RoBertino27
komentáře u knih
Mezi supy
Karel May
Pro čtenáře tehdejšího ábíčka atraktivní záležitost, moci si poskládat mayovku vlastně zadarmo a ještě s krásnými obrázky Zdeňka Buriana plus několika fotografiemi z filmu Old Firehand. Kdo tehdy zainvestoval 6 Kčs, mohl si nechat tuto publikaci svázat do plátěných desek.
Jak je uvedeno v závěru, Lukáš Tejnor poskládal román na pokračování z knih Vinnetou mezi beduíny a Satan a Jidáš. Jedná se o trilogii, jejíž první část vydal rovněž na pokračování časopis Ohníček (1966/67)
Ivanhoe
Walter Scott
Dar od babičky se zprvu jevil tak trochu jako Danajský, taková bichle nutně vedla k tomu, že jsem vyzobával atraktivní části, jako rytířský turnaj a dobývání hradu - nakonec došlo k postupnému přečtení celé knihy. Walter Scott je pochopitelně už dávno překonaným autorem, ale pouze pro dnešní netrpělivé rychločtenáře, pro něž je cokoli nad sto stran "mrtvou záležitostí". Navzdory tomu, jak autor žil, pracoval a vlastně se - s mírnou nadsázkou řečeno - upsal k smrti, jde o dílo velmi poutavé a přesně vyvážené pro ty, kteří nezatratili romantiku, hrdinství, čest a hrdost - třeba jenom v literatuře.
Jméno růže
Umberto Eco
Asi nenapíšu nic nového, co by zde už nezaznělo. Po dějové stránce je Umberto geniální, ale poctivě jsem nepřečetl ani třetinu jeho teologických pasáží. Film, na který Eco osobně dohlížel a schválil změny, mi přišel v tomto směru podstatně stravitelnější.
Poirot a já
David Suchet
Po shlédnutí všech epizod jsem už jenom čekal, že se podobná kniha určitě objeví a naštěstí se tak stalo. Při vší úctě k Albertu Finneyovi či Peteru Ustinovovi, Poirot = Suchet a Suchet = Poirot. Především oceňuji jeho zápal pro věc a navzdory jiným hercům, kteří hudrali, že jim ta či ona postava zničila kariéru, se rozhodl zfilmovat všechny předlohy Agathy Christie, kde onen puntičkářský Belgičan figuroval.
Kapitán Kloss
Zbigniew Safjan
Jednotlivé sešity jsem sbíral postupně a značně odrbané a potrhané je nakonec všechny shromáždil. Kloss byl vážným soupeřem čtveřice tankistů se psem Šarikem, takže se často vedly dramatické debaty, kdo byl lepší - a to měli jak tankisté, tak neohrožený agent své televizní série! Pochopitelně je komiks značně stylizovaný, ale určitě to není taková hrůza, jakou po vydání souboru všech dílů přinesl denní tisk.
Hvězdy tehdejších hitparád
Jiří Černý
Někdo se může zamýšlet nad výběrem vybraných interpretů, je jasné, že bez Beatles a Rolling Stones by to asi nebylo ono. Ty doplňují některé pro tehdejší posluchače ne zase tak notorický známé skupiny či jedinci, takže v konečném důsledku šlo o příjemné rozšíření obzorů. Těsně předtím, než propukla hysterie nekontrolovatelných "zaručených" zpráv... Jiří Černý má svůj osobitý styl a tady ho uplatňuje naprosto bezezbytku, takže místy mu odpustíme chybějící konkrétní údaje a literaturu faktu čteme jako příjemné vyprávění.
Dobrodružství kapitána Hatterase
Jules Verne
Jedna z těch Verneových knih, které řadím do takzvané druhé řady. Neříkám, že Hatterasova posedlost není zajímavá, neshazuje ji ani současné poznání o krajích stále méně trvalého sněhu a ledu. Spíš je tak nějak schématická a místy tak trochu samoúčelná. Nelze ji ale upřít tradičně výborné vypravěčské mistrovství, takže ač nepatří mezi moje nejoblíbenější, dopustit na ni nedám.
