PatrikDi komentáře u knih

Francois Marie Voltaire, byl na svou dobu velmi osvícený člověk, který se snažil hledat pravdu skrze lidský rozum. Pochopil, že je důležité, aby lidé si byli rovni před zákonem, hlásání svých myšlenek a právu po majetku. Sociální rovnost pro něj velmi málo znamenala, byl toho názoru, že jedni vládnou a druzí slouží. Přesto ve svých spisech zdůrazňoval historické poznání, kdy máme zkoumat nejen dobu ale zejména příčiny, proč docházelo k náboženským svárům a válkám. Kritizuje církev, neboť ta si uzurpovala velkou moc, podle něj to byla banda zločinců, kteří těží z pravého křesťanství. Asi bychom se mohli shodnout, že v 17. a 18. století římsko-katolické náboženství určovalo tón v myšlení lidí, proti tomu se stavěli francouzští myslitelé, zdůrazňovali zdravé chápání a poznávání okolního světa.

14.12.2013

Mluvili jste někdy s Bohem, o kterém víme, že je všude a ve všem. Dohlíží na nás a když někdo zemře, podle skutku se octne buď v pekle anebo v nebi. Tak nám ve většině příkladů katolický knež vykládá naši posmrtnou cestu. Asi jako jediný, N. D. Walsch, zatím nevím o jiném dalším, rozevírá velmi kontroverzní téma pod názvem Hovory s Bohem. Už ten samotný název v nás může vyvolat nechuť a nezájem jej číst. Proč? Protože se dá předpokládat, že líčení bude ve stylu vyzpovídat se ze svých hříchů a špatných skutků, jak činíme při zpovědi v odělené kabince, kde jsme my a církevní hodnostář. Nebyli bychom daleko od pravdy, kdybychom si toto mysleli. V díle je více než jistá zpověď Walsche. Promítá se v něm jeho lidský příběh, myšlení a představy. Bůh, který začal s ním rozmlouvat tehdy, kdy autor neměl valné mínění o sobě, o vykonané práci a smyslu života. Je to svým způsobem klasický rozhovor dvou akterů, jeden se ptá - Walsch a druhý odpovídá - Bůh, i když někdy se role obratí. Walsch se nejen táže i dává na papír své myšlenky. V Hovorech jsou opravdu cenné informace, stojí za přečtení, stojí v protikladu s učením mnoha náboženství. Nerodíme se s počátečním hříchem, jsme svobodní a nezávislí na někom druhém, myšlenkově soběstační, nikdo nemá právo si uzurpovat moc nad ostatními, národy a ani zeměmi. Stvořeni podle božího rozhodnutí, totožní jak on, jenže on žije věčně a my v omezeném čase. Jak říká, co je nejdůležitějším prostředkem při předávání informací, pomáhání, učení a vychovávání je láska. Tím, že nám dal možnost se samostatně realizovat ve společenství lidí, chce poznat prostřednictvím nás sebe a tím pádem neurčuje kdo je hoden boží milosti, spravedlnosti a ani nerozlišuje na hodné a špatné.
Musím uznat, že pro někoho se uvedené informace těžko stráví, ale jestliže se podívám do minulosti, prozatím jsme se neuměli odprostit od sebe samých, převládal svazek vlivný a finančně silný a prostý (míněno bez prostředků), jedině zřízení za doby Velké francouzské revoluce, demokratický režim, se uměly vymanit a osvobodit lidskou osobu co do práva volného života, projevu a myšlení. Jenže i ty jsou s chybami, protože jsme je vymysleli a ovládal člověk, který není dokonalý. Často se dopouští prohřešků a omylů, toto si myslím je rozhodujícím bodem v každém z nás. Připouštění si vážného a také důležitého smyslu nás může posunout dále v přemýšlení jak ve vědě, náboženství ale zejména ve společnosti.

