Sandik komentáře u knih

Kniha kvalitativně dosti rozkolísaná. Vedle skutečně nezapomenutelné Dášeňky a jen o fous horších předcházejících textů (Minda, Iris, Ben, Bijou, Blackie a Bibi) obsahuje i texty vysloveně příležitostné a dnes už značně antikvované a vlastně i naivní (výstav psů atp). Mimo to se v těch původně novinově vydaných "kočičích" textech Čapek často dost opakuje. Zajímavé jsou ovšem u nich shodné motivy s "Modroočkem". Že by nějaká ta nepřiznaná inspirace? ... Celkový dojem: 75%

8 24.06.2023

Vskutku neuvěřitelná kniha. Pipi nutně provokuje dospělé svou nekonvenčností, Bezuzdným lhaním a porušováním prakticky všech myslitelných pravidel. Děti si to kupodivu přeberou a si žádnému to nikdy neublížilo. Podivuhodná věc ;o)

8 09.12.2022

Zvuky probouzení jsou vlastně kniha především terapeutická, určená primárně pro rodiče a další příbuzné, kteří se s diagnózou autismu setkají. A jako taková je nesmírně cenná a vlastně i poměrně unikátní. Osobně si nesmírně vážím otevřenosti obou manželů, autorů. Text knihy jde až do krajnosti, autoři se nebojí přiznat že mnoho věcí neumí nebo nevědí. Otevřeně popisují své tápání, omyly, chyby... Jestli můžu i něco poněkud vytknout, místy mi text připadá jaksi "ukecaný", zvláště tam kde se mluví o spirituálních otázkách. Ale chápu že tohle jsou obecně obtížně slovy popsatelné oblasti. Taky s tím občas bojuju... Celkový dojem: 90%

8 04.04.2021

Neskutečně vtipná kniha která si nesmírně trefně a zároveň s milou sebeironií střílí jak z Britů a jejich staroslavných univerzit tak z Američanů a univerzit amerických. To, že si přitom jen tak na okraj navíc vynalézavě pohrává s formou knihy je vlastně jen takový drobný bonus navíc... Celkový dojem: 90%

8 15.06.2018

Úžasná kniha! Intenzitou čtenářského prožitku ji řadím na roveň Demlovu Zapomenutému světlu a Vokolkovu Pátým pádem. Nesmírně živá, bolavá, formálně výborná a velmi syrově psaná, plná nesmírně sugestivních myšlenek a postřehů. Jedna z knih, na které bych osobně neměli ani čárku. 100%

8 03.04.2015

Karpatské hry jsou vskutku nejpodivnější "turistický průvodce", jaký jsem kdy četl. Daleko spíš je to báseň v próze, skvěle a umně napsaná, jakoby s každým drobným slůvkem odvažovaným na lékárnických vážkách, ale přitom i neuvěřitelně syrová a hluboce lidská. Navíc v mém vydání s úžasnými ilustracemi Ludvíka Kunce. Nutné je poznamenat, že autorovy názory mohou místy vypadat dosti extrémně. Jakoby formulované podle modifikovaného hesla "může tě to zabít, ovšem pokud tě to nezabije, rozhodně tě to obohatí a posílí"... Celkový dojem: 95%

7 16.08.2022

Skvělá kniha pro spíše starší děti, cca od osmi let výše. Ačkoli to v knize nikde uvedeno není, nejde o původní Sekorovo dílo, ale o převyprávění košatého souboru místy až do středověku sahajících zábavných německých příběhů, v podstatě stejného druhu jako je Enšpígl či Baron prášil. V češtině zpracoval stejnou látku ještě Adolf Wenig a o něco později i duo Josef Hiršal a Jiří Kolář. Budu si je muset někdy pro srovnání taky přečíst... Celkový dojem: 85%

