Morbidus komentáře u knih

Tohle je jedna z těch čupr dupr záležitostí, které rozhodně někdy při tvorbě zápletek využiji. Dokonce se tu i otevírá volba, zda využít svět tak jak je prezentován nebo jednotlivé subčásti (a v tomto případě to půjde hladce) naroubovat do svého vlastního světa. Inspirace je zde dostatek.
Blíže se zde představují tři oblasti - ostrovní Thuren, magické město Kalus a neprobádaný Agol Zar. Všechny mají svá specifika a dostatečný náboj na to, aby zaujaly. Osobně mi nejvíce sedí Kalus, ale zkusit si s postavami projít celou kampaň v kterékoli z oblastí působí lákavým dojmem.
Tohle se mi zamlouvá a budu se těšit, co Neviditelná kniha přinese příště.

03.01.2022

Tuhle příručku ocení zejména ti, kteří v základních pravidlech DrD II vytrvali tak dlouho, že se jejich postavy potřebovaly posunout někam dál. Osobně to ale vnímám podobně jako u pravidel pro experty u DrD I; jen málokdo se dostane tak daleko, aby je skutečně ocenil. A tak mi většina technikálií ve zdejším textu unikla, pokud jsem je rovnou nepřeskočil (a to dělám zřídka). Co ale musím pochválit, jsou části nabízející zápletky pro dobrodružství, které jsou opět inspirující. Jako celek vyloženě nezklamalo ani nenadchlo.

03.01.2022

Skvělý bestiář. Bytosti (nejen) ze slovanské mytologie jsou zde zachyceny a popsány nejen pro DrD2, ale s trochou vypravěčské magie v podstatě i snadno transportovatelné do libovolného herního světa. Společně s možnými zápletkami a kvalitními ilustracemi - no neberte to. Pro PJ neocenitelná záležitost.

1 03.01.2022

Po letech sucha se objevil nářez v podobě této příručky, mávající praporkem „Dračák“. Můj první dojem je poměrně dobrý; všudypřítomné tabulky zmizely... a nahradila je velká spousta textu. Celkově jsou tato pravidla obratem o 180 stupňů, kde téměř nic není stanoveno předem (až na výjimky). Na jednu stranu je to fajn, na druhou někteří hráči nemusejí mít požadovanou míru imaginace. Záleží tedy, zda se svou družinou chcete mít pevně daná pravidla (DrD I) nebo volný herní rámec (DrD II). Osobně preferuji něco mezi těmito dvěma extrémy...

1 03.01.2022

Expertní díl pravidel otevírá postavám netušené možnosti a ty schopnosti, po kterých hráči skutečně touží. Bohužel většina těchto věcí přichází s křížkem po funuse; osobně neznám nikoho, kdo by se se svými postavami dostal až k expertním pravidlům. Což je mrzuté; ale pro čtení a potenciálnímu využití při hře stále dobrý (a epický) kus, který má v mé pravidlotéce své místo.

03.01.2022

Ačkoli mám pravidla jako družinový PJ přečtená, v dobách prvotního hraní jsme se natolik vyřádili na prvních úrovních, že k rozhodujícímu kroku volby specializace povolání nikdy nedošlo. A jelikož pravidla tisíce tabulek pochopitelně pokračují z předchozího dílu (ta promakanost místy stejnou mírou nadchne jako odradí), nemyslím, že by se oproti jedničce v jádru mnoho změnilo. Každopádně opět radost a spousta nových možností... :)

1 03.01.2022

Tohle je prostě klasika a průkopník hraní dračáku na českých polích a stráních. Pamatuji si to nadšení při prvním čtení pravidel i nadšení, které zavládlo v okolí. Hltal jsem každý kousek pravidel a brzy jsme se s kamarády dostali i k vlastní hře. A tady se ukázalo, že pravidla jsou naneštěstí psána až příliš komplexně; nutně jsme si tedy museli pravidla upravit, aby nebyla až tak svazující. Nicméně hraní prvních úrovní bylo natolik zábavné, že jsme si užili spoustu zábavy a smíchu.
A pro tu související emotivnost a nostalgii hodnotím tento kus naplno.

