muf-rodrigo komentáře u knih

Tuhle knížku jsem měl v knihovně hodně dlouho a jednou koukám, nepřečtený Asimov, to není možný. Originál, jak je u Asimova běžné, přes půl století starý, ale neztratil nic na zajímavosti. Příběh, jak je též u Asimova zvykem, pěkně odsýpá, taková oddychovka, ale doteď mi v hlavě leží nosná myšlenka, o které často přemítám - musí být snaha o minimalizaci ztrát za každou cenu opravdu nejlepším řešením? Asimov tu nastínil překvapivou odpověď, která - když se nad ní trochu zamyslím a třeba i zabrousím do historie - vůbec překvapivá není.

3 06.01.2021

Zajímavá knížka. Rád čtu literaturu faktu, a když je jímavě napsaná, o to víc. Na textu je vidět, že je Chivers novinář. Třetina knihy je věnovaná předchůdcům moderních rychlopalných zbraní a jejich tvůrcům, je také vidět, že americké zdroje jsou o poznámí mohutnější a konzistentnější než ty ruské. V téhle "úvodní" části se o konstrukci zbraní mnoho nedovíme, jen základy, o to víc prostoru je věnováno popisu peripetií při vývoji a zavádění zbraní a popisu bitev a vojenských střetů, ve kterých tyto zbraně figurovaly. V druhé části se skokem ocitáme o půl století dál, v Sovětském svazu, kde Kalašnikov představuje prototyp svojí zbraně, a autor nás seznamuje i s jeho životem. Hned jsem se lekl, že se Chivers vykašlal na celou etapu II. světové války, která měla na vývoj automatických zbraní po válce zásadní vliv, naštěstí to ale byl jen dočasný úlek, autor se obloukem vrací k této historické etapě a provazuje ji s předchozími. Následuje docela podrobná část věnovaná zavádění útočné pušky M-16 do americké armády. Potom se dovíme něco o policice a šíření AK do světa a poslední čtvrtina knihy je věnována několika historickým událostem, ve kterých AK hrál významnou roli. Knížka je velmi čtivá, především díky velkému množství příběhů, které zabírají minimálně polovinu stránek. Zachytil jsem ale i vcelku zbytečné opakování faktů (ne časté), kritiku a opakované zdůrazňování neschopnosti odpovědných osob vhodně a včas zavádět nové zbraně (nejspíš záměr), určitou nevyváženost textu (způsobenou děravými a rozporuplnými informacemi z "druhé" strany) a ano, je tam i trochu toho novinářského patosu a tu a tam tendenčnosti, to se ale dá odpustit, stěží se tomu zcela vyhnout. V každém případě je vše kvalitně ozdrojováno, mnoho stránek na konci knihy tvoří soupis odkazovaných zdrojů. Pro fandy zbraní (AK-47, ale i M-16 a jejich předchůdců) a jejich vývoje to je nepochybně zajímavá kniha do knihovničky. Kdo ale čeká knížku podrobně rozebírající jednotlivé typy AK a jeho derivátů, ať sáhne po jiné knize. Tohle je příběh ŽIVOTA zbraně a jejích předků, vývoje, zavádění, šíření, jejích konkurentů a lidí kolem ní, ne její anatomie.

3 21.10.2020

Taková matematická jednohubka pro matematické skorolaiky. Je hodně vidět, že se jedná pouze o kompilaci krátkých esejí publikovaných v novinách. Členění na témata je skoro zbytečné, je to takové hup sem, hup tam, bez nějakého širšího kontextu a zabředávání do hlouky, takové vyďobávání zajímavých jednotlivostí a věcí, které by mohly být pro laika zajímavé. Část věcí (např. geometrické důkazy Pythagorovy věty apod.) jsem znal ze školy, část pro mne byla nová a zajímavá. Z knihy mám ale takový ambivaletní pocit, za přečtení stojí, ale je hodně roztříštěná a co mi nejvíc vadilo, a bylo to zřejmě způsobeno nezbytným zkracováním esejí do novin, je, že spousta věcí tam zůstala jakoby nakousnutá a nerozvedená, prostě byly je tak zmíněny a ... nic. Konec kapitoly. To byla velká škoda, i když se kniha hemží odkazy na další literaturu, pro ty, kteří chtějí problematiku studovat hlouběji, nicméně v této knize se moc hluboko nedostanou. Spíše si přečtu knihu Jazyk matematiky, jak jsem do ni nahlédl, vypadá to, že s většinou uváděných věcí se v ní též setkám, nejspíš půlce nebudu rozumět, ale dostanu všechno v širším kontextu, včetně historického. Tahle knížka je tak na půjčení ... a může jít dál.