Je to první kniha, kterou jsem četl od Leoše Šimánka a mohu říct, že s tak jednoduchou a přirozenou formou jsem se nesetkal. Líčí své osudy jako běžnou každodenní věc. Vypráví nám příběh o muži vydávající se napříč - po vertikále - Novým kontinentem, kde zakouší různé zápletky a osudy lidí. Hodnota knihy je právě v jeho drsné a zároveň svůdné realitě. Je to takový novodobý poutník, sbírá informace o krajinách, lidech a zvycích s ohromnou dávkou energie a odvahy, např. když nedaleku mexického města Creelu, malinkaté osadě indiánů, pomáhal místnímu Carlosovi v těžké a úmorné dřině, orání chudého políčka. Jelikož zde nemají žádné tažná zvířata sám autor si vyzkoušel práci rolníka, kdy se zapřáhl do pluhu a vykonával práci býka nebo koně. Poznal jejich jídlo, zpracované z dužnatých listů kaktusů, které připodobnil chutí po našich bramborách vařených ve slupce. Povšiml si účesů dětí, jimž rodiče upravují "podle poslední módy" ostrým nožem ve tvaru kastrolu. Podle mě cestopisné zápisky mají pro nás, kteří se vydávají po naší zemi, neocenitelný charakter. Většina autorů (alespoň si myslím) jsou zkušení a ostřílení lidé, kteří svým poznáním nepoznaného sledují více než zeměpisné poměry daného regionu.

30.11.2013

Dílo shrnuje znalosti a zkušenosti brněnského lékaře, který čerpal ze svých stáží v zahraničí, titul vydán i v roce 1948, doplněn. Setkáváme se nejen se základní charakteristikou člověka z medicínského pohledu i jednotlivými chorobami a obtížemi, přehledně doplňuje v kapitole o stravě. Seznamujeme se s jednotlivými druhy potravy a jejich vitamínovým nábojem. Dílo uvádí i pokusy se zvířecími orgány, žabí svaly, ukazuje choroby člověka, dnešními slovy handicapovaných jedinců, popř. ti, kteří mají problémy se svoji výškou. Publikace byla svého času určena pro zdravoní personál, zájemce z řad studentů lékařských oborů i učitelský stav.

26.11.2013

Dílo Navrátila je jistým pokusem seznámit čtenářstvo s obecnými údaji jak správně přistupovat k tělu a výživě. S obecnými informacemi typu zdravotní hygiena a přiměřená míra stravování se přibližuje k dnešním encyklopedistickým přírůčkám, internetovým portálům o zdraví. Je nutné chápat úmysl autora nejen statisticky uvést jména lidí, kteří se dožili vysokého věku ale také ukázat širší veřejnosti jak uzpůsobit svůj denní rymus. Protože dílko vyšlo před více než jedním stoletím, informace působí velmi svěže a jednoduše, ve smyslu srozumitelnosti. Hodnotu můžeme chápat jako historický pramen i praktickou stranu. Neopomenu na onu humornější, kdy Navrátil poukazuje na nesmyslné názorové smýšlení např. fysiologa Brown - Sequarda, který v roce 1889, na pařížské konferenci vystoupil s tvrzením, že vstříkování štav ze zvířecích varlat do podkožní vrstvy člověka, jej může duševně i fyzicky posílit nebo na jiné straně hovoří na základě výzkumníka Chodonského o pensistech, kterým radí aby vykonávali jistou činnost - chůzi. Jestliže nebudou vykonávat úsilí, budou chřadnout a stávat se mrzutějšími.

23.11.2013

Nemoci působí na člověka od narození, s tím se budeme už muset smířit, teď záleží jak se s tímto ne zrovna jednoduchým tématem vyrovnat, uvedená kniha nám může být velkým pomocníkem, po čase, kdy pulty knihkupectví zaplnily nejrůznější tituly o zdraví, domácích lékařích nebo encyklopedíí o potravinách a správné výživě. Dostává se nám kompletní dílo, kloubí statistické informace, závěry studií a výzkumů amerických a kanadských vědců. Pro toho, kdo už onemocněl a léčí se může kniha stát novým pohledem jak přistupovat k chorobám. Spočívá v předcházení a aktivnímu způsobu, orientace na rostlinnou složku a minerální vodu s pravidelným tělesným pohybem. Už to, že před 50 lety asi nebyla taková potřeba informovat veřejnost o lékařských výzkumech, se stále rostoucí nemocností obyvatel, vzrůstal zájem o novinky z dění zdraví. Podle údajů popularita studií a lékařských výsledků přeformulovaných do srozumitelného jazyka je značně vysoká. Už to, že podle amerických a kanadských výzkumníků se dá dosáhnout u střední, starší populace (50-60 věku) zlepšení fyziologického stavu pravidelným cvičením pětkrát týdně po třiceti minutách a přiblížit se tak ke skupině dvaadvacetiletých. Pravděpodobně myšleno, že u mladých lidí slábné zájem o pohyb a zdravotní styl a jejich svalová konstituce chátrá, ztrácí na pružnosti a při přemíře potravin nabývá na tucích, starší lidé mohou cvičením si vypěstovat nejen pravidelný rytmus, snížení váhy, zformovat tělo a cítit se po letech jako mladí.

