečných lidí. O životě a tom, že někdy cesta může znamenat daleko víc než samotný cíl. A že vůbec nevadí, když se do cíle nedostanete hned, protože i pomalá cesta - cesta vašeho života - vás může přivést do krásných, netušených životních stanic.
Přiznávám, že jsem se občas ztratila v technických popisech, které se železničním životem neodmyslitelně patří. Proto nedávám v hodnocení plný počet. Ale 4 hvězdy jsou určitě na místě, protože jinak to prostě bylo opět strašně krásný čtení.

63 17.03.2024

Vyposlechnuto jako audiokniha. A co teda jsem zjistila, tak tištěná kniha obsahuje údajně tři příběhy, zatímco ta audiokniha, kterou jsem poslouchala, pokrývá jen jeden z těch tří příběhů. No asi si tuhle knihu budu muset půjčit ještě tištěnou z knihovny, abych se seznámila i s tím zbytkem, nebo teda nevím...
Každopádně k té audioknize. Audiokniha se věnuje příběhu mladého Oldřicha, který jako dospívající tráví čas v klášteře, kde se věnuje studiu a kde se stane svědkem vraždy v ambitu (odtud název), kterou se pak snaží vyšetřit.
Byť je tento díl řazen jako šestý v sérii, obsahově patří chronologicky spíše na začátek, protože nás přivádí na začátek Oldřichovy vyšetřovací kariéry.
Jako retrospektiva mi to přijde určitě dobrý nápad, aby se čtenář seznámil s Oldřichovými začátky. Ale musím říct, že mi to přišlo trošku slabší v porovnání s těmi předchozími díly. Uznávám, že Oldřich jako postava je velmi chytrý člověk. Ale přišlo mi dost neuvěřitelné, aby Oldřich jako mladý chlapec bez žádných předchozích zkušeností uměl pátrat s takovou jistotou, jako by už to byl zkušený vyšetřovatel. Tohle mi úplně nesedlo.
Je jasné, že se tu člověk nesetká s Divišem ani Otou - byť je mám ráda a chyběli mi, chápu zcela jejich absenci a že místo toho Oldřich spoléhá na jiné "pomocníky". Ale to mi taky přišlo trochu podivné, aby měl hnedka během pár dní v oku, komu lze nebo nelze věřit a na koho lze zatlačit.
Nakonec 2 hvězdy. Je tu pro mne několik "ale", které mi úplně nesedly. Ale v sérii budu určitě pokračovat.

64 10.03.2024

Po delší době jsem měla chuť na další díl ze série s Oldřichem z Chlumu. A jo, zas mne to bavilo.
Oldřich se tu opět ocitá na dvoře českého krále, kde musí rozklíčovat pletichaření v okolí panovníka, k čemuž se dostává zdánlivě náhodou. A nastávají mu občas perné chvíle. Opět jsem si moc užila, jak logicky ke všemu Oldřich přistupuje a nepoddává se unáhleným soudům.
Zároveň se mi moc líbilo, že prostor je zde věnován i Oldřichově manželce Ludmile, která - jak se ukazuje - není vlastně taková upejpavka, jak se mohlo zdát z dřívějších dílů. Má docela kuráž, a i když je možná trošinku v některých věcech naivní či neznalá, nebojí se vzít věci do vlastních rukou, když na to přijde.
Zápletka je celkově docela zašmodrchaná, ale vysvětlení mi celkem sedělo, dávalo mi to hlavu a patu a nemám, nač bych si nějak výrazně stěžovala. Opět - historické pozadí příběhu neumím ohodnotit, do jaké míry to je hodnověrné nebo kolik si toho autor přibarvil k obrazu svému. Ale mně osobně to nijak žíly netrhá.
Není to žádná velká literatura, co by vás položila na lopatky. Ale jako oddechové čtení nebo příběh k poslechu je to moc fajn.

67 10.03.2024

Péráka jsem kdysi viděla jako divadelní představení v Divadle Archa a přišlo mi to zábavný. A konečně jsem se dostala k knižní předloze v audio podobě.
Petr Stančík to pojal docela svérázně. Je to divný, ale přitom vlastně docela zábavný. Což je asi zvláštní v souvislosti s tím, že se to odehrává během nacismu. Ale kdo četl, asi chápe, jak to myslím. Celkově je to svižné, místy pěkně absurdní, což mne bavilo.
Důvod, proč nehodnotím výše, je ten závěr, který mi úplně neseděl. Ale nápad a zpracování jinak mne vlastně bavily. Stejně tak mne bavilo audio zpracování tohoto příběhu.
Jestli mohu doporučit? Těžko říct, komu přesně toto doporučit. Je to hodně specifické čtení a těžko odhadnout, koho by to mohlo zaujmout. Asi nejlepší je vyzkoušet a prostě uvidíte...

65 10.03.2024

Tuto knihu jsem poslouchala jako dramatizaci pro Český rozhlas, a byť byl příběh podle mne do určité míry zkrácen, tak mne to bavilo. Na audioverzi se podílela řada umělců - Miroslav Moravec, František Filipovský, Radek Brzobohatý, Luděk Munzar nebo Otakar Brousek.
Bavil mne moc ten příběh. Zábavné, napínavé, dynamické, plné dobrodružství. Hrozně mne bavilo, jak tu Verne nechal rozjet svoji fantazii a přišel s ponorkou, která obsahuje úplně všechno. Kapitán Nemo vybavil ponorku vším možným a bylo to fascinující, na co všechno myslel.
Nechat příběh odehrávat se v ponorce a pod hladinou se může zdát jako dost omezující, ale vůbec ne. Přišlo mi, že to Verne ten příběh uměl zaplnit.
Tohle si budu muset přečíst v plným zněním v tištěné podobě. Fakt mne zajímá, co všechno se do audiopodoby nedostalo.
Audioknihu určitě mohu moc doporučit.

73 10.03.2024

Kdysi jsem četla Sherlocka Holmese na posezení a úplně to prožívala. Doteď je Sherlock jedna z mých nejoblíbenějších (nejen) literárních postav vůbec. Ale jelikož jsem to četla už hodně dávno, tak jsem zjistila, že si u řady příběhů už moc nepamatuju, jak to ten Doyle vlastně přesně napsal. Rozhodla jsem se pustit se do audioknih a začala jsem logicky u Studie v šarlatové a Podpisu čtyř.
Výborně vystavěné, svižné, napínavé, zápletky super, ještě lepší to vysvětlení, výborný způsob rozluštění a Sherlock jako postava je naprosto jedinečný svéráz, miluju ho. Baví mne, jak je to psané z pohledu Dr. Watsona, který je Sherlockovým protikladem, takže čtenář může pozorovat ty rozdíly.
Baví mne, jak je tu u těchto příběhů obsažen i jakýsi příběh na pozadí, který dovysvětluje ty hlavní krimi zápletky, které Sherlock vyšetřuje.
Vracet se k tomu budu určitě znova a i v tištěné podobě samozřejmě. Člověk už po tom opakovaném čtení ani nehledá pachatele, protože je zná, ale spíše se vrací kvůli tomu prostředí, postavám a pocitu, že se s těmi postavami prostě cítí nějak dobře, no. A to já v případě Sherlocka a Johna prostě mám.
Sherlock je neuvěřitelný fenomén a tímhle to všechno začalo. Takže to má pro mne i sentimentální hodnotu - právě proto, že tohle je vlastně začátek všeho.

74 03.03.2024