Prey komentáře u knih

Pro mě bohužel hodně velké zklamání. Ano, našlo by se tam pár pětihvězdičkových částí (třeba knihovna, metro 2, plán s raketami), ale zbytek je vata. Plochý popis určitých a neurčitých obav z tunelů, chůze chůze chůze, plány, plány, plány, pár ezoterických pasáží, nezáživná politická a obchodní uspořádání stanic. Celé vyprávění je takové ukoptěné, z několika náhlých dramat se vyklube sen, jiná skončí nepravděpodobným zásahem deus ex machina. Ozáření mutanti připomínají scénář počítačové střílečky (vlastně počkat, ona z toho úspěšná hra je). Čekal jsem něco textově velkolepějšího, rozmáchlejšího. Aby to víc odpovídalo fascinujícímu námětu světové apokalypsy a uchýlení se do tak působivé stavby, jakou metro je. Dostal jsem internetovou fan fiction. Nestačilo mi to a pokračování jsou mi lhostejná. (Čteno v překladu Rudolfa Řežábka.)

6 28.12.2017

Byl jsem varován, že prý je to špatné. Nevěřil jsem, Viewegh není (nebyl?) netalentovaný. Je to špatné. Konec příběhu.

2 25.12.2017

Deník Bridget Jonesové v české teplé verzi. :-) Včetně nutnosti nežít ve vzduchoprázdnu, aby člověk docenil některé narážky na filmy nebo osobnosti. Štval mě jen důraz na Instagram a spol. (Vážně v tom necítíte tu povrchnost nebo je vám to jedno?!) Ale to je vina doby, ne autora. Několikrát jsem se zasmál nahlas, a to se mi u knížek zas tak často nestává, takže za mě dobrý!

3 25.12.2017

Má to určitě jeden společný rys třeba s Foglarovkama – je to čtení, ke kterému se člověk musí dostat v určitém věku a rozpoložení, aby mu to něco řeklo. Mě romantika divokého západu skoro minula, ale díky Čtenářské výzvě jsem se do světa kovbojů, nízkých i vysokých charakterů a čisté lásky vypravil rád. Je to odpočinková kniha s dobrodružným námětem a jisté dobové manýry postav i textu k tomu prostě patří. (Čteno v překladu O. Červinky.)

06.12.2017

Blog se mi zdá(l) lepší. Ale pro fandy stylu autorek, nebo na jedno použití (třeba z knihovny) je to fajn.

04.12.2017

Autor, kterého jsem se vždycky zastával a jehož texty mi přišly lepší, než jak se o nich psalo. Bohužel to platilo jen na „Viewegha před“. „Viewegh po“ působí jako zlá parodie sebe sama. Postavy, včetně upoceně vytvořeného skoroautoportrétu (pokolikáté už?!), sto procent času přemýšlejí, co si o nich myslí druzí. A do toho sex. Pissingové vyznání je sice, ehm, osvěžující, nic proti všem spouštěčům vzrušení, ale stejně se nabízí otázka proč. Proč už v celé knížce není jediná nová myšlenka, jediný nový přístup, proč je to destilát toho nejslabšího z autorova stylu. Dva dny po dočtení si nejsem schopný konkrétně vzpomenout na jedinou povídku. Křeč, křeč, křeč. Složenky se sice neptají, ale tady je na místě přestat s jednou knihou každý rok (nebo ještě častěji) a vzít si dlouhý oddechový čas na prozkoumání vlastních literárních možností a nosných námětů.

7 18.11.2017

To se spisovatelka má, když marketing umí jako samostatnou knížku prodat i její povídku. :-) Text přesně jede v kolejích současných úspěšných knih (rádoby sex, rádoby psychologie, rádoby překvapivé vyústění), ale proč si stěžovat, když třeba do MHD je to ideální záležitost. (Čteno v překladu Alexandry Fraisové.)

12.11.2017

Zanechal fragmenty sebe samého v lidech, které miloval, a sám už nemá nic... Jezero se asi nestane zářezem do světové literatury, ale v té české je to krásné zjevení. Bellová do poměrně přímočaře a jednoduše vyprávěného příběhu vpravila množství působivých odkazů na reálný svět, množství jinotajů (Fuks!) a alegorií. Atmosféra připomene seriál Pustina, víra v jisté nadpřirozeno rozezvučí strunu fantasy, postava státníka jako by vypadla z dystopií, slyšíme ozvěny našich historických pogromů, ale i kritiku současné společnosti. Kdo v knihách vidí víc než slova (mimochodem hodně umně volená), bude nadšený, a vlastně všem se může líbit alespoň osobní rovina příběhu, pouť za poznáním (realističtější Alchymista?). Působivý titul a zasloužené literární ceny.