16.11.2013

Moderním úhlem chápeme člověka jako tvora přemýšlivého, vědecky vyspělého nad ostatní jedince, od kterých se právě těmito vlastnostmi odlišuje. Je to právě tento druh, oproti zvířatům se osamostnil, vynalezl různých nástrojů a technických zařízení usnadňující mu práci. V díle Babáka máme však pocit, že podle fysiologie můžeme srovnávat člověka s ostatními organismy. Podobně jako oni, ke svému fungování potřebuje komunitu, potravu a kyslík. Tím, že Babák se zabýval jak praktickým lékařstvím i zvěrolékařstvím se nám dostává do rukou dílo velmi cenné. Nejenže porovnává, cituje autory a uvádí fyzikální příklady lidských i zvířecích funkcí. Pro mne zajímavá kapitola o chůzi. Orientačně si můžeme vypočíst (podle uváděného vzorce, váha, vzdálenost a rychlost chůze) jakou energii spálíme při pěší chůzi 1 km. Přehledně a výstižně uvádí názvy kostí v lidském těle, svaly a orgány. I když by mohl někdo namítat, že je velmi stará literatura, tvoří základ poznání člověka. Výše jsem na to narážel, vynalézáme nové technologie, učíme se znát informace a používat je ale stále neumíme zacházet se svým tělem. Primitivní národové ač jsou chytřejší než mi civilizovaní Evropané, žijí jako jejich předci, umí lépe využívat nejen přírodní zdroje ale i svou energii. Stálo by zato, kdybychom více zakoušeli přirozenější život a nezavírali se do našich příbytků, plechových automobilů. Vyráželi do přírody a naslouchali naší vnitřní energii.

14.11.2013

Strava je nedílnou složkou, která má nepochybně podstatný vliv na náš rozvoj, jako je myšlení, vykonávání fyzicky náročné práce, komunikace s druhými osobami. Ve svém díle Babák rozebírá jednotlivé otázky potravy - živočišná nebo rostlinná. Stanovuje i v přehledných tabulkách energetickou hodnotu té určité poživatiny. Člověk si může spočítat kolik by měl sníst množství jídla, jakého a v jakém čase. Dnes často slýcháme, že je důležité hledět na harmonogram. Jíst po dávkách, po několika hodinách. K této informaci musíme i připočíst i data o skladbě jídelníčku. Měl by se zaměřovat na zeleninu a nepodceňovat také pitný režim. Jelikož pro správný chod organismu je také důležitý. Člověk je více než z poloviny tvořen tekutinami (ve svalech, šlachách, orgánech i krvi). Voda nás vyživuje a zajišťuje nám přísun energie. S ní jako i chemickými látkami kyslíkem, který se nám vstřebává do těla můžeme existovat. Kniha O výživě se i po čase od vydání nestala zbytečnou a i dnes, moderním světě, kde více lidí má problémy se svým tělem se stává potřebnou.

14.11.2013

Autorka zpracovala téma památných strom v Čechách a na Moravě s tím, že zakomponovala v té době legislativní normy k ochraně přírody. Přidala také nejzdařilejší práce žáků gymnázií a středních odborných škol na téma život v krajině, památný strom, člověk a strom. V hlavním textu se seznamujeme s jednotlivými vytyčenými stromy (mapka v knize s body stromů), kdy každý má svůj vlastní příběh. Jen škoda, že jsou upřednostňovány stromy v Čechách, jen několik na Moravě a ve Slezsku nemá zmapovaný žádný. Přičítat jen zaměření pro západ a středovýchod země, kterou objela. Přesto stojí si přečíst několik stráněk této knížky - kdy zpodobňujeme život člověka se stromem, který je také jako my živý tvor. Jen s tou odlišností, že kde se objeví, tam také zůstává (až neuschne, nevyvrátí jej vichřice, neodnese povodeň anebo nepadne za oběť lesnickým pracím).

