MrsDarcy komentáře u knih

Jsou knihy průměrné, knihy hrozné a knihy zajímavě krásné. A pak jsou knihy napsané zřejmě přesně pro mně. Jako například tahle.

Taky jsem čekala dalšího Kotletu a byla jsem příjemně překvapená, když se mé očekávání tak docela nenaplnilo. Pan Brožovský má svůj styl, své pojetí akce i postav. Každá jeho věta nekončí slovíčkem jako a úderným přirovnáním, jak jsem zvyklá u pana Kotlety. Nesleduje scénář drsného hrdiny, který po cestě vykrade armádní sklady a je přinucen přibrat na své vražedné putování nějaké to nevinné dítě nebo mladou ženu jako pan Kulhánek. (A toto píšu s veškerou láskou, která v mém literárním srdíčku přebývá pro zmíněné autory.)

Konečně jsem se zase dočkala knížky chytře napsané (ano, až někdy v půlce mi došlo, proč se knížka jmenuje, jak se jmenuje), plné svižné a vtipné akce, krve a mozku na stěnách a postav tak šikovně napsaných, že jsem si je zamilovala snad všechny (a velice ocenila, že tady se na nějakou nesmrtelnost postav nehraje a nikdy nevíte, která drsná hláška bude jejich poslední).

Velice doufám, že se od autora brzy dočkáme knížky další, a nebudu muset přistupovat k drastičtějším řešením po vzoru Misery pana Kinga. Protože pouta a provazy už mám nachystané.

6 24.03.2022

Přiznám se, od svého prvního setkání s panem Colem jsem čekala velké věci. Pokud jde o předchozí sérii, četla jsem jen nadšené ohlasy, knížky mě minuly úplně. A přesto mě Imitátor překvapil už od první stránky. Tak dobrou a zábavnou detektivku jsem totiž už dlouho nečetla.

Sedlo mi prakticky všechno. Styl vyprávění, sem tam okořeněný černým humorem. Dvojice detektivů, velice výstižně o pár komentářů níže označená za duo packalů. Pachatel, skoro až poeticky zvrácený, ale logický ve svém počínání. Občas jsem se přistihla, že mu fandím, aby stihl své dílo dokončit. Užívala jsem si každý okamžik hry na kočku a myš, každé letmé setkání Chamberse s vrahem. Každou kapitolu.

5 06.09.2021

Řeky Londýna si právem vysloužily místo jedné z mých nejmilovanějších sérií - magie, chytrý humor a britská duše odkapávající z každé stránky? Tomu fakt nejde odolat. Tím spíš, že si pan Aaronovitch drží až překvapivě dobře úroveň a v každé knížce přijde s něčím novým a zajímavým, aniž by to úplně přeháněl nebo se sám zahnal do kouta.

Stejně tak to je i v nejnovějším případu Petera Granta, tím spíš, že pan Aaronovitch tuto knížku pojal jako jedno velké spiklenecké mrknutí nám, nerdům. Včetně Hlubiny myšlení, cylonů a tmy, která páchne po rybách a dívá se na vás zpátky.

Jen jedinou malou výtku bych měla pro autora české anotace, který nejspíš četl jinou knížku, než já...

Přečteno v anglickém originále.

3 02.09.2021

Ruská dystopie má v mém literárním srdíčku už dlouho vyhrazené velice speciální místo. Od Noční hlídky po Metro, temné a záhadné příběhy prostě nejsou to pravé bez šedivé mlhy padající na šedivé paneláky a štiplavého závanu nekvalitní vodky.

Šedivá mrazivá mlha padá i tady, na město pod přísnou diktaturou vůdce, na rozbořené zbytky sídlišť a na našeho hrdinu Sašu, který se na následujících téměř třech stovkách stránek pokusí udělat co nejvíce špatných rozhodnutí.

Ze začátku mi nedělalo vůbec problémy se začíst a prožít se Sašou první okamžiky rozčarování a nespravedlnosti při vyhození z učiliště. Ale jak jeho cesta pokračovala a on vršil jednu nepochopitelnou pitomost za druhou (a když už se mimořádně rozhodl správně, hodil mu do toho vidle osud), začal mi silně připomínat neméně sympatického Ilju z románu pana Glukhovského, a já už konec dočítala opravdu na sílu a těšila se, že najednou zasviští kulka a ze Saši bude další alkoholem nasycený mastný flek.

Přesto nemůžu říct, že bych si čtení svým způsobem neužila - knížka byla prostě taková, jako samotné město, jako všudypřítomná válka. Divně páchla, táhla se od ničeho k ničemu a zanechala za sebou hromadu zničených a promarněných životů. Ruská dystopie, jak má být.

