paulinschildie komentáře u knih

Hmm, tohle je teda zvláštní kniha. Nejvíc mi na ní vadí, že je psaná v ich formě, což se k psychologickému románu nehodí, protože děj je popsaný zkresleným pohledem jednotlivce, takže postavám čtenář nevidí do hlavy, nezná jejich motivaci k činům a nejde se do nich vcítit nebo je pochopit.
Hlavní hrdinka Isabella je nesnesitelná svoji nepřístupností a bylo opravdu otravné čekat na zlomový okamžik, který mi v moment, kdy přišel, připadal nevěrohodný.
Styl vyprávění by možná slušel víc detektivce. Kdyby autorka nechala zabít Isabellu hned na začátku, a ne na konci, mohlo by to být mnohem zajímavější. Dokonce si myslím, že Hugh by mohl svůj pozorovací talent využít mnohem účelněji, a nebyl by jen pasivním pozorovatelem. Škoda.

1 06.03.2024

(SPOILER) Tragédie jako ze Shakespeara - zní to jako klišé, ale jinak tenhle psycho román označit nemůžu. Shrnu-li děj, kniha je o zoufalém pseudoumělci, který vlastně neví, co chce tvořit a jak to má tvořit, neboť ani nemá jasno v tom, co je hudba za umění. Vlastně není ani nijak sympatický, ale to považuji za záměr - vždyť hlavní postava nemusí být super klaďas a hrdina. Nejvíce psychicky zdrcující je fakt, že pro svůj sen jednu ženu přivedl k zoufalství a druhou zabil. Sobec a sociopat!
Co mě hodně pobavilo, byly dopisy Sebastianovi z Ruska plné rádoby intelektuálních blábolů o kolektivizmu, které byly pro tehdejší dobu typické - to autorka popsala opravdu přesvědčivě.
Dala bych pět hvězdiček, ale musím jednu ubrat, protože překlad, jak již tu někdo zmínil, opravdu není moc kvalitní. Tenhle nedostatek mě však nijak neodradil a knihu jsem si užila.

1 27.01.2024

Část ve Frankfurtu nad Mohanem mě tak nudila, až jsem měla chuť knihu odložit, ale naštěstí když Sanin odjel do Wiesbadenu za Marjou Nikolajevnou, dostala kniha spád a nemohla jsem se odtrhnout. Kdyby příběh byl lépe propracovaný už od začátku, dala bych možná více hvězdiček. Snad po pár letech, až se k Jarním vodám vrátím, změním názor.

1 22.11.2018

Čtivá a milá knížka. Určitě si ji přečtu znovu.

1 14.07.2017

Jako oddychovka na chalupu je to OK, zabila jsem tím nudu na návštěvě u svého tatínka. Literárně nic moc, už od půlky jsem tušila, kdo je vrah, protože děj byl dost předvídatelný. Vlastně nejde ani o detektivku, ale spíš o deník tří citově nebo sexuálně frustrovaných žen. Místo Dívka ve vlaku bych to nazvala Tři zoufalky. Znova to číst nebudu.

1 06.09.2016

Začátek byl nadějný. Myslela jsem si, že když je hlavní hrdinka z FBI, že to bude kombinace krimi a erotiky, což by byla velká přidaná hodnota, ale bohužel mé očekávání se nenaplnilo a kniha je jeden velký bezobsažný paskvil. Dokázat politikovi korupci pozvánkou do bordelu nedává smysl, je to trapné, nelogické a k ničemu.
Sex je totálně na prd. Sice ho je hodně, ale erotické scény nejsou tak pikantní a originální jako v předchozích knihách. Autorce došla pára.
Milenecký pár agentka Regan a tatér Silas mi nesedí. Dialogy jsou jednoduché a postrádají humor. Chemie žádná.
Poslední díl je pro mě opravdu velkým zklamáním.

