Petra1323 komentáře u knih

Pár dobrých nových rad, ale víc rad, které potvrzují mé vlastní zkušenosti, pouze jinými slovy autora. Jak zkoušet, trénovat a pak i uplatňovat vyjadřovací schopnosti dětí, schopnost myslet kreativněji, umění vytrvat u dlouhodobých aktivit, jak číst rychleji a rozumět mluvenému, čtenému a psanému.
Testy na ověření efektivity čtení, náměty na hry se slovy, metoda NEANA, mnemotechnické pomůcky - to jsou jen další návody k prostudování podrobnější literatury přímo k těmto tématům.
Celá kniha by se dala shrnout do jedné věty. Pro rozvoj inteligence dítěte je nejdůležitější mluvení a pak čtení, ostatní přijde samo.

1 27.06.2023

Sto dvacet kilometrů mezi Moskvou a Petuškami, dvacet čtyři hodin na cestě, litry nekvalitního pití, tisíce prázdných opileckých slov, stovky životních mouder, desítky odkazů na díla a životy těch nejlepších spisovatelů a filozofů a samozřejmě Boha. Hutný boršč uvařený z ingrediencí, které nechcete vidět ani jednotlivě, natož tak jíst. Chlast a cigarety. Chlastat a hulit, pokud nechlastáš a nehulíš, tak jsi v bezvědomí nebo mrtvý. A smrdíš ostatním i sobě, pochcaný, posraný a poblitý.
Carský důstojník nebo mužik, přetrvávající chronické problémy s alkoholismem trvající staletí. Nabízí se otázka o slepici a vejci. Co bylo dříve? Chlastáš, proto žiješ v takových sračkách nebo žiješ ve sračkách, proto musíš chlastat, abys to přežil a nezbláznil se, než zemřeš.
V knize se střídá obyčejná realita, nepochopitelné sny, psychedelické myšlenky, fantasmagorické úvahy. To vše se stupňuje a zrychluje. Chvílemi se děj zcela zastaví, aby vzápětí infaustní prognóza nabrala finální zničující rychlost.

Měla to být kniha humorná. Moc jsem se nezasmála, ale pobavily mne měsíční grafikony pijáků (str. 26), recepty na koktejly (str. 49) a pět hádanek od Sfinx (str. 100).

Jerofejev byl v mládí pohledný, charismatický mladý muž s určitou šancí žít normální život. Pokud můžeme normálním životem nazývat život v Rusku v letech 1938 - 1989. Ale jako by ve všem, samozřejmě ruským způsobem, kopíroval svým životem Kerouaca. Myslím, že by si rozuměli.

Líčení života stárnoucí čtyřicátnice na pozadí jedné divadelní sezóny, ale promítá se v ní dvacet let života. Nejen jejího osobního, rodinného a pracovního. V náznacích také společenského a politického, domácího i zahraničního. Tvrdě, s ironickým humorem a velkým nadhledem.
Básničky o velbloudech a lamách pobavily více než kdysi Rusák s Husákem nebo kníže Přemysl. A úplně nejvíce rozhovor s Gertude Macek na toaletách (že by s Elfriede Jelinek?) nebo vietnamským prodavačem ve večerce. Moc se mi líbí obálka, černobílý pohled do hlediště s nádherně malinově červeným nápisem DARDA.

7 12.06.2023

Mia bibbia piccola.

2 12.06.2023

Soubor dobových černobílých fotografií krajina, panoramata, architektura, momentky i aranžované scény každodenního života a práce, ateliérová fota goralů v krojích. Vysoká umělecká a technická kvalita fotografií.

1 11.06.2023

Pro malé obdivovatele traktorů a další zemědělské techniky je tato kniha naprostou nezbytností.

1 11.06.2023

Čtení rychle ubíhalo, mělo logiku a spád. Cestovatelé se nesnažili ohromit uměle vypointovanými zážitky, vše bylo uvěřitelné a věrohodné. Oceňuji, že čtenáře zbytečně neunavovali zdlouhavými popisy známých cestovatelských cílů a omezili se jen na vtipnou nebo věcnou poznámku k navštívené oblasti. Celou cestu jsem sledovala v mapy.cz a měla jsem pocit, že jedu s nimi. A klidně bych jela. Ale přebujelá nesmyslná zdlouhavá administrativa na hranicích, tak to by mě zabilo. Naši dvojici nikoliv a ani je to v nejmenším neodradilo od další cesty. Je až neuvěřitelné, že v celém cestopise není sprosté slovo. Pouze pro jednoho celníka, a ten by mohl být králem mezi těmi všemi arogantními zištnými celníky a policajty, měli milé familiárně žoviální pojmenování Blbeček.
Kdyby z Jižní Ameriky přepluli ještě na jih Afriky a dali ještě celou Afriku, tak to by byl teprve cestovatelský majstrštyk. Ale to by už asi Žigul nevydržel a ani jejich skvělé improvizační a komunikační schopnosti by jim už nepomohly.

