Rony70
komentáře u knih
Paní jezera
Andrzej Sapkowski
Po Věži vlaštovky, což byla pro mě naprostá pecka, jsem se těšil na Paní jezera a na to, že bude psaná v podobném stylu. Bohužel hned na začátku přišla studená sprcha a prvních 55 stran jsem přemýšlel, jestli nemám knihu zase vrátit do knihovny... Neudělal jsem to a nelitoval jsem. Příběh se začal dost slušně rozvíjet a pomalu se stupňoval. Je bohužel pravda, že Sapkowski hodně odskakuje od hlavního děje - Ciri, Geralta a Yennefer a občas jsem měl pocit, že to dělá jen proto, aby nám ukázal, co všechno autor ví a zná. Vrchol knihy přišel asi ve třech čtvrtinách, při závěrečném boji na hradu Stygga - tuhle část jsem vyloženě hltal a marně jsem přemýšlel, proč má kniha dalších skoro 140 stran. Na těch se pak odehrálo pár zajímavých, ale nepodstatných událostí a pár událostí vyloženě nudných. Asi 7 stran jsem úplně přeskočil - to když si vládcové a čarodějky po závěrečné bitvě rozdělovali území a kompetence - to pro mě byla fakt těžká nuda, kterou jsem neskousl. No a pak přišel samotný závěr, posledních asi 20 stran. Věděl jsem, že ten příběh nějak zvláštně končí a přemýšlel jsem, jak asi, ale tenhle konec mě fakt nenapadl a hodně mě překvapil. Sapkowski prostě ví, že život není med...
Celkově pro mě je sága o Geraltovi a Ciri i se všema těma povídkama okolo jedna z nejhezčích a nejzajímavějších fantasy, které jsem četl. Je to spletitý příběh, ve kterém nic nechybí - humor, napětí, fantazie, násilí, hrubost, trocha romantiky, politika, filosofie a místy nudné pasáže, které ale člověk ve finále Sapkowskému rád odpustí...
Věž vlaštovky
Andrzej Sapkowski
Po delší přestávce jsem se rozhodl pokračovat v četbě románů o Geraltovi, Yennefer a Ciri. A nelituju. Věž vlaštovky je hodně zajímavá a napínavá četba a nutno říct, že Sapkowski v některých pasážích rozhodně není romantik a krve v knize teče opravdu dost. Celý ten příběh je hodně spletitý, vystupuje v něm velké množství postav a musím se přiznat, že místy se ne zcela plně orientuju. Je to možná způsobené i dost dlouhou pauzou od přečtení předchozích dílů. Tento příběh sleduji i v seriálu od Netflixu, v půlce prosince má vyjít druhá série a už se na ni těším. A Sapkowskému tleskám za jeho fantazii a způsob, jakým nám tenhle příběh předává.
Barva kouzel
Terry Pratchett
Parádní čtení na odreagování. Příběh je zajímavý, stránky ubývají rychle a čtenář u toho nemusí moc přemýšlet a namáhat si hlavu :-) Jen ten konec mohl být lepší, v podstatě se dá říct, že to žádný konec nemá. Rozhodně ale knihu nedoporučuji lidem bez fantazie a lidem s příliš střízlivým a pragmatickým pohledem na svět - těm se určitě líbit nebude.
Ostrov doktora Moreaua
Herbert George Wells
Výborná kniha, dost odlišná od toho, co znám. Věděl jsem částečně o co jde, ale překvapilo mě, jak je kniha napsaná. Všechno je to takové dost stručné, autor si vůbec neláme hlavu s nějakým podrobným popisem a dává hodně velký prostor čtenářově fantazii. Přesto mě příběh hodně zaujal a přišel mi napínavý. Už dlouho jsem u knihy nebyl tak zvědavý, jak to bude dál a jak to všechno dopadne. A závěr knihy je pro mě taky překvapivý, to srovnání lidí a zvířat... (nechci prozradit víc). Překvapilo mě, že takhle krátká kniha (175 stran tištěných velkým písmem a navíc s obrázkama) může mít tak silný příběh. A navíc to bylo napsáno v roce 1896... Co víc k tomu dodat? Jednoznačně plný počet hvězdiček.
