nicolettkaa komentáře u knih
K hodnocení této knihy mě napadá jen věta - je to dlouhé, hodně dlouhé.
Obdivuji autora, kolik si toho musel kvůli sepsání knihy nastudovat. Téma střetu vědy vs. náboženství je ožehavé, ale podle mě bylo podáno zajímavě. Konec dost překombinovaný a přitažený za vlasy. Za přečtení stojí. Za jedno přečtení.
Nejsem cílová skupina. Nijak mě to neoslovilo, posílám ji dál do světa. Třeba někomu udělá radost :)
MOŽNÝ SPOILER Musím říct, že jsem čekala úplně jiný příběh a hlavně, že se budu bát. Od Kinga toho moc načteného nemám, ale pokud je tohle jeho nejděsivější kniha.... za mě hodně předvídatelný děj, také mi vadilo přemítání hlavní postavy, jestli TO má nebo nemá udělat na několik desítek stran, i když všichni víme, že....
Za mě zklamání, ale od přečtení některé z jeho dalších knih mě to neodradilo.
Tak nějak jsem nepochopila, co chtěl autor touto knihou říct. Nějak extra mě nebavila ani jedna linka příběhu, přitom ale nemůžu říct, že bych se u knihy vyloženě nudila. Podle mě jedna z knih, u které za chvíli nebudu vědět, o čem vlastně byla. Znovu se číst určitě nechystám a ani bych ji nedoporučila dalším.
Zpověď Pattie Boyd se čte velmi dobře. Prožila toho hodně už od dětství až po dospělost. Z knihy si odnáším hlavně pocit, že bych opravdu nechtěla být manželkou nikoho slavného.
Kniha o závislosti nejen na drogách. Ze začátku my vadilo, že v přímé řeči nejsou uvozovky. Postupem jsem si na to zvykla a zjistila, že ono je to vlastně jedno. Snadno si lze domyslet, která z postav co zrovná říká. Kniha je platná době, kdy byla napsaná, ale aktuální je i po téměř 50 letech. (Možná jen ten způsob léčby Sáry by byl jiný.) Myslím, že by si ji měl přečíst každý, aby viděl, co jakákoliv závislost dokáže se člověkem udělat a co s naší myslí dělají média.
Autor čerpal z vlastních zkušeností se závislostí.
Po čase jsem se zase odhodlala k české klasice. Z počátku jsem měla obavy ze "staré češtiny", ale musím přiznat, že po pár stránkách jsem si na ni tak zvykla, že mi to vlastně ani nepřišlo. Líbilo se mi vykreslení některých dobových zvyků a tradic. Samotný příběh ohledně rodinné kletby je nutné brát s nadhledem. Tehdy se na svět a život dívali jinýma očima, než my dnes. Kniha není pro všechny, ale těm, kteří se rádi ohlédnou do minulosti, doporučuji.
Poprvé jsem četla na střední škole. Nyní jsem si ji chtěla připomenout, protože už jsem si ji nepamatovala. A vlastně se ani nedivím. Po týdnu jsem musela hodně přemýšlet, o čem to vlastně bylo. Pro mě jako naprosto neromantickou duši to bylo příliš naivní a nudné. V rámci povinné literatury se do zvládnout dá, ale jinak bych se do ní nepouštěla.
Ze začátku jsem si říkala, zda knihu vůbec dočtu. Ne a ne se začíst, pak přišla pasáž s válkou a to už mě nebavilo vůbec. Posledních asi 100 stran už to zase šlo. Rozhodně to není oddechová knížka. Je nutné se plně soustředit. V jménech a postavách se asi časem začnete ztrácet, ale myslím, že to vlastně ani vůbec nevadí. Hlavní myšlenky knihy pochopíte i tak. Kniha rozhodně není špatná a stojí za přečtení. Nemůžu říct, že by se mi nelíbila, ale ani to, že bych z ní byla nadšená.
