Petrush komentáře u knih

Nestrukturované neformální úvahy o dětech, dětství, výchově, rodině, partnerství, životě. Četlo se to sice dobře, ale ten styl mi až tak nesedl. Víckrát v průběhu čtení mi přišlo na mysl, že názory jsou různé a že si každý nakonec musí vybrat, kterou cestou se vydá. Otázka ale je, jak svobodně si to vlastně vybíráme.

23.02.2022

Pěkné vyprávění o tom, co zažila panda v Londýně. Knihu jsme četli jako náhodný výběr v knihovně bez souvislosti s cestováním.

22.01.2022

Milé a vtipné čtení. Většina knihy jsou krátké kapitoly s popisem zdravých emocí (vděčnost, laskavost, pokora, skromnost, respekt a mnoho dalších). Nejvíc se mi líbily různé příběhy, na kterých jsou emoce ukázané. A taky to, jak opravdu mile a pozitivně celá kniha působí. Na závěr uvádí autor krátce tipy a cvičení pro rozvoj zdravých emocí. Tuto knížku je podle mě nejlepší číst pomalu, ideálně po jedné kapitole. Byla to první knížka od autora, kterou jsem četla, a určitě si ráda přečtu něco dalšího.

O laskavosti:
"Vlastně bych řekl, že se člověk začne chovat laskavěji už tím, že se uklidní."
O smysluplnosti, odhodlání a sebedůvěře:
"Do důsledku dovedená sebeláska znamená, že člověk abstinuje, zdravě jí, pravidelně cvičí a dobře si rozmyslí, s kým se stýkat a jak se bavit."
O vyrovnanosti:
"Být vyrovnaný, když je všechno v pořádku, je náramně snadné. Skutečná vyrovnanost se projeví za nečekaných situací."
"Odpuštění je vlastně nahrazení hněvu vyrovnaností."

01.01.2022

Kniha je jakýsi "katalog nemocí". Autor vysledoval u svých pacientů, že často nemoci odpovídá určitý emocionální postoj nebo světonázor. Zajímavé čtení vč. příběhů jeho pacientů.

"Lidé musí pochopit, že nedokonalý není vesmír, ale jejich světonázor, tedy ne samotný svět, ale jejich model světa."

"Pane doktore, jak se mohu radovat ze života, když je tak mizerný a těžký, když se kolem dějí tak hrozné věci," slyším často od svých pacientů.
Teď také sedí v mé ordinaci starší pán a vyjadřuje svou nespokojenost se životem, s lidmi a vládou.
"V takových případech," odpovídám mu, "vždy lidem říkám, že se mají učit radovat se ze života. V dětství nás učí chodit, mluvit, psát, číst, počítat.
...
Neučí nás tomu, jak máme přijímat život takový, jaký je, bez naříkání a pocitu křivdy. Proto dospíváme nepřipravení k životu."

23.12.2021

Nezajímavá kniha. Kdyby nebyla tak tenká, nedočtu ji. Autorka se často odkazuje na teorii her (E. Berne). Nejde do hloubky. Přišlo mi to celkově jako velmi povrchní přehled tématu.

22.12.2021

Knížku jsem si přečetla na doporučení. Ze začátku to bylo trochu náročnější čtení. Na některé myšlenky, které autor uvádí, jsem narazila už v jiných knihách (např. Kniha radosti, Vztahy bez stížností, Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda).
Velice zajímavá byla kapitola o negativních emocích, hlavně o jejich pozitivních záměrech (protože se nutně nabízí myšlenka, proč ty pozitivní záměry nerealizovat lepším způsobem). Podnětné, hutné, čtivé.

"Modely světa, které vytváří každý z nás, se liší. Jinými slovy, každý člověk žije ve svém světě, jenž se liší od kteréhokoli jiného."
"Je zapotřebí se obrátit do svého nitra a změnit určité myšlenky, tehdy se změní okolní svět."

04.12.2021

Krásný nápad, pěkné obrázky, ale zpracování to kazí. Leporela v rámečku nedrží, otvírají se, vše se pořád sype ven a posunuje, takže nelze vyndat jen jedno každý den. Ani dát třeba na stěnu. Dobré na čtení, prohlížení a opětovné skládání do rámečku, ale ne moc jako adventní kalendář.

02.12.2021

Jednoduché odpočinkové čtení, místy vtipné, četlo se to dobře.

29.11.2021

Nenáročné čtení, romantika a drama. Od autorky jsem už četla lepší.

26.11.2021

První příběh (třetí díl série) nezklamal, splnil očekávání. Druhý příběh nic moc.

