Nuny komentáře u knih
(SPOILER) Opět a znovu, proč se musí tolik jasných informací stále opakovat. A pak znovu a znovu...
Já nemusím moc romány, kde se vypráví z více pohledů účastníků, protože je to většinou čtení o tom samém. Autoři občas nemívají tolik důvtipu, aby vymysleli něco nového, takže v tomto příběhu čtete o páru, který zažívá to samé ve stejný čas, hm... Co by nás tak mohlo překvapit, když už jsme to v první půli četli od Nicka?
Už od začátku je jasné, že to Amy "narafičila", takže o to víc, to není tak záživné. Závěr? Taky nepřekvapil, nečekala jsem happy end, ale aspoň nějaké neuvěřitelné zakončení... Tohle byla nuda. Takže za mě 65 %.
Přečteno za jeden večer. Příběh pěkně plyne a postavy jsou velmi sympatické. Román, který chcete číst.
Když mi bylo šest let a hlídala mě babička, četla mi Kytici. Já si ji okamžitě zamilovala. Moje nejoblíbenější báseň Svatební košile se mi tolik vryla do paměti, že ji umím téměř celou z hlavy. Je to klenot našeho národa a doporučuji každému.
(SPOILER) Mě to nebavilo. Asi na sté stránce mi došlo, kdo to všechno dělá a fakt mě to pak nebavilo. Začátek mě nadchl, bylo to poutavé a naladil mě na další čtení. Bohužel hned na začátku Cormoran zmíní tři jména a jedno z nich to prostě je, takže je to nuda. Neprobíhá zde ani žádná gradace, nic se neděje.
Pak mě často napadalo: "Proboha, proč je Robin tak strašně chytrá, empatická, učenlivá a já nevím, co všechno z té série vyplívá a má doma takovýho debila." Tak pokud s někým jsem devět let, tak by asi měl vědět, co je mým snem a pokud si ho Robin plní, tak proč se on chová jako hňup (takovou dobu) a proč se ona nechá dál ponižovat... Nečekám, že by v další sérii nastávající procitl a najednou s její prací souhlasil, takže tyhle pasáže budu s velkou chutí přeskakovat. Číst ob-kapitolu, jak se ti dva pořád hádají, je opět velká nuda.
Co se týká kapitol s maniakem, tak stačí, když si přečtete tu první a pak vám to k příběhu nic nedá. A co se týká kapitol o pronásledování, tak ty jsou úplně k ničemu, ani to není záživné. Robin prostě celé dny sedí v lokále a pozoruje jednu babu pořád dokola...
No a Cormoran, je asi jediný, kdo mě ve všech sériích baví, i když mi někdy chybí lepší popis jeho myšlenkových pochodů, které pak rozseknou celou "záhadu". Jeho chytrost a černý humor mě celkem baví. Jediné, co musím přiznat, že mě tenhle příběh donutil, abych se podívala, jak se dlouho hojí amputace nohy a kdy je možné "normálně" žít s protézou a opravdu se mi nezdá, že by Cormoran měl nohu v takovým stavu, abych na každé třetí stránce četla o tom, že ho noha zase bolí.
Takže co z toho vyplívá? Kdyby měl příběh 300 stran, bylo by to super čtení. Nebo klidně 500, ale ať se to pořád neopakuje a objevuje se v příběhu něco nového, impulzivního, to pak bude něco.
Jsou zatím další tři díly, tak třeba se dočkám.
Já nechápu, jak to Jamie dělá. Mám všechny jeho kuchařky (tedy ty v češtině) a nenajdete v nich stejný recept. Nechápu. Jestli mi zase někdo řekne, že neví, co má vařit a kuře nebo rajská ho už nebaví, doporučím mu tuhle knihu.
Spoustu báječných receptů na jednom místě, o grafice ani nemluvě.
V knize najdete známé i neznámé recepty na spoustu chutných polévek. Je to takový výtah ze všech dílů časopisu, co vyšly. Za mě to není špatné.