Strážcové Varadínu
Juraj Červenák
Moje první kniha od tohoto autora a musím říct, že jsem byl mile překvapený. Hodně dobře napsané, čtivé, bez nudných pasáží, autor se evidentně vyzná v tehdejších zbraních a překvapil mě občas i popis historických událostí. Takže je to taková zvláštní kniha - fiktivní příběh s prvky nadpřirozena (např. strigy, "vlčí" žena apod.) a přitom zasazený do reálné doby a reálných historických událostí. Hlavní hrdina jde z dobrodružství do dobrodružství a i když má často smrt na jazyku, tak se z toho vždycky dokáže vylízat, takový konkurent amerického Ramba :-) Nicméně mě mrzí, že tato série má celkem 5 dílů a nejedná se o ucelené příběhy (alespoň první díl nemá žádný happy end a žádné finále) a protože se mi to všechno nechce číst (těch dobrodružství kapitána Báthoryho jsem se už v prvním díle nabažil ažaž), tak se do dalšího dílu zatím pouštět nebudu.
Spasitel
Andy Weir
Tuto knihu jsem si půjčil jen proto, abych trochu změnil svůj obvyklý žánr. Až doma jsem zjistil, že jde o stejného autora, co napsal Marťana (toho jsem neviděl, nečetl, ale slyšel jsem o něm). Knihu v recenzích hodně vychvalují a je pravda, že myšlenka knihy se mi hodně líbí a od autora je to výborný nápad. Po pár stech stránek se ale ukázalo, že nejsem až takový fanda sci-fi a trochu mě to nudilo. No ale jak se blížil závěr, tak to zase nabývalo na zajímavosti, no a konec byl úplně super. Čekal jsem, jak se hlavní hrdina vrátí ze záchranné vesmírné mise zpátky na Zemi, ale ono to dopadlo úplně jinak, než jsem čekal. Zemře, nezemře? Přečtěte si to a uvidíte :-)
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Klasika, která asi nepotřebuje nějaký komentář nebo recenzi :-)
Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá
Lion Feuchtwanger
U této knihy, hlavně na začátku, jsem se výborně pobavil. Je totiž trochu netypická tím, že v podstatě nemá žádného kladného hrdinu. Autor na každé postavě najde něco špatného - někdo je ošklivý, někdo zbabělý, někdo vypočítavý a tak podobně. Ani našeho Karla IV. nelíčí tak pozitivně, jako většina literatury a můj oblíbenec, Jan Lucemburský zemřel podle autora hloupě a zbytečně, v bitvě, ve které neměl co dělat. Feuchtwangerovi to ale rád odpustím, líbí se mi jeho neobvyklý pohled na historické postavy. Příběh sám o sobě je zajímavý, historické události jakžtakž odpovídají realitě. I když jsem se hlavně na začátku hodně nasmál, tak děj knihy je vlastně dost smutný a vypovídá hlavně o lidské hlouposti a falešnosti. Víc už vám neprozradím, přečtěte si to a udělejte si vlastní názor :-)
Král železný, král zlatý
Ludmila Vaňková
Pěkná a zajímavá kniha, jako většina knih od paní Vaňkové. Ale jako většinu jejích knih, i tuto jsem četl poměrně dlouho a obvykle jsem nezvládl víc jak 10 stran za den. Nevím, čím to je, jestli je to čtení tak náročné... Přitom právě tato kniha patří dle mého názoru k těm srozumitelnějším, není potřeba nad ní nějak moc přemýšlet - na rozdíl od jiných knih této autorky. Každopádně je to čtení zajímavé. Paní Vaňková nám líčí Přemysla Otakara II. jako krále čestného, spravedlivého, který myslí na prostý lid. Nevím, jestli to tak opravdu bylo, ale snad ano. Každopádně spolu s Janem Lucemburským patří k mým nejoblíbenějším panovníkům. Shodou okolností oba padli ve stejný den. Zaujalo mě také to, že zatímco Vlastimil Vondruška popisuje druhou Přemyslovu ženu Kunhutu jako ženu, která na něj měla špatný vliv, tak paní Vaňková líčí jejich vztah jako téměř idylický a v knize jsem nenašel žádný náznak něčeho negativního. Každý autor tu historii vidí prostě trošku jinak, ale je rozhodně mnohem zajímavější číst historické romány, než biflovat teorii v dějepisu :-)
Magický prazdroj
Terry Pratchett
Vynikající kniha. I když se mi první díl - Barva kouzel - líbil, tak tohle je ještě o dost lepší. Příběh je takový víc ucelený a logičtější a po celou dobu četby jsem se ani jednou nenudil a mockrát jsem se zasmál autorovým postřehům a popisům.