9 10.11.2017

Je dost filmů, které mám hodně rád i díky Aně (Requiem pro panenku, Želary, Líbánky), takže v tom problém není. Problém je v tom, že od tak viditelné osobnosti by člověk čekal trochu širší reflexe, než jen úvahy o marmeládě. Ta psychologie dámských magazínů… Aňa miluje sebe, rodinu a vaření. No tak bezva. Milé čtenářky, mějte se rády, mějte rády, užívejte okamžiků, každý konec je i začátek, všechno zlé je pro něco dobré. Rtěnka je zbraň. Dvě hvězdičky za prodejnou grafickou úpravu od Lely. P.S. Kdybych byl žádaná herečka, taky bych si ty prachy za sloupky a knihu nenechal utéct.

3 23.09.2017

Není to bezchybné. Autor někdy vypadává z role beletristického vypravěče a dodává vlastní poznámky (že tehdy ještě nebyly mobily, že tehdejší prezident byl naivní). Některé výjevy ze života bestiálního vraha jsou prvoplánové a zkratkovité, hodně je přeskočeno. Naopak z policejního špičkování by neuškodilo trochu ubrat, jakkoliv autentické může být. Způsob dopadení je podstatně méně úžasný, než jsme z knížek a filmů zvyklí. Ve srovnání s některými světovými bestsellery úplně chybí bohatší podhoubí postav, míst, událostí. Ale na druhou stranu... Ze skutečné inspirace (případ Rigo) bez nadsázky mrazí. Autor z nás nedělá voly přetvářením primitiva na geniálního záporáka. Dodržuje určitou dokumentaristickou kvalitu. A poměrně úsporným stylem psaní stejně dokáže na několika místech parádně zrychlit tep. Přímočaré vyprávění neobtěžuje odbočkami. Suma sumárum, Dánova bibliografie mě děsí svou obsáhlostí. Taková nadprodukce jako by předem křičela, že to seká jak Baťa cvičky. Ale zrovna tahle „cvička“, kterou jsem četl jako první, je ve svém žánru dost dobrým kouskem. A Slováci mohou být na svého tajemného insidera hrdí. (Čteno v překladu Josefa Šmatláka.)

3 21.09.2017

Božena Němcová je kult, který více než její dílo tvoří sto možných pohledů na její život. Jako osobnost ji mám velmi rád, i když je těžké říct, kdo byla doopravdy ona a co je dodatečná bulvární svatozář, co jsou přimyšlené zajímavosti. Z jejích knih s alespoň nějakou pravidelností potěšeně nahlížím jen do Babičky, takže Čtenářská výzva s úkolem přečíst knihu pohádek byla dobrou příležitostí, jak si oživit sbírku Báchorek. A docela jsem se zhrozil. Ano, ta etnografická hodnota, inspirace lidovou slovesností, ta tam je. Ale jinak je to, nemůžu si pomoct, svého druhu škvár, uctívaný spíše z důvodů mimo text samotný. V první řadě mě neskutečně iritoval a unavoval způsob vyprávění. Možná to odpovídá dětské pozornosti, vršení jednoduchých informací a akcí (byl takový a makový, měl, šel, řekl, udělal), ale kde je krásno popisů? Krajin, vesnic, měst, zámků, světa? Zadruhé, už nikdy si nebudu stěžovat, že je nějaké modernější dílko překombinované. Některé texty ze sbírky vrší přirozené i nadpřirozené zvraty jako pejsek s kočičkou. Některé na začátku vyprávějí o někom a něčem jiném než uprostřed a na konci. Je až s podivem, že z nich jiní tvůrci dokázali vybrat jednoduché, poetické a nosné náměty pro mnoho zdařilých filmových pohádek. No a konečně zatřetí… Genderová a podobná studia jsou často k smíchu. Přestože zkoumají reálné stereotypy, člověk se stejně ptá, jestli je to nejdůležitější úkol ze všech možných. A podobně nemusím rýpání do klasiky za každou cenu. Jenže když se člověk nad Báchorkami zamyslí trochu s odstupem, je sakra problematické, co je v některých z nich prezentováno jako absolutní dobro. Každá rozmilá panna je odměněna švarným urostlým jinochem. Místo skutečných hodnot je to vlastně strašně povrchní. Němcová někdy bývá vykreslena až jako rebelka, ale v tvorbě zabetonovala status quo, kterým často trpěli poddaní, ženy apod. No nic. Pro mě z aktuální četby jejích pohádek vyplynula úvaha, jestli je to vůbec ještě vhodná literatura pro současné děti. Myslím, že není. Tedy nepohlížíme-li na akt čtení rodičem jako na aktivitu, při které je jedno, co se čte, hlavně že dítě cítí blízkost a společný zážitek. Mám chuť podobně proklepnout Erbena, protože v tuhle chvíli, po dočtení Němcové, si myslím, že jím sepsané pohádky byly lepší, pokud si je neidealizuji odstupem času.

