Petra1323
komentáře u knih
Pomalu hořící oheň
Paula Hawkins
"Prokristapána!" zamumlala nahlas Irene. Zprudka knihu zaklapla a hodila ji na hromádku určenou pro dobročinný obchod. "Totální blábol!"
Komentář ke knize si autorka napsala hned v poslední větě úvodu. Co dodat? Má pravdu. Rozvláčné líčení hlavních postav a informace o nich, které k ničemu nevedou. Opakující se flashbacky neposunující další děj. Překombinované vztahy a situace. Rádoby ponurá a tajemná atmosféra. A najednou, na straně 280, vše vyřešila bezmocná stařenka, něco jako slečna Marplová nebo Jessika Fletcherová.
No a potom už jsou jenom samá pozitiva a sociální jistoty. Usvědčení prvního vraha, následuje propuštění z vězení neprávem obviněné, pak již výše zmíněná stařenka poskytne azyl neprávem obviněné, odhalení druhého vraha a následně jeho zavraždění. Lumpi jsou v base nebo mrtví. Všichni živí si odpustili, staré křivdy jsou zapomenuty, plácají se po ramenou ve stylu "dobrá práce", hýří zlehčujícím ostrovtipem, ujišťující se, že budou společně cestovat. Nakonec se všichni shodnou, že by to byl námět na román. Raději už ne!
*Hvězdička za mapu.
O počítačích převážně nevážně
Petr Kukal
Vtipně glosované postřehy, zkušenosti, problémy IT pracovníků se světem IT nepracovníků. Některé úvahy, vzhledem k rychlosti rozvoje oboru, působí dnes již mírně zastarale.
Murphyho zákon a lékaři
Arthur Bloch
Moc mě kniha nepobavila, pár zákonů by bylo možno označit za vtipné. Zbytek byl bez velkého nápadu, propadal se k levným a opotřebovaným klišé.
Belmondo o Belmondovi
Jean-Paul Belmondo
Málo textu, parádní fotografie, zvláště ty černobílé.
Pokud čtete zároveň JPB: Mých tisíc životů, pak si přečtené rovnou můžete prohlédnout.
Gorazdův limit
Vojtěch Mornstein
Čteno cestou na dovolenou a dočteno na dovolené. Děj mne okamžitě vtáhl, zvláště, když se pohybujete po stejné trase příběhu. Člověk začne pozorovat ostatní účastníky silničního provozu zcela jiným pohledem. A velmi pozorně. Začíná být neurotický, možná přichází i lehká paranoia. Co ten autobus? Koho veze? Co ta dodávka? Neupadne jí kolo? Proč to auto za mnou tak dlouho jede a nepředjíždí mě? Neparkuj tak blízko toho chlapa, divně se směje! Rychle předjeď tu cisternu, ať nám nevybuchne před autem! Kam ti jedou, v tom počasí? Začátek skvělý, pak to trochu ztratilo dech, překvapivý závěr jako bonus.
Pouta
Delphine de Vigan
Minimalisticky, přesto zcela přesně vyjádřeny charaktery hlavních postav. Krátké shrnutí jejich minulosti, aby bylo zcela zřejmé, proč tak jednají a co je k tomu dohnalo. Dle pár odkazů na místa si můžeme v mapě najít, kudy postavy chodily. Jsme ve Francii, v Paříži, myslíme si, že daleko od nás. Ale klidně to může být základní škola v českém městě, děti, které denně míjíme cestou do práce, dospělí, které známe ze sousedství. Týká se to nás všech. Otevřený konec dává optimistům určitou naději, že se s tím dá ještě něco dělat, pesimistům jistotu, že společnost je v tom až po uši.
Jak se zbavit strachu: 30 kapitol a 21 technik, které změní váš život
Jiří Kuchař
Dočteno s vypětím všech sil, protože se mi hodila do čtenářské výzvy (kniha dvou autorů). Knize jsem dávala šanci do poslední stránky, ale kniha tuto šanci vůbec nevyužila. Strach jsem měla, abych s knihou nepraštila a něco nerozbila nebo abych ji nerozbila. Byla bohužel a bohudík zapůjčena z knihovny.
Blbinky a bláto
Andreas Weber
Nostalgie z toho, že jsem tak prožila dětství. Utopistická představa, že si tak mohou hrát dnešní děti.
Kdo to je, kdo to je, kdo ten záchod blokuje?
Hynek Vilém
Vnuk (2) ji miluje a já jeho, když se u té knihy chechtá. Čteme stále dokola. Díky této knize se naučit kadit do nočníku a už nepotřebuje plenku (ani na noc). Suchá plenka nebo hovňous v nočníku = jednou přečtená kniha.
Knížku beru jako motivaci pro ty nejmenší posluchače nebo budoucí čtenáře nebo čtenáře čekatele, aby se rychle a z vlastní vůle vzdali plenek.
Verše potrhlé
Jan Ledecký
Dětská knížka pro dospělé. A kdo nechce číst, tak si to může poslechnout - parádně namluveno známými hlasy moderátorů a herců. Vtipné, někdy dvojsmyslné, obrázky ke každé básni pobaví.
Kopretiny pro zámeckou paní
Stanislav Rudolf
Knihu mi půjčila spolužačka v prváku na gymplu. Přečetla jsem ji za jeden večer. Představovala jsem si zámek Hradec nad Moravicí. Byla jsem jí nadšená. Z příběhu sálá barevnost, vůně, mládí a bezstarostnost. Film jsem viděla později jako starší, líbil se mi, ale už to nebylo takové nadšení jako z knihy.
Nyní po dalším přečtení, po čtyřiceti letech, se jen musím usmívat.