Podlavicí komentáře u knih

Bernhard Schlink se téměř po deseti letech vrací k povídkové kompozici a velmi mu to svědčí. Stejně jako jeho soubor Letní lži, i Barvy loučení jsou prosyceny erotikou, spletitostí životních událostí i vztahů. Nenavazují na sebe ani si svým poselstvím nejsou rovny. Jsou však zbarveny do pastelových tónů, některé do studenějších, jiné do teplejších a jsou předzvěstí jara, slunce, klidu.
Motiv smrti, promarněného života i nadějí, lítosti i soucitu, obyčejné příběhy líčící neobyčejné osobnosti, vlastnosti a starosti každého z nás. Letmý dotek historických událostí si ani zde autor neodpustil. Barvy loučení jsou obestřeny notnou dávkou melodramatu, avšak rezervovaně a s nadhledem. Uvrhnout čtenáře do smutku a depresí není autorovým záměrem, právě naopak – přináší na život jiný pohled, pohled, ve kterém člověk dochází k odpuštění ostatním jen tím způsobem, že dosáhne smíření sám se sebou. Určitým směrem je to velmi povzbudivá kniha. Povzbuzení mezi řádky však musí najít každý z nás zvlášť - stejně jako se každý z nás v životě musí rozhodnout, uvidí-li sklenici poloprázdnou, či poloplnou.

9 20.05.2021

Prózu Iana McEwana byste rozhodně neměli odmítnout. Absurdnost, přemýšlivost, tragikomičnost, trocha sarkasmu, nadčasové zpracování a nikdy nekončící drsná kritika společnosti – to jsou aspekty, které je tento autor schopen propojit v celek. To, co bychom s trochou nadsázky považovali za odporné, on vnímá jako krásné a inspirující. Stroje jako já jsou navzdory zavádějícímu názvu velmi lidskou knihou, snad lidštější než jiné. Roboti na hierarchii postupují strmě vzhůru – přejímají naše vlastnosti, touhy i starosti. A konečně – pro člověka jednou budou jeho zhoubou.

7 24.03.2021

Celé kouzlo "Dogmana" spočívá v tom, že jeho fiktivními autory jsou děti. Dva kamarádi Harold a George, kteří společně tvoří komiks o pesopánovi (psí hlava, tělo cajta - dlouhá historie, ovšem věřte, že stojí za to, koukněte po prvním dílu). A přesně tomu odpovídá jazyk, který je velmi blízký mladým čtenářům, vtipy a ilustrace. Zkrátka máte pocit, jako byste četli komiks skutečně vytvořený dětmi. Skvělými bonusy jsou interaktivní pasáže, jako například lis-to-ramy (pohyblivé obrázky, které rozpohybujeme tím, že rychle listujeme stránky sem a tam, a ideální je během toho vydávat zvukové efekty), návody, jak nakreslit hrdiny komiksu v 46 krocích (podle nich to zvládnou opravdu všichni, věřte mi, je to mnou, výtvarným nemehlem, ověřeno), ale také pasáže, kde s námi komunikují přímo George a Harold, fiktivní autoři komiksu.

3 12.03.2021

Musím říct, že můj první dojem po otevření knihy, nebyl příliš pozitivní. Všechny ilustrace jsou v barvách černé, červené a růžové, což na mě nepůsobilo vůbec dobře. Ale to mě neodradilo od čtení (ještě, že tak!), a jakmile jsem se začetla, mé negativní pocity byly pryč. Mája je svá a vůbec se za to nestydí. Po chvilce jsem se dokonce stala fanynkou zvířátek a malého Kvíka.

2 12.03.2021

Kniha Malamandr opravdu skvělá je! Děj je originální, plný záhad, napětí a stupňující se akce. Výborně vystavěná je i celá atmosféra knihy - místy budete mít pocit, že mráz a hustá mlha vystupuje z knihy a zahaluje nejen přímořské město Zlomoří, ale i vás samotné. Obzvláště vyvedení jsou hrdinové příběhu. A tím nemyslím jen vtipného a pohotového Herbieho či odvážnou Violetu, skvělé jsou i vedlejší postavy. Některé působí podivínsky, jiné děsivě, další zase přátelsky, ovšem důležité je, že všechny dohromady tvoří úžasné panoptikum a dodávají knize s už tak skvělou atmosférou ještě něco navíc.

5 31.01.2021

Dům soli a smutku je temný retelling a zároveň originální čtivý příběh, který se může zdát místy trochu překombinovaný. Stále však nepřekračuje určitou pomyslnou hranici, kdy už by to bylo přespříliš. I když jsem v poslední době četla lepší díla, četbu doporučuji – musíte si na tento „jiný“ příběh vytvořit vlastní názor. Pokud bych měla hodnotit hvězdičkami, dávám tři a půl hvězd z pěti, a to není málo.