(SPOILER) Nevím, tuhle knihu nemám odvahu ohodnotit, protože její obsah je brutálně pošahaný, takže hvězdičky nedávám. Dost by mě zajímalo, jestli tyhle věci autorka provozuje v praxi nebo je to čistá fikce, protože normální člověk by se při škrcení páskem asi udusil. Čekala jsem, že Noemi skončí s kyslíkem na jipce. No a grupáč s Payton a Domem byla totální šaškárna spíš k pousmání, mokrý kalhotky jsem u toho fakt neměla. Rozumím tomu, že autorce jde o posouvání hranic, což hodnotím pozitivně, protože o tom by měla být erotická literatura, ale tady mi to přijde spíš jako komedie.
Nebudu však jen kritizovat. Kniha se čte lehce, svižně a rychle a humor tomu nechybí. Baví mě zápletka s Noeminým tátou. Mimořádně vtipný je okamžik, kdy mají rande ve čtyřech Joseph, Noemi, její fotr a prostitutka Claudie. Také musím vyzdvihnout, že děj je psaný jak z perspektivy Noemi, tak i z Josepha. Jejich "ich formy" na sebe přirozeně navazují a obě postavy poznáme do hloubky.
Závěr: Ve srovnání s předchozími díly je tenhle nejslabší a znova to číst nechci.

Překrásný román o životě v klášteře. Ač je kniha na hodně vážné téma, čte se lehce a některé pasáže jsou dokonce zábavné, takže kniha byla pro mě velká oddychovka. Kéž by bylo takových oduševnělých oddychovek více, hned by byla literatura s církevní tématikou populárnější.

29.11.2018

Kniha mě dlouho bavila, ale její konec můj dobrý dojem totálně zabil. Způsob vraždy zdá se mi poněkud nešťastný...

07.10.2018

Ačkoli se se Sadeovou filosofií absolutně neztotožňuji, přiznávám se, že příběh Justiny mě dostal a na konci jsem uronila slzu. Chudák holka! Ale znova to číst fakt nechci.

15.05.2018

Autorčino slabší dílo. Poirot tady byl hodně nevýrazný, vyšetřování se vlastně téměř nezúčastnil. Bývalo by bylo lepší, kdyby v této knize Agatha vynechala HP úplně a o to více by zvýraznila toho druhého vyšetřovatele, který si vedl poměrně dobře.

Co se týče zápletky, ta se mi moc líbila. John - oběť vraha - byl tak neskutečně protivný, až se nedivím, že ho někdo zavraždil.

02.02.2018

Milá knížka z americké střední školy. Líbí se mi tenhle přístup k životu, kteří mají američtí umělci. Vážné věci se dají vyjádřit s lehkostí.

25.10.2017

Jako první jsem od autorky četla Jezábel, která se mi moc nelíbila, takže jsem váhala, jestli mám číst i Dalilu, ale nakonec jsem se odhodlala a jsem z Dalily nadšená. Autorka skvěle popsala vnitřní pochody hlavní hrdinky. Dalila nebyla prvoplánově zaškatulkovaná do prohnané pohanky bez mravních zásad a ani nebyla kýčovitě zidealizovaná jako nejspravedlivější žena na světě. Je to kniha, při které čtenář přestane vnímat biblické příběhy černobíle, neboť motivace k zoufalým činům nemusí být nutně prohnanost, ale spíš beznaděj a neschopnost najít jiné východisko.

01.05.2017

Charlotte Brontë, Profesor. Na prvotinu to celkem ujde. Vyhovuje mi, že se autorka zaměřila víc na charaktery postav než na děj. Líbí se mi tento filosoficko-psychologický přístup. Jen mi šíleně vadí, že je kniha psaná v ich formě. Autorka kladla důraz hlavně na myšlenkové pochody hlavního hrdiny, který mi připadal přehnaně kritický ke svému okolí, až to hraničilo s pýchou. Ostatní postavy byly prezentovány jen z jeho pohledu, takže celý příběh vypadal dost černobíle, že on je ten správný a ostatní jsou hloupí a zákeřní. Taky mi vadil autorčin patriotismus a vlezlé prosazování protestantismu. Za mě 70 %

11.10.2016

Zrada Borgiů je průměrná kniha. Motiv je sám o sobě dobrý. Honba papežovy travičky za šíleným mnichem a jeho sektou mi připomíná pátrání agentů CIA po teroristech, jen se to odehrává v 15. století. Jinak mě to moc nebavilo, v první polovině se nic neděje, v druhé se to trochu rozjíždí a zajímavý je jen konec knihy. Líbila se mi závěrečná část, kdy Franceska zachrání Sixtinskou kapli před výbuchem, to jsem se opravdu začetla.

