poiu komentáře u knih

Skvěle napsané a dojemné drama... Celou dobu mi bylo hrdinů nějakých způsobem líto, pachtili se za sny, které vlastně ani nechtěli...

Popisek z knihy: Je to obraz promarněného života v prosperující společnosti, poukazující na pomíjivost našeho postavení, kdy člověk lehce ztratí svou popularitu a s tím související pracovní i společenské úspěchy.

Hlavní hrdina Willy Loman žije ve svém světě plném vzpomínek na lepší doby, jeho žena Linda je prototypem láskyplné manželky a milující matky, neustále Willyho podporuje v čemkoli co dělá... (svým jednáním mi hrozně připomínala moji mamku, o to dojemněji na mě působila). Willyho synové Biff a Happy, kteří jsou nešťastní ve svých současných životech...

LINDA: Můj zlatej Biffe, když nemáš kouska citu pro něj, tak ho nemůžeš mít ani pro mě.
BIFF: Jak to, že ne?
LINDA: Ne. To nejde, abys jezdil jenom za mnou, protože já ho mám ráda. Pro mě je tatínek ten nejdražší člověk na světě a nedovolím, aby si před někým musel připadat nepotřebnej, marnej a ubohej. A tak se, milej zlatej, musíš rozhodnout - nic jinýho ti nezbejvá. Buď je to jednou tvůj otec a budeš se k němu podle toho chovat nebo sem nebudeš jezdit. Já vím, že není lehký s ním vyjít - to neví nikdo líp než já, ale...

3 17.04.2020

Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Bavily mě pasáže o Santinim, o Zelené hoře, Kladrubech i Plasech - i tajemný příběh Jana Nepomuckého i Santiniho. Co jsem ale nepochopila vůbec, je celý příběh, na kterém je kniha postavena.

Nechápu, co má společného Santini s univerzální větou, co znamenaly všechny ty (naprosto nesmyslné) vraždy a proč k nim došlo... Absolutně mi to nedává smysl, ani následné pronásledování hlavního hrdiny jeho bývalým šéfem Kňourem... Prostě mimo...

"Auto jsme nechali v lese před vesnicí, Viktorie sešla ze silnice, zavedla mě na nějakou pěšinu a dali jsme se po ní. Vyznala se tu dobře. Došli jsme k budovám proboštství, ale z druhé strany, ze severu. Obcházeli jsme areál podél zdí s temnými okny a do kostela jsme se dostali potranním jihozápadním vchodem; prostě jsme ho odemkli jejím klíčem. Vedla mě tak samozřejmě a sebejistě, až jsem si říkal, jestli mě opravdu potřebuje - jestli mě neláká zase do nějaké pasti.
(...)
V parčíku u kostela jsme si troufli vystoupit z úkrytu keřů na volné prostranství. A oba najednou jsme spatřili stejný výjev, který jsem viděl už předtím; dveře fary byly dokořán. V okně nad nimi stál farář a díval se na nás, jeho bílá tvář svítila zpoza skel do noci, ozářená vycházejícím měsícem. To bylo zlé.
Viktorie mi sevřela rukáv a táhla mě pryč. Vzal jsem ji za ramena a zašeptal, že musíme naopak dovnitř - něco je ve strašlivém nepořádku."

5 17.04.2020

Četla jsem knihy ze série v trochu podivném pořadí - nejdříve "Stalo se mi všechno", která by měla navazovat na tohle, ale obsahově se mi zdá, že se tato kniha ("Všechno nebo nic - Příběh pokračuje") odehrává až po knize "Stalo se mi všechno". A úvodní "Všechno nebo nic" jsem nečetla vůbec.... No, k obsahu... Linda se svými dvěma holčičkami Luckou a malou Vanduškou a kamarádkou Vandou, podivně platonická láska Jakub a Vandiny milostné epizodky...

Opravdu nenáročné a oddechové čtení a i tak je potřeba knihu brát...

Moc nechápu Lindu, že tak dokázala Jakubovi tak dlouho tolerovat všechny jeho odchody a návraty a paralelní život, že ji nechal samotnou s malou holčičkou... Já bych asi takového partnera nechtěla... A ani bych nechtěla být jako Linda, která ----------- S P O I L E R ------ na každé Jakubovo zapísknutí přiběhne a lže partnerovi Bystričanovi, který ji i její děti oddaně miluje. Pro takové jednání nemám moc pochopení. :-(

"Nemohla jsem tím nikoho zatěžovat, protože jsem neměla odpovědi a nechtěla jsem poslouchat olavé otázky, které jsem si sama nepoložila, protože jsem byla pohodlná a zbytečně by mě dostaly do zoufalství, žárlivosti a do situace, v níž bych musela řešit, vysvětlovat... To se mi nechtělo.
Goethe kdesi napsal, že správně žije jenom ten, kdo žije na hranici nebezpečí. Dělala jsem to. Žila jsem se všemi vrcholy i pády Jakubova bytí-nebytí sama. A vůbec to nebylo jednoduché."