1 09.08.2021

Tuhle knížku rozhodně neotvírejte, pokud před sebou nemáte volné odpoledne. Je to jedna velká jízda, která se nedá odložit, ani kdyby vám za oknem vybuchovaly granáty a po střeše pobíhalo hejno nájemných zabijáků.

Víceméně je zbytečné blíž popisovat děj, tam se nic světoborného opravdu nestane. Zase jeden naštvaný muž si to jde rozdat s celým světem a být tam o pár nadávek a šťavnatějších přirovnání více, skoro si začnu myslet, že pana Kulhánka unesli Američané a drží ho pod sedativy ve sklepě s psacím strojem. Spíš bych ráda vypíchla pár bodů, díky kterým jsem si tuhle cestu přes půl Evropy opravdu užila.

V první řadě Court Gentry nemá žádnou temnou minulost, žádná traumata, na která si musí cestou něžně foukat. Nechlastá, se svým netradičním povoláním je srozuměný a nevrhá dlouhé významné pohledy na spokojené rodinky za okny nudných příměstských domků. Už jen za tohle jsem si ho okamžitě zamilovala.

Za druhé se ani nekoná žádná bondovská romantická linka, kterou se většina autorů snaží nacpat prakticky kamkoliv, kde se vyskytují postavy opačného pohlaví a aspoň přiměřeného věku.

A za třetí se autor šikovně vyhnul šablonovitým postavám a snad až na jednu výjimku nenajdeme ani podlé a za všech okolností zlé záporáky, ani vyložené rytíře v lesklé zbroji. Všichni jsou příjemně šedí, víceméně logičtí ve svých rolích a když přimhouříme oči nad očividnou nesmrtelností hlavního hrdiny, vcelku uvěřitelní.

Rozhodně se ráda s panem Gentrym setkám znovu.

8 30.07.2021

Poměrně dlouho jsem kolem této útlé modré knížky chodila, než jsem posbírala poslední zbytky své odvahy a naděje, že tahle nová sci-fi se nestane jen dalším zklamáním. A pokud snad ano, aspoň to bude krátké.

Krátké to rozhodně bylo. Až příliš krátké. S hrůzou jsem sledovala přibližující se poslední stránku a přála si, aby tahle cesta nikdy neskončila. Aby Ariadne se svou posádkou přistáli na další, ještě zvláštnější planetě. A já mohla snít dál.

A i když jsem většinou drsná žena, která u knih nebrečí, tady jsem k tomu neměla daleko. Tak sugestivně byla popsána nekonečná krása vesmíru. Tak moc jsem se mohla vcítit do jednotlivých postav. Tak moc mi to celé přišlo uvěřitelné.

Pokud má teď náhodou nějaký Bůh čas, přála bych si tuhle knížku jako film. Aspoň tříhodinový. S hudbou od Hanse Zimmera. Prosím...

4 27.07.2021

Vždycky, když se nová knížka přirovnává k některému z mých oblíbených autorů, jsem nedůvěřivější než středověká nevěsta před svatební nocí. Fakt to bude tak dobré? Nebudu, jako už tolikrát, litovat, že jsem se nechala zlákat pěknou obálkou a příslibem něčeho výjimečného? Naštěstí, v případě Rybáře se žádné zklamání rozhodně nekonalo.

Příběh mě chytil prakticky od prvního písmenka a nemohla jsem se od něj odtrhnout. I když se většinu knížky vlastně "nic neděje" a připomíná spíš zápisky z historické kroniky, stále se nad vším vznáší zneklidňující atmosféra, která vás nutí číst dál. Pan Langan totiž dobře ví, co dělá, a příběh drží pevně v rukách. Každá věta má své místo, každý náznak svůj důvod. A vy klidně uvěříte, že by to mohla být pravda.

A právě ten nepříjemně hlodavý pocit, že se vlastně nic neděje a zároveň se nad vším stahují temná mračna nevyhnutelného a nepochopitelného, jsem si užívala nejvíc. Milovníky krváků a hororů v pravém slova smyslu nejspíš Rybář znudí a uspí. Já si vychutnávala každé písmenko.

6 26.07.2021

Dlouho jsem s myšítkem na hvězdičkách váhala, jestli být hodná, nebo poslednout svůj instinkt a celkový dojem z knížky. Instinkt vyhrál. Tohle se opravdu nepovedlo.

