nightlybird komentáře u knih

Já jsem se tě neprosil,
proč jsi za mnou přišla?
Tys mi dala veverku,
já jsem ti dal sysla.

To bych ráda věděla,
jaký jest to syslík,
když on leze do díry,
nechá venku pytlík.

Líticemi jsem rván, já Orfeus,
říkají, že se rozumu mám zříci
a budu létat nebem jako Perseus
a krása ... z šumu vody pramenící
za bledých červánků že ...vytryskne...
a na plameni vynese mne vzhůru...
k Parnasu... kde něco ve tmě zablýskne
a zlatým pancířem oděje bílou kůru
stříbrných oliv... Ó líté ženy,
jste-li v tom lese schované...
osnovu života ukažte mi...
zdali už plátno utkané
z mých bolestí, z mých slz a trápení,
z epileptických skoků mého srdce -
je blízko konce...

3 17.03.2012

A byly doby, k pláči bez podoby.
A byly děje, k pláči bez naděje.
A zima z děr.
A zima z děr.

A mužů
bylo málo.

6 16.03.2012

Ostrov kanibalů patří k těm knihám literatury faktu, které umožňují pochopit, proč je zcela na místě srovnání fašizmu a komunizmu, dvou ideologií 20. století, které se svými zvěrstvy nesmazatelně zapsaly do historie lidstva. Možná by ani nebylo od věci, zařadit je do povinné školní četby, protože lidská paměť je ošidná a má snahu nepříjemnosti vytěsňovat - nemluvě o tom, že je řada lidí, kteří velice rádi zapomínají (a asi k tomu mají dobrý důvod). Kniha se nečte lehce - přesto by ale měla být čtena. Třeba jen proto, aby se nenaplnilo známé, že "kdo nezná historii, riskuje, že se bude opakovat". Proti skutečnostem popisovaným v knize je "velký bratr" skoro sympatickým chlapíkem.

6 16.03.2012

Název knihy je poněkud zavádějící - víc napoví podtitul "Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871" a anotace. Nejde totiž o dějiny Velkomoravské říše, ale o celkový popis kulturní a společenské situace a jejích proměn v prostoru střední Evropy, které vyvrcholily okolo přelomu tisíciletí etnickým a politickým uspořádáním, které je v podstatě platné dodnes a jeho "prozápadní a prokřesťanskou orientací". Kniha je to bezesporu zajímavá, je třeba ale zdůraznit, že se nejedná o nějaké populárně-naučné čtivo, ale o publikaci určenou spíš odborné veřejnosti. Pro ilustraci - takřka polovinu knihy tvoří poznámky k jednotlivým kapitolám. Osobně bych uvítal víc kartografických příloh; knihu ale nehodnotím, nejsem historik, abych posoudil její kvality.

Nikdo mi to nevymluví.
Člověk se špatným nenarodí.
Ale kazí ho spousta věcí.
Takzvaná výchova.
Škola.
Takzvané manželství.
Takzvaná rodina.
Takzvaná společnost.
Abys dneska špendlíčkem hrabal, když potřebuješ sehnat jediného správného chlapce, který by s tebou šel přepadnout banku.

Včelička - úryvek z Jedenkrát :

Půl světa chtěl jsem prochodit,
půl světa obeplout.
Jen dívat se a tiše jít
a duši zbavit pout.

Gellner - úryvek z Radosti života I:

A nastává mi, tuším, vážná jízda.
Před sebou samým v dálku utíkám.
Mé srdce, to si bezstarostně hvízdá,
a rozum ptá se nudně kudy kam.

Tato bibliofilsky vypravená a dokumentárním a obrazovým materiálem vybavená antologie obsahující vedle rozsáhlejších Holanových skladeb (Odpověď Francii, Sen, Panychida, Rudoarmějci, Óda na radost, Terezka Planetová) menší básně z knižně vydaných sbírek i rukopisů. Seznamujenás tak s básníkovou tvorbou v celé její myšlenkové rozloze a ideovém zaměření (?). Kniha vyšla po 15 letech, kdy měl Holan ZARACHA. Když přihlédnu k jeho poválečné angažovanosti, tak mi vrtá hlavou, čímpak si to asi vykoledoval? Nikde jsem na to zatím nenarazil.