3 03.01.2022

Když jsem se v dávných dobách pokoušel hrávat s kamarády Dračí doupě, narazili jsme na jeden drobný problém - pravidla se snažila být až příliš komplexní. Spoluhráči se pak na mé vysvětlování pravidel mnohdy dívali s výrazem studenta biologie, který se nedopatřením ocitl na přednášce kdesi na matfyzu a bojí se z ní odejít. Výsledek byl ten, že... prostě to moc nefungovalo. :)
U Dračí hlídky tento problém odpadá - vše je (čtete-li text pravidel pořádně) nyní zpřehledněno, výrazně vylepšeno a vhodně doplněno. Ze všech pročtených a sesbíraných pravidel jsou tahle těmi, která vnímám jako funkční kompromis; vzbudila ve mně po delší době opětovnou chuť k hraní RPG.
Během hraní se žádný výraznější zádrhel zatím neobjevil (snad jen únavu postav řešíme spíš intuitivně) a není si nač stěžovat. Nicméně už při prvním čtení zamrzelo množství gramatických chyb. Normálně bych za to hvězdu ubral, ale jelikož předpokládám budoucí opravy, přimhouřím nad tím oči. Koneckonců, lákavé ilustrace a celková vymazlenost dělají z četby pravidel velmi příjemnou záležitost. Snad se brzy dočkáme i Pravidel pro pokročilé...
Pokud jste dračák dosud nehráli nebo se k němu vracíte, tohle je ideální start. :)

1 01.01.2022

Naprostá pecka! Tento kus svým pojetím a ústřední myšlenkou rozhodně ne každému sedne. Taktéž se nemusí zalíbit útlocitnějším povahám, které by zde uvedenou míru brutality (která se nijak neliší například od popisů a výčtů ze světa oděvnictví, jen na ni čtenáři rázem reagují výrazně jinak) nemuseli přestát bez úhony. Ačkoli jsem četl už leccos, tento text je jedním z těch, které se mnou opravdu pohnuly. Nesmím opomenout (zejména v první půlce) ani specifický druh humoru, který s novými skutečnostmi postupně hořkne a mizí.
Mám pocit, že tato kniha zůstala většinově nepochopena, a to dokonce i přívětivěji hodnotící kritikou. Ona nepřehlednost, chybná tvrzení a další věci jsou zde nejenže zcela záměrně, ony zde pro finální myšlenku - vidění světa jako bezúčelné pustiny nicoty - takto uspořádány být musejí. Samotný Bateman ví, že „tady“ doopravdy není (snaží se „realitu“ chápat alespoň jako sen či film) a tím je už od prvních kapitol pevně definována jeho psychologie.
Každopádně nesouhlasím s tím, že by tuto knihu šlo zjednodušit jako pouhé „satirické dílo“ nebo dokonce „román o vyšinutém vrahovi“. Vnímám to jako silný, nihilistický a nadčasový příběh. Přemýšlivějším a psychicky odolnějším čtenářům rozhodně doporučuji k prozkoumání.

1 25.12.2021

Troufám si tvrdit, že každý svazek těchto komiksových stripů je lepší a lepší. Donutí čtenáře zastavit, zamyslet se a možná (záleží na nátuře) se i zasmát. Tento díl mi přijde tematicky i obsahově ucelenější (anotace nekecá). A přestože Jednonohej Pete (ze dvojky) evidentně odletěl někam do teplých krajin, reklamní upoutávky z TV Nula prostě baví.
Pokud vás unavuje prázdnota lidského společenství, zkuste tuto felinoterapii...

4 13.12.2021

Když jsem tuto knihu poprvé vzal do ruky, můj první dojem byl, že půjde o něco odlehčenějšího. Krutě jsem se zmýlil a příběh hladce překonal má očekávání. Ani tak ne zápletkou - o zrcadlech a čarodějnicích toho už bylo napsáno dost - jako spíše svěžím pojetím tohoto tématu. Příběh se četl jedním dechem a hlavní hrdinku si člověk zamiluje až příliš snadno.
Ústřední zlo je zde natolik plíživé a skryté, že navzdory stále sílícím náznakům se jeho pravá tvář odhalí až když je téměř pozdě (i když čtenář už ví...). Najdete tu vztahy, tajemno, nějaké ty nechuťárny a traumata... přesně jak to má být. U delší knihy bych výsledek asi přijal trochu vlažněji, ale tím, jak je gradující děj zahuštěn na něco přes sto stran jsou výsledné emoce mnohem silnější.
První svazek z edice Zrnka temnoty tím u mne obstál na výbornou.

