Robin87 komentáře u knih

Rozporuplné dílo, počáteční nadšení ke konci vystřídalo lehké zklamání. Především ohledně vývoje děje – pomyslně to dělím na 3 části – první velmi zajímavý námět s trochou akce a napětí s otázkou co s hlavním aktérem Mikem bude (za pět *), ve druhé následuje politicko-filozofická tahanice o tom jak by měl Mike zapadnout do tohoto lidského světa – možná spíš tehdejšího (za tři *), no a ve třetí filozoficko-náboženské hledání protkané někdy až úchylným pojetím lásky/sexu a vzájemnými vztahy ve stylu „každej s každým“ (za nula *) – upřímně jsem to dočítal na sílu tak nějak z respektu a zvědavosti té finální myšlenky, kterou jsem stejně tušil od začátku. Akorát to Heinlein musel takhle složitě zaobalit. Možná to naplno trefilo tehdejší dobu kolem roku 1960, ale teď mi to přišlo trochu mimo mísu – ani mi to pak nepřišlo jako sci-fi a občas jsem se nudil.

Jsem rád, že jsem to četl, ale vracet se k tomu nebudu.

4 17.11.2019

Hodnotím celou ságu (7 knih, komentář zde u prvního dílu) – už ten fakt, že mě příběh celou dobu bavil až do úplného konce, a těch 7 knih taky není úplně na jeden víkend, mě přivádí k tomu, jak fajn čtení to bylo. Mělo to skvělou dynamiku i metodu vyprávění. Hlavní postavy byly dobře propracované a čtenář si k nim najde cestu – ať už jsou to postavy „klaďasů“ nebo „záporáků“. U celého díla mě bavilo, jak hezky balancovalo mezi tou věčnou debatou sci-fi vs. fantasy – byť se z mého pohledu Sága sedmi sluncí snaží být orientovaná spíš jako sci-fi, od pozdějšího vstupů vesmírných elementálů a odkazů na nějaké historické války se to přetáčí spíš jako fantasy, ale v tomto případě vůbec ne ke škodě. Symbióza funguje moc dobře, a o zábavu je na delší dobu postaráno.

Pátá hvězda chybí snad jen proto, že jsem během celé četby těch ca. 3982 stránek co nám J.K. Anderson naservíroval, tajně doufal, že ještě přijde nějaká vyšší entita, která nastolí pořádek…

1 17.11.2019

Velmi čtivá plnokrevná postapo sci-fi s velmi chytrým záměrem servírovat tu nejhlavnější zápletku přes další díly celé trilogie. Jsem u prvních kapitol druhé knihy Turnus a musím uznat, že se autorovi díky knize první, tedy Silu, podařilo dostat mě do nevídané touhy poznat oč jde a co se doopravdy přihodilo – třeba díky tomu pochopím a uvedu si do spojitostí mnoho „neodhaleného“ právě z dílu prvního. A ať už je obsah o čemkoliv, tento „prequelový“ trik nemusí fungovat úplně vždy, zde to zabírá úplně naplno!

Pravidelné střídání scén každou kapitolu krásně trénovalo paměť i představivost, a k tomu hodně nápadité, jak se autor snažil vesměs každou z kapitol končit menším nebo větším mind-blowingem pro dané úseky – to logicky budilo touhu pokračovat v četbě, i když to reálný svět nechtěl dovolit. :-)

Moc mě bavilo jak Howey velmi efektivně ale přitom lidsky zachází s popisem postav, ať už šlo o průběh fyzický nebo mentální – stručně řečeno sviští stránka po stránce, a to i na začátku než se objeví hlavní hrdinka Julliet.

Ta je obecně jako postava uvěřitelná a dobře představitelná, ale malinko hůř jsem trávil, čím vším musela projít. Všechno to dobrodružství mi někdy přišlo na jednu hrdinku, byť byla hrdinkou hlavní, prostě už trochu moc. Lehce to sráží na reálnosti ale díky všemu výše popsanému i tak plný počet. Jak jsem zmínil už si užívám druhý díl…

