PatrikDi komentáře u knih

Pojďmě společně se s autorem vydat na dobrodružnou cestu do Mexika, zemi, která skrývá nejedno tajemství a nabízí toužícímu turistovi po vzdálených krajinách svou tvář. Někdy záhadnou, radostnou i smutnou, podle toho, kde se zrovna nacházíme - v prostoru Valle de México obývající dávnou civilizací teotihucánské s chrámy bohů Slunce a Měsíce, bleší trch v Lagunillě, chapultepecký park nebo dobytčí zápasy v México City. Každé místo má své kouzlo a charakteristický rys. Vypráví o lidských a zvířecích osudech a čase, který mezitim uplynul jako rozvířený písek, předtím do rudě zbarvený, když toreador před několika tisíci diváky zkolil býka.

26.10.2013

Jedna ze základních děl k četbě na škole, já si na ní pamatuji velice živě, neboť z těch několika, u kterých jsem byl přítomen, mi ulpěla v paměti svou strhující krásou. Původní autor, Wiliem Defou i český Josef V. Pleva jsou ti, na které by se měla zaměřit pozornost,(ve věku, kdy chlapec a dívka dozdrává), především pro zachycení síly okamžiku a rozhodnutí jedince. Přece Robinson se ocitl nechtěně na "pustém ostrově", který nebyl neobydlen. Získal přítele a díky své snaze a empatii domorodého člověka se dorozuměl. V románu je alespoň pro mne jedna zato zásadní myšlenka, nepropadnout panice a vzít obrazně řečeno svůj ubohý lidský život do svých rukou. Vlastně postavě nic jiného nezbývá. A právě, toto je nejsvůdnější - přirozené, ve všech okolností odzbrojující, setrvat na místě a umět se zaopatřit. Vyhledat příbytek, nasbírat ale i ulovit stravu za použití nástrojů a zabavit se. Člověk má mnoho možností být všestranný, jen tyto dovednosti nevyužívá.

2 24.10.2013

Neohrožený Barnabáš Sackett, který zdělil od svého otce nejen odvahu, smysl pro spravedlnost a bojového ducha se vydává na dobrodružnou cestu do Neznámé země pojmenované po mořeplavci Amerigo Vespuci. V díle jde jasně vypozorovat, že spisovatel Louis L Amour je velmi dobrým tvůrcem napínavých příběhu, které vyprávějí o kmenech Indiánů, jež jako bílí mužové, bojují mezi sebou o zvířata, půdu a ženy. Rozdíl je ve způsobu chápání boje, uctívají odvahu a opovrhují bojácností. Barnapáš a jeho věrní druhové, na které má během své cesty štěstí se zaplétají jak s rudými domorodci tak i bílými žoldnéři, piráty a vojáky jejího královského veličenstva.
Četba, v níž není nouze jen o půtky ale i promyšlené a rafinové jednání hlavního protagonisty, který jak říká, se silou by v některých situacích neuspěl. Je zapotřebí lest a strategie. Ta jediná vyřadí protivníka, který je častokrát v přesile a troufá si s pýchou na muže, který svou "kůži nedá zadarmo".
Pokud na dílo nahlížíme, jako na cestopisný, dobrodružný příběh s prvky poznání nových krajin a lidí, její hodnota je značně vysoká. Nejen ze stránky obsahové, coby kvalitního zpracování ale i samotný námět a působivé a strhující scénky. Ano, odvaha a čest, nejdůležitější vlastnosti muže.

2 24.10.2013

Název už napovídá, že půjde o jeden z důležitých středobodů naší minulosti, který se stále vynořuje a některé nenechá spát. Nejde jen totiž o otázku Sudet, ale především o lidi, kteří na území s uvedeným pojmenováním žili několik staletí a kvůli neklidným událostem, museli své příbytky, usedlosti opustit, bez nároku náhrady. Je to otázka dvou národů, kteří mají blízko, tak i daleko, uměli společně žít a pracovat ale pokud šlo o místo ve společnosti, zaujímali prvé. Nedá se také tomu divit, doba a atmosféra jim byla nakloněna. Kdo ví, jak by se vyjadřovali naši občané, kdyby jejich předci kolonizovali některé země v Německu a náš stát by si uzurpoval vládu nad těmito krajinami. Musím i přes všechny okolnosti, týkající se národnostního a lidského cítění, ty kteří přišli na naše území, začali jej obdělávat, dobývat nerost a vytvářet podmínky pro rozvoj zemědělství a průmyslu, uznat.