11.08.2020

Tehle komentář musí být chápán jako shrnutí pocitů člověka, který poprvé četl knihu tohoto typu. Mám zkušenosti se sci-fi detektivními příběhy Isaaca Asimova, s klasickými knihami Agathy Christie či G. K. Chestertona, nebo spletité špionážní věci od le Carrého, ale tohle je něco jiného. Pozitivum je, že se kniha čte velmi lehce, má jednoduchý svižný jazyk, děj má spád, nikde nezadrhává ... a to všechno je z mého pohledu i vada knihy. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že je tu béčkový příběh s béčkovými klišé, příběh, který tu už tisíckrát byl, příběh, který je svojí plochostí, přímočarostí a dodržováním "tradičních" postupů říká o zfilmování nějakým druhořadým studiem. Opět je tu ultrachytrý vyšetřovatel, tvrdý i citlivý, který nedělá chyby při výslechu, nedělá chyby při vyšetřování, vidí za dva rohy, vždy brnkne na správnou strunu, pro ženy je okouzlující, chlapy sere a má na telefonu přátele, co pomůžou kdykoli s čímkoli, samozřejmě tak trochu nelegálně, no a už to jeho jméno - Raker, to prostě musí být tvrďák s hebkým srdcem, a veškeré vyšetřování se děje - jak jinak - jedině v noci. Klišé na klišé. Ale i když pominu takové ty mačo, slzobolné a patetické pasáže, stejně je tu ještě jedna věc, která mohla reputaci napravit, ale neudělala to. Příběh je totiž komplikovaný hlavně tím, že někdo něco tají, protože jinak je děj děsně přímočarý, připomínal mi koridorovou počítačovou hru - utíká jedním směrem, na místě činu či jiném zkoumaném místě je právě tolik indicií, aby se detektiv mohl posunout dál, žádné nevedou do slepé uličky, nejsou redundantní, nikdy žádnou zásadní věc nepřehlédne, všimne si vždy toho, čeho si jiný (třeba celé vyšetřovací týmy) nevšimne a právě ta jedna věc ho ve vyšetřování posune o level výš, v ději je spousta nepochopitelných nesmyslů (nebudu vyzrazovat děj, ale každého musí zarazit např. zbytečnost určitého prvku na konci, který ale zároveň způsobí ... nemůžu prozrazovat). Suma sumárum - čekal jsem od knihy víc, nějaký propracovaný příběh, který by měl i hlubší záběr, nutil mne se zamyslet, měl různá tmavá zákoutí a slepé uličky, a třeba i na chvíli zvolnil, dostal jsem však jízdu na tobogánu - rychlou, přímou, krátkou, béčkovou. Možná si to žádá dnešní doba - všechno rychle, bez zbytečných kliček a přemýšlení. Nemám na čtení moc času, musím si hodně vybírat. Tenhle typ knih, co v nich příběh letí o závod a jsou zmlasknutý za jedno odpoledne, takové jednohubky, co proletí hlavou a moc tam toho nezanechají, není asi pro mne. Vyžaduju knihy, na které budu myslet ještě za 10 let. Ostatní jsou sice pro tu chvíli zábavné, ale ve finále ztrátou času.

2 17.07.2020

Taková pohodová nenáročná knížka, pomalé tempo, navzájem se prolínající příběhy. Neurazí, neohromí. Zamýšlel jsem se, jak propastný může být rozdíl mezi tím, co si člověk myslí a jaká je (nevyřčená či nevysvětlená) skutečnost.

6 14.05.2020

Moje hodnocení nemůže být objektivní, neboť (je to vůbec možné?) si doteď pamatuju tu chvíli, kdy jsem jako dítě na chatě před téměř 30 lety otevíral malou tenkou právě vydanou knížku s barevným obalem a názvem Nadace, aniž bych věděl, že tenhle dárek bude znamenat dlouhou, napínavou a zábavnou cestu vesmírem a časem, neboť tahle kniha bylo jen první sousto, sousto, po kterém jsem se nemohl dočkat dalšího a čekal jsem jak na smilování na další díly. Tohle jídlo si člověk vychutná až po přečtení ostatních dílů série Nadace (přičemž ten chronologicky první jsem četl až naposled, protože ještě v té době nebyl vydán), a nejen té, též detektivních románů o robotech Nadaci předřazených, bez nichž by nebyl kompletní fantastický Asimovův svět, svět Země, vesmíru, celých generací lidí a robotů, který byl plný překvapení a přesto logický. Četl jsem knihu v době, kdy internet byl ještě v plenkách, počítače byly 10x dražší a 1000x pomalejší než dnes, na knihu je třeba koukat prizmatem půlstoletí, co mezi napsáním a českým vydáním uběhlo, ale ani to jí neubírá na zajímavosti a nadčasovosti. Nejspíš ani otec netušil, co tehdy koupil, ale jsem opravdu rád, že jsem tuto knihu kdysi dostal. Těším se, až si jednou, teď, po 30, nebo později, po 50 letech zase přečtu celou sérii.