1 15.09.2017

Náhodný výběr v knihovně a docela příjemné překvapení z českého prostředí. Žádná vysoká literatura, ale čtivý napínák. Kus talentu autorka určitě má. Nepravděpodobné zvraty odpouštíme i ambicióznějším knihám, tak proč ne odpočinkové šestákové krimi.

15.09.2017

Vlastně bych neměl zásadní problém ani s absolutním hodnocením, protože je to jedna z těch krásných (krásně smutných) knih, kterým můžete nedostatky dost dobře odpustit. (A to říkám s plným vědomím toho, že například Černobílému světu jsem je neodpustil. Holt paradox subjektivnosti.) Limonádové věci na efekt (a že jich tam je) zachraňuje určitá sladkobolná hravost, dávající vzpomenout třeba na Amélii z Montmartru. Překvapilo mě, docela nepříjemně, kam až autor knihu dovedl. Zůstala z toho ve mně jistá prázdnota a pachuť nespravedlnosti, to však odpovídá válečnému tématu. Síla textu tkví hlavně v tom, že je tradičním popisným vyprávěním bez nesrozumitelných úvah. I tak Doerr dokázal pár větami tnout do podstaty věcí. Myšlenka lidí uvězněných ve svých rolích mi okamžitě připomněla Předčítače a soudní obhajobu, mimořádně skvěle zahranou od Kate Winslet. Hodnocení nakonec snižuji za předsunuté kapitoly ze srpna 1944, které prozrazují směr, kam příběh uhání. Obyčejná časová souslednost by byla lepším řešením, protože by čtenář většinu textu nevnímal jen jako předehru k rozuzlení, které ho ani nemusí uspokojit. (Čteno v překladu Jakuba Kaliny.)

7 02.09.2017

Komentář obsahuje mírné spoilery. Atmosféru to chvílemi má, ale celé je to příliš regionální (použití angličtiny a francouzštiny od kanadské autorky), romantické (obyčejný milostný trojúhelník), jednoduché (nepropracovaný fiktivní svět), neoriginální (film Vesnice a tucet jiných knih), slabé (literárně přinejlepším průměrné) a etno (podivná kombinace dystopie s indiánským odkazem). Marketing silnější než kniha. Další díly si odpustím. (Čteno v překladu Markéty Polochové.)

4 25.08.2017

Dvacet komentářů přede mnou a všechny pětihvězdičkové? WTF? Je na čase trochu rozbít fanklub. Není to špatná knížka ve smyslu, že by byla nezajímavá nebo nemohla poskytnout fajn hodiny čtení (aspoň napoprvé a pro určitou věkovou skupinu). Ale čím víc máte před setkáním s Vadnou načteno (a třeba i nakoukáno, Black Mirror někdo?), tím víc vidíte, jak výsledek do puntíku odpovídá premise „young adult dystopie napsaná ženskou autorkou za šest týdnů“ (k těm šesti týdnům se přiznává sama, v doslovu). Fungování autokracie je hezky naznačené, včetně majetkových a mediálních struktur, ale málo rozpracované. Protože důležitější je samozřejmě milostný (platonický) trojúhelník až čtyřúhelník. ;-) Postavy i lokace působí jako první náčrt. Hlavní čin s následným trestem je úmyslně dramatizován víc, než je vzhledem k vytvořenému světu uvěřitelné (pokud už existuje politická opozice, nebyla by taková událost tak bezprecedentní). Konec je pouhou reklamou na další díl. Chápu, že mnohé čtenářky (to není šovinismus, 18 z těch 20 komentářů je od žen) nad tím ani takhle nepřemýšlejí, prostě se 300 stran vžívaly do pocitů hlavní hrdinky, ale netvařme se, že Cecelia Ahern tu přepsala dějiny literatury. Hodila na papír normální spotřební zboží a já jí úplně nežeru ani ten námět, kdy společnost (podle kulis současná západní) náhle zavede institut jakési morální čistoty (a nadřadí ho už zakořeněným povrchnějším měřítkům dokonalosti). Nehledě na to, že popsaná segregace je jen milióntou variací na židovské a černošské tragédie (ale to není nutně nedostatek, aspoň je historie oživena pro další generaci). Viděl bych to tak na tři hvězdičky maximálně (to je pořád lepší průměr, v pětibodové škále), ale vzhledem k nadhodnocení ostatními uzavírám na dvou. (Čteno v překladu Zuzany Halamíčkové.)