13.11.2013

Nápaditá encyklopedie, která potěší svou odborností i rychlým přehledem listnatých a jehličnatých stromů u nás přirozeně se vyskytujících anebo zavlečených. I když dílo je přeloženo z německého originálu, text je dobře pochopitelný. Pro mne jako laika upoutalo fotografické i kresebné znázornění plodů a listů. Kniha se může použít k rozpoznávání stromů, je malá a skladná, takže ji turista nebo člověk, který vyrazí na procházku zasune do náprsní kapsy kabátu.

4 13.11.2013

Pro mne nejsrozumitelnější dílo od Procházky co se týče do vyjádření ochrany, ostatní jeho díla jsou syntézou myšlenek, názorů na svět živočichů a rostlin. Zde se stává více člověkem, který více dává na přirozené pocity a zalíbení než na odborné chápání. Samozřejmě s odborností je ve všech oborech nevýjmaje dnešní krajinou ekologii, ochranu krajiny a přírody pracovat. Dílko je velmi čtivé a zaslouží si pozornost čtenáře.

13.11.2013

Přírodní rezervace jako místo ochrany a péče o jednotlivé druhy se začaly budovat zejména 19. století ve Spojených státech i v Německé říši a posléze i u nás. Autor popisuje proč vedlo Američany k tomuto zřízení. Při kolonizaci Nového kontinentu, začaly budovat, stavět příbytky, železnici, vybíjet bizony, zatlačovat Indiány do rezervací, těžit zlato, stříbro a ostatní drahé kameny, příp. ropu. Po dvou-tří staletí si uvědomili, že toho co je vzácné, se stále zmenšuje, proto vznikl národní přírodní pak Yelonston, Yesemitský a mnohé další. Pěknou ukázkou nám může být mapa parku nebo fotografie strážníka na koni, který hlídá místo. Metody ochrany ve státech vztahuje k našim podmínkám, i zde je potřeba zavést podobné metody, odlišující se na jiné geografické poměry. Je důležité také vštěpit lidem lásku a péči k přírody, Američané už pochopili pro střežit své přírodní památky, u nás je potřeba toto učit.

13.11.2013

Příroda, krajinný ráz, kde nalezneme rostliny a zvířata, obklopují člověka už od jeho vzniku. Pochopení vztahu mezi organismy, které myslí pudově a ty, které se spoléhají na své racionální myšlení je nejzásadnější. Snaha chránit a pečovat o přírodní památky (rostliny, zvířata) je dnes velmi důležitá, neboť některé druhy jsou starší než lidská civilizace. Rostly zde dříve než jsme narodili a mají pro náš život nezastupitelnou úlohu. Poč. 20. století státy přistupují vážněji k ochraně své domoviny a přírody, než to bylo v století 19. Vznikají organizace, odborné ústavy a postupně pronikají informace k široké veřejnosti. Avšak málokdo se jimi řídí, zejména tehdy, když na území tehdejšího Československa neexistoval kompletní zákon, který by řešil tuto problematiku. Proto Procházka se snaží ukazovat na jednotlivé momenty v dějinách člověka ale i v době jeho života, jak se nahlíželo na živočichy a co je potřeba změnit. O některých se málo vědělo (ptáci) a tak končili na talířích jako pochoutky. Podobně je s otázkou letitých stromů, byly poraženy kvůli dopravní infrastruktuře anebo jen kvůli rozhodnutí majitele pozemku. Kniha je pohled člověka, který se snaží předávat lásku k přírodě ostatním.

13.11.2013

Autor ve své knize nabízí náhled na krajinu, kterou obývá člověk. Seznamuje s jednotlivými procesy, které vedly k degradaci až zničení vzácných druhů rostlin a živočichů. Otevírá i otázku zákonu o ochranu životního prostředí, která v době vydání nebyla schválena. Hovoří o šlechticích, rodu Schwarzenbergů, Buqou a zřízení prvních přírodních rezervací.