04.03.2016

Leonora a Klementina je zatím jediná věc od Markýze de Sadea, která mě opravdu zaujala. Vnímám ho zde skutečně jako filosofa, a ne jako autora prasečinek. Jeho filosofie se mi sice děsně protiví, protože Sade zastává názor, že konání zla je v podstatě v pořádku, neboť zlo vychází ze zákonů přírody, zatímco ctnost je věc naprosto nepřirozená, ale přesto mě to vedlo k zamyšlení. Svůj postoj Sade ukazuje téměř na všech postavách, včetně na těch z prostředí církve, kteří - i přes svoji roli mravokárců - se poddávají právě zlu, a ne ctnostem, takže existence církve nemá žádný význam, když se sama podřizuje zvrhlým zákonům přírody. Je možné, že Sadeovi prostě jen nerozumím, ale mám pocit, že v některých věcech si trochu protiřečí. Velebí zde zlo, ale hlavní hrdinka Leonora svým chování v zásadě ctnost a ostatní křesťanské hodnoty nepopírá - jediný problém je v tom, že ctnost jí způsobuje mnoho těžkostí. Spíš mi připadá, že Sade klade důraz na individualitu člověka, kdy ctnost není vlastnost daná přírodou, ale životní postoj, který však není v souladu s lidskou přirozeností. Ctnostný by měl být člověk jen do určité míry, protože její veliké množství způsobuje lidské bytosti neskutečné utrpení.

13.02.2016

Novelu Lady Susan od Jane Austenové lze charakterizovat - což ostatně platí u všech jejích děl - jako kritiku stereotypů tehdejší společnosti, především společenské role žen, jejichž životním cílem má být pouze uzavření výhodného sňatku a pohodlný život v přepychu. Hlavní hrdinkou je krásná - avšak nemajetná - vdova Susan Vernonová, která se nehodlá usadit do role truchlící ženy po zesnulém manželovi, ale naopak si užívá své nezávislosti, protože ví, že díky jejímu půvabu jí muži leží u nohou. Tato nespoutaná žena udělá všechno proto, aby si našla manžela podle svých představ. Její líbeznost, inteligence a kultivované vyjadřování ovšem vzbudí v maloměšťáckých paničkách nelibost a závist, neboť se v její přítomnosti cítí ohroženy. Považují ji za frivolní koketu a vypočítavou mrchu, která se pouze přetvařuje a které nejde o nic jiného než ničit šťastná manželství nebo připravovat svobodné muže o dobrou budoucnost s poctivými a cudnými ženami. Lady Susan není pokrytecká a přiznává sama sobě, že vypočítavá koketa doopravdy je - jenže na rozdíl od ostatních žen ji k tomuto chování nevede touha po nicnedělání v blahobytu, nýbrž touha po lásce a obdivu.

Ač je téma knihy zajímavé, troufám si říci, že Lady Susan patří mezi slabší díla Jane Austenové. Nic moc závratného se v tomto příběhu neděje - to je však u děl psaných formou dopisů běžné. Chybí nějaká složitější zápletka a už v polovině se dá předvídat, jak celý příběh dopadne. Kniha má ovšem i své silné stránky, a to především v tom, že v ní - nejspíš právě proto, jakým stylem je napsaná - vynikají charaktery postav, které by možná nebyly tak zřetelné, kdyby autorka neupozadila děj. Myšlenky a pocity působí přesvědčivě, takže se čtenář dokáže do postav snadno vcítit. Lady Susan doporučuji buď jako odpočinkovou knihu, nebo jako start pro čtenáře, kteří s Jane Austenovou teprve začínají.