prof.chrobak komentáře u knih

Knihu jsem četl až na základě seriálu, který jsem viděl nedlouho předtím. To není dle mých zkušeností úplně ideální, protože je tím tak trochu ovlivněna čtenářova představivost a imaginace. Ale na rozdíl od některých jiných čtenářů si nemyslím, že by bylo jedno zásadně lepší než druhé. Seriál byl hodně dobrý, jak výběrem herců, tak i vizuálně to bylo velice dobře zpracováno. Kniha naproti tomu obsahuje zase spoustu dalších informací a podrobností, které v seriálu nebyly vysloveny. Myslím, že je dobře, že se tomuto tématu věnovalo dostalo filmového, resp. seriálového zpracování, protože hodně takovýchto katastrof, které se staly za našeho života, ale které se nestaly bezprostředně v naší blízkosti, máme tendenci časem zapomínat. Přitom ale právě Černobyl byl dost zásadní událostí, která naši generaci ovlivnila. Teprve při seriálu jsem si plně uvědomil, jaké nebezpečí nám tehdy hrozilo a jaké důsledky ta událost může mít ještě v budoucnosti. A člověk si někdy říká, jaké hrozby a rizika na lidstvo možná čekají v budoucnu, například v souvislosti s rozvojem genetických manipulací, umělé inteligence, autonomních válečných strojů, apod. Taky si člověk opět uvědomí, jak zásadně se za poslední desítky let změnil svět. Tenkrát nebýt rádia Svobodná Evropa, nevěděli jsme o ničem, protože nebyl internet a smartphony a běžný člověk k necenzurovaným informacím moc jiných cest neměl. Dnes je zase informací až moc, a je někdy problém se zorientovat v tom, co je pravda. Doba se mění, ale lidstvo je stále stejně nepoučitelné.

12 07.09.2019

Je to fikce s prvky reality, což je kombinace, která je v poslední době populární a rovněž se dobře prodává (viz např. z poslední doby kniha Listopád), takovéto hraní na "coby kdyby". A že tento žánr autor skvěle ovládá, to dokázal už v slavné knize Otčina. V podstatě vzít reálné prostředí a určitou situaci ať již z minulosti nebo současnosti a děj vystavět na možném dalším vývoji, který sice reálně nikdy nenastal, ale teoreticky mohl. Postavy kardinálů jsou sice vymyšlené, ale v některých nelze přehlédnout předobraz skutečných osob, a zdaleka nejde jen o schémata typu tradicionalista vs. progresivista, nebo pravověrný vs. nepravověrný (zednář, ekumenik, heretik - dosadit lze mnohé), popřípadě rodilý Ital vs. zástupce z Jižní Ameriky nebo odkudkoliv. Je vidět, že autor musel načerpat hodně informací a znalostí z prosředí Vatikánu, takže čtenář po přečtení knihy má silný pocit pravděpodobnosti (takhle nějak by to asi mohlo být). Asi jen někdo, kdo v těchto kruzích dlouho žije a důvěrně to prostředí zná, by mohl zodpovědně říct, kde to autor případně přeťápl. Zkrátka netradiční sci-fi, velmi čtivé a napínavé, s překvapivými zvraty. Přečteno za dva večery. Bohužel zážitek z četby degraduje spousta překlepů. Koho tato problematika zajímá na seriózní bázi, tomu mohu doporučit knihu historika církevních dějin - autora Huberta Wolfa, a jeho knihu Konkláve, vyšlo i jako audiokniha. Ta čtenáře nebo posluchače zasvětí do skutečné podoby papežské volby.