11 28.04.2020

Kdo by podle názvu čekal nějaký hluboký propracovaný příběh románovým způsobem objasňující včelí a lidský kolaps, chytře provazující děj s argumenty, paralelami, úvahami, bude zcela zklamán (jako já). Samotná myšlenka měla obrovský potenciál, ale z celé knihy jsem měl silný pocit, že ... ty včely tam vlastně vůbec nemusely být. Jsou to hlavně příběhy o lidech, jejich rodinách, povahách, snažení, v různých obdobích (to už tu mnohokrát bylo), vyprávěných (podle mne zbytečně) napřeskáčku (to tu bylo také), příběhy docela zdlouhavě, ne moc zajímavě podané, s podivnými dialogy a chováním hlavních postav, popisující podružnosti a přitom ignorující zásadní věci. Ale především, včely v knize hrají vlastně zcela podružnou roli. Je strašně vidět, že autorka o nich ví vcelku kulové, jenom na základě zjištěných kusých informací vystavěla hlavní příběh (úly), poskládala k tomu nějaký děj, aby to drželo pohromadě, přidala nějaký ten leitmotiv, aby to mělo větší hloubku a bylo to jako aktuální (člověk vs. včely, potažmo příroda), přičemž na "osvětlení" samotných příčin kolapsu pak nechala v celé knize suma sumárum dva odstavečky a navíc si k představě kolapsu pomohla několika pochybnými berličkami, které se na pár místech zhmotnily v nepříjemném agitačním tónu (ano, narážím na ty zmíněné havárie jaderných elektráren - proboha proč by s kolapsem včelstev a potravního řetězce měly přijít havárie reaktorů? A pak ta nemožnost chovat hospodářská zvířata, protože ... nerostla ani tráva? Opravdu travní porosty potřebují opylovat včelami, nepostará se o to přenos pylu třeba vítr? Nevím. Možná jsem jako milovník přírody na tyhle demagogické žvásty moc citlivý ...). Úplně nechápu ta pochvalná hodnocení. Kdyby to byla prvotina, tak prosím, ale takový nesourodý, místy hodně nudný či nelogický a předem odhadnutelný příběh s velmi povrchním líčením problematiky, ke které odkazuje titul knihy, u zavedené autorky ... vždyť fakt, že se ty tři linie někde propojí a že líčí nějaké rodinné vztahy je trochu málo, ne? Zvlášť, když tam včely vlastně jen dělají stafáž ... Škoda, velká škoda toho promarněného potenciálu.

12 19.04.2020

Určitě zajímavý nápad, oprášit legendární stavbu minulých dob - Šumperák. Přispěl jsem na Hithitu na tuto knihu, zaujaly mne ukázky, ale ... celá kniha je ve tvaru šumperáku, což je velmi nevšední a opravdu pěkné, první cca desetina knihy je jakési artové zpracování designu domu, více než informace jsou tam kresby, citace e-mailů a několik půdorysů, bez nějakého většího informačního obsahu. Zbytek knihy pak jsou fotografie objektů ze tří směrů a na konci dvě stránky textu ... a jsem u toho, ukázky na hithitu byly prakticky všechno, co v knize bylo nejzajímavější, čekal jsem víc informací o fenoménu šumperák, o architektovi, jednotlivých stavbách, myslel jsem, že autor opravdu půjde do hloubky, ale tahle kniha je spíš takovým drobným uměleckým počinem s rozsáhlou fotografickou přílohou. Zjevně je to tím, že kniha má - dle doslovu - navazovat na autorovu knihu z roku 2015, kde je (údajně) problematika podrobně řešena, potom to má samozřejmě logiku, tato kniha je vlastně jen takovým fotografickým katalogem různých variant domů.

2 28.03.2020

Příběh dává nahlédnout do života a práce opričníka a jeho kolegů, lidí nad zákony oddanými vládci, s neomezenou mocí. Místy mi přišel román až přehnaně vulgární a perverzní, nicméně člověk si uvědomí, že to není asi tak nemožné, jací se asi uvolní běsi a zrůdnosti z nitra člověka, když dostane absolutní moc, když zjistí, že nehrozí trest? Myslím, že paralel v historii je řada. Ačkoli si určitě knihu číst znovu nebudu, zanechala ve mně stopy a náměty k zamyšlení.