Biografie nebývají zpravidla řazeny mezi knihy – bez ohledu na to, jakou osobností se zaobírají – o kterých se dá s jistou mírou nadsázky tvrdit, že jde o napínavé čtení. O této knize se to ale tak trochu říci dá. Je to dáno i tím, že nejde jen o suchý popis úseku života tří osob, ale i o popis časti evropské historie, naplněné dějinnými zvraty a popisem jejich souvislostí. Možná je to dáno tím, že popisuje období života tří osobností, které se bezesporu zapsaly do dějin 20. století, možná je to vliv autora, který povoláním novinář, sledoval bezprostředně jejich kariéru a do jisté míry jí byl spoluúčasten a dokázal popsat průběh událostí, které vedly k pádu komunismu střízlivým, nekomplikovaným a čtivým jazykem, třeba je ale čtivost knihy způsobena tím, že většina z nás tu dobu docela dobře pamatuje, ať už zprostředkovaně nebo byla jejími současníky. Nebo je to prostě kompilát všech těchto faktorů.
Když někoho postihne nějaký fatální životní malér, říká se, že byl ve špatnou dobu na špatném místě. Rovněž se tvrdí, že dějiny nejsou tvořeny jednotlivci, že je vytváří doba. Tak si troufnu prohlásit, že ty tři – ostatně před vstupem na jeviště zvané dějiny nepříliš výrazné a obecně známé - osobnosti byly prostě v pravé chvíli na správném místě. V okamžiku, kdy čas dozrál, byli na místě, ze kterého se mohli zapojit do zvratu historie, každý z nich na jiném a jinak. Jejich zásluha je tedy především v tom, že toho byli schopni. A tuto jejich schopnost je autor schopen popsat. Nestaví se k proběhlým dějům jako nezaujatý kronikář, dává jednoznačně najevo, na čí straně jsou jeho sympatie, nenechá vás na pochybách, jaké je jeho vidění dobra a zla. Dává nám tedy možnost porovnat svůj pohled a názory s tím, co jsme si sami mysleli tehdy a co si myslíme dnes. Někdy je taková konfrontace potřebná.

4 29.02.2012

Krhútská kronika je útlý, neprávem opomíjený spisek. Původně vycházela po kouscích v kdysi známém literárním časopise Plamen, 1. vydání se dočkala až v roce 1967 a od té doby kolovala v mnohých opisech (snad spolu s Černými barony nejznámější samizdat).
Krhútská historie je neodmyslitelně spojena s naší národní historií a je až s podivem, že národ, který na přední místa mezi svými velikány nominoval Járu Cimermana na Krhúty jaksi pozapomněl. Možná je to dáno tím, že Krhúti vymřeli - při posledním sčítání lidu se ke Krhútské národnosti (podle mých informací) alespoň nikdo nehlásil (i když se naopak vyskytl značný počet jakýchsi mimozemšťanů). Je to vskutku až truchlivý fakt - vždyť Krhúti v těžkých dobách minulého století stáli vždy jako neochvějná hráz proti rozpínavým kmenům rudochů. Ze svých původních sídel se šířili migrací, někdy i deportací až do nejzapadlejších koutů naší země a tím, že neochvějně lpěli na svých tradicích a víře vlastně utvrzovali i naše národní sebevědomí.
To, že jsme na ně tak trochu pozapomněli považuji za ostudu jednak národní (jsme jim za mnohé vděčni) a vlastně i osobní, mnohokrát jsem seděl s Králíkem U Malířů a kradmo poslouchal jejich jak obrozenecké, tak i vlastizrádné vejšplechty - přesto mi vymizeli z paměti a až náhodou jsem narazil na Kroniku na netu a oživil si tak dávné vzpomínky. Dokonce jsem zjistil, že antikvariáty nabízejí i samizdatová "vydání" toho literárního skvostu a tak mohu jen doufat, že krhútské zvyky, obyčeje a víra zcela nevyhynou a snad i najdou své následníky. Vždyť i slovo AVATAR, tak dobře známé současné "počítačové generaci" je krhútského původu.