Pro mě byl tento příběh především o silném přátelském poutu mezi hlavními postavami. Poetický příběh, který končí tragicky. Slzy v očích jsem měla několikrát během čtení. Rozhodně doporučuji.
Přestože se kniha v některých částech vleče a byly pasáže, které mě vyloženě nudily, z celku jsem nadšená. Určitě si ji ještě přečtu znovu, abych si pořádně utřídila myšlenky.
Kniha je poplatná době, kdy byla napsaná, ale i té současné.
Hodnotím stejně jako ostatní, které jsem z této série četla. Není to úplně k zahození, pro děti určitě poučné a možná i zábavné, pro dospělé už je to horší.
No nebudu vám lhát, zábavné mi to moc nepřišlo, ale přece jen nejsem cílová skupina, takže to neberu tak tragicky. Alespoň jsem si osvěžila jména řeckých bohů a vztahy mezi nimi. Pro děti určitě poučné a snad i zábavné.
Knižku jsem dostala za vysvědčení ve třetí třídě. Četla jsem ji několikrát a hlavní zápletku jsem si pamatovala do teď. Nyní jsem si jen osvěžila detaily. Pro malé slečny je to hezká pohádka.
Tato kniha mě moc nezaujala. Kidně bych ji o nějaké stránky zkrátila. Postavy mi byly nesympatické všechny. Uvítala bych v knize více Harryho a možná i celý příběh z jeho perspektivy by mohl být zajímavý.
Autorka se zde věnuje několika společenským problémům, ale všechny jsou tak vyhrocené, až mi nepřijdou realistické (skoro všechny hlavní postavy si nesou nějaké trauma z dětství, opravdu je to nutné?).
Jako oddechové čtení to jde, ale jednou stačilo.
Ať se na knihu dívám z jakéhokoliv pohledu, vždy najdu něco, co mi nesedí. Styl jakým je psaná a hlavně dialogy mi přijdou úplně uhozené. Všechny postavy by si i ode mě vysloužily ránu holí.
Co do odpornosti jsem už o všem četla v jiných knihách, takže mě to vlastně už nijak nešokovalo. Navíc jsem si něco přečetla o skutečném vrahovi, kterým byla tato kniha inspirovaná.
Také mi nesedělo zasazení do moderní doby.
Jako plus beru vykreslení minulosti hlavní postavy - vraha, to co ho mohlo formovat k přeměně s normální lidské bytosti do bestie, i když celkově mi to přišlo prostě přehnané. MOŽNÝ SPOILER Hlavně jsem se divila, že nesundal otce. Tomu bych se nedivila.
Konec pro mě také slabý, policie neví kudy kam a vysloužilý voják vyřeší vše na první dobrou, ale prosím vás.
Za mě tato kniha prostě ne.
Pokud jste už některou knížku "děsivá věda" o lidském těle četli (stejně jako já), může vám tato přijít už poněkud nudná a opakující se. Pro děti to ale nemusí být úplně k zahození. Buď se dozví něco nového nebo si to alespoň zopakují. Vtipy ale bohužel moc vtipné nejsou (jako v ostatních podobných počinech).
Musím říct, že přestože nejsem cílová skupina, tahle knížka se mi moc líbila. Pro děti určitě poučná a dokonce je v ní několik návodu na lehké pokusy.
No, asi jsem na tento druh literatury už moc stará. Vtipné mi to nepřišlo, poučné možná trochu. Uvidíme, co na to cílová skupina.
Přestože všichni známe historická fakta a víme, že vše o čem Shlomo Venezia vypráví, se opravdu stalo, mám problém uvěřit, čeho všeho byl člověk schopen.
Obdivuji ho, že po tolika letech, kdy ho nikdo poslouchat nechtěl a nevěřil mu, ještě dokázal nejhorší chvíle svého života, které si my nedokážeme ani představit, popsat a vyprávět široké veřejnosti. Čest jeho památce.