11 11.04.2019

Potřeboval jsem „uzemnit“… po trilogii Vzpomínka na Zemi jsem byl úplně bezradnej s pachutí „tyvole nic mě nebaví“… no, kupodivu musím uznat, že Metro během pár prvních stran zabralo… a z prostoru nekonečného Universa jsem se přesunul do stísněného Metra někam pod Moskvu (to k tomu uzemnění). Poměrně napínavé čtení, velmi dobře podané a nutící člověka číst v napětí co bude finále tohoto díla – a zde je dle mého trochu problém. Čekal jsem od závěrečných kapitol mnohem víc, včetně navnadění na další díly, to se upřímně úplně nestalo, i když si myslím, že je přečtu, ale až později… k tomu jsou jednotlivá dění hlavního hrdiny Arťoma tak divoká a rychlo-rozdílná, že mnou někdy cloumal pocit jestli už to nevyznívá až moc „komiksově“… jen pár kilometrů mezi stanicemi a najednou tolik rozdílné „světy“ a jedinej Arťom do nich takto nahlédl, byť vedle sebe existuji docela dost let? Ale i tak vedle porce napínavé zábavy minimálně Metru vděčím za to, že mě na-motivovalo jít víc do tématu postapo a už dočítám Howeyovo Silo… takže stále někde pod zemí… upřímně … pořád nemůžu od Cch'-sinova stvořeného vesmíru ve Vzpomínkách na Zemi v pozadí s Trisolaris prostě nějak utéct… :-)

4 07.04.2019

Hodnocení celé trilogie – Problém tří těles / Temný les / Vzpomínka na Zemi:

Troufám si tvrdit, že řada z vás po přečtení bude mít jeden zásadní problém… nebudete vědět po jaké další knize sáhnout, aby ve Vás ukojila to, co Liou Cch'-sin zažehl. Tak to je minimálně v mém případě. Kvůli časové vytíženosti docela přemýšlím a vybírám co začnu číst, čím dál víc však tíhnu k sci-fi – tento žánr pomáhá utíkat z reality a časem se může stát drogou (ať už ve filmovém nebo knižním zpracování). Tohle všechno trilogie Vzpomínka na Zemi poctivou dávkou plní a stává se dle mého názoru momentálně nejlepší možnou volbou moderní sci-fi literatury. Tím se v žádném případě nemohou snižovat díla jiných mistrů jako A. C. Clarka (Vesmírná Odysea), nebo C.D. Simaka (Město, Přestupní Stanice), které se mne také dotkla a člověk žasne kdy byla napsána – ale zcela upřímně… oproti zmíněné trilogii čínského spisovatele to už prostě není tolik atraktivní, a to chovám obrovskou úctu k tomu jako dovedli svá díla poutavě vyprávět.

Trilogie Vzpomínka na Zemi zprvu balancuje tak neskutečně na hranici reality a sci-fi, že si někdy budete řádky předčítat znovu a hrát si s představivostí. Vždyť jen způsob, jakým se autor snaží vysvětlovat technické pozadí lidského pokroku a dění je tak reálný. Génius určitě nejsem ale mám technické vzdělání a za celou dobu jsem neodložil knihu s nechutí, že by to snad nedávalo smysl. Celá trilogie vás pohltí velmi poutavými dialogy všech postav (k čínským jménům tu padlo dost poznámek, ale mně to přišlo docela exotické a o to víc sci-fi :-)), a potom popis akčnějších momentů mě mnohdykrát nenechal vůbec klidným. Doslova mě nutil číst jednu kapitolu za druhou. Co se jednotlivých dílů týče, jak většina čtenářů zde, zastávám názor, že každý díl jde kvalitou a napětím o něco nahoru.

Každou noc, když jsem usínal a snad i spal, jsem plul v zamyšlení nad propastnou, ohromnou a nepochopitelnou velikostí našeho Universa někde u kraje Sluneční soustavy a přemítal jaký to asi může být pocit zažívat to co lidský svět v Lioueho knize – jak si myslíte, že bychom se jako Lidstvo vypořádali s takovou lekcí vědět co nás za definovatelnou dobu čeká?

S menší nadsázkou musím říct, že kniha má tak silný potenciál, že dovede ovlivnit samotný pohled na existenci a vnímání toho co cítíte, když během všedních dnů a nocí zvedne svůj pohled vzhůru ke hvězdám.

Ve zkratce, … bezva čtení, doporučuju. :-)

10 28.01.2019

Hodnocení celé trilogie – Problém tří těles / Temný les / Vzpomínka na Zemi:

Troufám si tvrdit, že řada z vás po přečtení bude mít jeden zásadní problém… nebudete vědět po jaké další knize sáhnout, aby ve Vás ukojila to, co Liou Cch'-sin zažehl. Tak to je minimálně v mém případě. Kvůli časové vytíženosti docela přemýšlím a vybírám co začnu číst, čím dál víc však tíhnu k sci-fi – tento žánr pomáhá utíkat z reality a časem se může stát drogou (ať už ve filmovém nebo knižním zpracování). Tohle všechno trilogie Vzpomínka na Zemi poctivou dávkou plní a stává se dle mého názoru momentálně nejlepší možnou volbou moderní sci-fi literatury. Tím se v žádném případě nemohou snižovat díla jiných mistrů jako A. C. Clarka (Vesmírná Odysea), nebo C.D. Simaka (Město, Přestupní Stanice), které se mne také dotkla a člověk žasne kdy byla napsána – ale zcela upřímně… oproti zmíněné trilogii čínského spisovatele to už prostě není tolik atraktivní, a to chovám obrovskou úctu k tomu jako dovedli svá díla poutavě vyprávět.