18.12.2013 - přehraboval jsem se v Divokém víně (na netu pochopitelně) a narazil jsem na povídání o autorství Krhůtské kroniky a potažmo Krhútů.

7 24.02.2012

Zákeřná Ebola sice patří do kategorie populárně naučných knih (nebo chcete-li do literatury faktu), nicméně se čte jako dobře napsaný thriller. Dalo by se říct, že je v obecném povědomí známo, že je Ebola docela pěkné svinstvo, daleko horší, než více rozšířený AIDS. Ale něco jiného je něco vědět a něco jiného procítit. Preston svým způsobem psaní dokáže nejen dodat řadu podrobných informací o jednom z nejbrutálnějších zabijáků, který zabíjí maximálně účinně, nic moc se s tím nepáře a navíc způsobem, který by mu mohla závidět i slavná inkvizice. Dokáže vtáhnout čtenáře do prostředí mikrobiologických laboratoří, které se zkoumáním Eboly a virů obecně zabývají na jedné straně a průběhem několika epidemií Eboly s celou jejich mrazivou hrůzností na straně druhé, s osudy a pocity lidí, které Ebola zasáhla i těch, kteří se s ní snažili bojovat. A dokáže to napsat tak, že se s nimi čtenář dokáže ztotožnit, napsat to všechno jednoduchým, přesto výstižným a plně srozumitelným jazykem.
Kniha, která stojí za přečtení (a je v ní víc reálné krve, než s těch různých upířích nesmyslnostech).

11 22.02.2012

Chemie smrti patří bezesporu mezi moderní detektivky, které staví zápletku na vyšinuté figuře sériového vraha a jak napovídá název nepátrá se po něm pomocí archaických dedukčních metod, ale pomocí vědy, tady konkrétně forenzní antropologie (není jí tam ale tolik, aby nudila, je to jen takový bonbónek). Zápletka je takříkajíc klasická – jak se na typickou oddechovku sluší, její rozřešení je ale opravdu neočekávané (přes drobné náznaky stop, roztroušené opravdu jen na pár místech v textu) – takže nenáročné čtení a příjemné rozptýlení na jeden večer. Nic podnětného jsem se nedověděl (ale ani nečekal), je tam pár hezkých přírodních popisů (přimělo mne to se podívat na mapu Norfolku, jak dalece to odpovídá realitě – asi Mundford). Co se mi líbilo, byla charakteristika poměrů na anglické vesnici a jednotlivých lidiček – s potěšením jsem konstatoval, že není podstatný rozdíl mezi Anglií a kterýmkoliv naším krajem. Cizinec je prostě cizinec, ať se mu říká přivandrovalec nebo náplava či jakkoliv.

4 20.02.2012

Zajímavé je, že i když byl Účinný lék vydán 1984 (zdroj wiki) byl vydán dle SKČR načtený na kazetách :
Arthur Hailey - Účinný lék [zvukový záznam] - Praha : KTN K.E.Macana 1972 -- 13 zvukových kazet – načetl P. Oliva - tedy 12 let před vydáním knihy - to je buď nějaká blbost nebo oříšek pro Pajonka jako známého audioexperta!!!

I když je Dr. Norman Bethun v Kanadě uznávanou osobností a i když se kniha stala mezinárodním bestsellerem je třeba uvést, že pokud se přeneseme přes dobově a politickou příslušností autora zabarvený nádech knihy, jde o biografii lékaře se zajímavými životními osudy, která je docela čtivá, ale jejímž výrazným negativem je přece jen příliš nadšený a romantizující pohled autora na úkor historické dokumentace, který snižuje jak význam knihy, tak vlastně i Dr. Bethuna.

