pavel8996 komentáře u knih

Rád jsem poznal Exupéryho básníka, rád jsem strávil čas s Exupérym filosofem, rád jsem se sblížil s Exupérym humanistou.

Děj je v těchto textech spíše původcem obrazů, přirovnání a přemítání o údělu jednotlivce, společnosti a smyslu oběti. Úseky děje se střídají s líčeními uchvacujícími představivost a vypointovanými úvahami. Chápu text spíše jako směs epiky, básně v próze a filosofické eseje, čímž Exupéry umně zahrál na všechny mé citlivé struny.

Díla obsažená v trojici spolu tématicky souvisí a nejvíce mě při jejich četbě fascinovala Exupéryho pokorná odevzdanost (naplnění svěřené role vyplývající ze sounáležitosti k milovanému celku, jehož je součástí - neplést s beznadějí ve smyslu rezignace) a optimismus, jakým oplývá v čele nevyhnutelné porážce. Zkrátka, že v každé prohře už nenápadně klíči předzvěst vítězství.

27.01.2024

Kniha dopřává čtenáři možnost porovnat své vidění světa s perspektivou přemýšlivého autora. V tomto ohledu jsem vděčný za možnost si trochu všeobecně srovnat myšlenky a inspirovat se životním konceptem člověka s jinou zkušeností. Text má charakter hospodského přemítání nad životem, vesmírem a vůbec. Zprvu nadšené dojmy z bezprostředního, svérázného a čtivého sdílení vlastního pohledu na svět po pár kapitolách vyprchaly a vystřídalo je místy znechucení nad cynicky nadutou snahou o nadsázku nebo ztráta zájmu o autorovy podněty. Navzdory kritice dogmatismu, předsudků a tvrdošíjně hýčkaných světonázorů autor podléhá ve svých úvahách subjektivnímu hodnocení specifik uspořádání lidské společnosti, které se nejvíce projevují v modelových situacích, ilustrujících autorovy myšlenkové pochody. Ty jsou plné stereotypů a opírají se o domněnky podložené pouze autorovou individuální zkušeností, čímž pozbývají přesvědčivosti a nedokážou obhájit univerzální hypotézy, které autor přináší ke stolu.

08.01.2024

V osobnosti Colase Bregnona se setkává zasněná poetika se selským rozumem, zdánlivá lehkomyslnost s rozvahou a zralostí, břitký humor se smyslem pro spravedlnost a to vše umocňuje jeho neuhasitelná žízeň po životě, který navzdory hořkým příměsem stojí za to vypít až do dna jako dobré burgundské.

"A nač bych si stěžoval? Nikdo mi přece nic není dlužen. Vždyť jsem ani nemusil žít. Bože dobrý! Pomyslím-li na to, husí kůže mi naskakuje po těle. Tento krásný maličký vesmír, celý tento život, a bez Breugnona! A Breugnon bez života! Jaký smutný svět, přátelé, by to byl! ... Všecko je dobře tak, jak to je. Houby je mi po tom, co nemám! Ale co mám, to pevně držím a nepustím."

3 25.07.2023

Výborně zpracovaná knížka psaná z pohledu mladého člověka. Obdivuji odhodlání a odvahu autorky, s jakými přistupovala ke svému pobytu v nejizolovanějším státě světa s cílem dopátrat se podoby denního života běžných občanů. To vše v čtivém, stručném (Autorka nastiňuje specifika fungování systému i životních podmínky občanů různých vrstev. Tomu, kdo by měl zájem se více dozvědět o tématu, nabízí odkazy na další zdroje.) kabátě. Na mnoha místech se nelze nepousmát nad absurditami severokorejské propagandy. Zároveň je ale čtenář uvědomován, že tento pro obyvatele západního světa komický styl agitace je nástrojem režimu, který si neváží lidského života a jehož cílem je udržet se u moci za jakoukoli cenu.

3 10.05.2023

Mezi Platónivými spisy, kterými se postupně prokousávám, ve mně Faidros rezonoval mimořádným způsobem a to obzvláště pro tématiku krásna, které je vlastní všemu umění a paralelám, které nalézám mezi uměním řečnickým a vlastním povoláním. Doporučil bych všem, kdo skrze kreativní činnost působí na lidi a především umělcům.

Tolik bych si přál, abych na tuto žízeň po poznání hasící studnici narazil třeba už ve svých šestnácti letech. Přece i dnes z ní mám tolik co čerpat a nepochybuji, že se přijdu z Faidra znova napít.