Kniha líčí válečné události až překvapivě střízlivým, neliterárním jazykem. Hrůznost některých popisovaných situací tudíž čtenář vnímá spíše jaksi podprahově. Osobně mi podobný styl psaní úplně nevyhovuje. Také překlad je místy jazykově poněkud neučesaný. Překladatel například špatně skloňuje číslovky, místy mu některé slovíčko uteče do moravské koncovky atp. Vcelku jde ale o nesmírně cennou, faktograficky naditou knihu. Pozitivní je také autorova snaha uvádět kontext, takže je text stravitelný i pro čtenáře, kteří se úplně neorientují v dějinách Druhé světové války. Celkový dojem: 75%

7 30.06.2019

Četli jsme teď se synem. Stále stejně silné, jako kdysi...

7 23.01.2017

Já jsem vyrůstal v jižních Čechách, teď už asi patnáct let bydlím v Praze a středních Čechách, ovšem četlo se mi to velmi dobře. Čili ono asi moc nezáleží na tom, odkud kdo pochází ;o) Celkový dojem: 90%

7 04.05.2015

Manon je první a poslední můj hřích
nepoznat Manon, nemiloval bych
Manon je motýl, Manon je plavovláska
Manon je první a poslední má láska...

7 21.04.2015

Největším kladem Jánského knihy je drobnokresba všednodenních zkušeností příslušníka RAF za druhé světové války. Právě v této poloze je Jánského kniha nejsilnější a je možná trochu škoda, že autor cítil potřebu do této drobnokresby ještě vkládat velký dramatický příběh. I tady Jánský používal jako předlohu zkušenosti své, svých přátel a druhů v RAF. Kniha je tudíž svého druhu koláží, a to koláží velmi umně sestrojenou. Problém je v tom, že Jánský přecejen nebyl spisovatel a tak působí části příběhů, které sám neprožil a jen vnímal jako divák (a nebo prostě zkonstruoval pro udržení děje), poněkud slaběji než pasáže, které vycházejí z jeho bezprostřední zkušenosti. To se týká především poněkud zkratkovitého závěru knihy, který je na jedné straně příliš útržkovitý, nesouvislý a přitom poněkud neuvěřitelný (především onen výlet do Londýna a románek s ošetřovatelkou). Nejsilnější Jánského knihou by nepochybně byly prostě vyprávěné vlastní příběhy a vzpomínky. Je veliká škoda, že podobná životopisná kniha nevznikla a žel už vzniknout ani nemůže... Celkový dojem: 80%

7 04.04.2015

Skvělá kniha pojednávající o středověké společnosti. Je psána velmi čtivě a zajímavě, rozhodně může zaujmout i neodborníky. V podstatě asi nejzávažnější příspěvek pro základní pochopení a orientaci se v myšlení a praxi středověkého člověka.

7 02.04.2015

Zapomenuté světlo je neuvěřitelná kniha. Ať už ji nazveme totální literaturou, nebo ji naopak z literárního pole úplně vykážeme, zůstává nesmírně intenzivní, bolavou, živou a upřímnou výpovědí. Když jsem ji četl poprvé, přečetl jsem ji najednou a šel spát někdy ve tři ráno... Tohle se nedá jen přečíst, aniž by si to člověk zároveň neprožil.

7 01.04.2015

Podle mého lepší než Prima sezóna. Dokonce bych si troufal říct, že to je asi nejlepší reflexe socialistické armády v české literatuře jakou jsem kdy četl.

