puczmeloun komentáře u knih

Obrazově krása, pohlazení po duši, spousta nápadů, určitě knihou budeme ještě mnohokrát listovat... Prostě Pavel Čech, jak ho máme rádi.

Příběhově velmi mírné, plné fantazie a snění. Je to celé spíš nosič nejpodivuhodněji-nejnesmyslnějších "vynálezů" – ty tvoří (zaslouženě) velkou část knihy. Je proto paráda, že druhá polovina knihy na ně přímo navazuje a dál je rozvíjí po svém. Jen kdyby ten konec nebyl až tak otevřený... Ale rozumím, že k této knize se to hodí.

1 03.03.2024

Zajímavý příběh, na začátku sice trochu překombinovaný a na konci poněkud neuspokojivý, ale četl se dobře. Taková detektivka... Kresba je však velmi nepovedená. Některé nápady, textové či obrazové, rozhodně nepřekryjí fakt, že se v tomto stylu velmi těžko orientuje a oku nelahodí. Bonus v podobě různých obálek každého ze sešitů (od jiných umělců) naopak oko pohladí, ale to je bohužel málo.

1 02.03.2024

Malého posluchače moc potěšilo, že je ještě další – bonusový – díl. Znova parádní ilustrace, tentokrát žádné textové dvojstrany (a ty dvě "speciální" stránky jsou vlastně vtipné), nové postavy, vtípky a žertíky. Jen je to takový pohodový klidný díl, tajemnosti a atmosféry prvního a akčnosti dvou dalších to nedosahuje. Jakoby teď první vznikaly obrázky a až pak text... Ale pobavilo a určitě se ke všem Čendům zase brzy vrátíme.

...a zas ten Tarzan. To už je blázinec. :D

Masakr. Brutální léčba šokem. Těžce stravitelný mix* cestopisu, osobních zamyšlení, fantasmagorických snových sekvencí i střípků ze života autora, odporných činů kolonizátorů, cestovatelů či diktátorů a k tomu kritické čtení (ne)relevantní literatury z pohledu postkolonialismu. Fascinující.

Obsah je ve všem shrnutém a vybraném velmi hutný a zajímavý, nutí k zamyšlení, přemítání, hledání dalších informací. Zpracování je diskutabilní. Ale forma, ta je strašná a pro mě odrazující. Kdyby se to alespoň více drželo v úvodu vytvořeného rámování (ne)cestopisu po historii koloniálních zvěrstev. Zůstalo to ale někde na půli cesty...

Ne, že by každá z částí neměla něco do sebe. Některé historické události i fakta jsem znal, ale spousta dalších mi zůstala skryta. Zaujala mě především výprava na záchranu Emina paši, silná káva jsou také Darwinovy zápisky o genocidě původních obyvatel Jižní Ameriky (Cesta kolem světa), nebo shrnutí osudu Tasmánců. To vše je rozhodně více než hutné číst dohromady a v kontextu.

Jenže, každá ze složek není podrobná a míchá se to "každý s každým". Mě to pak nutně vedlo k dalšímu studiu a zjištění, že jedna věc je snaha o kontext, druhá je ale nedotažené zjednodušení. Rozumím, o co autorovi šlo, ale na mě to nefunguje. Jestli něco v literatuře opravdu nemám rád, tak klišé "píšu o tom, že píšu." A pak to, když se zjednodušuje historie s konkrétním cílem. I kdyby byl tisíckrát správný.

...a taky jde bohužel o další z knih (formou i obsahem), které čtou již přesvědčení lidé. Naopak ti, kteří by ji číst měli, si k ní asi nikdy cestu nenajdou.