8 23.07.2021

Toto byla první kniha od autora S.S. Van Dine o fiktivním detektivovi jménem Philo Vance, která se mi dostala do ruky (v audio podobě). Líbí se mi prostředí New Yorku dvacátých let minulého století, prostředí společenské smetánky, snobů a dandyů ve fracích a jejich životů, které skrývají všelijaké záhady. Detektivka obsahuje mysteriózní prvky, rozlehlý starý dům, ve kterém někdo postupně vraždí jednotlivé členy podivínské bohaté rodiny. Prací zavalený a občas trochu nevrlý státní návladní Markham využívá přátelství s nesmírně inteligentním a trochu znuděným znalcem umění a lidské duše Philem Vancem, aby mu pomohl osvětlit temná zákoutí složitého případu sériových vražd v jedné staré newyorské rodině. Je to rodina Greenů, kterou její předkové dovedli ne zcela jasnými cestami k bohatství, aby jejich děti mohly žít své promarněné životy na večírcích a různých zábavách, dokud se nezačne odehrávat drama vražd jednotlivých členů rodiny. Díky této knize jsem si postupně začal číst i další knihy S.S. van Dina a ten se tak stal se jedním z mých nejoblíbenějších detektivních autorů.

4 01.07.2022

Prostě geniální!

3 19.12.2023

Je to tak trochu utopická vize, která reflektuje vývoj v Církvi v několika posledních desítkách let po zavádění ne vždy uvážených reforem, zejména v oblasti ústředního bodu svátostného života - mše svaté. Jedná se o vývoj, který má řadu důsledků do celého života Církve svaté, které mnozí z nás vnímají jako negativní. Děj se odehrává v jedné fiktivní diecézi, jejíž biskup se rozhodl opustit reformy posledního koncilu zejména v oblasti obřadu, a zachovat mši svatou v podobě, jak byla sloužena po celá staletí. Knihu ocení ctitelé krásy tradiční liturgie a Církve takové, jakou ji znali v dobách svého dětství a mládí, kdy víra v základní pravdy víry, tak jak jsou shrnuty v Desateru, nebyla zpochybňována různými nejednoznačnými a zavádějícími výklady, a to v některých případech i od autorit, od kterých bychom to nečekali.

3 11.02.2021

O Heydrichovi jsem už četl v mnoha knížkách a v souvislosti s atentátem viděl spoustu dokumentů (mimo jiné rozsáhlý cyklus "Heydrich - konečné řešení", takže jsem si říkal, že v knize od německého autora se toho, co se týká zejména Heydrichova působení v protektorátu, už zase tak příliš nového nedozvím. Byl jsem ale příjemně překvapen. Kniha obsahuje spoustu pro mně nových informací a dokazuje pečlivé studium pramenů a to právě i z českého teritoria, jak dokazují například četné citace z dobového českého tisku. Navíc ale kniha nepůsobí dojmem nějaké suché studie, ale je velmi čtivě napsána.

3 07.12.2019

I když obsahem knihy je doba, kterou Speer trávil ve Špandavském vězení (začátek knihy byl sepsán ještě v cele v Norimberku, do Špandavy byl přemístěn až o něco později), obsahuje také hodně materiálu o jeho roli ve Třetí říši a jeho vztahu s Adolfem Hitlerem.
Jeho biografie má kompaktnější formu, tato kniha je spíše útržkovitější, jak už deníky bývají. Odráží momentální nálady, deprese, úvahy, kterými dlouholetý vězeň v průběhu doby procházel. Kniha je opravdu zajímavá a po právu se stala bestsellerem. Speer nejspíš nebyl a nikdy ani nebude dějinami uznávaný architekt, ale jako spisovatel se osvědčil skvěle.

