Vrásky země

10.11.2013

Autobiografické dílo Jana Baltuse coby člena dobrovolnické organizace ČSSR, který se vydává do Indie. Jeho líčení nejen o jeho osobě, přidává pocity a názory na danou zemi, především vztahuje chudou a bohatou civilizaci evropské, která si neuvědomuje žít ve špatných hygienických podmínkách. Jeho příchod do Nangloi Colony II. je jedním velkým překvapením, prožívá to, co by zde jen těžko viděl. Poznává, že i v těch nejhorších podmínkách se může odehrávat lidský život plný radostí ale především starostí - o vodu, jídlo a lékařskou péče. Ti nejchudší, kteří zde žijí ani nic jiného neznají, ženy perou prádlo ve špinavých nádržích s vodou, děti si hrají na zablácené ulici, muži se starají o příbytky (jestliže můžeme je takto pojmenovat). Je to lidský život plný drsnosti a také něhy, kterou vyzařuje jedna indická žena - madona, která drží v náručí své dítě a snaží se mu dát jako každá jiná žena co má. Oproti našim ženám, je zde vidět její velké úsilí a snaha starat se o malého tvorečka. V kolonii je lékařská péče na nejzakládnější úrovni, i když velkou důvěru se místních netěší. Jestliže někdo má jít do nemocnice, indická doktorka jej v málo případech donutí. Obyvatelé si totiž ztotožňují nemonici s posledním místem člověka. V nelehkých podmínkách je vidět i paprsky lidskosti, kdy určitá snaha společně pomáhat a respektovat zde existuje.