Papája_93 komentáře u knih

Asi ani přesně nevím co ke knize napsat. Je to zajímavá alternativa jiného života. Byla už tolikrát rozebrána, že nemá smysl se zde o tom rozepisovat. Ale co to zanechalo ve mě? Moc veselé rozpoložení jsem po dočtení knihy neměla. Avšak mě zadní strana svým způsobem upozorňovala, že jako jeden z mála lidí nepodlehl poválečené eufórii. Což je i několikrát krásně zmiňované v knize - "Lidé se budou radovat pouze z vítěztví válek". Je to skvělé dílo, tu pátou hvězdičku jsem nedala jen proto, že jsem na konci knihy byla víc sklíčená, ale to už je jen o povaze člověka. Báječná kniha.

5 20.07.2018

Osobně nevím kde začít. Knihu jsem sice měla rozečtenou třičtvrtě roku a trvalo mi kolikrát pár měsíců než jsem si k ní znovu sedla a pokračovala ve čtení, ale nakonec jsem se ke konci dostala. Ze všeho nejvíce se mi líbí postavení Smrti. Vzhledem k tomu v jaké době se děj knihy odehrává, je Smrt na správné pozici, vypravečky. A ačkoliv děj knihy neni nijak složitý ani komplikovaný a nemá určité spády, pořád vás to baví. Čte se to lehce a stále vás to z neznámého důvodu napíná a nenechá spát. Zlodějka knih je hodně o vnímání a síle slov. O úhlu pohledu na život a na smrt. A hlavně je o tom umět se vypořádat se špatnou stránkou tohoto světa a najít tu krásnou.

4 10.01.2016

Knihu mi doporučila kamarádka se slovy "Byla to moje láska na první pohled" a tak jsem chtěla pochopit co na ní je tak krásného. Poté co jsem ji přečetla na jeden zátah, a to mi kolikrát i přišlo, že se čte úplně sama, jsem byla přesvědčená o její hloubce.
Zprvu jsem nevěděla jestli si o Charliem mám myslet, že je moc jednoduchý, nebo hloupý nebo jednoduše netrpí nějakým syndromem aspergera, až ve finále mi došlo, že je to naprosto čistá duše ... nevinná. A to je možná jeden z důvodů, proč má děj takové kouzlo. K tomu připočtu i formu dopisování neznámému "příteli" a odkazy na skvělé knižní i hudební klasiky. To je to co knihu doprovází jen dodatkově, ale přesto se vám to líbí, protože si lépe utvoříte obrázek na Charlieho.
Postavy, které se v životě chlapce vyskytují mi byli sympatičtí. Tedy samozřejmě, že jen někteří. Líbila se mi jeho rodina, Sam a Patrick a dokonce i Mary Elizabeth. Mělo to něco do sebe a občas jsem sama měla ty samé pocity, které Charlie prožíval. Vlastně jsem se přistihla, že mu dost rozumím, protože jsem se v jeho uvažování a myšlenkách viděla. Zvlášť když se v textu objevila věta: "Já vím, že přemýšlím někdy moc rychle."
A až se dostanete k úplnýmu konci, teprve pak vám dojde, proč je Charlie takový jaký je a nejen vám, ale i jemu samotnému.