3 16.10.2019

Hodnotit takovéto knihy je vždy ošemetné. To proto, že jedna věc je její myšlenkový obsah, který je všeobecně považován za odpad a z hlediska dějin za odsouzeníhodný škvár, který se stal pozadím obrovského zla, které poznamenalo prakticky celý svět. Ale druhá věc je její faktografická hodnota jakožto historického artefaktu, na kterém můžeme toto zlo poznat, abychom jeho projevy a znaky mohli identifikovat a abychom pak byli schopni mu čelit i v dnešní době. Já se v tomto hodnocení zabývám pouze tou druhou stránkou. Za vznikem tohoto díla stojí osoba Martina Bormanna, vedoucího kanceláře Adolfa Hitlera. O pohnutkách, které ho vedly k tomu, aby bez vědomí svého představeného nechal zaznamenávat jeho myšlenkové sentence, můžeme jen spekulovat. Spíše nežli snaha předat odkaz A.H. budoucím pokolením, za tím stála vlastnit v písemné formě jakési kompendium Hilterových názorů na nejrůznější otázky, které pak mohl jako jeho hlásná trouba interpretovat ostatním funkcionářům nacistické strany, kteří nepatřili do kruhu vyvolených a neměli se možnost seznamovat s neoficiáními názory vůdce na nejrůznější témata. Tak mohl Bormann posílit tak svoji pozici a moc, která byla na Hitlerovi zcela závislá. Mohl se tak stát jakýmsi vykladačem; tím, který toho ví víc, než ti ostatní, v hierarchii níže postavení. Což pro Bormanna nabývalo na významu zvláště v době, kdy se Hilter pod vlivem vojenských neúspěchů stále více izoloval od zbytku národa. A právě proto, že témata o kterých Hitler často dosti uvolněně na seancích suity svých oblíbenců hovořil, byla mnohdy značně odtažitá od běžného života a týkala se širokého okruhu nejrůznějších oblastí, od ideologických postojů ke komentování aktuálních událostí, bylo pro Bormanna užitečné mít alespoň část těchto monologů zachycenu v podobě písemných záznamů. Četba je to z historiografického hlediska jistě zajímavá, která zájemcům o dějiny Německa první poloviny 20. století a okolností související s druhou světovou válkou rozšiřuje pohled na osobu A.H. a jeho myšlenkový svět. Na rozdíl od knihy Mein Kampf, která pro mě byla celkem těžko uchopitelná (snad zčásti i díky nedokonalému českému překladu a absenci podrobného vysvětlujícího komentáře), místy mě vysloveně nudila a místy jsem se v ní ztrácel, takže prokousat se jí až do konce se mi ani (přiznávám) nepodařilo, jsou Monology textem mnohem stravitelnějším (snad je to dáno i bezprostředním způsobem, jakým vznikla). Na druhou stranu je však nutno podotknout, že velká část Hitlerových úvah jsou neskutečné bláboly na intelektuální úrovni hospodského žvanění.

3 23.04.2019

Monografie obsahuje velké kompendium informací především o českém spiritismu, takže podává čtenáři ucelený a místy i velmi podrobný přehled o této problematice. Za pečlivé zmapování, chronologické setřídění a shrnutí dějin, osobností a událostí českého spiritistického hnutí jakožto duchovního směru v kontextu své doby a v reflexi uměleckých děl a publikačních počinů zaslouží jistě pochvalu. To se týká i doprovodné obrazové části. Čekal bych však více objektivity a nadhledu - autor se netají svým nadšením pro spiritismus a neskrývá obdiv k jeho protagonistům, obhajuje jeho myšlenkový základ, čímž kniha místy vyznívá jako snaha přesvědčit čtenáře o "své" pravdě. Také konstrukce o původu a východisku českých spiritistů od adamitů přes husity, bekyně, bogomily, albigenské a mnohé další mi připadala místy přitažená za vlasy, protože nikde nebylo zdůrazněno, že se nejedná o seriózní historiograficky dokumentovaný výklad ale pouze o soukromé vývody autora (byť mu neupírám právo je publikovat). Celkově mám z knihy poněkud rozpačitý pocit - nesporně záslužné mravenčí dokumentační úsilí snižuje "záhadologická" a spekulativní náplň některých kapitol. Kdyby se autor přidržel striktně faktického obsahu, byla by kniha sice o třetinu kratší, ale z hlediska relevantnosti serióznější.