Přes mrtvoly
Michael Palmer
Moje druhá kniha od tohoto autora. První kniha byla Smrt si počká a řadím ji k nejlepším knihám, co jsem četl. Přes mrtvoly už tak super není a děj pro mě začal být zajímavý teprve až někdy po sto přečtených stranách, ale nutno říct, že pak postupně gradoval a finále bylo plné zvratů a některých i dost překvapivých, takže i tato kniha rozhodně stála za přečtení. I to, že jsem ji přečetl za 3 týdny, svědčí o tom, že jsem s ní neměl problém. Např. na srovnatelné třísetstránkové historické romány od paní Vaňkové potřebuji dvakrát víc času :-)
Boží bojovníci
Andrzej Sapkowski
Není to špatná kniha, ale prvních víc jak sto stran jsem se poněkud nudil a přemýšlel, jestli ji neodložím. Čím víc jsem toho ale přečetl, tím byl děj zajímavější, takže jsem vydržel až do konce. Je to zajímavá kombinace fantasy s historickým románem a naprosto něco jiného, než Sapkowského nejznámější dílo - Zaklínač. Za mě je teda Zaklínač zajímavější čtení než tohle a do čtení dalšího dílu této trilogie se pouštět nebudu. Není to zas až tak dobré, aby mě zajímalo, jak to s Reinmarem z Bělavy dopadne.
Dědici zlatého krále
Ludmila Vaňková
Rozhodl jsem se pro tuto knihu, protože mě zajímal příběh Záviše z Falkenštejna a musím říct, že paní Vaňková mě svým podáním nezklamala. Možná popisuje Záviše příliš idealisticky, ale každopádně se to velice dobře čte. Záviš a Václav měli mezi sebou dost komplikovaný vztah, na jedné straně se měli rádi, na straně druhé se jeden druhého bál, víc asi Václav Záviše. Na jedné straně boj o moc a na straně druhé, jak jinak, osudové ženy, žárlivost, výčitky a nepochopení. A aby příběh nebyl příliš jednostranný a jednotvárný, tak nám paní Vaňková do děje zahrnula i příběhy spousty jiných lidí z té doby - Závišovy dcery Ulriky a jeho zetě Hynka Lichtemburka, orientálního lékaře Alího, Václavova panoše Jana, panečnice Magdaleny atd. Prostě hodně povedená a zajímavá kniha a každému, kdo má rád historické romány, ji doporučuji.
Zlá léta
Ludmila Vaňková
Rozhodl jsem se pro tuto knihu poté, co jsem odložil po cca 20 stranách jinou knihu z tohoto období - Milenec královny vdovy. A nelituji, tahle kniha je o pořádný kus lepší a navíc patří k těm srozumitelnějším od paní Vaňkové. Je ale pravda, že v některých částech jsem se nudil, což mi vynahradila poslední asi čtvrtina, která popisuje hladomor a kanibalství v té době a která si nijak nezadá s hororem. Nedovedu si představit, že bych v takových hrůzách měl žít, to teda je ještě zlatá tahle doba covidová :-) No a protože Záviše nám v tomhle díle ještě nepopravili, a já jsem tuhle knihu četl především kvůli němu, tak si musím přečíst i pokračování jeho příběhu i když jsem měl původně v úmyslu si od historických románů odpočinout a přečíst si něco lehčího.
Lehké fantastično
Terry Pratchett
Skvělá kniha, pořád se v ní něco děje a není čas se nudit :-) Je o dost přehlednější, než první díl Barva kouzel.