22.11.2021

Romantická oddychovka, dlouhá tak akorát, splnila očekávání.

13.11.2021

Dobrodružný historický román z let 1900-1919. Bylo zajímavé pozorovat kontrasty mezi stavbou železnice a vlastně celkově životem v norských horách a v afrických tropech, kde se děj střídavě odehrává. Četlo se to dobře. Ale pak ke konci už mi všech těch absurdit, brutalit a mrtvých přišlo tolik, že jsem byla nakonec ráda, když jsem knihu dočetla.

04.07.2021

Kniha plná dat a grafů o tom, jak obtížné je kvůli našim "instinktům" vnímat fakta správně (např. instinkt negativity, lineárnosti, strachu, zobecnění, osudovosti, obviňování ad.).
Pokud vás baví optické klamy, budou vás tyto "interpretační klamy" určitě bavit taky. Trochu mi to připomnělo knihu Myšlení rychlé a pomalé, která je mj. o klamech našeho myšlení ve statistice a pravděpodobnosti.
Anketa, kterou autor pořád zmiňuje, mi vlastně nepřišla až tak zásadní a kdyby v knize nebyla, vůbec by mi to nevadilo. Navíc je otázka, jak objektivní jsou výsledky, když nabídkou konkrétních možností lze ovlivnit zvolenou odpověď (viz Myšlení rychlé a pomalé).
Velmi čtivé byly příběhy z autorova života, např. popisy jeho působení jako lékaře v chudých oblastech.
Kdybych měla knihu vystihnout jedním slovem, řekla bych, že je globální. Neřeší jednotlivce, ale dívá se na svět z celkového pohledu souhrnných dat a trendů.
Kniha podle mě stojí za přečtení, protože rozšíří rozhled. Nejen co do faktů o světě, ale i co do uvědomění si svého způsobu uvažování (protože kdo z nás nemá předsudky, nepodléhá strachu při sledování zpráv, neobviňuje korporace apod.).

18.06.2021

Kniha obsahuje úvahy na různá psychologická témata související s dětmi. Neobsahuje žádné konkrétní rady ohledně výchovy. Obsahuje zajímavé postřehy a názory autora, ke kterým postupně přišel a měl potřebu je zapsat a sdělit. Témata jsou různá - o mimice, o řeči, o humoru, o mateřském přijetí ad. Podotýkám, že autor pracoval především s deprivovanými dětmi, tj. s dětmi z dětských domovů, kojeneckých ústavů, dětmi adoptovanými nebo v pěstounské péči, dětmi rodičů alkoholiků atd. Závěry jsou sice obecné, ale pro běžného rodiče běžného dítěte nic, co by nemohl minout. Psáno hezkým jazykem, dobře se to četlo.

19.04.2021

Občas si ráda přečtu nějakou romantickou oddychovku, ale dají se najít horší a dají se najít lepší. A tahle podle mého vkusu patří určitě k těm horším.
Nebylo to nijak zvlášť čtivé. Ani vtipné (a poznámky pod čarou mi pak už celkem lezly na nervy). Hlavní hrdinka nesympatická. Velice zdlouhavé, mohlo to být aspoň o polovinu kratší. Jedna hvězdička, že jsem to vůbec dočetla. I když jsem v průběhu čtení párkrát váhala.

13.03.2021

Kniha je útlá a hutná. Nejsem si jistá, jestli má čtenář při tomto hutném stylu psaní šanci pochopit autorovy myšlenky správně. Místy mi to přišlo zkratkovité a uvítala bych podrobnější vysvětlení.
Zajímavých citátů resp. pasáží by se dalo vypsat dost, ale kniha jako celek mě neoslovila.