Skoro za to může spíš hlavní hrdinka, než autorka samotná. Calli je totiž přesně ten typ ženy, se kterou byste na pivo fakt nešli. Nepochybně má působit schopně a inteligentně, místo toho ale jen rozhazuje svými tituly a úspěchy, stejně jako autorka náhodně rozhazuje odborné termíny, snad aby to vypadalo, že si svůj domácí úkol splnila a skutečně si něco o řízení vesmírných letů nastudovala. A snad by se to Calli i dalo odpustit, stejně jako to odpouštíme jiným postavám, kdyby se u ní aspoň občas dal najít náznak nadhledu nebo smyslu pro humor.

Nepomáhá tomu ani neustálé přerušování dialogů myšlenkami hlavní hrdinky, takže z pětiminutového hovoru s matkou se stane utrpení na dvě kapitoly. Ani neustálé opakování už jednou zmíněného (dejte si panáka pokaždé, když někdo řekne, že je vláda asi zavře). Ani přeskakování děje z jedné zápletky do druhé, v minulosti i přítomnosti, až úplně ztrácíte přehled co se vlastně děje.

Opravdu jsem se musela nutit, abych knížku dočetla. A ačkoliv chápu, že jde o první díl série, absence byť částečného vysvětlení nebo uzavření děje tomu taky moc nepomohla. Stejně jako v sobě marně hledám chuť přečíst si pokračování.

2 09.07.2021

Taková láska na první pohled, od obálky přes námět (slovanská mytologie! Stal se zázrak!) až po sympatickou hlavní hrdinku. S Lenou jsem se sžila prakticky okamžitě, dostala mě svou střeleností i svým osudem (za mně asi nejlépe popsaná deprese, co jsem kdy četla. Žádné kvílení s lahví vína v kuchyni. Jen pocit, že je něco špatně a že to takhle nemá být). Hlavně ze začátku příběh plyne lehce, žádné složitosti ani dramatické zvraty se očekávat nedají, a přesto udržuje čtenáře v přijemném napětí. Opravdu jsem jim všem fandila, okouzlena světlem bludiček a jejich světa. Ke konci už trošku autorce dochází dech a je to hodně znát, ale přesto vše zapadne na své místo. Snad jen ten úplný konec a cestu, kterou se Lena vydá, jsem si představovala úplně jinak a maličko mě zklamal...zasloužila si vrátit se domů.

18.06.2021

Představte si příběh o Jamesi Bondovi, jen místo sněžných plání se prohání na vlnách darknetu, někde po cestě ztratil svůj nadhled a smysl pro humor, a po svých nepřátelích střílí dobře napsané řádky počítačových kódů. Will mi jako hlavní postava fakt nesedl, ačkoliv jak příběh ubíhá, stává se jeho arogance maličko snesitelnější. A ubíhá to příjemně rychle. Ponoříte se do světa sběratelských figurek, počítačových her a intrik na každém rohu a aspoň za sebe můžu říct, že mě to bavilo.
Jen snad kdyby se autor vyhnul obvyklým šablonkám jiskření mezi agenty a temných strašáků z minulosti, které snad visí jako odškrtávací seznam nad stolem každého vydavatele, aby vůbec uvažoval, že knížku pustí mezi nás, bylo by to za plný počet.

1 18.06.2021

Optimisticky žlutá knížka o tom, že největší strašáky si nosíme pohřbené hluboko v sobě.
Čekala jsem pár hodin s nenáročným horůrkem a přesně to jsem dostala. Kulisy městečka, kde se čas snad nikdy ani nerozběhl, se pro podobné vyprávění dokonale hodí, a Lola mi lezla na nervy daleko méně, než bývá u pubertálních hrdinek obvyklé. A i když jsem hlavní zápletku odhadla dříve, než nejspíš autorka zamýšlela, stejně nemám obvyklý pocit zklamání. Nejspíš se nebudete po přečtení knížky bát podívat pod postel, ale to stejně záměrem nebylo. Může se vůbec o hororu říct, že to byl vlastně celkem příjemný příběh? Protože o Harrow Lake to platí rozhodně.

1 29.05.2021

Při mém prvním setkání s příběhem pánů Strange a Norrella od Susanny Clarke jsem měla pocit, že držím v ruce malý zázrak. Knížku napsanou přesně pro mně, chytrou a vtipnou, milou a očividně psanou s láskou a neskutečnou péčí. A obávala jsem se, že s příběhem Piranesiho už to nebude ono. Dvakrát stejná řeka, však to znáte.
Mýlila jsem se a Susanna mě zase dostala.