1 29.01.2012

Kniha, která v době svého vydání vyvolala řadu negativních reakcí, kniha která inspirovala i další autory (Aldisse a vlastně i Vercorse) ani ne tak tématem, jako právě etickými otázkami, které v ní autor předestřel. Otázkami, které jsou vlastně aktuální i dnes v souvislosti s genetikou, s genovými manipulacemi nebo třeba problematikou pokusů na zvířatech ( nevidím moc velký rozdíl mezi vivisekcí a takovými pokusy). Prostě technika provedení se změnila, morální hlediska a otazníky ale stále zůstávají.
Mimo negativních ohlasů měla ale i jakýsi pozitivní dopad, řada lidí si uvědomila jaká zvěrstva se dějí za zdmi vědeckých laboratoří a kniha tak podnítila vznik Britské společnost pro zrušení vivisekce (1898).
Přestože je víc jak století stará, stále stojí na přečtení a zamyšlení.

5 26.01.2012

V řadě knih SF jsou různými způsoby a s různým výsledkem popisována „blízká setkání….“. Aldiss si jako zástupce mimozemského inteligentního druhu vybral docela originálně – kdyby jste se potkali s jeho utodem, těžko byste měli zájem o konverzaci a jazyková bariéra by bylo asi to poslední, co by vám v tom bránilo. Přínos téhle knihy vidím právě v tom, že nás dost důrazně upozorňuje na skutečnost, že případný mimozemský život může mít formy zcela diametrálně odlišné od našich stereotypních představ, že mimo odlišného způsobu komunikace může mít naprosto odlišná estetická kriteria, psychologii, způsob života a celkový přístup k životu – jeho utodi opustili cestu technického rozvoje a i když létají do vesmíru, stačí jim ke spokojenosti, že se mohou rochnit v bahně a sračkách a tiše si filozofovat. Jejich filozofie je kniha dost plná - není to ale na překážku plynulému čtení.
Taky mne zaujala (v souvislosti s nedávno čteným) jedna věta: „V dějinách nejsou žádná „kdyby“, ta existují pouze v myslích pozorovatelů, kteří je posuzují, a nikdo nebude zkoumat všechny naše činy, protože příležitost se velmi liší od statistického klamu, který vynalezl člověk. My můžeme jenom konstatovat, že události, ….., se seběhly takovým nebo onakým způsobem.“
A jako doslov je docela zdařilá Aldissova bibliografie napsaná Martinem Šustem. Moje hodnocení vychází spíš z porovnání s jinými Aldissovými knihami, které jsem četl. Napsal dle mne lepší i horší.

7 25.01.2012

Co kdyby …. je svým způsobem zvláštní kniha. Nejde o povídky, jsou to vlastně spíš eseje, psané pro potřeby denního tisku skupinou našich historiků a publicistů, kteří měli za úkol popsat nějaký kritický moment našich dějin a vymyslet k němu alternativní historii. Bezesporu je to zajímavý nápad. Jak jsem se už zmínil, docela mne to zaujalo a pídil jsem se po knize, až jsem se dopídil. Po přečtení mohu konstatovat, že má představa byla do jisté míry mylná. Autoři jednotlivých esejí nedokázali překročit svůj stín, nedokázali vymyslet ke stávající historické skutečnosti alternativu, která by byla překvapivá natolik, aby zaujala čtenáře SF. Proto ji této skupině nedoporučím ani náhodou, byli by zklamáni. Naopak bych ji ale klidně doporučil čtenářům, kteří se o naši – ať už starší či moderní – historii zajímají. Jednotlivé eseje, psané vždy odborníkem na dané období nebo problematiku, jsou totiž rozhodně daleko podrobnější, než nám bylo vtloukáno do hlav ve škole a poskytují podrobnější přehled o daném tématu a aspoň já jsem se dověděl řadu detailů, které jsem neznal a nebo získal nový úhel pohledu. Jinak se mi i z úst historiků potvrdila už známá zkušenost, že dějiny mají svoji určitou setrvačnost, že jsou tvořeny spíš souhrnem různých vlivů v daném okamžiku, než třeba jednou konkrétní osobou. Pro přehled témat jsem přidal ke knize obsah. No a osobně bych si vybral i jiné křižovatky dějin, jiná místa a jiné postavy toho panoptika jménem národní dějiny.