Dukla mezi mantinely
Zdeněk Žurman
Dnes už je rozložení hokejových sil poněkud jiné, ale slavná éra hokejové Dukly Jihlava si zaslouží podobné zmapování. Je psáno spíš pocitově, formou příběhů a krátkých kapitol, ale odhaluje onen jedinečný kádr, zahrnující především Jana Suchého, bratry Holíkovy, Hrbatého, Klapáče a další.
F-Station
Georges Jean Arnaud
První díl mě navnadil, v té době jsem měl tři a netušil, že jich existuje kolem sedmdesáti. Bezutěšenost postapokalyptické země byla vylíčena velmi dobře, zápletky slibovaly zajímavé kombinace, bohužel později se všechno nějak strašně rozmělnilo a zpomalilo... V tomto případě by možná zhuštění dalších části pomohlo, nicméně začátek se z mého pohledu hodně povedl.
Pohádkový dědeček
Eduard Petiška
Je to takové krátké spojení: Pohádkový dědeček okamžitě vyvolá jméno podivného pana Šnofouse. Ale také důkaz, že Zdeněk Miler nemaloval pouze a jenom Krtečka. S ohledem na železničářskou rodinu byla tato kniha téměř povinnou četbou a jestli něčeho mohu litovat, že v proudu času zmizela bůhvíkde.
Metráček aneb Nemožně tlustá holka
Stanislav Rudolf
Stálo by za to vytvořit nějaké pojednání, kolik titulů člověk nejdřív viděl a pak je teprve četl. Metráček je toho (tedy v mém případě) dokladem. Viděl jsem ho hned několikrát a v rámci objektivity jsem nakonec sáhl i po titulu, od nějž jsem moc neočekával - já vlastně dlouho netušil, že něco takového vzniklo. Autor, jenž vedle Svatopluka Hrnčíře, provázel dětství mnoha současných šedesátníků, napsal takovou psychologickou sondu, řekněme jazykem dneška, nebo také problémy holky s nadváhou (v současnosti plus-size) a zachoval v ní jistý půvab a srozumitelný přístup k těm, jímž byla určena. Pravda, od filmu se v lecčems liší, ale to není až tak zásadní.
Hra na nikdy
Jeffery Deaver
Nová, rozbíhající se řada s lovcem odměn - i když bez většího vyzrazování to není onen typický naháněč, jak bychom si mohli myslet - začíná velmi sympaticky. Colter Shaw naštěstí není žádný superman, ale bystře a inteligentně uvažující muž, mající svá tajemství, kostlivce ve skříni i snahu dotáhnout věc do zdárného konce. Po Lincolnu Rhymeovi se stává mou druhou nejoblíbenější postavou od vynikajícího autora.
Záhada zamčeného pokoje
Per Wahlöö
Pro mnohé nudné, málo akční a málo kapitalistické. Problém, který leckdo nechápe, je opět mnohdy opakované - jde o otisk doby. Někdo, jako Umberto Ecco, rozvíjí nekonečné náboženské úvahy, Jules Verne zase detailně popisuje přírodní okolnosti, dvojice Sjöwall-Walhöö měla dojem, že je dobré seznámit čtenáře s tím, že ve Švédsku zdaleka všechno nefunguje, jak má. Je to jejich styl a dokáží ho pospojovat s onou druhou linií. Ačkoliv to je třeba náročnější na čtení, pořád mám takový přístup raději než nepřirozené hrdiny žijící v prostředí, kdy cyklicky střídají pouhé dvě roviny - akční zásah a všudypřítomný sex.
Ultimátum
T. J. Newman
Zajímavá myšlenka, ale až příliš jednoznačně a čitelně vedená. Jistě, budeme počítat s tím, že uděláme něco, po čemž protistrana musí reagovat jako podle not, ale to je právě ona největší slabina. Chybí překvapení, ono nejočekávanější se potvrdí příliš brzy, zvrat, vyhrocenější konflikt. Syžet je také daný a odpovídá době, v níž byla kniha vytvořena. Pro mě to byl boj mezi dvěma a třemi hvězdami, nakonec jsem zvolil vyšší hodnocení nejen proto, že mě letecká tématika zajímá.