1 17.10.2013

Co bylo před dvěma- třemi desetiletími nepochopitelné (pokládáno za názory a myšlenky budoucnosti), dnes se stává skutečností, útoky jedinců nebo skupin, které napadají web. stránky státních, soukromých institucí, nedávno politických stran před volbami, omezují a zasahují do práv osob. Opravdu, je tomu tak. Jestliže se tyto incidenty dotýkají i nabourávání programů peněžních institucí a díky tomu uživatelé v dobré víře provádějí běžné transakce - přelévají peníze na účty "hackerům" - nezbývá nám je než odsoudit.
Podobně se děje v románu KyberZemě, kde však autor jde mnohem dál a přes virtuální realitu se da skoro doopravdy žít, vytvořit prostředí a zneužít jej k účelům sledování druhých osob, utlačení a okradení, co hůře i odejmutí života. Román je inspirací co nám může nabídnout svět, ve kterém nemusíme být svými vládci, i když jej podle svých představ vytvoříme.

17.10.2013

Velmi povedený příbeh, který svou hloubkou pro realitu, se může zařadit do žebříčku významných románů. Možná jej považovat za Clancyho vrchol ačkoli napsal další kvalitní špionážní příběhy. Autor nám chtěl sdělit, že v některých situací je potřeba nasadit svůj holý život na záchranu druhých. V těchto nečekaných situací si odhodlaný člověk vůbec neuvědomí, že pokládá na obranu utiskovaného, oběti to nejcenější, s čím disponujeme každičký den.

1 17.10.2013

Tajný agent ve službách málo známe vládní organizace, která vystupuje na obranu Spojených státu amerických v boji proti podsvětí, mafií a skupin ohrožující svobodu lídí a země. Špionážní román je vyprávěn v první osobě a působí velmi realisticky. Neboť autor spolupracoval s předními odborníky na vojenství. To a mnohé, jako smysl pro realičnost a spravedlnost, dodává někdy syrovost, jindy spád celého díla. Pokud někdo ze čtenářů má sympatie k tomuto druhu románu, najde si v Clancym skoro nenahraditelnou osobu.
Když jsem byl mladší, věřil jsem v tajného agenta, který nejen svou silou ale i vůlí a intuicí se dostane skoro ze všech prekérních situací. Dnes mi některé pasáže připadají "nadnesené a vyumělkované". Kdo ví, třeba by to bylo v možnostech jednoho člověka. Když se zamyslíme, Splinter Cell a mnohé jiné z děl autora působí jako oslava a obroda států amerických proti těm zlým. Nabízí se otázka, jestli tato země má právo angažovat a zasahovat do vnitřní politiky rozvojových států. Připadá mi jako by státy americké byly novodobý Řím, který se rozpadl především kvůli svému rozkolísanému aparátu. Stával se více nákladný, převládala v něm multi-etnicita a nároky oligarchů na moc se jen zvyšovaly. Ostatní národy byly podrobené a ačkoli to vypadalo na rovné postavení mezi Římem a nově začleněnými kmeny, kteří bojovali po boku na Blízkém Východě, Britských ostrovech, hrdost na své osobité a jedinečné tradice, které byly upozaďovány ze strany silné říše, se staly vraženým klínem.
Bohužel, Clancy v říjnu 2013 zemřel, odpočívejte v pokoji, děkuji za odpočinkové a napínavé čtení.

17.10.2013

Velmi málo toho vím o Karlu Krylovi, jako básníkovi, spisovateli, písníčkaři a moderátorovi. Četl jsem jen tuto jedinou knížku o něm a o nás (naší vlasti), ve které se spojuje smysl Kryla po básní a kritickém psaní o státu Čechů a Slováků. Je neuvěřitelné až zarážející jak mohl odhadnout kam se budeme ubírat. Zemřel několik let po listopadových společenských změnách, rok po odtržení "jednoho národu se skoro stejnou řečí s nepatrnými odstíny". Mohu jen usuzovat a domnívat se, autor byl asi dobrým znalcem českých duší a věděl jak se v té či oné době zachováme, ke komu se přimkneme a na co budeme hubovat. Je to naše povaha - znak, kterým se odlišujeme od ostatních. A proč? Je to velmi jednoduché a prosté. Nebudujeme, nevytváříme hodoty, pálíme za sebou mosty a ničíme. Nehasíme, rozněcujeme požár. Chci být optimista a Kryl asi také (při vší zatvrzelosti a svízeli, kterou prožíval). Poznamenán odchodem z vlasti a návratem, byl zklamán. Dopadlo to, jak mělo. Čtu v předešlém komentáři, že byl depresivní. Smutnil a jeho vzpomínky jej trýznili, bojoval sám se sebou, s národem a ukazoval nám pravdu, která se mu zračila nejen v textu písní ale i uhasínajícími světélky v očích.
Možná měl nám přenechat více optimismu, co já (ne)vím, je to doba, lidé, styl, ne je to jen a pouhé myšlení, které nás svazuje a poutá, neboť jestliže jsme jeden národ a žijeme v krásné vlasti, měli bychom alespoň ctít základní principy chování a klást a odpovídat k čemu naše předky vedlo se zde usadit. Aby mohli zemi a sebe ctít.