2 18.01.2012

Tato kniha je fascinující především svým stářím a potom svým neobvykle dlouhým názvem (v té době zřejmě název sloužil současně jako zkrácená anotace) a i když je v současnosti její hodnota zřejmě spíš sběratelská než věcná - přesto si dovolím doplnit její celý název:
Prof. Josefa Kliky Přírodopis názorný pro školu i dům. Čásť druhá, Brouci : soustavný popis brouků ve střední Evropě, zvláště v Čechách žijících, se zvláštním vzhledem ku škodě, kterou brouci a jejich larvy činí ...
a pár údajů ze sl.wikipedie (!!!) :

Prof. Josefa Kliky Přírodopis názorný pro školu i dům je menej známa, dnes už takmer zabudnutá knižná práca, ktorej autorom je český entomológ, pedagóg a botanik Josef Klika. Podľa slov autora bola práca určená „ku potřebě učitelův i žákův, polních hospodářův, zahradníkův, lesníkův, sběratelův broukův a přátel přírodních věd vůbec“. Pozostáva z dvoch častí, obe vyšli v nakladateľstve I. L. Kobera v Prahe.

Prvá časť nesie názov Motýlové: soustavný popis motýlů v střední Evropě, zvláště v Čechách žijících, jakož housenek a pup. Má 348 strán textu a obsahuje 13 xylografických vyobrazení motýľov a jednu čiernobielu litografickú prílohu. Vyšla v roku 1870. Patrí dnes už k zriedkavejším, málo dostupným prácam o motýľoch, ktorých význam je skôr iba zberateľský, ako entomologický.

Druhá časť nesie názov Brouci: soustavný popis brouků ve střední Evropě, zvláště v Čechách žijících, se zvláštním vzhledem ku škodě, kterou brouci a jejich larvy činí. Vyšla v roku 1873, má 448 strán a 8 listov farebných príloh.

Toto takřka stoleté vydání, nepatří mezi nejlepší Dumasovy kousky. Nemá původní kabát, bylo čtením tak dorasované (ne ode mne), že jsem je musel nechat převázat. Ne snad proto, že by se mi tolik líbilo, chtěl jsem jen zachovat jeho kouzlo prvního s mistrových románů (pokud se to tak dá říct o výplodu spolupráce historika s literátem - jeden dodal zajímavá historická fakta, druhý slušivou fazónu a nijak moc si s historickou věrohodností hlavu nelámal). Jeho jméno ostatně nikdy na románech nefigurovalo - stejně jako jména žádného z "duchů", kteří v Dumasově fabrice na romány spoluúčinkovali. Nejen tato pikanterie, ale i starý zažloutlý papír a kouzlo archaických Cihelkových ilustrací měly svoje kouzlo.
Hned při prvních řádcích čtenáře znalého Tří mušketýrů zarazí jisté podobnost s tou známou, později napsanou knihou, tím ale podobnost končí. Ano, konají se souboje, kují se pikle a strojí úklady a mnohými cloumají milostné vášně . Ludvík je ještě prcek, Francii vládne Vladař, to ale není důvod k malému spiknutí - má to tedy všechny předpoklady být čtivým. Něco tomu ale do pozdějších Dumasových knih chybí, asi vypsanost, lepší zpracování zápletek a postav. Takže jen za tři - pro oba díly.

2 08.01.2012

Další z knih mého útlého dětství, které mi uvízly v paměti - nevím už, jestli to bylo tím, že byla tak zajímavá, nebo tím, že jsem v té době žil v malé vísce a způsob života mne a mých kamarádů měl s knihou řadu styčných bodů.

2 06.01.2012