Trilogie Vzpomínka na Zemi zprvu balancuje tak neskutečně na hranici reality a sci-fi, že si někdy budete řádky předčítat znovu a hrát si s představivostí. Vždyť jen způsob, jakým se autor snaží vysvětlovat technické pozadí lidského pokroku a dění je tak reálný. Génius určitě nejsem ale mám technické vzdělání a za celou dobu jsem neodložil knihu s nechutí, že by to snad nedávalo smysl. Celá trilogie vás pohltí velmi poutavými dialogy všech postav (k čínským jménům tu padlo dost poznámek, ale mně to přišlo docela exotické a o to víc sci-fi :-)), a potom popis akčnějších momentů mě mnohdykrát nenechal vůbec klidným. Doslova mě nutil číst jednu kapitolu za druhou. Co se jednotlivých dílů týče, jak většina čtenářů zde, zastávám názor, že každý díl jde kvalitou a napětím o něco nahoru.

Každou noc, když jsem usínal a snad i spal, jsem plul v zamyšlení nad propastnou, ohromnou a nepochopitelnou velikostí našeho Universa někde u kraje Sluneční soustavy a přemítal jaký to asi může být pocit zažívat to co lidský svět v Lioueho knize – jak si myslíte, že bychom se jako Lidstvo vypořádali s takovou lekcí vědět co nás za definovatelnou dobu čeká?

S menší nadsázkou musím říct, že kniha má tak silný potenciál, že dovede ovlivnit samotný pohled na existenci a vnímání toho co cítíte, když během všedních dnů a nocí zvedne svůj pohled vzhůru ke hvězdám.

Ve zkratce, … bezva čtení, doporučuju. :-)

3 28.01.2019

Hodnocení celé trilogie – Problém tří těles / Temný les / Vzpomínka na Zemi:

Troufám si tvrdit, že řada z vás po přečtení bude mít jeden zásadní problém… nebudete vědět po jaké další knize sáhnout, aby ve Vás ukojila to, co Liou Cch'-sin zažehl. Tak to je minimálně v mém případě. Kvůli časové vytíženosti docela přemýšlím a vybírám co začnu číst, čím dál víc však tíhnu k sci-fi – tento žánr pomáhá utíkat z reality a časem se může stát drogou (ať už ve filmovém nebo knižním zpracování). Tohle všechno trilogie Vzpomínka na Zemi poctivou dávkou plní a stává se dle mého názoru momentálně nejlepší možnou volbou moderní sci-fi literatury. Tím se v žádném případě nemohou snižovat díla jiných mistrů jako A. C. Clarka (Vesmírná Odysea), nebo C.D. Simaka (Město, Přestupní Stanice), které se mne také dotkla a člověk žasne kdy byla napsána – ale zcela upřímně… oproti zmíněné trilogii čínského spisovatele to už prostě není tolik atraktivní, a to chovám obrovskou úctu k tomu jako dovedli svá díla poutavě vyprávět.

Trilogie Vzpomínka na Zemi zprvu balancuje tak neskutečně na hranici reality a sci-fi, že si někdy budete řádky předčítat znovu a hrát si s představivostí. Vždyť jen způsob, jakým se autor snaží vysvětlovat technické pozadí lidského pokroku a dění je tak reálný. Génius určitě nejsem ale mám technické vzdělání a za celou dobu jsem neodložil knihu s nechutí, že by to snad nedávalo smysl. Celá trilogie vás pohltí velmi poutavými dialogy všech postav (k čínským jménům tu padlo dost poznámek, ale mně to přišlo docela exotické a o to víc sci-fi :-)), a potom popis akčnějších momentů mě mnohdykrát nenechal vůbec klidným. Doslova mě nutil číst jednu kapitolu za druhou. Co se jednotlivých dílů týče, jak většina čtenářů zde, zastávám názor, že každý díl jde kvalitou a napětím o něco nahoru.

Každou noc, když jsem usínal a snad i spal, jsem plul v zamyšlení nad propastnou, ohromnou a nepochopitelnou velikostí našeho Universa někde u kraje Sluneční soustavy a přemítal jaký to asi může být pocit zažívat to co lidský svět v Lioueho knize – jak si myslíte, že bychom se jako Lidstvo vypořádali s takovou lekcí vědět co nás za definovatelnou dobu čeká?

S menší nadsázkou musím říct, že kniha má tak silný potenciál, že dovede ovlivnit samotný pohled na existenci a vnímání toho co cítíte, když během všedních dnů a nocí zvedne svůj pohled vzhůru ke hvězdám.

Ve zkratce, … bezva čtení, doporučuju. :-)

10 28.01.2019