Znovu si stvořila svět tak reálný, že bez mrknutí oka uvěříte tomu, že by skutečně mohl existovat. Cítíte chlad zdí, slyšíte nekonečně šumění oceánu. A chcete pochopit a poznat všechna jeho tajemství, stejně jako s hrůzou sledujete ubývající stránky a přejete si autorku zavřít do sklepa, aby psala dál a dál...

Knížka je krásnou odpovědí panu Segundovi na otázku, kam se poděla magie. Je kouzelným místem, kam můžete utéct a schovat se, kdykoliv budete potřebovat. A je dalším důkazem, že Susanna Clarke mi asi bydlí v hlavě a píše knížky přímo na míru pro mně.

Deset hvězdiček z pěti. Bez rozmýšlení.

9 20.05.2021

Od autorky mám už něco načteno a srovnání se tedy nejde příliš ubránit - Její konec mi zatím přijde jako nejlepší a nejlépe promyšlený, zároveň ale nesoucí tradiční rukopis autorky. Nečekejte žádné zdlouhavé popisy, nenadálá vnitřní pohnutí, ani příliš dramatu. Na to Shari nehraje nikdy. Její knihy letí jako blesk, do pár hodin máte přečteno a pak sedíte a přemýšlíte, jak s tím naložit.

Už tak od půlky jsem měla tušení, čí konec to vlastně sledujeme, a skutečně jsem se nemýlila. To bylo příjemné překvapení. Horší to pak je s většinou dalších postav, já ty (nejen) americké matky asi nikdy nepochopím...a vždycky budu spíš na straně živějších a zajímavějších manžílků. Kdo to má naopak, může si tu pátou hvězdičku klidně přidat.

5 13.05.2021

Je to jako pustit si po letech film a vzpomínat, co se v další scéně stane. Postavy jsou na svých místech, Edward září a Bella se neustále snaží zlomit si minimálně pár kostí. A vy zamáčknete nostalgickou slzu a na chvíli se vrátíte do doby, kdy vám bylo patnáct...

Jsou jen dvě věci, které celkový dojem poněkud kazí. Za prvé, Edward je na Bellu od začátku nalepený stylem, který by mu v reálném světě vysloužil minimálně zákaz přiblížení. Takže místo pohledu do mysli upíra a jeho vzpomínek, místo nahlédnutí do jejich spolenčenského a rodinného života, se vám dostane jen sedm set stránek vnitřního monologu o tom, jak je Bella křehká a krásná a jestli by radši neměl utéct.

Za druhé, kniha je opravdu plná překlepů, chybějících slov a očividně neobratně přeložených vět. A možná i proto je mé hodnocení nakonec takové, jaké je. Nedokážu se totiž dost dobře zbavit pocitu, že paní Meyerové došly peníze na kabelky a českému vydavateli na pořádného korektora.

3 09.03.2021

Fakt bych nechtěla být newyorkskou dědičkou v 19. století. Nejen, že si musíte dávat pozor jak se tváříte a s kým mluvíte a přes korzet se nemůžete ani nadechnout, ještě po městě řádí šílený vrah a policii to nijak zvlášť nevzrušuje.

Tohle se fakt povedlo. Atmosférou, stylem vyprávění, i motivací vraha. Prosím zfilmovat od pana Burtona a bude to úplně dokonalé.

2 04.03.2021

Kniha na pochmurné deštivé odpoledne. Děj ubíhá příjemným tempem, takže ani moc nevadí, že některé zvraty a odhalení tušíte už třicet stránek dopředu. Nevyskytují se žádné překombinované zápletky a úskoky, postavy se chovají víceméně logicky a ve svých šablonách.

Jen pokud jde o hlavní postavu, měla jsem trošku problém vidět ji v zamýšleném světle nevinné oběti a soucítit s ní. Byla nesympatická, spořádaná a rozumná, prostě bez jiskry. Na rozdíl od svého nezvedeného manžela...

Poctivě napsaná knížka za poctivé tři hvězdičky.

4 04.03.2021

Aneb pohádka o tom, jak spor dvou mužů ovládne život v celém planetárním systému.

Trvalo mi hodně dlouho, začíst se a pořádně se rozkoukat, co je která postava zač. A teprve za půlkou knihy mě to začalo opravdu bavit, ve stejném okamžiku, kdy naskočilo mých pár detektivních šedých mozkových buňěk a já začala přemýšlet, v čem to celé doopravdy vězí.

Přirovnala bych to nejlépe asi k šachové hře, kde nestačí mít promyšlený jen následující tah. A na konci, když vám to všechno dojde, dává to smysl. Zapadne to do sebe, chladně a logicky, jako vulkánská statistika. Bez nezodpovězených otázek, bez nitek, co nikam nevedou.