Od moře k moři
Ludmila Vaňková
Sérii knih o Karlovi IV. čtu postupně a už docela dlouho. Pokud jde o tento díl - v pořadí čtvrtý - trochu jsem se bál, že se u něj budu nudit, že v něm bude málo dobrodružství. Ale paní Vaňková do příběhu zařadila události z francouzsko - anglické války a tím udělala knihu mnohem zajímavější, než kdyby se zabývala jen osudy Karla IV. Ten se totiž snaží především diplomatickou cestou udržet mír.
Oproti předchozím dílům musím paní Vaňkovou pochválit ještě za jednu věc: přestala používat v jednom odstavci pět různých jmen a titulů pro jednu a tutéž osobu. To mě v předchozích dílech místy dost mátlo a ztrácel jsem se v tom. V tomto díle mi děj přijde o dost srozumitelnější, než v dílech předešlých. Kniha se čte dobře, nenudí a ještě se u toho čtenář dozví něco z historie. Tentokrát budu pokračovat bez přerušení dalším dílem Druhá císařovna.
Sicilián
Mario Puzo
Zajímavá kniha od začátku až do konce, po Kmotr se mstí od Winegardnera jsem si u ní zase spravil chuť. Jediné, co bych knize vytknul je, že v jedné části je až moc idealistická a naivní, podobná například slovenskému Jánošíkovi nebo španělskému Zorro mstitelovi - hlavní hrdina bohatým bere, chudým dává, je čestný a spravedlivý a vždy ví, co má dělat a co je správné. Naštěstí Puzo tuhle naivní linku drží jen část příběhu a pak pokračuje mnohem reálnějším směrem.
Nechci popisovat děj této knihy, ale doporučuji ji k přečtení. Kniha nemá téměř žádná hluchá místa a vůbec jsem se u ní nenudil. Prozradím snad jen to, že hlavní hrdina je nucený jako bandita se svým kamarádem odejít do hor a tam se rozhodne bojovat za sicilský lid proti italské vládě i proti mafii. Jenže časem zjistí, že to je boj, který se nedá vyhrát...
Král rytíř Přemysl Otakar II.
Vlastimil Vondruška
Zajímavá a poučná kniha, stejně jako předchozí dva díly. Mám ale problém, že už se ztrácím v té spoustě jmen, rodů, panovníků, vévodů, manželek, sester, dcer a tet. Jen papežů se v těch třech dílech vystřídalo snad už 10 nebo 15, další problém je, že spousta císařů, vévodů apod. se jmenuje Fridrich a kdo se pak má vyznat, který Fridrich je který? :-) Před Vondruškou ale smekám, protože je vidět, že má přehled a napsat takovéto knihy vyžadovalo asi spoustu času a studia. Nejen, že má přehled o politice, ale navíc i popisuje jednotlivé bitvy v jakém se odehrály terénu, jaké bylo počasí atd. Prostě spousta a spousta informací, které člověk nemá šanci si zapamatovat. Ale i tak se pustím i do posledního dílu, abych věděl, jak to s Přemyslem Otakarem II. dopadlo.
Návrat mistra
František Niedl
Kniha určitě zajímavá a plná děje, na nudu u ní není čas. Na druhou stranu je to takový naivní příběh, kterému asi nikdo neuvěří. Jednak musím souhlasit s komentáři níže, že Lukas Praghese je něco mezi Supermanem a agentem 007 a další věc jsou ty přímé, jednoduché dialogy, kdy Lukas vždy mluví pravdu a druhá strana mu tu pravdu vždy bez připomínek uvěří a odsouhlasí. Takhle to přece v reálném životě vůbec nechodí a musím říct, že částečně mi to připadalo úsměvné a částečně mě rozčilovalo, že chování postav je tak strašně nerealistické... V této knize je prostě vše buď černé nebo bílé a nic mezi tím neexistuje. A to je bohužel škoda, proto nemůžu dát plný počet hvězdiček.
Hra o trůny 1
George R. R. Martin
Ze začátku jsem se trochu lekl, protože v každé kapitole jsem se seznamoval se spoustou nových lidí a měl jsem strach, že se v tom úplně ztratím. A je pravda, že v některých vedlejších postavách jsem se moc nezorientoval až do konce knihy, ale v těch hlavních celkem přehled mám. Děj knihy je zajímavý a dá se říct, že jsem se téměř nikdy nenudil a už se těším na druhou část.