Červotoč
Layla Martínez
Všechny domy uchovávají historii těch, kteří v nich žijí. Tenhle stojí na kraji zapadlé španělské vesnice a jeho stěny vyprávějí o hlasech, jež se ozývají pod postelí, a o zmizeních, která se možná nikdy nevysvětlí. Sousedé se obou obyvatelek straní. Babička tráví dny rozhovory se stíny, které přebývají za zdmi a uvnitř skříní. Vnučka se do domu vrací po incidentu s místní nejbohatší rodinou. Při rozplétání tajuplného děje se do mysli vkrádá podezření, že postavy, dům i samotné vyprávění se rozpadají, jako by je rozežíral červotoč. V ohromujícím debutu kombinuje autorka černý humor s folklórem a katolickou tradicí. Babičce s vnučkou propůjčuje silné hlasy, které nám střídavě líčí příběh o odplatě, násilí a třídním boji.... celý text
Přidat komentář
Babička s vnučkou bydlí v domě, na kraji španělské zapadlé vesnice, ve kterém se sami otvírají skříně a šuplíky a pod postelí, v pokojích i ve zdech se pohybují stíny.
Sousedé se jich straní, ale tajně vyhledávají jejich pomoc, protože věří, že dokážou pomoct v jejich pomstách. Vnučka má v plánu z vesnice vypadnout, ale dostává se do konfliktu s bohatou rodinou a navíc je k domu připoutaná.
Kniha je označena jako horor, ale i když je hodně pochmurná, děsivá, mizejí v ní lidé, tak bych ji asi hororem nenazvala. Spíš náhled do mysli generace tří žen, jejich bojem s postavením bohatých a chudých, pomstou, doddržování tradic katolické víry, postavení mužů a žen. Naprostý šok mně čekal v poděkování autorky, kdy jsem se na příběh začala dívat úplně jinak. Perfektně napsaná novelka, kterou ke čtení určitě doporučuji.
Upřímně mohu říct, že jsem si Červotoče oblíbila hned od první strany. Chladnokrevný příběh o ženách, které jsou oklamany osudem, plný zloby, předsudků a odporu ke kapitalismu. Já jsem ho prostě hltala. Nedá se číst dlouho, což je škoda, protože je to relativně útlounká knížka. Autorka však podává skvělý výkon co do způsobu chladného vyjadřování, a co víc, asi nejděsivější je zjištění, které přichází záhy po přečtení příběhu, v oddílu Poděkování autorky. Něco na tom pravdy bude. Takže ano, normy hororu určitě splňuje, i když by se mnou možná někdo nesouhlasil, ale za mne ano.
Červotoč je jasný favorit na jednu z nejlepších knih, které jsem v tomto roce přečetla, nebo ještě budu číst.
Skvělý debut. V hlavní roli (sebe)nenávist a pomsta. A taky dům, stíny, svatí - a ženy. Ty zejména.
Na krátkém rozsahu vyšvihnutý skvěle zkonstruovaný příběh.. ale co povídám na konci knihy se dozvíte, že je inspirován skutečnými reáliemi ze života autorky a její rodiny, o to děsivěji to v celku vyznívá. Obecně jsem ale čekala, že bude kniha ještě krapítek víc hororová, ale zklamaná nejsem vůbec, opravdu skvělý počin. Čtení jsem si moc užila a uvažuji, že tuto knihu stojí za to si přečíst i podruhé.
Červotoč je novela plná zloby a nenávisti (k mužům, k příbuzným, k sobě samým, k místu...) a je velmi dobře napsaná.
Feministická próza od španělský intelektuálky? Hell no! Červotoč je především výborná, překvapivě velmi děsivá žánrovka, která zavání Brianem Evensonem a dusivou atmosférou filmovejch hororů jako jsou Babadook nebo El Habitante Incierto. Na debut nesmírně zručný, hned ve třech pasážích regulérně mrazivý (poslední cihla, skříň, odchod kluka). Velmi příjemný překvapení a vpravdě nečekanej - a o to silnější - touchdown.
Štítky knihy
španělská literatura strašidelné domy
Kniha Červotoč je v
Právě čtených | 4x |
Přečtených | 46x |
Čtenářské výzvě | 8x |
Doporučených | 3x |
Knihotéce | 25x |
Chystám se číst | 92x |
Chci si koupit | 29x |
dalších seznamech | 2x |
Na knihu mne nalákala vcelku zajímavá anotace. Ale nakonec jsem po dočtení odkládala s trochu smíšenými pocity.
Kniha nabízí velmi hutnou atmosféru jednoho domu, kde ženy odnášejí různá příkoří. Temná tajemství, temné stíny a osud, z jehož spárů jako by se nedalo vymanit. Knize hodně pomohlo, že je počtem stran malá - autorka tu záměrně operuje na malém prostoru, díky čemuž se vyhnula zbytečně hluchým místům. Naopak je děj nahuštěný, kompaktní a umí pohltit. Čtenář tak nějak tuší, že za našimi dvěma hrdinkami stojí něco temného a že se k tomu člověk pomalu přibližuje. To vytváří určité napětí.
Důvod, proč hodnotím průměrně, je jednak to, že jsem tu pointu nakonec uhodla docela brzo. A taky mi nepomohlo to, že jsem neměla možnost číst příběh v kuse. Musela jsem si to z nedostatku času dávkovat po menších kusech, takže jsem tu napjatou atmosféru vnímala dost roztříštěně. A tudíž to na mne tak nemohlo zapůsobit.
Každopádně počin je to zajímavý a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.