CITACE: "Těžko se vyhnout řečem o neutuchajícím vyhlazování celých národů, jímž se vyznačovalo celé 19. století. To my jsme myšlenku na něj potlačili. To my si ho nechceme připomínat. Přáli bychom si, aby genocida začala a taky skončila s nacismem. A byl by klid. (...) Vzduch, který Adolf Hitler i všichni lidé na Západě v době jeho dětství dýchali, byl prosycen přesvědčením, že imperialismus je biologicky nezbytný proces, který dle zákonů přírody nevyhnutelně vede k zániku podřadných ras. A v době, kdy Hitler tuto tezi nanejvýš svérázně aplikoval v praxi, už měla na svědomí miliony a miliony lidských životů."

OFF TOPIC 1) Souběžně s knihou jsem také sledoval seriál Život na naší planetě, kde je zmínka o rodu Lystrosaurus. Ten díky svému "oportunismu" tvořil po určitou dobu 95 % všech suchozemských obratlovců. Je to jediný případ, kdy na Zemi v takové míře dominoval jediný druh nebo rod suchozemského živočicha. Oni sami pak později vyhynuli "na úkor" známějších dinosaurů. No a tento přístup myšlení o přirozeném střídání druhů byl v Darwinově době dle této knihy uplatňován i na konání člověka a jeho ovlivňování biodiverzity (mj. Charless Lyell), pokud ne rovnou na rasy lidí ("krvaví necivilizovaní divoši" apod.). Každý živočich, který se natolik rozšířil, počty dalších druhů snižoval (nebo rovnou vyhubil). Lidstvu tedy z mého pohledu zaslouží bod alespoň "za snahu", že si to konečně začíná uvědomovat. A oproti 19. století se "na tom maká". Teď by to chtělo ještě lidstvo převést podobně od mezinárodního realismu k liberalismu (války, mezinárodní organizace atd.).

OFF TOPIC 2) Při čtení jsem narazil na tuto citaci: "Na území dnešních Spojených států žilo zhruba pět milionů původních Američanů. Počátkem devatenáctého století jich zbývalo půl milionu. V roce 1891, kdy proběhla bitva u Wounded Knee, poslední velký masakr amerických indiánů, spadly počty domorodých obyvatel na absolutní dno: čtvrt milionu neboli pět procent původního stavu." A pořád mi hlavou vrtalo, že už jsem něco takového o Severní Americe někdy četl. A ano... "Dnes se odhaduje, že Severní Amerika přišla během krátké doby o 34 ze 47 rodů velkých savců a Jižní Amerika jich ztratila 50 z původních 60. Zmizely šavlozubé kočky, které tu nerušeně lovily po 30 milionů let, a stejný osud potkal i gigantické pozemní lenochody, původní americké koně, velbloudy, velké hlodavce i mamuty. (...) nejčerstvější výkaly a nejmladší kosti pocházejí z doby, kdy Ameriku zaplavili lidé, tedy z doby 12 000 až 9 000 př. n. l. Jen na karibských ostrovech, zejména na Kubě a Hispaniole, se našly výměšky pozemních lenochodů z období okolo 5000 př. n. l., tedy také z doby, kdy se přes Karibské moře přeplavili první lidé a tyto dva velké ostrovy osídlili." (viz Sapiens: Stručné dějiny lidstva)

* Psáno předtím, než jsem si přečetl popisek na zadní straně, který něco podobného – jen v pozitivním zabarvení – píše taky. Čekal jsem totiž po osobním doporučení něco trochu jiného. Soudržnějšího.

1 27.02.2024

Na mě to prostě funguje. Při čtení pidižvíkovi sice musím hojně improvizovat*, vysvětlovat a doplňovat, ale kresba Pavla Čecha a jeho schopnost mě v pár větách zatáhnout do dobrodružství s parádní atmosférou je velmi silná. Oproti předchozímu dílu navíc máme ukončené dějové linky včetně silného pozitivního závěru. I když to tedy bylo drama až do poslední stránky!