Tento díl byl fantastický, čekání stálo za to. Přečteno jedním dechem. Dobře se čte, zajímavý námět, kniha vtáhne do děje.

2 23.07.2021

Tato kniha o tématice vůdčích postav Třetí říše je velice zajímavá a řadím ji společně s paměťmi Alberta Speera za jedno z nejauntentičtějších děl v této oblasti. Autor byl psycholog a proto podrobně zaznamenává duševní stav a osobní postoje jednotlivých obžalovaných, a to nejen ve vztahu k tribunálu, ale i k sobě navzájem a k otázce jakým způsobem vypovídat, tak aby se nestali nevěrohodnými sami před svou minulostí i do budoucna v očích německého národa. Tyto postoje byly velice různé podle toho, zda se jednalo o ideology nacismu a antisemitismu, politiky a členy vlády, horlivé přisluhovače Hitlera, vykonavatele brutálního teroru nebo jen o generály a ostatní vojenské představitele. A tyto postoje se u některých z nich také v průběhu procesu zásadně měnily, zatímco jiní zůstávali na odmítavé pozici, což u o ostatních souzených vyvolávalo střídavě obdivné a nebo naopak opovržlivé reakce. Zajímavý je i způsob jakým se jednotliví protagonisté vyrovnávají se svým vztahem k Hilterovi, je zde celá škála postojů od přetrvávajícího obdivu po obviňování z prolhanosti a podvedení národa, až po pochybnostem o jeho duševním zdraví. Podmětné jsou také výpovědi některých svědků. Během procesu vyplouvají na povrch další a další zvěrstva napáchaná během druhé světové války a také různé špinavosti a intriky, které se odehrávaly mezi jednotlivými pohlaváry v nelítostném boji o moc. Každopádně kniha vrhá na tyto historické postavy jasnější světlo a ukazuje je v roli poražených vůdců, kteří v této pro ně jistě nepříjemné roli a navíc s perspektivou osudového trestu odhaluje jejich skutečné charaktery a morální slabost.

2 14.12.2018

Velice zajímavé čtení. V záplavě dnes vycházejících kompilátů a snůšek nejrůznějších polopravd a pseudosenzací je autentická výpověď o to cennější. Skutečnost, že při soudním procesu v Norimberku Albert Speer
nebyl odsouzen k smrti, byla důsledkem jeho obhajoby a celkového se přiznání k spoluodpovědnosti k nacistickým zločinům, což bylo opakem vystupování ostatních obžalovaných, především Göringa, a vyneslo mu to jejich pohrdání a nenávist.

2 28.04.2016

K přečtení mě motivovala televizní minisérie "V síti CIA". Chtěl jsem se dozvědět víc. A to mi kniha splnila. Přečetl jsem ji jedním dechem. A nejen to, dozvěděl jsem se nejenom další fakta, ale hlavně že vše bylo úplně jinak než v seriálu. Tvůrci seriálu si z dob studené války vypůjčili pár jmen a událostí, ale jinak to nemá s realitou nic společného. Autor si dal se shromážděním tolika skutečností úžasnou práci. Zamrzí jen chyby v překladu a řada překlepů. Ale i tak je to ojedinělá kniha, např. o některých z popisovaných operací MI6 jsem v češtině nikde jinde nic nenašel.