4 11.01.2015

Díky této knize, jsem se rozhodla vstoupit do pisatelského světa pana Lustiga. Dostala jsem knihu k Vánocům od táty a chvíli trvalo než jsem se k ní dostala. Hlavně proto, že jsem měla rozečtená jiná díla. Nicméně o Arnoštu Lustigovi jsem věděla jenom to, že napsal Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou o niž jsem na škole mluvili a taky, že si prošel koncentračními tábory. A tak jsem se rozhodla, že si několik vybraných děl od spisovatele přečtu.
Jeho vyprávění o době, kterou věttšina lidí popisuje jako příšernou (nevyvracím, samozřejmě jim věřím) od něho zní trochu jinak. Že i přes veškerá trápení byl děsně zvědavý a zážitky které popisuje, jsou nádherně popsány stylem "A tohle bylo zajímavý..."
Arnošt Lustig se mi líbil pro svou otevřenou upřímnost. Nebál se a zažil si toho víc než dost, takže jeho názory a průpovídky se mi zdají logické a víc než rozumné. Souhlasila jsem s ním ve většině případech, ba co víc. Protože sama ráda píšu povídky, tak se mi jeho názor k tomu jak psát erotické či sexuální scény líbil. Jde popsat pocity, emoce a vše co je uvnitř člověka a ne jako například u 50 odstínů šedi, popsat situaci jak je vidět z povrchu. Přiliš laciné a skoro až vulgární.
Arnošt Lustig ví o čem mluví, ví kdo je a ví jací jsou lidé a svět. A Karel Hvížďala je ve své profesi skvělý. Pokládal správné otázky a nechával Lustigovi mnoho prostoru.

3 10.07.2016

Knihu jsem si chtěla přečíst již dávno. Prvně jsem však viděla film, ale byla jsem z celého děje neděje knihy tak rozhozená, že už ani nevím jak velkou podobnost měl film s knihou. Například postavu Marylou, na tu jsem se těšila ze všeho nejvíc. Chtěla jsem pochopit její podstatu, ale naopak mi přišlo, že v knize vlastně skoro vůbec nevystupuje. Rozhodně ne tak jak jsem očekávala.
Každopádně tak jako tak to vůbec špatná kniha nebyla. Snažila jsem se na ni nahlížet, jako čtenář 50. let, takže se šokujícím úhlem pohledu. Jsem si vědoma toho, že v době sepsání muselavzbudit velké ohlasy. V dnešní době to je příběh s nezajímavým dějem, protože dnes je skoro normální cestovat, být promiskuitní a vlastně experimentovat s drogami. Dnes to nikoho nepřekvapí. Ale buď jak buď, ne každý má i v dnešní době onu odvahu takhle jen tak vyrazit na cestu. A samozřejmě ani prostředky. Ale to je možná právě ono, mít odvahu vše hodit za hlavu ať už máte povinnosti nebo ne a jet svou vlastní cestou životem, sbírat zkušenosti, poznat a cítit se aspoň na chvíli svobodný. Samozřejmě každá cesta má svůj cíl a jako i v životě tak i v knize vás může bezhlavý výlet do nikam zruinovat. Záleží pak už jen na přístupu k věci.

Mě se kniha líbila, chtěla jsem si ji přečíst a jsem spokojená. Jediné co mě mrzí, je že to byl čistě mužský svět. Bylo by fajn znát i ten ženský, když už se odhodlají vyrazit na tuto cestu života. Ale co očekávám v 50. letech. Beztak, Marylou přeci jen skončila tam, kde většina žen v té době nakonec skončila ;)

2 05.07.2016

Brilatně sepsaný příběh o zničení a zadupání amerických snů. K této knize mám velmi blízký vztah a to z mnoha důvodů, ale za ten nejdůležitější považuji fakt, že se v samotném Gatsbym vidím. Má tendenci nepouštět se poslední naděje, byť je již dávno zavrhnutá a má skoro nulové procento na vítězství. A ač se ke svému jmění dostal nelegálními způsoby, neznamená to, že je jeho charakter špatný. Šel za svými cíly a sny, které už dávno měli svůj závěr, ale on stále věřil. A to je to co mě na této knize nadchlo nejvíce. Ta přesná lidskost, jaká by měla být. Lidé se bojí lítat ve výškách a být naprosto otevření a upřímní hlavně sami sobě. Gatsby je velký z jednoho prostého důvodu. Vše co dělal, co utvářel, každý svůj počin, dělal pro někoho. Pro lásku. To je to co dnešní svět nezná a co může být vykresleno pouze v knihách. Kniha si ode mě zaslouží pět hvězdiček nejen za příběh, ale i za slohové vyjádření.