*Je to sice kniha pro děti, ale taky není... Čtení před spaním je tak trošičku výzva, ne že by mě to však nebavilo. Hned na začátku "hulíme" psychotropní houbičky, zdá se mi, že ještě přibylo textu, vyhnout se vysvětlení Tarzana teď už fakt nejde, protože se už potřetí stává důležitou součástí děje (pořád si nemyslím, že to sedí do cílové skupiny) a 2. se 3. dílem jsou v podstatě přímo navazující části jedné knihy, což vysvětluje některé dřívější "nejasnosti" a "nedostatky".

1 25.02.2024

Jedna z těch knížek, kde kdybych počítal každé přečtení, mám díky zájmu pidižvíka roční výzvu na počet přečtených knih rovnou hotovou... Dopravní prostředky jsou dostatečně různorodé a ilustrace velmi povedené (a i hezky porovnávají více druhů stejného prostředku), aby to i nejmenšího čtenáře udrželo v pozornosti. Od lodí přes nejrůznější automobily a vlaky po letadla i raketoplán. Potud skvělé a moc nás to baví.

Horší hodnocení (přesto silnější 3*) pak míří za neujasněnou koncepcí knihy (nebo nejasné zaměření na mladou či dospělou cílovou skupinu), kdy se mísí texty populární s částmi technickými a zároveň stránky zaměřené na samotné dopravní prostředky s kapitolami spíše o událostech, které nějak pohnuly světem. Např. hned u dvou motorek jde v jednom případě spíše o člověka, než jeho prostředek, a v tom druhém o film pro pamětníky, jen s letmou zmínkou o značce. To by nemuselo vadit, ale celé to má být pro čtenáře od 9 let a onen mix všech zmíněných částí není úplně vyrovnaný. Umím si to představit třeba tak, že by u každého z prostředků byla jedna půlka o "stroji" a druhá o "příběhu". Pak by si každý přišel na své...

1 23.02.2024

Netradiční kouzelné čtení – tentokrát nejde o pasivní příjem informací, ale čtenář se stává aktivním hráčem na výpravě za pokladem. Používají se prvky "únikových her", máme více možností a postavy tak mohou říkat na stejném místě různé věci, dojde na hádanky, odemykají se stránky a na konci přijde i překvapení spojené s nalezeným pokladem. Má to dobrou hudbu i nápad, bavilo nás to tak i jako dospělé.

Jen bych tomu vytkl jednu věc. Je to skoro jako používat "kanon na vrabce". Technicky je to vymazlené, opravdu to funguje. Na samotném konci ale nakonec jde jen o tři slova, kdy jedno má tolik nápověd, že nejde neuhodnout, to druhé je složitější, hlavně gramaticky... a to třetí dostaneme úplně zadarmo. Přitom třeba vybrat správnou postavu není nijak jednoduché a nápovědy se skrývají ve velkém množství "balastu". Umím si představit, že kdyby autorský tým se vším know-how kouzelného čtení oslovil třeba brněnskou Cryptomanii na betatest a dopilování oné herní části, bylo by to na pět hvězd.

Každopádně povedená tematická atmosférická jednohubka. Potěšila.

1 13.02.2024

Komiks napsaný přímo na míru fanouškům Star Wars. Důležité a oblíbené postavy, vesmírné lodě, létající (a kráčející) stroje, světelné meče, souboje... První část je tak krásně nakreslená, že spousty stránek by si člověk i zarámoval a někde vyvěsil. Veškerá akce je rychlá, přehledná, děj se zajímavě proměňuje a prolíná. Čtení je tak jedna báseň. Ve druhé polovině už sice tempo trochu zpomalí a řeší se i jiné, než intergalaktické problémy (tedy než Impérium vs. rebelové), ale přesto je i ta velmi povedená. Jen jedna věc mě sem tam trochu mátla - já mám sice Star Wars opravdu rád, ale nepamatuji si všechny vedlejší postavy a mimo filmů jsem toho ze "světa síly" moc neviděl. V komiksu se ale objevují i takové postavy, které jdou vygooglit, ale jinak o nich nic nevím. Konkrétním příkladem je lovec lidí z druhé poloviny (vs. známý Boba Fett z první poloviny a jeho povedená celostránková ilustrace). A některé věci člověk pochytí až při současném čtení souběžně vycházejícího komiksu "Vader - Stíny a tajemství", což není úplně ideální.