9 13.10.2013

Jedna z mála knih, kterou jsem v dětském věku četl s úžasem a nadšením. Detektivní povídky jsou zpracovány velmi mistrně. Autor nám předkládá poutavé příběhy, při níž chce, aby se i čtenář zapojoval do zápletky. Pokoušel se nejen naslouchat, především přemýšlet nad pozoruhodou osobou, S. Holmesem jeho nenahraditelným společníkem Dr. Watsonem. Děj nám nejen ukazuje dobu a atmosféru, ve které vznikal i myšlení nepřátel této dvojice. Je to pouť po horách a nížinách přetvářky, lsti, úskoku, vražd. Asi na tom bude něco pravdy, jestliže se spisovatel pouští do detektivních, špionážních románů, musí mít buď bujnou představivost anebo znát postupy vyšetřovatelů. A. C. Doyle byl člověk s bystrým vnímáním a střízlivou myslí, zanechal nám opravdu nestárnoucí příběhy.

13.10.2013

Pohled do lidského organismu nám nabízí uvedená kniha, která se řadí mezi populárně-naučné. Setkáváme se s tělem člověka jako "výrobnou a linkou" na biologický materiál, který je za našeho života měněn - rodí se a zaniká. Jasná vysvětlení s názorovými proudy a přístupy na vývoj nádorového bujení od epidemiologů, biologů a konečných zasahovatelů (chirurgů). Alespoň ve mne dílo vzbudilo zvědavost a podnítilo přemýšlení, neboť když ráno vstáváme, provádíme běžnou činnost - snídáme, chodíme do práce, opět uleháme - náš živý stroj je stále v režimu on. Nikdy se nepřepne páčka do druhé polohy.
Miliony milionů genů, které existují v každém z nás tvoří buňky, v nichž každé buňce je jádro a genom. Složitě vypadající mechanismus, který je nastaven tak, aby ničil infekci, potlačoval a opravoval chybné příkazy pro kopie DNA, vytváří ucelený systém. Novotvary, které stále se vplétají do společnosti a přinášejí hrozbu, vnímáme často se strachem a s rozpaky. Co bude dál, najde se lék?
Nová technologie a metody uplatňované již několik desítek let stále nám neodpovídají na jednoduché odpovědi, můžeme jen doufat, že v blízké budoucnosti bude odhalení jedné z metel lidstava (asi ne odstraněno), už v zárodku objeveno a eliminováno. Robert A. Weinberga přirozeně i překladatel Karel J. Angelis nám naservírovali čtivé a dobře srozumitelné téma, na němž spočívá nejen technický pokrok naší civilizace ale také stravovací a pohybové návyky. I když jak autor nám sděluje, často je to otázka dědičných genů, matky a otce. Ale i to co pro nás znamená náš organismus a jak se k němu stavíme.

2 13.10.2013

Že podniknout dvouměsíční "výpravu do neznáma" není jednoduché, nám podává svědectví několika mužů, kteří se vydávají na africký kontinent. Kvůli politickým problémům přehodnotili cíl trasy a nakonec zvolili Kamerun. Dílko nám ukazuje, co bylo zapotřebí si připravit k cestě, materiální požadavky: automobil s vlečkou, zásoby, zdravotní potřeby a další.

12.10.2013

Humorně laděné dílo, skoro až černá komedie, která vypráví velmi rošťácky co se může zrodit muži s neuvěřitelným jubileem "na krku". Jeho život, který mluví sám za sebe (neuvěřitelné propletence s významnými státníky v době studené války) se spojuje s přítomností, kdy nezapomněl jak se likvidují nepřátele.

2 10.10.2013

Autobiografické dílo autora nám otevírá jeho myšlení ale i praktické dovednosti. Už vůbec samotný názor a jeho praktické realizování stojí za pozornost (postavení si dřevěné chaty a vydělávání si na živobytí loveckým způsobem). Ano, někdo by mohl namítnout, že se psal jiný rok a krajina Ameriky byla osídlována, živočišstvo vybíjeno, les kácen, močály vysušovány. O to pracněji člověk přistupoval k úkolům a ručním činnostem. Thoreau měl bezesporu také výhodu v tom, že ve světě, ve kterém žil, ještě neznali mnoho moderních vynálezů. Dnes nám ulehčují každý den. My samotní si vytvářímí umělé prostředí a "lenivíme". O to se člověk mohl spolehnout na svůj bystrý úsudek, sílu ve svaly a porozumění s přáteli, náhodnými lidmi. I když dílu by se dalo vytýkat to, že si představuje zidealizovaný náhled na stravu člověka (když člověk nepracuje, nepotřebuje se tolik stravovat: mléko, maso, postačí mu zelenina nebo ovoce, popř. žít jeden týden o borůvkách) je bezpochyby jeho vlastní příběh ukázkou, co může dokázat jediný člověk, když má vůli a odhodlání.