4 19.07.2017

Asi nejsem cílovka, ale přišlo mi to nedotažené, lehce otravné a v mnoha motivech podivně zastaralé, na to, že strasti dospívání se příliš nemění. Je to v dívčí četbě fakt klasika? Je film opravdu o tolik lepší? Vystihuje to myšlenky náctiletých? Navazující novelu Trest, zařazenou do stejného svazku, jsem vzdal předem.

09.07.2017

Kdyby tě začal osahávat, tak ho proboha nech! :-) Satirická linka funguje skvěle a stačí na příjemný čtenářský zážitek. Škoda, že s detektivní zápletkou to nevyšlo stejně perfektně. Mrazivá je na vkus posledních let málo, natahovaná naopak moc (a proto na konci uspěchaná). Motivy tvůrčí krize, zamilování do Lolity a přátelství mistra s žákem nepřinášejí nic nového. Všechno to do sebe zapadá dobře, ale na výbornou musí Joël ještě trénovat (tedy pokud se mezitím nedá na modeling). :-) (Čteno v překladu Michaly Markové.)

2 08.07.2017

Je to bezva populárně naučné čtení, ale člověk nesmí moc přemýšlet, jak by taková kniha mohla být napsána jinak. Protože z původního nápadu, popsat vývoj obývání, univerzálně, to přešlo hlavně k Velké Británii a Spojeným státům posledních staletí. Naopak od konkrétních místností a předmětů se utíká k čemukoliv, co autor považuje za zajímavé vyprávění. Mnohá jména a pikantní životopisy působí nadbytečně. Ale dějinná exkurze je to veselá, víceméně apolitická (nepočítáme-li třídní rozdíly jako základní politické téma), a svoji hodnotu určitě má. Historie vynálezů a „samozřejmostí“ je fascinující i ve zjednodušené formě. (Čteno v překladu Petra Sumcova.)

1 16.06.2017

Působivá ostrovní vyvražďovačka, ve které nechybí suchý anglický humor. Detektivní linka, kdo je vrahem, je skvělá. Včetně klíčového vodítka pro pozorného čtenáře, které přichází těsně před nádherným finálním rozuzlením. Oblíbenost knihy vychází z umu autorky zaujmout, napínat, bavit. Přinést chytré detaily. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že je to jeden z titulů, které jsou vlastně napsány špatně, kdybychom v tom začali šťourat. Mužské postavy mi lehce splývají i při opakovaném čtení, protože intro je na tolik charakterů a činů velmi rychlé. Hlavní děj je okatě vykalkulovaný, takže přes nevybíravé násilí připomíná frašku. Kdybychom se o někoho z hrdinů dokázali opravdu bát, někomu fandit, to by byly teprve stažené půlky. V jiném rozsahu a tónu z toho mohlo být víc psychologického bahna. Takhle je to poutavá historka k čaji o páté. Ale vadí to, když lepší jste neslyšeli? (Čteno v překladu J. Z. Nováka.)

8 06.04.2017

Na úrovni některých motivů a odstavců kreativní psaní par excellence, podpořené i překladem. Trefná a vtipná vyjádření. Pár momentů přímo geniálních! Jenže dohromady je to prostě trochu moc chaotický bizár, ve kterém čtenář nezjistí, co tou hrou autor vlastně sledoval. Mnoho psů, zajícova smrt. Židé, box, náckové, eugenika, gayství, sex, atonalita, entomologie, esperanto, pohřbívání, technika, urbanismus, postižení, okultismus atd. Absurdní směska, absurdnější tím, že není zas až tak dada, jak by se mohlo zdát. Hodnotím kladně, ale s rezervou pro to, aby Beauman jednou přinesl něco stejně bystrého, ale jako celek přístupnějšího. (Čteno v překladu Davida a Markéty Záleských.)

2 26.03.2017