1 24.01.2024

Detektivní jednohubka a zároveň velmi oddechový kousek. Zapadlý kout venkova plný drben... ehm, dam ve věku, lží, různých vzájemných antipatií a tajemství, zločinů i vztahů všeho druhu. Na krátký rozsah je to tolik zaplněno motivy, že skoro nemá smysl s hlavními postavami zjišťovat, kdo je vrah. Vše, i malé detaily ne/související s hlavním případem, se nakonec vyřeší, ale hlavu má člověk jako balon. Nabízeno je tolik různých možností a odboček...

...posloucháno jako audiokniha, kdy se právě sem, na zastrčený kousek Anglie, nadsazený divadelní tón zvolený interpretem Otakarem Brouskem ml. velmi hodí.

1 26.12.2023

Má to spousty "ale"... Jenže, na konci je to pekelně silné. Porovnávání vzpomínek, co vše jsme za 11 knížek zažili... Člověk už nemůže přestat ve čtení a snění. Hmatatelná radost (nejen lidská) ze života, dobro a zlo ve velmi promíchané roli, svět s podivným biteismem, kde je ale vše od základů propojené...

...ale chtěl bych víc. Objevit celý ten svět. Zjistit, jaké to má obecné zákonitosti. Jestli opravdu všechna zjištění, pochytaná v 11 knihách z různých stran, dohromady mohou mít jen jednu intepretaci (na otázky, co/kdo byla Šiva a proč existuje/ovala, nabízí autor očividně hned několik odpovědí). Přitom je poslední kniha velkou rekapitulací, kde se některé věci dozvídáme opakovaně, některé věci i tak zůstávají zastřené (a místo by na ně bylo). A to nejen nedořečeným, ale také neukázaným. Kresba je to poetická, ale spoustu detailů zastírá nejistotou, neostrostí. Teorií mi hlavou víří spousta, jsem zvědav, zda se k Dívce ze země Venku ještě někdy vrátím. Byla to ale krásně snová zkušenost...

1 06.12.2023

Dívka ze země Venku: Prequel. Jak to vlastně bylo úplně na začátku, před první knihou. Pěkně se to zamotává, až k samým základům logiky příběhu celé série, děj se tím trochu zpomaluje. Vzpomínáme, dumáme, odhalujeme...

1 06.12.2023

"Mám rád mraky, co plynou do prázdna, jejich cena na trhu není průkazná."

"V tvém klínu po červeném vínu schován v pelíšku, jak marmeláda v koblížku."

Mé dvě nejoblíbenější...

Když člověk bydlí v Brně, nemluvě o časté návštěvě Židenic a Juliánova, nejde na Tima pravidelně nenarážet a neprožívat jeho kousky. Je tady s námi Brňany mnoho let (mě provází prakticky od nepaměti), zpříjemňuje procházky po ulicích města, jízdu v MHD, čas strávený v sídlištích i kolem řek. Doufám, že na jeho kousky budeme ještě dlouho narážet... A to nejen na ty básnické, ale i ty politické, aktuální i čistě umělecké...

Kniha samotná není vyčerpávající, sám mám v archivu nějaké kousky navíc, ale velmi jasně ukazuje rozmanitost Timovy tvorby. Chybí snad jen jeho prvotiny (nebo to byla nějaká mezifáze? nevím), tedy pouze čtyři znaky jména zpracované vždy nějak jinak. Ještě teď na ně lze narazit např. v Bohunicích u zastávek šaliny. Pokud by pak někdo chtěl brát knihu jako průvodce, pomůže mu pouze obecným pojmenováním městských částí a čtvrtí, nikoli ulicemi nebo mapou. Nemluvě o jen velice stručné textové části, která spíše pábí, než popisuje. Pro fanoušky ale povinnost, rád se s knihou budu opakovaně "mazlit"...

