notburga komentáře u knih
Moje nejoblíbenější knížka o pravěku. Nádherné ilustrace jsem se často pokoušela přemalovat, a tím se hodně naučila. Ani texty nezklamaly.
Nejzajímavější jsou asi skutečné příběhy ze ZOO Praha, jiné kapitoly mě občas nudily, ale je pravda, že o některá témata se zajímám jen velmi okrajově.
Mnoho skutečných příběhů o delfínech protkaných mnoha fakty a zajímavostmi.
Půvabná kniha. Pohádky ze všech koutů světa, nádherně napsané. Některé pohádky jsou rozverné, jiné skoro Andersenovské. Velmi dobře se čte.
Mám tuhle knížku ráda. Občas jsou tam sice některé věci opakovány do omrzení, ale to už je ruský styl.
Kniha je napsaná pěkně, dobře se čte. Hvězda mínus je za některé nepřesnosti a nadnesená tvrzení. Opravdový obrázek o životě gejš je lepší postavit na jiných knihách.
Jedna z mých nejoblíbenějších z celé série. Používala jsem to ve škole na referáty a schovám i pro svého syna. Pěkně a zajímavě pojaté :)
Krásná knížka, ke které se vždycky ráda vrátím. A Rikki-tikki-tavi je vážně nejlepší (a super jako jazykolam :)
Nádhera! Knížka mě chytla a nepustila narozdíl od prvního dílu. líbí se mi, když nejde děj tak docela předvídat :)
Velmi dobrá úvodní publikace pro všechny, kteří touží blíže poznat našeho významného cestovatele dr. Emila Holuba. Hodně věcí je zestručněných, ale nikoliv zjednodušených a často je čtenáři nabízen i pohled do zákulisí některých událostí (například proč Náprstkovo muzeum odmítlo Holubovu sbírku) apod.
Další vynikající kniha z pera V. Streita o Emilu Holubovi, či vlastně tentokráte jeho ženě. I na této knize si velmi cením přehlednost, místy velmi stručně vypsaná data a především hloubku a pečlivost, se kterou bylo ke knize přistupováno.
Zde se více než v jiných knihách projevil Joe Hloucha jako zvídavý dobrodruh a objevitel a více než své zážitky podává pravdivé svědectví o životě japonských gejš. Snaží se zde ospravedlnit japonské gejši v očích evropských čtenářů, neboť jak sám píše: "Pravá gejša neprodává nic, než své úsměvy a svou vlídnost."
Knihu doplnil mnoha vlastními fotografiemi gejš, na které je i dnes radost pohledět.
Knihu nedoporučuji číst bez znalosti předchozích Lotiho děl, především pak knihy Aziyadé. Jen tak lze vnímání knihy dát ten správný rámec a nezavrhnout jejího autora po přečtení několika stran. Když je známo pozadí, lze si lépe užít líčení neobvyklých dní prožitých v Japonsku - barvité popisy krajin, lidí i každodenních činností.
Jak hodnotit knihu samotnou, aniž se vyhnout hodnocení jejího autora - tak rozporuplné osobnosti jakou byl Pierre Loti?
To dodnes nevím. Nicméně kniha Aziyadé se četla skoro sama, i přes pro naši dobu už poněkud archaický jazyk. Loti se nezabývá ani tak popisy krajiny a obyvatel (i když v knize jich je mnoho), ale soustředí se na sebe a své pocity ke krásné ale nedostupné Aziyadé. Některá líčení a momenty jsou velmi dojemné.
A dává to dobrý rámec ke čtení jeho pozdějších knih, například k Paní Chrysanthemě.
Místy trochu rozvláčnější děj, jinak krása a možnost seznámit se s osudy lékaře, cestovatele, etnografa a vědce, který je u nás znám snad jen díky tomu, že jako první uviděl a popsal viktorii královskou.
V mých očích úžasná knížka. Bylo zajímavé přečíst si Holubových Sedm let v Africe trochu jinak. Při čtení mi hodně pomáhala znalost reálií, ale nic nezbytně nutného. Autor vždy vše vysvětlí, i když občas o několik stránek později.
Děj mi před očima ubíhal doslova sám a to, že jsem se jednou musela vracet, protože mi unikl důležitý detail, bylo jistě zaviněno mou horlivostí při čtení než autorovým neumětelstvím. Rozhodně doporučuji, za plných 5 hvězd, i když si nejsem jistá, jestli ta pátá hvězda není jen kvůli přítomnosti mého oblíbeného cestovatele :)
Nádherně pojaté dílo. Ilustrace dokonale doplňují rozvíjený příběh, který je napsán čtivě a doslova ubíhá před očima.
Nechybí ani doslov, kde V. Vážný objasňuje původ a vznik tohoto indického příběhu a více rozebírá některé z jeho, pro nás méně známých či pochopitelných aspektů.
Pokud milujete původní orientální pohádky a narazíte náhodou v antikvariátu na tento skvost, určitě neváhejte. Já ho sháněla opravdu dlouho :)
Též moje nejoblíbenější. Těsně za ní je tajuplný ostrov. Ale k této se vzhledem k její tloušťce přece jen vracím častěji :)
Oblíbená kniha mého dětství :) Jako dospělá jsem po ní znovu sáhla a hle, kdopak ji nenapsal :)
Zajímavě a poutavě napsáno. Autorka se při psaní inspirovala historií, ovšem smyšlené části textu označuje bez uzardění jako fikci a nesnaží se je schovávat za pravdivý háv.
Kniha se mi četla dobře. Velmi mě bavily popisy různých dobových obřadů i to, že císař není vyložený krasavec, jak to jinak v podobné literatuře bývá. Jen mě hodně zklamal konec. Příběh končí v polovině a nechává vše ostatní na fantazii čtenářů. Autorka sice vymyslela velmi spletitý a nápaditý děj, ale s jeho dokončením se neobtěžovala. A podle toho, co vím z historických pramenů, je konec příběhu více než přitažený za vlasy a neumím si představit, jak ho elegantně uzavřít a neobcházet přitom historii. Proto tři hvězdičky.