3 11.06.2023

Otevřeným vyloupnutým okénkem na obálce knihy jde vidět skrz až na poslední stránku na červený traktor (tipujeme Massey Ferguson). Knížečka působí plasticky a trojrozměrně, skoro jako několikanásobné kulisy v divadle. Jednoduché, příjemně barevné, velké obrázky ihned dávají prostor pro dětskou fantazii.

1 08.06.2023

Úsporné kresby vyjadřující širokou škálu emocí ve stále svěžích humorných situacích.

"Já jsem Jíra z Maršova. Prej si vo nás řek, že žerem chrousty," říká Jíra chlapovi.
"Ale vždyť je to pravda!" odpovídá chlap.
"Bum." Chlap dostane od Jíry pecku přímo do nosu, až se z toho chlap svalí na zem.
"Já ti dám pravdu. Lháři ulhaná." říká si sám pro sebe naštvaně Jíra a ubírá se k domovu.
Jíra vchází do dveří, manželka dává na prostřený stůl velký hrnec s jídlem a s radostí ho vítá slovy: "To je dost, že deš, táto. Chrousti už budou pomalu studený."

3 07.06.2023

Čteno s odstupem tří let a zdá se mi, jako by to bylo už mnohem déle. Je zajímavé sledovat, jak celou novou věc vnímali a prožívali odborníci různých profesí. Zaujal mne pohled geologa a esejisty Václava Cílka, životní nadhled psychiatra Radkina Honzáka, uklidňující postřehy farářky Martiny Viktorie Kopecké a příběhy ze sociálních sítí sesbírané publicistkou Terezou Hronovou.
Ale koronarovirový deníček novinářky Martiny Leierové se mi líbil nejvíce. Mohla jsem si porovnat své postřehy, pocity a úvahy zapsané ve stejném období do mého deníku. A moc se nelišily. Martina Leierová je mým objevem, jsem zvědavá na její knihy.
Rada na závěr imunologa Karla Drbala: Udržujte se v klidu, hodně spěte, sportujte. Dělejte to, na co jindy nemáte čas. Jezte vitamíny a pamatujte hlavně vitamíny C a D. Vypněte televizi a zprávy všeho druhu. Povídejte si s rodinou a přáteli. To už není rada, to je přímo mantra.

1 07.06.2023

Moc mě to nebavilo, nemohla jsem se začíst. A to strašidlo mne přímo vytáčelo. Už jsem se k ní nikdy nevrátila a ani svým dětem jsem ji nečetla.

Četla jsem si to už sama. Přečetla jsem si to jen jednou a už jsem se k tomu nikdy nevrátila. Bylo to takové ponuré, depresivní a neutěšené. Sám malý kluk a jen se svým starým taťkou nebo strejdou nebo kdo to vlastně byl. A pak ty ohořelé nohy.

3 05.06.2023

Je to takové pohlazení, stačí pár odstavců čtení a člověk má hned zase dobrou náladu.
Z Budžese už máme, sestra, dcera a já, takové ty hlášky, na které se vždycky těšíme a vždycky, při dalším poslechu najdeme nějakou, která nám trochu utekla. A my ty hlášky používáme často a rády, třeba na dotazy našich mužů a dětí.
Když se zeptají, jak bylo, tak se dá použít v jakémkoliv ročním období a po jakémkoliv návratu věta: "Byla tam tma a bylo moc krásné počasí, hustě sněžilo a foukal vítr, tak jsme šly pomalu, abychom si to pěkně užily".
"Jiskřičky nejsou vůbec žádný zasraný, a že to bude príma." Je výborná věta a říkáme ji pokaždé, když jim není něco po chuti, jen jiskřičky měníme za to něco, co jim není zrovna po chuti.
Univerzální věta: "Ten můžu, ten není vůbec žádnej sladkej." se hodí pro každé jídlo, kde není moc cukru.
"Rrruku líbám, komteso Heleno." Tak tak zdravíme naši devadesátidevítiletouletou babičku, jmenuje se totiž Helena a už jsme jí Budžese taky pustili, aby věděla o čem je řeč. Byla nadšena.
Na otázku, proč děláš to či ono, pohotově odpovídáme: "Abych byla hezká, milá, svěží, hebká, žádoucí, veselá jako Olga Jeřábková."
Zcela vyčerpávající odpověď na dotaz - A proč to něco chceš je: "A taky, protože prostě tu sisinku (něco) chci."
Proč jsi to neudělala, proč jsi tam nešla, proč to nejíš atd. je zcela bezkonkurenční říct: "Nechám si to na až budu velká."
A když se něco fakt povede a jsme opravdu velmi spokojeny, tak vždy zazní: "A jsem teda fakt hodně spokojená."