09.03.2021

Autorka se v jednotlivých kapitolách postupně věnuje různým tématům, na které je podle ní potřeba u dětí dbát. Nejvíce mě zaujala kapitola o technologiích, která byla hlavní důvod, proč jsem knihu vzala do ruky. Autorka popisuje negativní vliv technologií (tj. počítač, tablet, mobil, televize, internet, počítačové hry, sociální sítě apod.) na děti a dává tipy, jak se závislosti dětí na technologiích vyhnout. Podle mého názoru to vystihla velice dobře a také dobře popsala (a to nejen v této kapitole) současnou dobu a její trendy.
Místy mi názory autorky přišly zbytečně extrémní a nekonzistentní, např. v jedné kapitole by dětem sebrala všechny hračky kromě jedné a nechala je nerušeně si hrát a v další kapitole by děti zavalila knihami, aby neměly šanci se jim vyhnout, a četla by jim nejlépe i během hraní. Také mi úplně nesedly všudypřítomné vtípky. Bylo jich celkově tolik, že to na mě při čtení působilo rušivě.
Kniha je psaná srozumitelně (škoda akorát těch překlepů) a je přehledně členěná. Na konci každé kapitoly je tematický rozhovor s odborníkem.
Některé kapitoly jsou spíše přehledové, např. o hranicích - principy respektujícího rodičovství a výchovy bez trestů a odměn jsou shrnuté jen tak letem světem. Ale vzhledem k rozsahu knihy a kapitol to ani vyčerpávajícím způsobem podat nejde.
V závěrečné kapitole o charakteru doporučuje autorka vést děti mj. k vděčnosti a střídmosti v požitcích.
Celkově knihu doporučuji, přijde mi hodně aktuální a hodně ne-mainstreamová.

"Tablety a mobily mají na lidský mozek ty samé účinky jako kokain - aktivují mozkové centrum potěšení, vyplavují abnormální dávky dopaminu a způsobují závislost."

"Více než nejroztomilejší a nejšikovnější hračka se dětem do budoucnosti bude hodit schopnost tvořit si odstup od přehnaného materialismu."

01.03.2021

Vojnu a mír jsem začala číst před pár lety. Přečetla jsem asi 30 stránek, ztrácela se v postavách a zjistila jsem, že nemám náladu na tento typ literatury. Nedávno jsem po knize sáhla znova a výborně jsem se do ní začetla. Postav se v ní "mihne" opravdu hodně, ale děj se nakonec točí jen kolem několika rodin. Na mnoha místech autor rozvíjí své názory na smysl života, lásku, smrt, válku, armádu, historii, historiky a mnohé další. Některé myšlenkové pochody autora mi přišly spíš jako myšlenkové kotrmelce - ale možná jsem je akorát nepochopila. Taky je vlastně otázka, jestli v popředí díla stojí tyto autorovy úvahy a děj s postavami je jen kulisa na pozadí anebo naopak.
Autor umí krásně vystihnout postavy s jejich rozpoložením a pohnutkami. Popisy ze života vysoké společnosti i z války byly taky velmi výstižné, často dost detailní.
Celý román mi přijde jako jedna velká oslava Ruska, Kutuzova, Alexandra I. a hlavně ruského lidu. A jako kritika práce historiků.

11.02.2021

Autorka popisuje, jak u dětí rozvíjet "vnitřní zdroje" - odkládání uspokojení, řešení problémů, adaptabilitu, ovládání emocí, vnitřní motivaci ad.
Kniha na mě působila občas rozporuplně. Jednou autorka nakročí respektujícím směrem (uznání dětských emocí, vyjádření podpory) a o pár kapitol dál propaguje autoritativní přístup včetně použití odměn a trestů (kterým říká "logické následky", např. dítěti odepřeme pozornost, jelikož se chovalo drze). Nebo říká, že máme nechávat věci na dítěti, ale později používá nátlak a vyhrožování, aby dítě danou věc ne/udělalo. Příklady dialogů rodiče a dítěte mi přišly nerealistické.
Ale ať nepíšu jen negativa. Sem tam zaznělo něco, co se mi líbilo, např.
"Rodiče často reagují na emocionalitu svých dětí racionalitou, což s největší pravděpodobností vyústí jen v další boj o moc nebo slepou uličku."
"Děti nejvíc ze všeho touží po tom, aby je někdo vyslechl a akceptoval, ne aby bylo za všech okolností po jejich."
A také poslední část knihy byla zajímavější - o emocích a o tom, jak plynou, o prázdnotě, buddhistickém přístupu, o tom, že by rodič měl být průvodcem, o důležitosti a vlivu přírody.
Jde o americkou knihu, autorka pracuje ve své praxi především s teenagery a pořádá pro ně pobyty v divoké přírodě. Většinou se setkává s tím, že rodiče děti přehnaně kontrolují (telefonáty, sledování přes GPS), nevytyčují jim hranice a neustále jim umetají cestičku (hlavně, aby dítě uspělo, aby nebylo třeba smutné nebo rozrušené). Pokud se někdo poznává v tomto popisu, tak by pro něj kniha snad mohla být víc přínosná.
Knihu jsem přečetla na doporučení. Nesedla mi.

21.12.2020

Milá oddychovka. Kapitoly jsou krátké, takže vhodné třeba na dojíždění do práce.

27.07.2020