2 11.07.2015

Oddechová a skvělá poezie! Jen by mě zajímalo jak veliký rozdíl je v překladu. Měla jsem tendenci si to při čtení recitovat, ale v některých pasážích mi to nesedlo. Ale i přesto to je typický Burton, kterého mám ráda.

2 10.01.2015

Už když jsem poprvé četla knihu My děti ze stanize Zoo, tak jsem si říkala, jak asi antihrdinka dopadla. Hledala jsem různé informace po internetu a pravda je, že jsem našla. Ale byli to pouhé články z bulvárních tisků a podobně. Až teprve nedávno mi kamarádka prozradila, že před rokem, tedy před dvěmi, vyšlo pokračování. A co víc, moje kolegyně z práce si ji zakoupila s tím že si ji chce také přečíst a určitě mi ji půjčí.

Knihu jsem přečetla za dva dny. Ze začátku jsem měla problém sledovat události, které se v jejím životě odehrávaly a srovnávat si je, takže jsem některé pasáže musela číst dvakrát, abych je správně pochopila a udělala si v tom pořádek. Když mě opravdu něco zajímá, tak si dávám záležet na tom, abych tomu porozumněla. Nehledě na to, že první kniha vyprávěla o Christianině dětství a pak o událostech z roků 1976-1978. To byl poměrně menší úsek než v druhé knize. Dalo se to lépe kontrolovat.

Překvapovalo mě s kolika slavnými se setkala a co víc, že se evidentně moc nestýkala s matkou. Co mě nejvíce fascinovalo a donutilo mě s Christiane sympatizovat, byl její všestranný úhel pohledu. Uměla se na věci podívat z mnoha stran. Například nikomu nic nevyčítala a dodala, že kdyby byla na stejném místě jako dotyčná osoba, zachovala by se stejně. Taky jsem měla radost z jejího úhlu pohledu na výchovu syna Phillipa, ale upřímně jsem byla zklamaná, když po tom co jí ho sebrali, tuším na lětišti, automaticky se sebrala a šla si šlehnout. Asi dokážu na jednu stranu pochopit její rozpor, který se v ní mísil. Naděje, že syna získá, ale zároveň úplně velká bezmoc. Z takových stavů pramení afektivní chování. Na straně druhé mě mrzí, že neměla dostatečně pevnou vůli.

Scéna, kdy popisuje, že ji "nějací" lidé chodí do bytu a přerovnávají, kradou a prohledávají věci, ve mě zanechala dost silný pocit, který ještě pořádně nedokážu identifikovat, ale rozhodně v něm je strach. Divím se, že se z toho ještě nezbláznila, ačkoliv několikrát se zmiňovala, že si občas jako blázen připadala. To byl pro mě asi nejsilnější a nejnepříjemnější pocit z celého druhého dílu.

První díl je samozdřejmě bestsellerem a je to kultovní kniha, která se už předkládá u maturit a probírá se ve škole. O tom není pochyb, ale ani druhý díl pro mě nebyl vůbec špatným a velice se mi líbil. Hlavně proto, že by se měla spíše brát, jako takový dodatek "Co následovalo potom". :))

2 05.01.2015

Ještě stále vstřebávám děj knihy a vše co se v ní odehrálo. Byla to první kniha od severského autora (v tomto případě autorky), kterou jsem kdy četla, takže do knih typu Stiega Larssona nebo Jo Nesba, jsem nikdy nenakoukla. Nevěděla jsem co mám přesně očekávat a jak moc drsně na mě kniha bude působit (sice jsem Muži kteří nenávidí ženy a celou tuto sérii nečetla, ale viděla jsem originální verzi filmu - měla jsem hrubý náčrtek) a zda jsem na to připravená. Brala jsem však v potaz, že to vše bude odlehčeno díky young-adult žánru, ale byla jsem, kupodivu, mile překvapená. Thriller a YA žánry knize dodaly podivný nádech a s konečným úsudkem mohu říct, že se mi kniha opravdu líbila, nehledě na to, že na konci nechala dost nezodpovězených otázek. Jsem opravdu zvědavá na pokračování ;))

1 10.01.2015