6 23.11.2021

K této sbírce jsem se vrátil po cca 10 letech a stále neztratila nic ze svého kouzla. Povídky jsou svižné, hravé a přemýšlivé. Často překvapí pointou a přestože některé z nich reflektují napjaté období studené války, zůstávají nadčasové až filozofické. Taktéž témata i pojetí povídek je velmi pestré; k tomu přispívá i fakt, že vedle převažujícího horroru texty koketují i se sci-fi a fantasy prvky.
Co se povídek týče, mým nejoblíbenějším kouskem zde zůstává Muž, který sbíral Poea. Mezi další pro mne poutavé texty patří například Enoch, Pan Steinway či Němý film. A ačkoli se najdou i slabší kousky, žádný z nich vyloženě nenudí. Na druhou stranu, chybí mi zde povídka, která by mě vyloženě „vyzkratovala“.
Hledáte-li kvalitní sbírku povídek, tato kniha vás pravděpodobně nezklame.

5 21.11.2021

Nenadchlo. Verše jsou pro mne příliš jednoduché, místy trochu kostrbaté a nedaří se jim v mé citlivé osobě vybudit hlubší emoce. Poezie se sice čte jinak než próza, ale v tomto případě to šlo skutečně zvládnout za jediný den (což vidím jako negativum). Snad bych byl ochoten hodnotit výše, kdyby básně byly seřazeny logicky do tematických celků (např. roční období) v nástinu hlubší myšlenky.
Na druhou stranu, pár dobrých básní se zde skutečně vylouplo - ty mi udělaly radost. Stejně tak - či možná ještě více - mě potěšily ilustrace v podobě fotografií z titulního města. Některé z míst na těch fotkách v dnešní době již neexistují a díky tomu tento kousek v mých očích nabyl na hodnotě.
Ona ta nostalgie možná přece jen přijde... časem.

16.11.2021

Pokud máte rádi nejednoznačné hrdiny, kteří se vedle nástrah civilního života musejí potýkat s nadpřirozenými hrozbami, tato kniha je pro vás jako dělaná. Motivace i pocity veškerých postav vždy dávají smysl a postavy působí „živě“. A to včetně těch mrtvých, od celistvějších kusů až po fragmenty. Postavy se napříč knihou vyvíjejí a zejména pak nekro-pojišťovák Benedikt je vystihnut perfektně.
Příběh (respektive příběhové celky) je nabytý širokou paletou emocí a čte se úplně sám. Našlo se pár míst, kde se děj jakoby „zastavil“ nebo pro realističnost příběhu přibrzdil; výsledku to ovšem na kráse neubralo. Je to do jisté míry jemný horor, který se ale nebojí přitvrdit, když je třeba; zvládnou ho v pohodě i ti, kteří mají proti bubání výhrady. Ale buďte na pozoru - z této záhrobní knihy se nejspíš vrátíte duševně obohacení...
Skvělá kniha nejen pro hororové čtenáře - a já se těším na pokračování!

3 31.10.2021

Skvělá manga. Měl jsem nutkání dát plnou palbu, ale pocitově mě cosi drží zpět. Snad několik detailů, které mohly být odvážnější či promyšlenější. Možná je to celkovou přímočarostí příběhu. Nebo určitá „nesmrtelnost“ postav? Nevím.
Každopádně je to horror jak má být. Když nějaká postava něco řekne, znáte přesně tón hlasu, cítíte ty nevyřčené emoce. Psychologie postav stojící (nejen) na minulosti je v tomto směru dokonalá. Do tří čtvrtin příběhu temná atmosféra houstne do gargantuovských rozměrů. Pak nastává nutná katarze s relativně očekávatelným závěrem; ale výsledek nezklamal.
Stejně jako jiné horrorové mangy, tohle je fajn volba. (Kvrk?!)

3 15.10.2021

Mám rád tyhle záležitosti mixující žánry do blíže nespecifikovatelného koktejlu. Zde se vše podařilo skloubit do funkčního celku, kde zdánlivě nesouvisející dějové linky nenápadně splynou do temného, masakrálního finále. I po něm příběh pokračuje, aby byl uzavřen („ubizarněn“), ale vrchol knihy neleží na samém konci. Tam se totiž nalézá bonus v podobě strojopisu „Manuál integrovaného gnóma“, popisující pravidla pro společné soužití trpaslíků (pardon, gnómů!) a lidí.
Hlavní dějová linka je věnována trpaslíkům, jejichž konfrontace se světem lidí je hlavním zdrojem ujetosti příběhu. Nejde však o jedinou ukázku nadpřirozena, kniha v tomto ohledu nepřestává překvapovat. Pokud bych měl něco zásadnějšího vytknout, je to chronologičnost. Pokud totiž sleduji data, je prvního listopadu současně v pátek i v sobotu. Nicméně čtenář jistě chápe jak to bylo myšleno a pro svižný příběh tuto maličkost odpustí.
Jednohubka pro milovníky černého humoru a temnějších příběhů.