7 10.10.2013

V tomto dramatickém románu, který se odehrává na polních, vesnických a státních cestičkách a cestách, čtenáře zaujme někdy až přirozeně tvrdý a tím pádem i upřímný dialog otce syna. Jejichž hlavním motivem je přežít. V dnešním světě, plného dopravních prostředků, dvoukolových pomocníků, vozíčků si málokdo umí představit, že bychom skoro celý den putovali a před sebou táhli nákupní košík. A jak vidno z románu, je to neocenitelný a dobrý \"společník\". Souhlasím se čtenářem chamylem docela realistická vize, která nám nabízí kolik síly a naděje v lepší zítřky se může skrývat v jednom muži, který žije jen pro svého syna.

6 25.09.2013

I když znám jen několik post-apokalyptických románů tohoto typu, román Malevil mne svým dějem učaroval. Autor je mistr v popisu osob a jejich vztahů. Nehledě na to, že čtenáře častokrát nechává napnutého, jak se děj bude dále vyvíjet. Co jsem si vzal z knihy je jen prostinká úvaha. Jak každý z nás, co jsme zde svou troškou přispěli, by se zachoval. Pro mne je důležité (sám autor na toto naráží) společenství lidí, kteří se vzájemně ctí a vypomáhají. Jejich radost ze života je ze společné práce a večerním povídání u krbu, kdy hlavní postava Emanuel čte starozákonní příběhy. Nejen proto, aby upoutal mysl svých soukmenovců na něco pozitivního a spravedlivého ale především na to, že člověk nikdy na světě nebyl sám. Jádro našich vztahů spočívá v upřímné a čisté komunikaci, bez předsudků, intrik a podvodů.
Sám se tak učím jednat a mohu říct, není to nic jednoduchého, zato je blažený pocit, když člověk může někomu pomoci, popř. spolehnout se na druhé.

8 24.09.2013

Kniha mi byla zapůjčena kamarádem, volba byla jednoduchá, neboť z celé knihovničky, která obsahovala pohádky výrazně vynikala. Raději jsem si od ní moc nesliboval. Byl jsem ale překvapen. Musím říct, že se autor snažil vylíčit svůj profesní a rodinný život do sebemenších detailů, nehledě na to, že nabízí v některých zapeklitých případech nejedno řešení. Je to však pochopitelné k profesi autora (prognostik). Po přečtení knihy jsem nabyl dojmu, že přes své chyby a někdy mylné sázení na lidi ve své straně udělal pro naši zemi určitě něco dobrého. Škoda jen, že se podobný názor nedá říct o našich nynějších politicích.

8 24.09.2013

Po přečtení prvního dílu Hovory s Bohem jsem se s některými myšlenkami neuměl sžít a stále jsem měl pochybnosti o přečtené knize, která mne sice určitým způsobem do duševního obsahu naplnila, neprobudila ve mne niterněji smysl - o sobě přemýšlet. Nebyl jsem schopen srozumitelně ji analyzovat a interpretovat. I když sám autor ve spolupráci se svým spoluautorem (Bohem) rozevírají filozofii života a vůbec společnosti až ve třetím díle nám naplno otevírají oči co se tzv. skrývá za našimi skutky.
Myslím si, že člověk je velmi inteligentní osoba, která se snaží čím dal více zlepšovat sebe sama na poli vzdělání a pracovní činnosti. Pod tlakem různých politických směrů a filozifií se střetáváme a pohlcujeme se. Sami se hledáme a stále nenacházíme se. Bojujeme mezi sebou. Rozuzlení je totiž jen v nás samotných. Podléháme vidině nejsnažšímu a nejjednoduššímu způsobu co od nepaměti nás provází, moci síly a ovlivňování. Většina z nás totiž vidí tzv. před zrcadlem jen jednu osobu, která dělá jen co mi chceme a neorientuje se na druhé. Sami se ničíme.
Z několika myšlenek, které jsem zde kostrbatě vykreslil jsem si vzal jen jednu od Neala Donalda Walscha a to je, že co vykonáme není apriory jen pro nás samotné ale především i pro druhé. Ukazujeme se a dáváme druhým podněty a názory k zamyšlení. Život je jedinečný svou rozmanitostí a způsobem, co jako "svobodní a nezávislí" můžeme udělat. Pomoct nejen druhým ale i sami sobě nalézt víru v naší planetu, přírodu a dokázat, že jsme schopni si ji zasloužit.

5 15.09.2013