13.11.2013

Z knihy cítíme autorův rukopis. Je tedy pochopitelné, jakou cestou se vydal, jestliže svou kariéru zasvětil žurnalistice. Zpracování jednotlivých osudů se děje pomocí vyprávění příběhů s badatelským zamýšlení co je vedlo k tomu činu, v jakých podmínkách dotyční vyrůstali, působení rodiny, přátel a jejich ambice se stát vysokými úředníky, vědci anebo jen se vydat po své životní dráze. Případy známých osobností, které nám Motl pootkrývá jsou jasné a srozumitelné. Mne utkvěly dva, příběh T. G. M. a Viktora Koženého. Oba dva měli něco společného ale také odlišného. Byli to čechoslováci, resp. česi, kteří žili ve 20. stol (T. G. M. v 19. a 20. a Kožený 20., žije dosud), potřebovali společnost, ve které rozvíjeli své znalosti a čerpali informace. Na oplátku ji něco dávali, T. G. M. po mnohých diskuzí a přemýšlení zavrhl Rakouský stát jako degenerativní podrobený Německé říši s novou myšlenkou na svobodný stát pro Čechy a Slováky a Kožený, jenž tvořil na ustavených podmínkách, spíše šlapal a rozkládal československý majetek (pak český) myslel na své vlastní blaho. Kniha nám nabízí pohledy známých ale i neznámých lidí, kteří nám něco zanechali ať už je to bolestivá vzpomínka anebo odkaz generacím.

11.11.2013

Dílo vychází z dlouholetých zkušeností faráře Kneippa, který se zaměřil na uzdravení člověka pomocí vody a bylinek. Věnuje se mnoha způsobům jak bojovat proti chřipce, neštovicím, bolesti břicha, pohmožděninám, katarům, vysokému tlaku, zácpě aj. Kromě uplatněné metody částo přidává příběh člověka, který trpěl těmito obtížemi. Záleželo na něm, jestliže se přizpůsobil jeho radám anebo nedbal pokynů a tak se mu nemoc vrátila nebo zintenzivnila. Jak popisuje, chodívali za ním pacienti, kterým nepomohli mnozí lékaři. Zde musíme být trochu opatrní při chápání textu, protože se psalo 19. století. Lékařství bylo na vysoké úrovni a pomáhalo nemocným, nemůže na něj pohlížet s hledáčkem moderní medicíny. Na druhou stranu, je nejrozumnější vždy vyzkoušet přírodní postupy než polykat chemikálie ve formě tablet. Kneipp nezakazuje nemocným navštěvovat lékaře, je nutné při obtížích za ním zajít a věřit mu. Nabízí jen určitou alternativu jak se dívat na léčení. Neboť když zapřemýšlíme a v myšlenkách se vrátíme k našim předkům. Za jejich času, příchodu Slovanů, době hradišť nebo zeměpanských sídel, popř. raněnovověké aristokracie, lékařství se formovalo, na naše území přicházeli účenci ze zahraničí a zbývalo svěřit se do rukou léčitelů, bylinkářů a kdo ví jakých šarlatánů. Zemědělec nebo chalupník neměl prostředků nazbyt pro lékařskou radu a pomoc. Proto se uchýlil k ověřeným domácím postupům. Stačí se zamyslet a pochopíme, že při život vznikl z existence jednoduchých buněk, které se začaly rozmnožovat, dělit a působily navzájem na sebe. Lidský druh je jako rostlina, nebo strom, byli jsme a jsme utváření přírodními podmínkami jako jiné druhy na naší Zemi.

11.11.2013

Autobiografické dílo Jana Baltuse coby člena dobrovolnické organizace ČSSR, který se vydává do Indie. Jeho líčení nejen o jeho osobě, přidává pocity a názory na danou zemi, především vztahuje chudou a bohatou civilizaci evropské, která si neuvědomuje žít ve špatných hygienických podmínkách. Jeho příchod do Nangloi Colony II. je jedním velkým překvapením, prožívá to, co by zde jen těžko viděl. Poznává, že i v těch nejhorších podmínkách se může odehrávat lidský život plný radostí ale především starostí - o vodu, jídlo a lékařskou péče. Ti nejchudší, kteří zde žijí ani nic jiného neznají, ženy perou prádlo ve špinavých nádržích s vodou, děti si hrají na zablácené ulici, muži se starají o příbytky (jestliže můžeme je takto pojmenovat). Je to lidský život plný drsnosti a také něhy, kterou vyzařuje jedna indická žena - madona, která drží v náručí své dítě a snaží se mu dát jako každá jiná žena co má. Oproti našim ženám, je zde vidět její velké úsilí a snaha starat se o malého tvorečka. V kolonii je lékařská péče na nejzakládnější úrovni, i když velkou důvěru se místních netěší. Jestliže někdo má jít do nemocnice, indická doktorka jej v málo případech donutí. Obyvatelé si totiž ztotožňují nemonici s posledním místem člověka. V nelehkých podmínkách je vidět i paprsky lidskosti, kdy určitá snaha společně pomáhat a respektovat zde existuje.