7 13.10.2021

Proč mi hergot o Klímovi nikdo nepověděl dříve?! :D
Četlo se mi to jedna báseň - čímž nemíním poetičnost samotného textu, nýbrž zejména obsažené myšlenky. Ty pro někoho budou jen snovým blouzněním, okultní fantasmagorií či blábolením opilce -- celá tato směska vpita do textu! Avšak běda. Já si při čtení hned říkal, že Klíma musel mít v oblibě stejné filosofy jako já... a taky že jo! Možná proto mi zde přes ani nevadila ona patina propasti času - rozuměl jsem.
Sama titulní Slavná Nemesis je jednoznačně vrcholem této knihy a překrásně s ní souzní i obálka knihy (mluvím o vydání z roku 2021, for sure). Následující povídky různých délek zachycují Klímovu niternou filozofii zpracovanou do pohlcujících, éterických příběhů - tu veselých, tu smutných či dokonce odporných. Pokud bych měl být tak krutý a vyzdvihnouti jedinou, nelze tak učinit - na to jsou ony myšlenky až příliš krásně propletené. Klímův vlastní životopis ho čtenáři přiblíží jako člověka (pro většinu snad anarchistického, mému nitru lahodícího) a doslov pak doplní informace z dobového pozadí (již suchopárněji, ale zasmál jsem se).
Doporučuji!

4 11.10.2021

Tady jsem se fakt solidně bavil. A to i přesto, že většinu obsahu jsem znal již z FB. Když po tom jednou za čas sáhnete, tyhle vražedné pointy vás opět a znovu rozsekají. Má to prostě říz.
Nevýhodou je délka - fakt to přečtete během několika posezení na záchodě. V době kdy toto píšu je nevýhodou i (výše zmíněná) znalost komiksů z internetu; ale při představě že to vezmu do ruky za takových deset let (kdo ví) se mi to náramně zamlouvá. A jasně, lidi bez smyslu pro vtip tohle nechá chladnými...
...nicméně milovníci černého humoru je pak rádi pohřbí. :)

1 28.09.2021

Velmi stručný a zkrácený souhrn osudů HPL a některých lidí kolem jeho osoby. Nečekejte žádné archetypální lovecraftovské příšery ani hlubokou sondu do spisovatelova života. Ano, dozvíte se o ústřední osobě nějaké ty zajímavosti - o náklonnosti k zmrzlině, zdrojích inspirace či názorech - ovšem ne do hloubky. Vše je víceméně jen nastíněno, jak by se dalo u tak útlé knihy čekat.
Mám-li to shrnout, neznalého čtenáře to zcela neosloví a znalého pouze navnadí. Na druhou stranu se tato jednohubka čte jedna báseň. Dost tomu pomáhá kresba, která se k výše popsané formě „hloubky“ příběhu perfektně hodí. A když se stane něco pozitivního či zlého, opravdu to cítíte... tak jak to má být.
Zkrátka a dobře, chutnalo, ale bylo toho málo.

3 26.09.2021

Začetl jsem se do textu v domnění, že se dozvím něco o Jimu Morrisonovi. První kapitola se k tomuto zdála inklinovat... ale už při jejím konci jsem začal mít určité pochybnosti. Ovšem ne o úmrtí známého hudebníka (na kterém nic záhadného nevidím), nýbrž o stavu mysli pisatele. A v dalších kapitolách se tento trend rozvinul naplno... a já četl spíše psychoanalýzu autorovy osoby.
I kdybych se soustředil na problematiku o níž má kniha pojednávat, jde jen o jakousi senzacechtivou honbu za přeludem. Autor se vrtá v naprostých nicotnostech, trumfů (důkazů) má naprosté minimum a příliš spoléhá na to, že výpovědi lidí a věci v úředních lejstrech jsou vždy pravdivé. No, to fakt nejsou. Logické kroky nejsou podnikány, jasné důkazy přehlíženy... vše okořeněno nesouvisejícími popisy toho, jak na žurnalistu negativně působili všichni ti „hlupáci“ kolem.
Nicméně oceňuji alespoň obrazový materiál a srozumitelné informace o rigor mortis (které se jinak obtížně hledají). Ale pokud se bez nich obejdete, tuto knihu můžete směle minout...

1 26.09.2021