1 18.03.2020

Katarína si žije svůj pohádkový život s manželem a dvojčaty a svými dvěma kamarádkami Lindou, která se potácí mezi svým vlastním reálným životem a platonickou láskou Jakubem, který s ní částečně je a částečně není a Vandou, která je celkově trochu přelétavá a trochu mimo, dokud... Dokud se jí svět neobrátí naruby, když ______________________ S P O I L E R ______________ když přijde manželovi na nevěru. Katarína se s novou situací nedokáže vůbec vyrovnat (pochopitelně :-( ) a manžel se zachová jako totální sebestředný debil. :-( Vlastně mi jí bylo trochu líto i když její jednání a škemrání (a návštěva u milenky doma - WTF? :-( )pro mě nebylo moc pochopitelné.... Navíc mi vadila prvoplánovitost postav a vulgarity v jejich vyjadřování.

"V práci zůstávají minimálně do šesti, do sedmi večer. Je to důležité, být stále k dispozici, bysnys je byznys, byznys je důležitý, byznys je náboženství. V tomto demosvětě ýijou celé dny, chodí na školení, kde je jiní moudří manažeři učí, jak se chovat ke kolegům podle zařazení. Absolvují team-buildingy, aby firma zvládla kařdou krizovou situaci. Kanceláře mají dokonale čisté, blyštivé, internet rychlý, s časem nakládají efektivně. A z reálného života si přinesou jenom fotku, na níž mají zachycenou svoji rodinu, co vypadá velice šťastně , ale o níž toho vědí méně než o kolegyni z kanceláře na konci chodby."

"Linda tvrdila, že si za to trošku můžeme samy. Emancipace, rovnoprávnost... Dokážeme se postarat o děti, o domácnost, uvařit, vyprat a vyžehlit, dokážeme přitom dobže vypadat a navíc přinést domů i slušný balík peněz. ""Ten chlap se cítí doma zbytečný."", konstatovala Linda. ""Není nasycena jeho primární potřeba chránit a o někoho se starat. Vidí, že na něm žena není závislá, tak utíká k chudince, které pofouká prst, když si zlomí nehet.""

1 15.03.2020

Temná kniha plná tak negativních postav - tak negativní knihu jsem snad ještě nečetla .... Žádná z postav mi nebyla sympatická a učitel Warren Botts mě vyloženě štval tou svojí neschopností a pasivitou.... :-/ :-/ Upřímně, kdyby mi někdo na pozemku našel oběšenou holku, snažila bych se, aby na mě nepadl ani stín pozezření.... No nic. :o)
Jediná postava, které jsem opravdu fandila, byla Knoflík.... :o)

"(Botts): "To nedává smysl."
(ředitelka školy Fairleyová): "Ne, pane. Nedává. Jenže kdybych dostala dolar za každou věc, která v našem vzdělávacím systému nedává smysl, tak už tady nejsem. Seděla bych někde na pláži a popíjela margaritu." Vzala mu z rukou utěrku, rozdrtila led a vrátila mu ji zpátky. "Ve školství se už dneska nikdo o nikoho nestará. Nejde tam o vztahy, o sblížení. Jediné, co se po nás chce, je udržet děti v lavicích. Prohnat je celou mašinerií, tím krutým sociologickým lisem. Na začátku jsou každý jiný, sui generis," mávla rukou, "ale ven musí vylézt všichni stejní. Bolí to, semele je to a nefunguje to. Někdy se ty problémy na člověka tak navalí, že už ani nedokáže vidět nic dobrého." Povzdechla si. "Ale škoda řečí."
"Rozumím." Hleděl na linoleum na podlaze. Opakoval se na něm vzor překrývajících se osmiúhelníků. Warren se snažil spočítat, kolik je v kuchyni celkem obrazců.