Na téhle knize je pro mě asi nejpřekvapivější, jak čtenáře přestane absolutně bavit detektivní zápletka a vlastně ho už jenom zajímá, jak to dopadne s Cormoranem a jeho asistentkou. Takže za mě opět bohužel.
Rozvláčné, nudné, bez emocí... 60 %.
Dlouho jsem přemýšlela, jak knihu ohodnotit. Když to ale porovnám s jinými, nemůžu si pomoct, ale víc jak 70 % jí nemůžu dát.
Vraha jsem odhadla hned, takže se mi to pak jen spojovalo (někdy to ani nedávalo smysl). Spoustu pasáží bylo zbytečných a několikrát omýlaných, takže se dalo krásně přeskakovat odstavce a o nic jste nepřišli. Číst totiž stránku o tom, jak někdo vypadá nebo jak se tváří a přitom to pro vyšetřování nemá žádný význam, je vážně velká nuda. A že je toho kniha opravdu plná.
Ani pak na konci pořádně nevíte, jak k tomu Cormoran dospěl, i když se autorka moc snažila. Možná by tolik neměla...
Omlouvám se předem všem fanouškům této autorky, ale tohle byl jeden z nejhorších "červených" příběhů, které jsem kdy četla. Vybrala jsem si ho jen díky výzvě a musím říct, že splnit výzvu, je skutečně někdy oříšek.
Absolutně nechápu nechutné spojení trapnosti. Jakoby se v tom autorka sama vyžívala. Závěrečné ne-poděkování mluví za vše...
Jako opravdu to byli dospělí lidé? Já myslela, že takhle už se chovají možná tak náctiletí. Ale je to asi jiná kultura.
Shrnu to: Hrdinka – trapná nána, její bývalý partner – nechutný snob (proč s ním tedy byla...), současný partner – škoda mluvit, kamarádky – bez komentáře.
Nemluvě o spoustě gramatických i stylistických chyb.
Jediné, co je na knize pozitivní, že pokud ji budete číst ob-kapitolu, nic tím neztratíte a naopak získáte potřebný počet stran, na který by tahle slátanina vystačila.
Ten závěr se, vzhledem k označení "horor", vůbec nepovedl. Jako neříkám, člověka to možná uspokojí, ale takový konec zkrátka neseděl.
Co se týká atmosféry, tak tu kniha opravdu má. Udržuje napětí a nutí ke čtení. Mít tak o 100 stránek méně, bylo by to ještě lepší.
Postavy sympatické, ale žádné překvapení. Jen jsem si často říkala, jakou má ta Remy odvahu a zda-li by to bylo vůbec možné. Ale ano, v knihách je všechno možné. Ubrala bych na té její neustálé zvědavosti a pocitu, mít věci pod kontrolou. Takhle to působilo, že si bez ní nikdo ani neuprd...
Na začátku jsem se bála, že se jedná o deník typu: ráno vstanu, dojdu si na záchod, nasnídám se, obléknu se... apod. Naštěstí, to bylo jen na začátku.
Pak přišlo to hlavní, studium nejen duše Šárky, ale hlavně té naší, nahlédnutí do našeho nitra, soukromí, minulosti. Kdo si tím prochází, tak pochopí.
V knize najdete chyby a možná časové nesrovnalosti, ale o tom to je. Nejsme dokonalí a je chyba si to myslet. I když, co jsou vlastně chyby.
Rozhodně jde o téma, které je pro ty, kteří jógou žijí, nebo spíš, kteří jógu žijí.
Pro každého z nás znamená "obrátit život naruby" něco jiného. Pro někoho je to změna denní rutiny, pro někoho vzdání se majetku nebo rozvod. A někdo to jde zjistit do Indie a najít smysl života tak, že odhrne všechno pod povrchem, nahlédne pod slupku a dojde k osvícení.