2 07.01.2016

Detektivní případ z prostředí kasina a světa hazardu. Nalezneme zde podobné prvky jako v románech Vyvraždění rodiny Greenů i Dračí stopa - despotická matka která se snaží řídit a ovlivňovat celou rodinu, v jejímž nezdravém ovzduší se odehrává drama, poněkud extravagantní a marnotratní potomci a záhadný způsob vražd. Jistě by se daly najít i další styčné body, ale to je právě to, co mě na van Dineových detektivkách baví. Atmosféra New Yorku dvacátých let 20. století, nablýskané prostředí společenské smetánky, která utrácí peníze, ke kterým přišla bez vlastního úsilí, svět bohatých rodin, které ztrácejí svůj lesk ve světle odhalení amatérským pátračem Philo Vancem, který zdánlivě jen pomáhá svému příteli, státnímu návladnímu F.X. Markhamovi, ale ve skutečnosti udává směr celému vyšetřování. Prostě detektivní klasika. Některému čtenáři možná může vadit poněkud archaický jazyk, neboť van Dinovy knihy u nás až na několik výjimek vycházely bezmála před staletím, ale přes to se dá přenést, naopak to čtenáře přibližuje době, ve které se odehrávaly. Spíš mi vadí, že některá díla tohoto autora zatím ještě nebyly do češtiny přeloženy a u nás ani nevyšly.

1 17.12.2022

Kniha je v podstatě beletristické zpracování reálných historických skutečností. Raději bych si na toto téma přečetl nějakou literaturu faktu, protože v románu je vždy otázka určité dávky fikce autora. A to na rozdíl od mnoha ostatních čtenářů, (jak vyplývá z jejich komentářů): řada z nich očekávala spíše něco jako strašidelný příběh s tajemstvím a překvapivým rozuzlením. A tak tato kniha nemůže plně uspokojit ani příznivce mysteriózních příběhů, ale ani mě, který bych si na toto téma rád přečetl historiograficky fundovanou studii. Na druhou stranu, jako oddychová četba na zajímavé téma na dva podzimní večery se to dá.
Myslím že lze ocenit, jak autorka dává do souvislosti dobové jevy, které přispěly k rozšíření spiritismu, jako bylo postavení žen ve viktoriánské společnosti, a také poukázání na podobné dobové fenomény, jako byla například fascinace anomáliemi lidského těla, frenologie, mesmerismus, hrůza z předčasných pohřbů, pořizování daugerotypií mrtvých společně s živými, uchovávání a vystavování jejich vlasů, svršků, a podobně. Nám spousta věcí z té doby připadá morbidní, ale kdo ví, co by si tehdejší lidé mysleli o dnešní době, kdy smrt vytěsňujeme z našeho života jako něco nevhodného, umírající odkládáme do LDN, a kdy většina pohřbů je bez obřadu, a na své mrtvé si řada lidí vzpomene tak jedenkrát v roce na svátek všech svatých, a i ten je zatlačován do pozadí módnějším helloweenem.
Naproti tomu mi ale připadá příliš zjednodušující celé spiritistické hnutí označovat jako vynález sester Foxových, i když se to tak často prezentuje. Vznik a rozšíření spiritismu jako společenského jevu mi připadá svým způsobem zajímavý a to i v našem českém kontextu. Ostatně, nezapomínejme, že i tak velký duch, jakým byl Arthur Conan Doyle, byl zapáleným spiritualistou!

1 30.09.2022

Kosmogonie je přírodní nauka zabývající se vědecky podloženými teoriemi vzniku nebeských těles, například planet. Tato kniha sleduje vývoj těchto teorií zhruba do 40. let 20. století. Z hlediska zájmu o tento vývoj může být kniha zajímavá i dnes, po více jak 70. letech od svého vydání v češtině. Ovšem jen pokud se týká samotných hypotéz a popisu jejich podstaty. Tato oblast tvoří jádro a podstatnou část knihy. Ale celou knihou prostupuje i ideologie a propagace marxistického světonázoru. Autor byl však nejen exaktním přírodovědcem, ale i filosofem. A nejen to. Paul Laberenne byl odborářem a komunistickým aktivistou. Psal knihy o marxismu, například "Ve světle marxismu", "Karl Marx a moderní myšlení", atd.. Ve třicátých letech spolupracoval s mnoha marxistickými a komunistickými intelektuály, byl členem Vědecké komise Kruhu Nového Ruska (CS CRN). Již v anotaci čteme kritiku badatelů v "kapitalistických zemích" a "klamy idealistických vědců". A tak to pokračuje. Následuje chvála Marxova a Leninova materialismu (hned na str. 11). Na dalších straně už je citován i Engels a vyzdvihována správnost sovětské vědy. Jak je uvedeno v předmluvě "Laberénne ukazuje také, jak vědec používá při své práci marx-leninismu, aby nesešel se správné cesty". Taková to byla doba.