3 24.01.2021

Temný vzorec je skvělá kniha. Prostoupená notnou dávkou patřičného napětí, děsu a nevšednosti. Možná si budete myslet, že nejlepší knihu Andrewa Mayna jste již četli, avšak po dočtení této to možná zase přehodnotíte. Temný vzorec se svým vzorcem nejvíce podobá Šelmě. Rozjezd je možná o trochu pomalejší, než bychom chtěli, pak ale příběh graduje a nabírá obrátky. Kniha nám neposkytuje odpovědi, jež byly vyřčeny dříve, naopak nám pokládá další a další otázky, na které nejsme s to odpovědět. Kombinace nám nepochopitelné vědy, sarkastického vtipu a kreativního důvtipu nás možná v noci neudrží vzhůru jako Kepler nebo Nesbo, ale potěší ty duše, které si rády přečtou něco nesmírně čtivého a mimořádného.

2 03.01.2021

Jeden velký dům, jedna rodina a hodně přátel. To je příběh vily, kterému se říká Villa. Proč? To nikdo neví. Ani Adinka, která vypráví tento krásný příběh. Je to malá slečna, která bydlí v tomto třípatrovém bílém domě, který je obklopený zahradou. Má nerozlučnou starší kamarádku Anetku, s níž zažívá mnoho dobrodružství. To ale není její jediná kamarádka. Mezi další přátele patří Fíďa, Laurinka, Leontýna, Miki, Vincent a Alfréd.
Velký důraz je kladen na mezilidské vztahy. Můžeme pozorovat vztahy mezi dětmi, dospělými, ale i mezi dětmi a rodiči / prarodiči. Nepřehlédneme vzájemnou úctu a přátelství, laskavost a dobrotu, které mezi hrdiny můžeme vidět. Někdy je až škoda, že se tyto vlastnosti z běžného života vytrácí. Co obdivuji na této knize, jsou chvíle, které mohou být pro malé čtenáře zlomové, zajímavé, náročné, přitom pro dospělé tak běžné, a to například svatba, narození dítěte, volby, stěhování, vypadnutí prvního zubu, první a poslední den ve školce a v současné době často skloňované slovo karanténa.

4 03.01.2021

Psí park ve vás vyvolá tíseň v kteroukoli denní dobu. Je to kniha stojící na reálných, mrazivých faktech, podložená ještě mrazivějším a tísnivějším pozadím denně přehlížených světových událostí. Na poměrně malém prostoru se zde tísní nehumánní byznys s dárcovstvím vajíček, beznaděj mladých neplodných párů, odpudivé pozadí špinavých uhelných dolů a ukrajinské politiky a lapání po dechu člověka, který se do všech těchto věcí namočí a bojuje o přežití. Psí park je v rámci možností výborná kniha. Je ale až nesnesitelně odpudivá. Odpudivá svým prostředím, svými protagonisty, svou dějovou linkou. Je ale nadčasová. A velmi aktuální.

5 03.01.2021

I když je kniha čtivá jako obvykle, je to tentokrát trochu jiné. Autorka totiž nedávkuje tajemství postupně, jak jsme u ní zvyklí, ale odhalí ho velmi záhy a my pak sledujeme cestu Morgan a Clary, matky a dcery, jejich vyrovnávání se ztrátou důvěry, hledání sama sebe, ale i jejich romantická vzplanutí, která jsou velmi předvídatelná (což mně osobně vůbec nevadí), takže nečekejte žádný wow efekt či obrovský zvrat. Nicméně, není se čeho bát, příběh je po emoční stránce silný dost. Prostě sledujete mámu a dceru, jejich vnitřní i vnější boje, vývoj jejich vztahu a samozřejmě dojde i na lásku (s dokonalými protějšky).

4 20.12.2020

Kniha se četla dobře, kapitoly rychle ubíhaly. Napětí by se dalo krájet. I když je to čtení o dětech pro děti, autor si nebral servítky s dobrým koncem. Pokud jste fanoušky tohoto žánru, vřele doporučuji, protože tento díl byste si určitě neměli nechat ujít. Za mě lepší než ten předchozí.

3 20.12.2020

Co by se stalo, kdyby upír přišel o zuby? Že jste nad tím nikdy nepřemýšleli? Já taky ne! Proto jsem se začetla do nového příběhu s názvem Strašidelný krámek a ztracené zuby. Pokud vám název Strašidelný krámek něco říká, máte pravdu. Jedná se totiž o druhý příběh s Ninou a jejími přáteli.
Je to krátký příběh, který je určen pro děti od pěti let. Jelikož je knížka tenoučká a hodně doplněna ilustracemi, doporučení věku odpovídá. Až mě mrzí, že jsem ji přečetla tak rychle, protože je děj zajímavý a dost jsem se u něj nasmála.