Tahle kniha má spoustu zbytečných přešlapů. V první řadě nejspíš autorka nepočítala, že by někdo chtěl podle uvedených receptů vařit. Je tam totiž tolik chyb, že by to bylo vážně umění.
Co se týče samotných rozhovorů, tak ty otázky jsou vážně děsné. Proč si myslí, že mě zajímá, jaká se kuchařům líbí auta nebo filmy... Jde o vaření ne?
Navíc jsou ty otázky pořád stejné, takže odpovědi jsou též velmi podobné a je to nuda.
Dalo se z toho udělat mnohem víc. Vůbec s takovými kapacitami.
Bohužel, Čtenářská výzva je někdy opravdu výzvou. Vlastně jsem ani nepochopila, jestli to hlavní aktérce příběhu něco přineslo a zda to vůbec něco přineslo samotné autorce. Pokud musím nutně psát, tak aspoň, ať je to o něčem.
Tohle bylo o ničem...
Nechápu, proč musí autoři těchto knih zaplaňovat stránky svými vlastními fotkami. Člověk si to kupuje kvůli jídlu, ne aby koukal na autorku v nejrůznějších pozicích. Ale je to nejspíš způsob nějakého vyjádření, kdo ví.
Každopádně, některé recepty by se daly i použít, ale nezdají se mi nijak originální. V každé druhé kuchařce si přečtete recepty velmi podobné. Takže to mi tu chybí, nějaký originální nápad.
Za mě slabší průměr.
Jako vždycky dokonalé a dotažené do sebemenšího detailu. Nádherné zpracování jak po textové stránce, tak i po té fotografické. Z receptů si vybere určitě každý.
Za mě velmi povedené. Místy možná trochu chaotické, ale o to víc vás donutí přemýšlet, což dnes spoustu knih nesplňuje.
Miluji Rozhovor se smrtí. Mohla bych ji číst pořád dokola. Je to natolik pravdivá báseň, že mi verše nejdou z hlavy.
Celá sbírka je neplněná steskem a nespravedlností, ale zároveň realitou života a láskou k národu.
Přiznávám na rovinu, že jsem knihu koupila na základě hodnocení od Atanone, a také jako velký fanoušek Romana Vaňka. Nevěřila jsem, že by to mohla být pravda. A ejhle, skutečně první "kuchařka", kde najdete recept na Chleba s máslem a čajem z pytlíku (to tam vážně je). Když jsem se k tomuto kulinárnímu objevu pročetla, málem jsem se počůrala smíchy. Za ty peníze mě titul snad ani neuráží, ale pokud přizvu ke spolupráci šéfkuchaře této země, očekávala bych opravdu dobré recepty. Tato kniha nejen, že neobsahuje dobré recepty, ale v podstatě se vysmívá všem, kdo vaření rozumí a má ho rád.
Dobře, nebudu to brát osobně a beru knihu jako pouhý propagační předmět určený k prodeji na dobročinné účely. To doporučuji i vám, pokud nechcete další zbytečnou klíčenku za 50 korun, kupte si toto a pěkně s tím zapalte v krbu.
Jako prvotina mě kniha nijak zvlášť nezaujala. Hned od začátku je jasné, jak to celé dopadne a to mě pak moc nebaví. Příběh mě nenutil ke čtení, nebyl zajímavý a nebavilo mě to. Četla jsem sérii Mrtvá na pláži, Případ pro dva a Krajka a to mi přišlo mnohem lepší. Možná by to bylo pěkné jako seriál.
Jen poznámka, jak někdo může do knihy dát jméno Immaculata Buttacavolaová.
Kuchařka je skvělá. Líbí se mi netradiční pojetí, tedy recept na dvoustránce s popiskem ingrediencí, které už víte, v jakém mají být stavu k přípravě pokrmu, něco málo informací k samotnému pokrmu, fotografický postup a výsledná fotografie. Za mě velmi neotřelé a určené i pro úplné začátečníky.