Jan Baltus

česká, 1944

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u autorových knih

Příběhy století Příběhy století

Knížka je velmi dobře zasazena do kontextu doby, i když téměř vynechává zbrojní podniky a podniky založené státem (ne původně znárodněné). Graficky knize nelze nic vytknout a už kvůli fotografiím stojí za to si ji pořídit. Literární kvalita se mění s autory, ale to je OK, zvláště pokud se jedná o vzpomínky pamětníků. Nicméně jsem se občas potýkal s nadpisy kapitol, někdy prostě nevyjadřovali skutečný obsah textu.... celý text
JiříŠkorpík


Slzy slonů Slzy slonů

U této knihy jsem( z mně neznámých důvodů) váhal s koupí v jednom antikvariátu, nakonec jsem koupil a neprohloupil. Kniha je smutnou vzpomínkou( jak sám autor píše) na autorova setkání se zvířata žijící v keňských parcích a rezervacích Masai Mara, Amboseli, Tsavo, Shimba a dalších, zvláště se věnuje nosorožcům a slonům. Autor krásně popisuje vlhká rána v pohoří Shimba, kde ještě stále žije dost zvěře, na druhé straně autor líčí obrovské problémy s pytláctvím, zmenšováním velikostí chráněných území a úbytkem zvěře. Kniha krásná i smutná.... celý text
Grzimek


Vrásky země Vrásky země

Autobiografické dílo Jana Baltuse coby člena dobrovolnické organizace ČSSR, který se vydává do Indie. Jeho líčení nejen o jeho osobě, přidává pocity a názory na danou zemi, především vztahuje chudou a bohatou civilizaci evropské, která si neuvědomuje žít ve špatných hygienických podmínkách. Jeho příchod do Nangloi Colony II. je jedním velkým překvapením, prožívá to, co by zde jen těžko viděl. Poznává, že i v těch nejhorších podmínkách se může odehrávat lidský život plný radostí ale především starostí - o vodu, jídlo a lékařskou péče. Ti nejchudší, kteří zde žijí ani nic jiného neznají, ženy perou prádlo ve špinavých nádržích s vodou, děti si hrají na zablácené ulici, muži se starají o příbytky (jestliže můžeme je takto pojmenovat). Je to lidský život plný drsnosti a také něhy, kterou vyzařuje jedna indická žena - madona, která drží v náručí své dítě a snaží se mu dát jako každá jiná žena co má. Oproti našim ženám, je zde vidět její velké úsilí a snaha starat se o malého tvorečka. V kolonii je lékařská péče na nejzakládnější úrovni, i když velkou důvěru se místních netěší. Jestliže někdo má jít do nemocnice, indická doktorka jej v málo případech donutí. Obyvatelé si totiž ztotožňují nemonici s posledním místem člověka. V nelehkých podmínkách je vidět i paprsky lidskosti, kdy určitá snaha společně pomáhat a respektovat zde existuje.... celý text
PatrikDi