(...)
"Víš, prohlásila (Sarie, přítelkyně Bottsovy matky), "když jsem byla mladá, ještě než se mi narodily děti, byla jsem přesvědčená, že všechno záleží na výchově. Jaké mají zážitky a zkušenosti, jak moc jsou milované, jestli mají dost čerstvého vzduchu a pohybu. Jenže čím jsem starší, tím víc si myslím, že je to celé nesmysl. V okamžiku, kdy ti mrňousové vzniknou, už mají sepsané instrukce. Jsou naprogramovaní. Můžeš dělat, co chceš, a stejně někteří prostě jen proplujou životem, spokojení jako prasata na hnojišti. Jiní si ale libujou v utrpení. Cítí se dobře jen tehdy, když strádají. Když s něčím zápasí. A pokud to nenajdou venku, obrátí se sami proti sobě. Bojujou se svým vlastním srdcem. Ničí mě, že lidi nedokážou vidět jeden druhého. Protože všechnu tu bolest mají už předem zakódovanou v genech.""

1 18.02.2020

Spíše než jako detektivku bych tuto knihu popsala jako sondu do života obyvatel příhraničního města a příslušníků finanční stráže. Komisař Plischek je sympatický a férový komisař finanční stráže, který vyšetřuje případ pašování zboží přes hranice, který by snad mohl souviset s vraždou místní mladé ženy. Do vyšetřování se postupně kromě četnictva a finanční stráže zapojují i obyvatelé města - direktor hraběcího statku Walter, doktor Schmidt i majitelka vetešnictvi Rosa Bauerová...

Skvělý komentář napsala Zuzka - [haki34]. :-)


"Když se dostal těsně pod hranu, sledovali ho všichni s děsem v očích. Neviděli dolů pro postupující šero a pro hustou změť křovin a mlází. Nikdo z nich zatím netušil, zda z rokle zvedá poraněnou nebo mrtvou ženu. Komisař Plischek první pustil lano a přidržel Rosu tak, aby se Walter mohl vzepřít přes okraj srázu. V tu chvíli už pochopil, že žena v jeho náruči je živá. Všechno další se mu rázem zdálo být naprosto jednoduché."

2 17.02.2020

Příběh odehrávající se v malé vesničce krátce po vzniku Republiky a konci první světové války. Vesnický učitel Vojta se vrací z legií a nemůže se dočkat své ženy i obou synů. Jeho návrat ale není takový, jaký si jej představoval... Jeho žena Anička nedokáže překonat hroznou propast, která je od sebe dělí, syn František je nezvěstný a druhý syn Hynek zemřel na španělskou chřipku. Ani Vojta se neumí vyrovnat se změnami, které jeho příchod přinesl... Situaci se snaží zachránit i Vojtův otec a přítel ze studií kněz Jaroslav...

Výborně vykreslená problematika legií a problémů prvních let nové republiky - nic nikdy není jen černobílé a růžové, jak by se mohlo na první pohled zdát.

"Tak ty jsi pořád přesvědčený, že bylo správné navádět chudáky, aby přeběhli, ačkoli jsi věděl, že je čeká trest smrti, když je chytí? Lákat je na vznešená slova nebo na kus žvance jako mlsné opičky v cirkusu? Ptám se tě znovu - opravdu si myslíš, že cokoliv jiného je víc než život?"

(...)

"Chci kázat pravdivě, s důrazem na současné problémy, nebát se hovořit o tom, co nás trápí, o čem je třeba přemýšlet, proti čemu se ozvat. Ukázat, že Pán nechtěl, abychom bezvýhradně přijímali vše, co pan farář přečte nebo řekne, ale abychom přemýšleli, projevovali svou vůli, rozum, nestyděli se za svoje pochybnosti, nebáli se změn. Snad mi mou neposlušnost, pokud to neposlušnost je, Pán odpustí, když ne církev."

(...)
"Smíření, odpuštění druhým, sobě a troufám si říct, že i Bohu, je lék na nezahojené rány. To je jediná cesta, jak ze svého života vypudit křivdy a bolest."

6 22.01.2020

Tato kniha pro mě byla velikým přínosem - hlavně z hlediska nových informací o íránské kultuře a životu běžných lidí, o kterých jsem dosud neměla ani tušení.