Reportáž, psaná na oprátce
Julius Fučík
U této knihy hraje zásadní roli čas. Kdy byla napsána a za jakých okolností, co následovalo už bez možnosti autora cokoli změnit. Její osud provází přesně onen tolikrát vzpomenuté, ale o to více platné: "Historii píší vítězové!" Polemizovat nad tím, jak se měl člověk chovat v kritické chvíli, kterou si běžný člověk neumí ani představit, bez ohledu na okolnosti a povahu jedince, a přirovnávat takovou situaci s jinou, diametrálně odlišnou, je něco jako rána pod pás. Důležité je, aby si všichni čtenáři a především kritici uvědomili, co jsem napsal výše - autor nemohl tušit, co s jeho dílem bude a samozřejmě nemohl jakkoli reagovat. Je třeba si uvědomit, že to je deník z určité doby a popisuje situaci v právě probíhajícím čase.
Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou
Zdeněk Šmíd
Nelze vstoupit třikrát do téže řeky, třebaže vodácká tématika se opět vrátila. Nicméně pořád si autor zachovává svůj styl a na rozdíl od některých odsuzujících PCW mi přišel tento počin jako celkem humorný... To je ale nejspíš otázka vkusu každého z nás. Dvě první knížky asi těžko něco překoná, ale v případě "těšení" rozhodně nejde o zásadní odstup.
Dora a medvěd
Helena Šmahelová
Byly doby, kdy i ostří hoši jedva opustivší mateřskou školu sáhli po knize ryze určené pro děvčata. Oživlý medvěd Bambula čili Bambi je protiváhou poměrně nepříjemné tetičky i poněkud tristního prostředí samoty u Chudoples.
Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy
Jules Verne
Ke knize jsem se dostal až v "pokročilém verneovském věku", to jest četl jsem ji po mnoha dalších, ale nepřišla mi nijak slabší či méně zajímavá. Naopak si myslím, že se řadí mezi ty, mající přesah před propast času. Nejen kvůli technice, ale pro chování lidí, ignorujících veškeré hodnoty.
Poznámku k povzdechu uživatele Pralev. Já četl vydání od SNDK z roku 1968 a žádný negativní zážitek týkající se pravopisu či překladu nemám.
Kája Saudek
Tomáš Prokůpek
S ohledem na rozsah a potažmo i cenu publikace jsem doufal, že bude skutečně vyčerpávajícím přehledem Kájovy tvorby. Proto mi nejde na rozum, proč existují v tomto díle poměrně značné mezery v periodikách běžně dostupných. Jenom proto, že šlo o socialistické časopisy? Proč není zmíněna skutečná rarita, kterou se jen tak nemůže někdo pyšnit - Kája totiž vytvořil pro Pionýrskou stezku vystřihovánku - model obchodního domu Kotva. Ilustroval rovněž celoroční soutěž Olympijský kruh a v polovině 70. let měl ve PS značné kvantum velmi dobrých ilustrací. Proč je tato pasáž tak nějak elegantně přehlédnuta? Možná aby bylo víc prostoru pro soukromé kresby, jistě zajímavé, ale z hlediska komplexního poznání poněkud zavádějící. Znal jsem kolegu v zaměstnání, jenž byl Kájovým přítelem a měl od něj asi pět obrázků. Samozřejmě v knize nejsou, nelze dohledat všechny, kterým Saudek něco namaloval. Proto mě mrzí, že ony mnohem snáze dohledatelné skutečnosti v této publikaci chybí - Kájův obrázek tak není komplexní.
Norimberk - Poslední bitva
David Irving
Dobrého autora literatury faktu poznáte podle toho, že se o jeho knihách nehovoří, zda se líbí nebo ne, ale jak jsou či nejsou pravdivé. Nebojí se nastavit zrcadlo skutečnosti a neohne ji podle momentální módy. V tomto případě je Irving stoprocentní!