1 22.11.2023

Přepsaná přednáška, přesto krásně strukturovaný text s dobře pochopitelnými větami. Architektonické zamyšlení, teoretické dumání, prostory, souvislosti, spojitosti, materiály, světlo, proporce...

1 15.11.2023

Dostala se ke mně z celé série jen tato výroční knížka, proto velmi oceňuji, že neznalost všeho předchozího nebyla na škodu. Tento "japonský Zaklínač" příjemně ubíhal, bavil, překvapoval i potěšil. Hezká jednohubka teď tematicky s dušičkovou atmosférou.

1 15.11.2023

Už to ani nepředstírá, že by se měly dít nějaké větší zvraty, nebo že bychom se měli dočkat zásadních odhalení. V poklidu se usidlujeme na novém místě, dochází k různorodému dumání, setkáním, ujasňování informací o tomto světě, vzpomínání (či domýšlení) na dřívější život pana učitele. Vše si plyne pomalým tempem, které spíše přináší při čtení poklid. Závěrečné stránky ale ukazují, že v příštím díle bychom se zase mohli rozjet rychlejším tempem...

1 15.11.2023

Doplnění předchozího dění, nadhození jednoho důležitého tématu, trochu toho dramatu a sporů, klidných chvil u domácího koláče... Stále se to očividně teprve rozjíždí.

1 29.10.2023

Tváří se to jako kniha pro mladé, ale je to temné, drsné a s ničím se to nemaže. Zranění, mrtví, unesení, ohrožovaní, pronásledovaní a utíkající směr Londýn, navštěvující další podivné (nejen lidi), luštící i hledající... Navíc ve velmi zajímavě vytvořeném světě, kde se celá situace může změnit (doslova) lusknutím prstu. Atmosféra postupně budovaného světa podivných za mě tedy na jedničku.

Pokud však jde o děj, ano, nijak se nedrolil a celou dobu směřoval jedním směrem bez odboček. Chyběl mu však nějaký ústřední motiv, který by byl nosný právě pro Podivné město. Takto je to (skoro) dvojice epizodických částí, které jsou čtivé, ale bez kontextu předchozí a nadcházející knihy samy neobstojí.

1 03.10.2023

Jedna z knih, která mě přivedla k zájmu o politiku a později k jejímu studiu. Teď již sice zpětně po letech (čteno 2008, psáno 2014, na Databázi knih přidáno 2023) neposoudím jinak zmiňovanou zaujatost, každopádně na mě kniha zanechala silný vliv.

1 18.08.2023

Je to krásné, zajímavé a originální. Líbí se mi zpracování a hlavně čte se to tak dobře, že to klidně stihnete dvakrát za hodinku i s dumáním nad některými konstrukcemi. Jen mi přijde škoda, že někde vzadu není příloha s fotografiemi z reálu. No tak hold mám alespoň co hledat na Google :)

1 18.08.2023

Čteno na doporučení, dočteno spíše "na sílu" a do dalších dílů se vrhat nebudu. Je to čisté fantasy, ale bez jakéhokoli překvapení. Když už přijde něco zajímavého, skryje se to do pozadí. Hlavní hrdince vše vychází, společenský systém je nekriticky přijímán, sebe/vraždy ze cti, otroctví, různé typy feudalismu, ale vše s japonským nádechem, kterému bohužel nerozumím - stejně jako používání tamních (nebo jen inspirovaných?) názvů zvířat, rostlin...

Shrnutí? Hry o trůny (zde nazývány jako Hry rady), bez žádného překvapení a s japonským nádechem a zajímavou rasou obřích mravenců (?), kteří však jak se rychle objeví, tak zmizí...

1 18.08.2023