Kniha vypráví příběh íránské rodiny, která se po převratu na konci 70.let stěhuje z Íránu do Spojených států, kde se matka Darja snaží zajistit životní štěstí své 25leté dcery Míny tím, že ji bude neustále seznamovat s úspěšnými íránskými mladíky (vhodnými k ženění... :-) ) Mína sama trpí pocitem, že neví, kam patří - nepatří ani do USA ani do Íránu, který se od jejich odjezdu změnil k nepoznání a kam se spolu s matkou vydala na výlet... A kde se jí obrátil život vzhůru nohama (v pozitivním smyslu :-)

"Nenech si vymýt mozek, Míno," říkala Darja u večeře. "Nedopusť, aby tě dostali. Nikdo ti nemůže říkat, co si máš myslet. Jenom já a tvůj otec. Nesmíš se ale do ničeho namočit. Neznají slitování, takže mlč, skloň hlavu a neodmlouvej. Nestojí to za to."
(...)
"Nová vláda," řekla Leilina matka, "chce schválit zákon zakazující zubařkám ošetřovat muže. Nemůžu ošetřovat muže a dívat se jim do úst. Ale proč? Protože jim to najednou začalo připadat hříšné. Prý je to přílišná blízkost obou pohlaví. Snad si nemyslí, že mě krvácející dásně a zuby vzrušují?"
"Jsou úchylní," řekla Darja. "Fundamentalisté myslí jenom na sex. Musíme se zahalovat, aby oni nebyli v pokušení. Za šáha přece nikdo nebyl sexem tak posedlý, a to jsme nosily minisukně a rozpuštěné vlasy."
(...)
"A je hodný?" zeptala se Darja. "Protože, Míno, vzdělání, zaměstnání, rodinná historie i vzhled jsou sice velmi důležité, ale hlavní je charakter. Ten jediný vydrží. Tituly mohou ztratit svůj význam, o zaměstnání člověk třeba přijde, rodinná minulost člověka nemusí úplně ovlivnit, a co se týče vzhledu.." Darja vzdychla. "I ti nejkrásnější zestárnou, ale charakter, Míno, ten zůstane. Vlídnost vám pomůže překonat nesnáze osudu."

3 07.01.2020

Milá a vtipně napsaná kniha, která mi byla užitečným průvodcem v těhotenství.... Škoda, že jsem na ni narazila až ve třetím trimestru. :-)

Příběh Marcely ze Slovenska, která ve svém životě měla neuvěřitelnou smůlu na partnery. Její první láska Rasťoji vlastně šikanoval už na základní škole, později ale toto období překonali a dali se dohromady i přes to, že spolu neměli mnoho společných zájmů ani hodnot. Když Marcela začala vydělávat velké peníze, Rasťo přestal chodit do práce a věnoval se jen svým koníčkům (= chovu psů). Nejvíce ale Marcela bojovala se svou tchýní, která jí dělala ze života peklo. Nedivím se, že si později našla milence, vedle kterého si připadala krásná a milovaná i přesto, že on ji jen využíval.

============== spoiler =======================
Když s ním (milencem) otěhotněla, dostala se do finančních problémů, které nakonec vyústily pokusem o sebevraždu a soudně určeným nástupem do vězení...

Kniha se mi četla moc dobře, děj odsýpal a i příběh byl uvěřitelný. Věřím, že podobných (reálných) příběhů najdeme v každé zemi hromadu...

4 07.01.2020

Jedna z nejlepších knih na téma holokaust, které jsem četla... Cílek píše zajímavým a čtivým stylem, příběhy se svým způsobem prolínají....

Na mě tato kniha působila velmi silným dojmem a občas jsem při čtení potřebovala udělat nějakou přestávku, abych to dokázala vstřebat a "prožít" všechny příběhy..

1 21.12.2019

"Ráno jsem cestou do půl hodiny vzdálené vesnice Karintak strávil dvě hodiny. Tento drobný nesoulad Slavikova odhadu a reality zavinil rozdíl časových pásem. Já se dosudd řídím časem evropským, ve kterém jedna hodina znamená zhruba pět kilometrů uražených pěšky. Pan Slavik se naopak řídil časem arcašským, jehož hodnota není číselná, nýbrž ryze symbolická. ""Půl hodiny "" tak znamená něco jako ""není to příliš daleko"". Čas se tu měří na generace, rozhodně ne na minuty. Na okraji vesnice mě uvítal pastevec, který mi poradil zkratku přes hřbitov." :-)

(...)

"Procházel jsem křivolakými uličkami a připadal si poněkud nepatřičně. I místní mi svými pohledy dávali najevo, že do vesnice turisté nepatří. Z rozpaků mě vytrhla až usměvavá majitelka místní gastinice. ""Jestli chceš, můžeš mluvit anglicky,"" slitovala se nade mnou po pár slovech. ""Kde jste se naučila anglicky?"" zeptal jsem se překvapeně. Padesátiletá paní se na mě podívala jako na hlupáka a s odzbrojující samozřejmostí řekla: ""No normálně přece, z internetu."" Tehdy jsem pochopil, že u lidí z hor bych se neměl divit ničemu."