Slabší čtyři vulkánské hvězdičky.

4 04.03.2021

Pro mně příjemné překvapení. Jasně, je to young adult a nebylo by fér čekat nějaké zásadní poselství o životě a vesmíru a vůbec. A přesto, když Kolonii srovnám se Sníš o druhé Zemi, Kolonie vyhrává na plné čáře.

Co mě vysloveně potěšilo je autorčin styl psaní. Nic komplikovaného, nic těžkopádného. Nic přehnaného. Knížka se četla sama a v ní se postupně rodila marsovská kolonie s diktaturou, nad kterou by mnoho politiků slintalo blahem. A druhá příjemná věc, která se už jen tak nevidí - autorka má, pánové prominou, koule. Když je čas střílet do davu, bude se střílet do davu bez řečí.
Snad jen ta romantická linka být úplně nemusela, ale ok, jsme v young adult a prostě se to očekává. Stejně jako v samotném příběhu není nic moc, co by vybočovalo ze šablonek zlá diktátorka - různorodá banda odbojářů.
Ale přesto, líbilo se mi to.

1 04.03.2021

Asi za to může ta obálka knihy, na první pohled slibující něco jako "Marťan šel na kafe s Interstellarem". Daleký let vesmírem a průzkum a kolonizace nové planety? Slintala jsem jako toulavý psík před výlohou řeznictví.
Jenže pak jsem vešla dovnitř a zjistila, že kuřata ještě pípají vzadu a zbytek zboží se zasekl na cestě.

Hlavním motivem jsou vztahy a citové rozpoložení postav, ne vesmír. Klidně se to celé mohlo odehrát na zaoceánské lodi a nevšimli byste si moc rozdílu. A postavy hysterčí, jsou agresivní nebo v totální depresi až se vám chce vzít je lopatou. Hlásit se dobrovolně na dlouhý let vesmírem a pak celou (krátkou) cestu hysterčit, že jsem ve vesmíru? Achjo.

Čekala jsem plnokrevnou sci-fi, dostala jsem Beverly hills ve skafandrech. Ale i tak nemám pocit, že by to byl úplně ztracený čas...mohlo být daleko hůř.

11 04.03.2021

Tohle není sci-fi.

Kniha je tak doslovným popisem současných Spojených států, až vám z toho bude nanic. U každé postavy autor zdůrazňuje původ a barvu kůže. Tmaví jsou ti hodní, inteligentní a pronásledovaní (a nezapomenou se o tom při vhodné příležitosti zmínit). Bílí jsou zlí, vidláčtí a nedá se jim věřit ani co by se za nehet vešlo (tetování s hákovým křížem? Vážně?). Je tam politika, tak očividně černobílá a prvoplánová, že se nejedny oči protočí v otráveném puberťáckém gestu. Je tam skupinka vyvolených, doslovně vyvolených, pečlivě spočítaná, aby se dostalo na každou barvu, orientaci a pohlaví, co jen jich na průměrném internetovém fóru najdete. A nad tím vším se vznáší umělá inteligence, přesvědčená, že lidí je jak much za horkého letního odpoledne a mělo by se s tím něco udělat.

První tak tři stovky stránek jsem četla s podobným pocitem, jako když za zmíněného horkého odpoledne čekáte na rozpáleném nádraží na vlak. Táhne se to, vlak má zpoždění a vás už napadá, že se na to celé vykašlete a vrátíte se domů. Ale už jste si koupili lístek a říkáte si, že každou chvíli už se to musí zlomit a vlak konečně dorazí...
Jenže ani ve vlaku se to moc nezlepší. Pokaždé, když se objeví slova jako "toxická maskulinita" nebo "bílí supremacisti" nebo postava sama sebe kárá za to, jestli nejsou její myšlenky rasistické, ve mně něco umřelo. Snad jen jeden spolucestujíci je fajn, postarší rocker s občasným irským přízvukem, který jako jediný ze všech nevypadá, že má v zadku zaražené pravítko. Jen jeho očima příběh letí, jen jeho postava je konečně sympatická, živelná, živá. Asi proto, že ho neštve ani konec světa, ani politika, ani barva kůže lidí kolem. Štve ho, že s koncem světa umře i rock.

Kdybych byla studentkou humanitních oborů z Kalifornie, asi by se mi ta kniha líbila. Takhle je mi z ní jen smutno.

Ta jedna hvězda je za Corleyho. Rock nikdy neumře.

7 04.03.2021