Kniha se správně jmenuje "Bydlí s námi morče".

Tuto knihu nelze označit za literaturu faktu jako spíše za ideologicky motivovanou interpretaci (nebo spíš dezinterpretaci) skutečných událostí. Psala se mrazivá padesátá léta a komunisté si upevňovali svou moc prostřednictvím vykonstruovaných procesů a státní bezpečnosti, která rozehrávala množství tajných dezinformačních akcí. Cílem babického případu byla snaha vynutit kolektivizaci podle sovětského vzoru a zlikvidovat soukromé zemědělce. Současně byl případ zneužit i proti katolické církvi, která komunistům překážela stejně tak jako soukromí rolníci. Členové komunistické strany a příslušníci komunistických bezpečnostních složek jsou zde glorfikováni, zatímco obyčejní lidé, kteří si pouze nechtěli nechat ukrást po generace obdělávaná pole, jsou označováni za kulaky a dehonestováni. Katoličtí kněží jsou vydáváni za spojence nepřátelských sil západních diverzních centrál usilujících o rozvrácení republiky. Ve skutečnosti se jednalo o akt státního teroru proti nevinným lidem za pomoci provokatérů. Kniha se snaží působit dokumentačním stylem a proto obsahuje i řadu fotografií, avšak je zřejmé, že v této brožuře, vydané v době totality, nemohla být vyjevena pravdivá podstata událostí. Vše je překrouceno podobně jako v jednom z dílů seriálu "30 případů majora Zemana" s názvem "Vrah se skrývá v poli". Teprve po roce 1989 bylo možno odhalit skutečné pozadí babických událostí. Jestliže bychom chtěli titul označit za dokument, pak jenom v tom smyslu, že ve srovnání s historickými fakty dokumentuje způsob, jakým se tu přes 40 lhalo. Skutečným mementem babického případu však zůstavá krev nevinných, odsouzených v nespravedlivých procesech a umučených v komunistických věznicích. Autor tohoto lživého díla publikuje dodnes.

Knížka určená pro malé děti se spoustou barevných fotografií ukazuje, jak z malého králíčka roste pružný malý králík. Kniha poslouží jak nejmenším, kteří neovládají čtení, ale mohou si prohlížet velké roztomilé obrázky a forotografie, tak i pro o něco větší děti učící se číst, které si mohou přečíst doplňující texty doprovázející jednotlivé obrázky. Nádherné barevné fotografie a kresby přibližují první období života králíka. Jednoduchý, fantazii podněcující text půvabného příběhu může rodič s dítětem dál tvořivě rozvíjet.

1 22.07.2021

Nemyslím si, že je nutné všechny ženy házet do jednoho pytle, ale pravdou je, že spousta jednotlivých žen vykazuje určité podobné znaky chování, uvažování a reakcí na určité situace. Zda je to dáno výchovou, geny, nebo zažitými stereotypy - nevím. Ale asi to tak má být, nakonec kdyby byly ženy stejné jako muži, byla by to na světě asi dost nuda. Takže lze říct, že v knize je spousta zajímavých postřehů, ale je třeba brát je s rezervou, protože každá žena (ostatně stejně jako každý muž), jsou vlastně originály. Kniha je napsána vtipně a s nadhledem, a jako takovou je potřeba ji číst, čili nikoliv jako odbornou příručku, ale spíš literaturu pro pobavení a možná trochu i pro zamyšlení.