1 28.11.2019

Krátká zastavení po putování na Slovácku.... Pro člověka, který se v tomto prostředí pohybuje celý život, je to krásné a laskavé pohlazení po duši... :-)

"Byla jiná než písničky od Hradiště. Proč a čím, to jsem poznal až mnohem později, když jsem prošel takřka každý kout malovaného kraje a poznal, že Slovácko není jen Dolňácko, Horňácko a Podluží, ale že těch krajů je víc. A že ta písnička je z kraje, na který se často a neprávem zapomíná.

Je to kraj, kde láska je tichá, vzdor je tichý, bolest je tichá. Je to kraj, kde je v lidech méně vzdoru a více odevzdání. Jestli někde vzniklo z lásky slovo laskavost, pak to bylo určitě někde zde, na hanáckém Slovácku, v kraji Herbenově, kde mají dědiny jména Krumvíř, Brumovice, Němčičky, Pavlovice, Bílovice, Čejkovice, Bořetice, Vrbice, Kobylí."

28.11.2019

(SPOILER) Musím říct, že se mi kniha četla velmi dobře (až na občasné překlepy nebo hrubky, které mi málem vypálily oči - např. "stál o patro víš"), ale hlavní hrdina Karel Krol mi svým chováním až příliš připomínal Harryho Holea ze severských detektivek od Jo Nesba...

Samotná zápletka vyšetřování série vražd holek ze skupiny Wild graffiti mi přišla zajímavá, možná bych chtěla vědět více o zavražděných obětech.... Od sprejerek, přes prostitutku Stříbrnou až po novináře Daňka.....

Hrozně moc mi tam chyběl historický kontext jednotlivých vražd a vysvětlení jejich příčin.... Celou souvislost mezi čísly: 6.4., 3.7., 8.6., 12.12. se dozvídáme až na konci z novinového článku a i tak je to velmi zkratkovité.... Škoda.

===== spolier ==========
Netipovala bych, že adoptivní taťka Flak byl do celé záležitosti takto zapletený, to mě trochu překvapilo....

2 28.11.2019

No, hlavní hrdinka byla celkem nesympatická, připadala mi i docela hloupá... Hlavně si myslím, že problém závislosti na alkoholu je dlouhodobější záležitost a nemyslím si, že by se ho člověk dokázal zbavit ze dne na den, jako se to po několikaměsíčním pití povedlo hlavní hrdince..

2 20.09.2019

Docela oddechová a předvídatelná kniha... Nejlepší kamarádka Angela na mě celou dobu působila trochu divně, takže jsem jí oprávněně nevěřila.... :-) Jako oddechovka je to ale asi dobré.... Nicméně pár dní po přečtení si ale už ani nepamatuju, jak se hlavní hrdinka jmenovala...

_____________________ Spoiler_______________________________

Zajímavé bylo, jak hlavní hrdince najednou začalo všechno vycházet (po tom třídním sraze... :-) ) - ať se to týká kontaktu se synem i první láskou Markem.... Našla se práce v Praze, našla se práce pro syna Michala / Andreje... Najednou se z ničehonic dokázala postavit na vlastní nohy a její dcera skvěle přijala "novou" část rodiny :-) prostě všechno sluníčkové....

06.06.2019

Kniha smrti, o spoustě nevyřčených otázek, o odpovědích, které se už nedozvíme.... Každá z postav svým způsobem vzpomíná na ztrátu blízkého člověka. Lékař Jan Nedoma umírá a zanechává po sobě ženu Martu, syny Jana (řečeného Hanse) a Emila, jeho ženu Jeny, její sestru Johanu a nejmladší dceru Kateřinu.... Zanechává po sobě především zmatek v jejich duších a mnoho, mnoho otázek.... Jaký byl pan Nedoma ve skutenosti? Kde je pravda? Ví ji snad někdo z nich? Nebo má pravdu ten pan Wolf?