2 10.01.2020

Kniha je to zajímavá, je to takové letmé seznámení s několika lokalitami v Rusku prokládané kapitolami se zamyšlením nad současnou informační společností (je vidět, že autor je novinář). Co mi na knížce chybí je rozmanitost. Jakkoli jsou jednotlivé lokace specifické, jsou zároveň i stejné, samozřejmě to částečně vyplývá ze způsobu cestování a okruhu lidí poskytujících ubytování, a podle mne se autorovi moc nepodařilo zpracovat téma chytlavěji (srov. např. Zibura nebo Dominika Gawliczková). Je to spíš takový strohý reportážní způsob psaní, stručně co zažil, doplnění pár fakt a šup dál, nevyhne se určité monotónnosti. Knížka mne nebavila tak, jak jsem si od ní sliboval. Je třeba ocenit práci překladatele a jeho upřesňující poznámky v textu.

2 08.01.2020

Knížku jsem dostal, moje první kniha od autora. Čte se dobře, nicméně ty příběhy mi vesměs nepřipadly až tak zajímavé. Taková jednohubka.

1 24.10.2019

Opravdu nevím, jak hodnotit, příběh japonské vícegenerační rodiny a konfliktů v ní v poválečném období, kdy jsou pocity a myšlenky vyjadřované často přes rostliny a vítr v zahradě ... pro mě vcelku banální příběh, musí tam být skryto něco, do čeho jsem ještě ve svých 40 letech nedorostl.

(pokračování recenze z knih 1 a 2) ... čekal jsem na třetí knihu, abych se dočkal zklamání. Čekal jsem, že příběh se rozvine a zapadne do sebe jak puzzle. Že se nějak zajímavě a nečekaně uzavře. Ale nic z toho jsem nedostal. Jakoby autor měl nápad, který rozvíjí a ... nedokáže ho šikovně (logicky, zajímavě, překvapivě) ukončit. Pro mne škoda potenciálu, přestože jsem nad příběhem ještě mnohokrát přemýšlel.

1 01.07.2019

Dlouhý, rozvláčný styl Murakamiho, kdy se na několika stech stránkách neuděje vlastně nic moc významného přinesl spoustu otázek a málo odpovědí. Tahle knha mi moc nesedla, čekal jsem na třetí knihu, abych se dočkal ... (viz recenze tam)

01.07.2019

Co víc psát, kniha opět psaná lehkostí, jen je trochu poznat, že je už poslední, nápady trochu mizejí. Ale i tak stojí za přečtení.

01.07.2019

Divadelní hra, co se slupne jedním dechem. O vážném tématu, velmi životném, když se člověk rozhlédne, a velmi nadčasovém, ale psaná s lehkostí a místy i skutečným vtipem. Výborná kniha vydaná jen v omezeném nákladu, kterou stojí za to mít ve sbírce.

3 01.07.2019

Z knih, které jsem od Dominika četl (resp. slyšel v podobě audioknihy, samozřejmě v originále), chronologicky šestá, tahle byla opravdu nervyrvoucí a opravdu jsem cítil, jak líčení odpovídá tehdejší realitě, protože se jedná o zpracování skutečného případu sériového vraha.

12 01.07.2019

Knihy Dominika Dána jsem četl postupně jak jdou chronologicky, tato tedy byla moje osmá, a je potřeba říct, že to bylo naprosto jiné čtení. Postavy od "vraždárov" byly spíš jen nějaká kulisa a jejich zamontování do vyšetřování nebylo dobrým tahem, řeknu proč. Tam, kde v předchozích knihách slovní přestřelky fungovaly, tady byly otravné, postavy se někdy chovaly nelogicky nebo situace nedopadla adekvátně tomu, co jsme se dověděli chvíli předtím, ale to by ještě vcelku šlo. Nicméně v knize jsou tak tři čtyři situace, které jsou jak z laciné béčkové detektivky a je jasné, že TOHLE se tedy stát nemohlo, je to něco, co jsem si u předchozích knih nikdy neřekl. Ale tady ano. Příběh možná bude nějak inspirovaný skutečnými událostmi, ale je bohužel tak přitažený za vlasy a kopírující Dana Browna, že je to až příliš okaté a navíc zbytečné! Kdyby se tak netlačilo na pilu, kdyby to nebylo za každou cenu tak akční, prvoplánovité, mohl to být dobrý příběh, a docela originální, neboť hlavní linie má logiku i logická odůvodnění. Ale díky tomu okolo je to těžko uvěřitelné. Z mnou čtených knih od Dána je to (zatím) ta nejslabší.

6 01.07.2019