3 13.12.2020

Příběhy o této rodince mě velmi baví. Je pravda, že první díl mě nadchl o něco více, ale seznámili jsme se s babičkou Chmatákovou, kterou jsem si oblíbila, a zjistili jsme, že její sušenky opravdu nesmíme jíst. Celkově hodnotím knihu kladně, i přes všechny špatnosti, které se v příběhu odehrávají. Těším se na další díl. Co tentokrát vyvedou?

2 13.12.2020

Příběh je krátký, kniha má pouhých 48 stran. Písmo je velké, vhodné pro nejmenší čtenáře. Řadíme ji do kategorie „Čteme sami“, takže je ideální pro děti, které začínají se čtením, a mohou si tedy příběh přečíst samy. Čtení je dle mého dostatečně motivující, jelikož kniha obsahuje nádherné a velké ilustrace, jež příběh krásně doplňují. Doplňující otázky k přečtenému textu jsou samozřejmostí. Bonusem jsou úžasné recepty: banánový sen, sladká okurka a Mišotka (jablečný koláč). Oba určitě vyzkouším. Líbí se mi, že si děti příběh přečtou a potom si recepty mohou pod dohledem rodičů samy vyzkoušet. Jsou úplně jednoduché. A určitě budou mít radost, že něco samy upekly.

Musíme být statečné je krásně a pečlivě vybarvená omalovánka, která ale nemá kdovíjak výjimečné či mimořádné obrysy. Je to zkrátka kouzelný román ozvláštněný nikdy nevyčerpatelným tématem druhé světové války a také mateřství. Odpůrci dnešních „tuctových hitů z druhé světové“ by jej mohli označit za fádní, ale rozhodně tomu tak není. Dominuje mu láska a mateřství, osud i jeho nástrahy, vtipné i dojemné situace. V případě, že neočekáváte příliš, jej mohu s klidným srdcem označit za opravdu velmi zdařilé čtení.

4 03.11.2020

Červená, bílá a královsky modrá je neuvěřitelně milý, čistý, přirozený, osobitý, romantický, něžný, sexy příběh s poselstvím Děj je čtivý, zajímavý a originální. Pokračovala bych ve výčtu pozitiv, ale došla mi adjektiva. Nikdy jsem nebyla fanoušek politických témat, ani jsem se nijak moc nezajímala o LGBT literaturu. Jednou jsem četla Willa Graysona od Johna Greena, ale nemělo to u mě valný úspěch, což mě až doteď odrazovalo od dalších pokusů v tomto žánru.
Červená, bílá a královsky modrá je ale průlomové dílo. Něco, na co jsme v dnešní době čekali. Reflektuje témata jako rasismus a homofobie zcela nevtíravým způsobem.

10 03.11.2020

Co se literárních děl přeložených z pobaltských jazyků týče, nenajdeme jich na českém trhu mnoho, možná bychom je dokonce mohli napočítat na prstech a označit tuto skutečnost za raritu. Jmenuji se Maryte je tím nejnovějším, co si v češtině pod štítkem litevská literatura můžete přečíst. Nakladatelství Odeon v tomto románu právoplatně spatřilo potenciál a umným, autentickým překladem ho posunulo ještě o řádek výše, co se jeho kvalit týče. Jmenuji se Maryte vnímám jako jeden z nejpřínosnějších románů posledních měsíců, po kterém můžete v knihkupectví sáhnout.

4 31.10.2020

Po dlouhé době opravdu povedená dobrodružná kniha pro děti! Má vše - čtivost, akčnost, napětí, trochu strašidelné atmosféry a naprosto uvěřitelné hlavní hrdiny.

Knihu bych doporučila mladším čtenářům, kteří mají rádi fantasy světy, nadpřirozené bytosti a kouzla, ale ještě se necítí, nebo jsou příliš mladí na to, aby četli Hobita, Pána prstenů nebo Zaklínače. Pomsta temných elfů je takový předstupeň k propracovanějším fantasy příběhům, nenadchne, ale ani neurazí.

3 07.05.2020

Kniha se četla dobře, rychle a měla vtipné momenty. Je to oddychová četba, která, dle mého názoru, čtenáře zaujme i jednoduchým příběhem. Pro mě byla i poučná, už vím, že na suchý kašel mám užít mok z korýšů a na úklid pod postelí použít jedině monstrumop. Jedná se o první díl ze série Strašidelný krámek, proto se zde s hlavními postavami hlavně seznamujeme. Už se těším, jaké další příběhy s touto partičkou zažijeme.Kniha se četla dobře, rychle a měla vtipné momenty. Je to oddychová četba, která, dle mého názoru, čtenáře zaujme i jednoduchým příběhem. Pro mě byla i poučná, už vím, že na suchý kašel mám užít mok z korýšů a na úklid pod postelí použít jedině monstrumop. Jedná se o první díl ze série Strašidelný krámek, proto se zde s hlavními postavami hlavně seznamujeme. Už se těším, jaké další příběhy s touto partičkou zažijeme.

3 21.04.2020