______________ Ukázka:
Tak jsem si říkal, ať jde ke všem čertům i s tím, o čem si myslí, že je deprese.
Vidíš, Emile, a já jsem chtěla mít děti právě s normálním člověkem, s takovým, co myslí na rodinu a na majetek, abychom se měli dobře, když já jsem taková ohrožená! Tak blbá jsem byla!
Ti říkám, buď ráda, že s ním nejsi. Takoví lidé jsou zlí, takoví lidé napáchali v dějinách nejvíc zla. Žádní zloději a loupežníci a smradlaví vandráci, ale normální slušní lidé, co myslí na rodinu a aby se taky měli trochu dobře, ti schvalovali obchod s otroky, genocidu Indiánů, tihle normální lidi podporovali Hitlera, Stalina, Gotwalda a já nevím...
___
Najednou nebylo jiné cesty, už jsem se tou lží dusil. Pohrdal jsem sám sebou. I když jsem na poradách a školeních jen mlčel, připadal jsem si špinavý, doslova pokálený. A ta zmanipulovaná přjímací řízení! Kolikrát jsem si říkal, co tam ještě dělám? Zachraňuji si život a ztrácím duši.
Tak to jednou řekl Emilovi a dalším studentům, kteří za ním i potom docházeli. A na jejich němý a tím naléhavější dotaz, zda by oni měli také podepsat (Chartu), odpověděl rázně: Dostudujte, máte život před sebou a musí tu být někdo, kdo něco umí. Spokojili se s tímto rozhřešením, i když Emil cítil, že slova o životě směněném za duši platí pro všechny.

2 23.04.2019

Poirotovská klasika.... :-) Pohřeb starého pana Abernethieho, na kterém jeho sestra vyřkne větu, která možná měla zůstat nevyřčená... "Ale zavraždili ho přece, ne?" a roztočí se kolotoč událostí a vyšetřování, které dílem vede rodinný právník Entwhistle a dílem slovutný Hercule Poirot..... :-)

Postupně se do příběhu zamotávají všichni rodinní příslušníci a každému z nich by se zděděné peníze hodily.... Jeden potřebuje pokrýt dluhy, jiný chce začít podnikat.... Každý může být podezřelým a každý by měl motiv....

_______________________________Spoiler_____________________
Osobně jsem tipovala, že je vrahem Richardův bratr Timothy; starý, neschopný a závistivý hypochondr, který jen využívá svého okolí a nikomu nic dobrého nepřeje.... Skutečného vraha jsem spíše neodhalila, i když byly jisté náznaky, které mě měly (a mohly :-) varovat....

2 23.04.2019

Jedno z mých nejoblíbenějších dramat vůbec.... Krásně napsané, živé.... Maryša se potácí mezi zoufalstvím ze závazku, do kterého ji nedobrovolně vehnali rodiče a láskou k Franckovi.... Životní tragédie mladých lidí....

Vávra: Na hromech líháme, na hromech vstáváme. Musí to bét, Maryšo? Což nemože byt u nás jináč?

9 10.10.2018

Jsem z obou povídek docela zklamaná... Moc mi ani nesedl vypravěčský styl, kterým je kniha napsaná a dialogy a jednání postav na mě působí nepřirozeně, šroubovaně....

1) Klauni - po pár stranách to začne působit, že vrahem je někdo jiný... Po první vraždě jsem se těšila na napínavý zážitek, ale celé to tak nějak vyšumělo do ztracena, další vraždy byly jen tak okrajově zmíněny.... Celkem mě překvapilo, jak dopodrobna vypráví detektiv doktorce podrobnosti neuzavřeného případu... Škoda. 2.5*

2) Prequel: Druhý pohled...
Trochu "duchařský" příběh z doby, kdy se Anne a Michael seznámili (a Anne se k němu po týdnu známosti SAMOZŘEJMĚ:-) nastehovala)... Nevím, proč je ento příběh do knihy zařazen a proč není uveden jako první, když se odehrává dřív.. No, příběh samotný nepřináší vlastně nic... Občas se tam objeví nějaký duch z minulosti, pak si Anne a Michael udělají výlet do Prahy, kde naleznou klíč k řešení všech záhad. Hotovo Konec. Žádné řešení případů sebevražd, které jsou zmíněné na začátku příběhu... Je to spíš takový příběh z dívčího fotorománu než detektivka.... Škoda. 2*

Ukázka:
"Detektive, jsem stará žena, viděla jsem na světě mnoho věcí a mnoho jsem toho slyšela. Ať se děje cokoli, neztrácejte víru. Můžete věřit v cokoli, ale kdo nevěří, je lampou bez oleje. Musíte hořet, detektive, pak budete vědět, že žijete."

1 28.08.2018