13 05.06.2023

Pobavily mne všechny, ale nejvíce mne překvapila svým zvláštním stylem Bianca Bellová. Na základě toho jsem sáhla po jejích románech.

1 03.06.2023

Zničená krajina, devastace životního prostředí. Zničené životy lidí, plošná devastace charakterů obyvatel. Ponurost, marnost, neutěšenost, bezcitnost, osamělost, smutek. Malý kluk touží po obyčejné lásce své skoro nepoznané matky, chce být milován, chce milovat. Surový, drsný a beznadějný svět okolo něj mu to nechce dovolit a on musí bojovat o holé přežívání. Tradiční svět se tu setkává s novým lepším.
Zdá se, že je to hrubé, brutální, vulgární a kruté vyprávění. Ale popisovaná skutečnost bude ještě daleko, daleko horší.

8 02.06.2023

Vtipný nápad 3 v 1. Banální příběh, uvěřitelná zápletka, tak akorát počet postav, trochu sexu, trochu cestování. Konec překvapil, ale neohromil.

4 31.05.2023

Minulost, Současnost, Budoucnost to jsou kapitoly knihy, které platí stále a jsou aktuální. Poslední kapitola Světové značky parfémů tu lze brát jako malou encyklopedii zamrzlou v čase. Vzpomínky na to, čím jsme voněly a čím jsme chtěly vonět. Většina vůní z rejstříku se už ani nevyrábí a ani neprodává, ale je tu samozřejmě i pár věčných ikonických vůní, které mají stále své hrdé a věrné, i nové, nositelky.

1 30.05.2023

Nadčasová kniha o vůních. Málo obrázků a texty odbornějšího rázu. Vyčerpávající informace.

1 30.05.2023

Historie vůní, hlavní složky vůní, vonné rostliny, klasifikace vůní a výrobní postupy. To vše stále platí. Ve své době dostatečný přehled o používaných parfémech. Ale dnes zcela nepostačující, zcela nepatrný zlomek jak značek, tak jednotlivých parfémů.

1 30.05.2023

Přeslazená prázdninová romantika, hippies pohádečka, samé superkladné postavičky, s poslechem Meat Loafa a rozvernými psy přímo vyvolávač hyperglykemie. Četlo se to dobře, takový prázdninový deníček. Matka se dvěma puberťáky se rozhodne, že prázdniny prožijí u moře na jihu a ona tam bude pracovat v kavárně. Rodiče ji od toho odrazují a obávají se, že jí přeskočilo. Nechápu proč? Děcka mají volno a ona od narození dětí jen seděla doma a nikde nepracovala a pak se po smrti manžela dva roky dávala dohromady. Tak teď už by konečně měla něco pořádného dělat. Hlavně nevyprávět rádoby veselé příběhy mezi ataky smutku. Humor byl těžkopádný a ulepený, prvoplánový a naivně trapný. Mimo jiné líčení, jak jeli 400 kiláků od rána do noci, jak bloudili, jak nabalila do střešního boxu mezi pytle s oblečením, jen tak volně do mezer, kalhotky a podprdy, jak ty podprdy při vybalování vystřelily pomáhajícímu místnímu málomluvnému hezounkovi přímo do vlasů, jak mu před tím její starý pes očuchával koule, to bylo více než přitažené za vlasy. Stálé kňourání a srdcervoucí vzpomínky na zesnulého manžela neberou konce, ale přitom už je od podprdové scény celá hotová z nového borce, celou dobu po něm touží, je to pro ni takový polobůh - chytrý, vnímavý, milý, laskavý, vymakaný, často do půl pasu svlečený a pak, na samotný závěr, pár stránek před koncem knihy o něm napíše: Nezdá se totiž, že by mu to nějak zvlášť pálilo.
Jediné, co se dalo uvěřit, byly popisy přírody a příprava jídel.
**Hvězdy dávám za recepty a tipy na výlety.

2 29.05.2023