7 27.08.2014

Faktograficky i literárně naprosto skvělá autobiografická práce, která se čte doslova jedním dechem. Mimo jiné i proto, že navzdory dosti neveselým tématům je psána neuvěřitelně vtipně. Občas je trochu škoda, že některá místa nejsou podrobnější... Celkový dojem: 85%

6 08.10.2022

Vančurův jazyk je i zde košatý a důmyslný. Ve filmovém podání příběh působí bezstarostně a rozmarně. Jeho děj je satirou namířenou vůči buranským zbohatlíkům, racionální době jež odhazuje tradice jako nepotřebnou veteš a také vůči partajním hrátkám, v nichž jde především o to jak druhého využít k vlastnímu prospěchu nebo naopak jej ze stejného důvodu elegantně dostat ze hry. Naproti tomu kniha je, ač se to zpočátku nezdá, daleko zásadnější existenciální výpovědí o lidském životě a jeho tragické bezvýchodnosti. Kníže Megalrogov je v závěru líčen ne jako šibal ale jako ztroskotanec, byť ne bez stopy obdivu. Pod rozmarnou slupkou krásného jazyka a vytříbených obrazů najdeme i zde smrduté bahno a přehořkou žluč. Tak jako u Vančury téměř vždy... Celkový dojem: 80%

6 07.03.2022

Knihu jsem zhltnul během tří dní, a už to svědčí o tom že mě i tohle pokračování dokonale dostalo. V první půlce nebo možná dvou třetinách člověk neustále trne, a vlastně se nemůže zbavit dojmu že Frank je takové nezkušené "telátko", stejně jako jím byl v Andělině popelu. Tohle se v nějakou chvíli podivuhodně zlomí a dojde vám, že jeho postřehy například o (nejen) tehdejším (a nejen) americkém školství jsou velmi přesné a jasnozřivé. A asi je třeba říci, že za obojí (nezkušenosti i přesné postřehy) "může" autorův způsob spisování takříkajíc "se srdcem na dlani", kdy na sebe autor v podstatě všechno "vykecá". Nebojí se psát o svých nevědomostech, slabostech, pocitech méněcennosti, běsech, pádech, to všechno navíc s až neuvěřitelným sarkasmem, jímž navíc častuje především sám sebe... Ve druhém dílu je navíc dobře vidět, že autor zcela záměrně vynechává či bagatelizuje vlastní úspěchy, například pouhou jednou větou odbyde fakt že NYU nakonec úspěšně dokončil a tedy musel splnit i na počátku studia nastolené požadavky, což byl bezpochyby výsledek nikoli štěstí a náhody, ale především talentu a jistě i obrovské píle... Samostatnou kapitolou jsou pak v závěru ty části textu, kde se věnuje rodičům, především mamince. Jestli vas tohle nedojme, tak už asi nic ;o) ... Opět úžasná, nesmírně silná a současně moudrá kniha... Celkový dojem: 90%

6 30.01.2022

Knižní podoba stejnojmenného podcastu se věnuje především moderním českým dějinám a činí to způsobem přehledným a pochopitelným. Přitom zpravidla neuhýbá před složitostmi ale snaží se je srozumitelně vysvětlit. Kniha i "mateřský" podcast jsou přirozeně určeny především laickému publiku. Historik a nebo minimálně zanícený amatér, například pravidelný divák skvělého televizního pořadu Historie CS, se z knihy mnoho nového nedozví. I on ale snad ocení lehkost, s níž pánové Stehlík a Groman naši historii podávají. Trochu škoda je, že do knihy se dostala především "základní" témata, mnohá jiná, například posluchačsky oceňované díly o Danielu Landovi či Vlastimilu Vondruškovi nikoliv. Tak snad v nějakém druhém dílu... Pokud mám i něco vytknout, tak rozhodně grafickou úpravu. Ta je nápaditá, výrazná, ovšem čtenářsky nešikovná. Černý text na modrém pozadí u prvních stránek každé kapitoly se opravdu špatně čte například večer s lampičkou na nočním stolku. A to nemluvím o lidech hůře vidících... Celkový dojem: 85%

6 01.01.2022

Pro děti kolem šesti nebo osmi let naprosto skvělá zábava (pro čtoucí rodiče ovšem taky ;o), nesmírně vtipná a zároveň laskavá. Vzpomínám si na to, že když jsem tuhle knihu v dětství poprvé četl, bylo to jako když se vám otevře nový světadíl!