1 10.11.2013

Ve světě platidel existují jistá pravidla, která jsou kontrolována jednotlivými státy, které vydávají, stahují, snižují hodnotu té dané mince. Zaznamenali jsme před několika dny vystoupení guvernéra české národní banky kvůli nucené "devalvaci koruny" vůči euru. Podobně bychom mohli zaznamenat jisté paralely ve středověku a raném novověku prostřednictvím díla historika Petra Vorela, který líčí na pozadí politicko-hospodářských vztahů a konflitků praktiky šlechy a panovníků. Velmi poutavě se dozvídáme o Jáchymovsku, dříve naleziště stříbrné rudy a jeho ovládnutí jednoho z vlivných pánů, severo-českého rodů Šliků, se kterými to nebylo tak jasné vzhledem jejich šlechtickému dokladu. Po nástupu Habsburků na český stolec bylo jim omezeno razit mince a pokud prodávali stříbrné mince, musel o tom vědět panovnický dvůr. Dostalo se to tak daleko, že o své bohatství přišli. Jednak zdroj stříbra vyschl, nehledě na dovážení levějšího stříbra ze zámoří a také nařízení Ferdinanda I. Habsburského, na kterého doly přešly, jako na český majestát. Putování s mincemi po různých cizích zemí je možnost jak se vhodnou cestou něco naučit a přitom se seznámit s charakteristickými znaky platidel, které odráží dobu, myšlení ziskuchtivých a vlivných osob.

10.11.2013

Dílo autorů - Ambrož, Wokroj, Leawit a Kodym je poutavým, leč někdy humorně pojatým souborem lékařským rad. Humorně protože některé názvy a spojení mohou vyvolávat úsměv. Avšak smysl je zde patrný. Od roku vydání uběhlo více než šedesát let a rady můžeme chápat i dnes jako platné - jak zdravě jíst, pohybovat se, pečovat o sebe, vyvarovat se různým špatným tělesným požítkům a přehled duševních onemocnění, které není na škodu znát. Ano, medicína pokročila, nemoci zůstaly. Kromě poučení, které kniha nabízí, se čtenář dozví jak provádět cviky pro zdravý způsob života, nejsou náročné - osvěží jak mysl i ducha. Jedna obzvlášť důležitá informace zní, máme být spokojeni sami se sebou, nyní a prožívat přítomnost, jestliže se ohlédneme do minulosti, překvapí nás, kolik jsme prošli nesnází. Je vidět, že se zlepšujeme. Někdo by řekl neustrnuli jsme na jednom místě, posouváme se dále a necháme se překvapit co nám budoucnost přichystá. V tom lze jedině souhlasit.

10.11.2013

Je nanejvýš rozumné, když autor popisuje, vypráví anebo jen nezaujatě sděluje o skutečnostech, kterých byl svědkem. Ne všechny může takto postihnout. Ale i tak, některé se dají buď osobní návštěvou konkrétního místa vypozorovat, popř. prostřednictvím člověka, jež se podělí o své zážiky získat. Dílo vystupuje ve velmi objektivním duchu a staví se na obranu americké země, logicky vyvozuje, že bylo zbytečné po osídlení států a budování národa jen kácet, zabíjet a pálit. Ano, dělo se to a především proti domorodým indiánům, kteří za svá práva a území bojovali s bílým člověkem. Bohužel, takovou činnost nemohli vyvíjet zvířata. Je ponaučné jak Hamman popisuje stavění železnice v Severní Americe, na jejíž vrub připisujeme i vybíjení bizonů. Charakteristické je i to, že indiáni uměli ze zvířat využít (a pravděpodobně by měli mít určité ponětí jejich potomci o této praxi) skoro vše, od šlach, masa, kůži a kosti. Jen přistěhovalci a kolonisté se neučili a nepodněcovali přátelské kroky k rozšíření si svých znalostí s tamními domorodci.
Kromě toho, kniha má velké množství informací o nově vznikající městech v 19. století, měnící se krajině a zvycích jejich obyvatel.

26.10.2013