2 10.02.2023

Tohle je prostě srdcovka. :)
Od prvního přečtení v dětství, po kterém jsem se do čtenářského deníku snažil nakreslit draka Šmaka na hromadě zlata, po dnešek, kdy si rád odpočinu od starostí všedního života u pohádkového dobrodružství páně Pytlíka a jeho trpasličích společníků.

3 13.05.2018

To se tak krásně čte. Tato knížka mě skutečně pohladila na duši i rozesmála. Zavane z toho taková lehkost a je to psané s takovým milým vtipem, jaký si pamatuji z mála knih. :)

3 07.01.2018

Tohle mi prostě udělalo radost. Zdaleka ne ideální svět očima nevinných dětí podaný s jim přirozeným vtipem a dětským důvtipem. Při vzpomínce na některé výroky se musím znova a znova smát. :)

1 05.01.2018

Remarque patří už nějakou dobu mezi moje oblíbence a do této knihy jsem se pustil s chutí. Nečetla se špatně, ale cítil jsem méně napětí než u jiných autorových knih. Snažil jsem se vžít do situace ústřední dvojice hledající útěchu ve zničeném světě jejich mládí, ale cítil jsem se u toho záhadně všedně. Nicméně, je to hezké čtení a konec sice nepřekvapí, ale (minimálně pro mě) to byl zásah do citlivého místa.

1 08.09.2017

Tak tahle knížka pro mě byla zkrátka pohlazením. Ačkoli jsem neměl Pratchetta v ruce hodně dlouho, neušel mi rozdíl oproti zeměplošským titulům v charakteru knihy. Je tam daleko méně takové té kousavé ironie a kyselé satiry, a tak se tato knížka vážně čte moc hezky a čtenář si snadno zamiluje většinu postav. :)

3 19.07.2017

Po dlouhodobě neúspěšné snaze v knihovně ukořistit neustále vypůjčenou klasiku 1984 jsem šáhl po tomto titulu z pera pana Orwella. Musím říct, že přes mně ne docela blízkou tematiku krize středního věku mě svou čtivostí celkem příjemně překvapila. Co mě zaujalo nejvíc, je vystižení dobové atmosféry, napětí z blížící se války a náznak očekávaných společenských změn, které s sebou může válka může přinést.

1 11.03.2017

Velmi poutavé a autentické líčení života partyzánů na sklonku války. Líbí se mi, s jakou mírou Mňačko užívá emocí, kde je třeba a jinde je chladně stručný, protože pro spád událostí na ně není čas.
Kromě zmínek o vyhlídkách na lepší budoucnost v komunistickém režimu, které mi dráždily žaludek, pro mě byla četba této knihy skutečným zážitkem, který bych si v budoucnu rád zopakoval. Kniha ve mně vzbudila také chuť podívat se znova na Valašsko a načerpat atmosféru zdejších hor, kterou Mňačko vylíčil dokonale.
A už se taky těším, až zkouknu film. :)

9 11.03.2017

Nevím, co je špatně, buď jsem nebyl na tento styl správně naladěný nebo mě to zkrátka nedokázalo zaujmout, což mi přijde o to zvláštnější, že Stopařova průvodce bezvýhradně miluju. Pointa mi přišla taková rozmazaná, nejasná. A absurdní humor, který dodává Stopařovi šmrnc a nedovolí čtenáři, chytajícímu se za hlavu, případně popadajícímu se za břicho, opustit jízdu, mi sem nějak nepasoval a ani mě zvlášť nebavil. Snad to zkrátka nebyla kniha pro mě.

2 20.02.2017

Přiznávám, že jsem tuto knihu bral trochu jako výzvu, protože přesto že rád čtu a nebojím se vážnějších témat, nedaří se mi vyčlenit pro čtení tolik času, kolik bych mu chtěl věnovat. A tak se stává, že obsažnější a komplikovanější knihy někdy hůře trávím.
S bratry Karamazovy to ale tak docela nabylo a jsem rád, že jsem do této výzvy šel. Přes množství postav a vedlejší dějové linie je pointa jasná a když se "prokousáte" první polovinou knihy, objevíte celkem silný "tah na bránu." Nejsem si jist, zda jsem vždy pochopil autorovo uvažování, každopádně jsem načerpal mnoho podnětů k přemýšlení, ke kterému kniha často vybízí a bez nějž se snad ani nedá číst. A to považuji za nejcennější přínos četby tohoto mistrovského díla.

3 29.01.2017

Po dlouhé době se mi podařilo přečíst knihu v jediném dni. Strhující, přesvědčivé a děsivé. Asi jsem nečekal tak obrazný popis války, některé scény mi braly dech. Velice silný zážitek.

6 27.08.2016