mol378 komentáře u knih

Vtipné, po havlovsku absurdní, úžasně zábavné!

2 29.03.2021

Být já paní Madlou, roztrhnu Ludvíka Vaculíka jako hada - ale bylo by mi to houby platné (a taky by mi to nedovolila úcta k němu a přes všechnu zlost jakýsi druh pochopení). Paní Vaculíková byla zjevně žena mnoha skrytých talentů, které nesmírně nesobecky upozadila, žena velmi chytrá s vlastními názory, zároveň trpělivá, vlídná, vtipná. Oba Vaculíkovi už dnes shlížejí na Brumov z místa posledního, ale se mnou jsou stále tady.

6 29.03.2021

Obdivuhodná osobnost byla paní Olga Havlová a Pavel Kosatík o ní píše s přehledem, znalostí, úctou a vlídností sobě vlastní. Noblesa je její druhé jméno.

8 29.03.2021

Jaroslav Havlíček je mistr ve vystižení charakterů, řekla bych, že ženských zejména. A ve vystižení tíživých dob a situací. Je to spisovatel světového formátu, širokého záběru - komorní drama (Helimadoe), realistický román (Petrolejové lampy), skorohoror nebo snad thriller? (Neviditelný), fantasy (Zánik městečka Olšiny), krutá satira (Muž sedmi sester) a tak dále a tak dále. Čtěme ho!

4 29.03.2021

Šťastnou přešťastnou náhodou jsem před lety objevila prostřednictvím filmu Mír jejich duši obec Paseky nad Jizerou. Ach, Pojizeří! Vloni mi v každoroční návštěvě zabránil koronáč a trpím silným absťákem. Ten kraj se mi zapsal do duše navždy, nádherný. A spiritismus k němu patří, hledání duchovního přesahu, hranic, kde se ztrácí těžký každodenní život předků v naději na něco krásnějšího, oduševnělého, pravdivého, na něco, co člověka ochrání, stojí při něm a dá mu sílu. Pokládám tzv. odpady od víry (řečeno církevním výrazivem) za plody snahy o duchovní růst u těch, kterým nestačily církevní obřady a chtěli pochopit víc. Za plody přemýšlivosti a vnímavosti lidí. No a při četbě Antala Staška mám celý ten kraj před očima. Kniha je možná pro mnoho lidí stará naivní vyčpívka, ale stojí za čtení, přivede čtenáře k mnohým přínosným zamyšlením.

4 29.03.2021

Vystrašit, ukolébat - a pak to teprve rozjet. Autorka to má promyšleno a pěkně si čtenáře vodí. Přes u ní obvyklé děsy a násilí až k postupnému svítání - a pak prásk, rozuzlení šokem. Jack Caffery stále sympatičtější, dozvěděl se, co my už víme dávno, ovšem jeho životní trauma tím vyřešeno není, a já se ptám - není dávno čas na další díl? Chybí mi Blecha!

12 29.03.2021

Po pátém kousku Oty Finka v jednom zátahu dávám nucenou pauzu. Strašně mě láká číst další, tak snadno se to čte, má to přiměřené napětí, je to příjemné, vlídné, vtipné a retro a taky jsem zvědavá na další Otův objekt obdivu a zamilování se. Ale v nejlepším přestat a taky si musím něco šetřit na horší časy. Až se zase bude potřeba vzpamatovat z tíže života a spravit si chuť po kdovíjakém neznámém příštím čtení. Pak se k Otovi s elánem radostně vrátím!

11 24.03.2021

S Otou Finkem je to jako s pytlíkem brambůrků - jak ho jednou otevřete, nějak nemůžete přestat. Už na to ani zas tak velkou chuť nemáte, dobře víte, že byste si měli dát pro změnu zas něco jiného, ale marné volání, strašně snadno se to konzumuje, baví to a vzbuzuje dobrou náladu, občas i hlasitý smích. Hezký komentář níže od Medunkavera zcela vystihuje moje pocity a zážitky z četby a tak se nezdržuju a jelikož nejsem zdaleka u dna pytlíku, jdu na Smrt komára.

13 22.03.2021

Tak se nám Ota poněkud spustil - ale vkusně, stále rytíř bez bázně a hany. Ono není divu, po Růženě to byla příjemná změna. Naskočila mi při četbě píseň z dob dávných Zuzanóóó, tvoje jméno pod balkónem z bílých květů vysázeno chtěl bych mít - jakož mi naskakují lecjaké hluboko v paměti zasuté obrazy let šedesátých. Domácnosti, které jsem znávala jako dítě chodící s babičkou po návštěvách, kuchyń a jedna další cimra, na zdi polička s dráťákem, samorosty ve vysokém lesku, všelijaké vypalované lampičky a okrasná paroží. A nejen domácnosti, ale také stará nádraží, která jsou dnes buď hermeticky uzavřená (ve vesnicích) a není v nich ani pokladna, natož výpravčí, nebo se mění v neosobní tzv. dopravní terminály, což zejména v případě našeho malého městečka ve mně budí jednak posměch a jednak vztek. Bourat místo údržby umí každý! Nostalgii budí taky, po vůni pražců v letním horku a po takové té suché trávě kolem trati třeba, po době, kdy se ještě lidi normálně koupali v řece a člověk měl z okna lokálky lecjaké zajímavé výhledy na lidské hemžení. Kriminální příběh jsem tentokrát trochu vnímala jako druhý plán a konec byl trochu srandovní, ale napětí tam trochu bylo, i když pátrání bylo poklidné a Laura i ti dva psychopati na závěr trošku neuvěřitelní. Myslím, že budu i nadále zvědavá, jak to Ota bude mít s ženskýma a nechám se opět potěšit, jaký je to chlapec šikovný, chytrý, zručný, čestný a citlivý!

17 19.03.2021

Jeee - on to fakt nevěděl!!! Spoléhala jsem na to, že ví! A tak jsem se nečekaně na konci opotila. Toto bylo lepší než Temná studnice. Napínavější. Na humoru to neztratilo, socialistická úderka nechyběla - a ta Růžena je děsná, ještě spolu ani pořádně nechodí a ona už mektá jak po 20 letech manželství. Doufám, že brzo odpadne a najde svazáka svému srdci blízkého.
Někdo tady napsal, že série s Otou Finkem trochu připomíná Majora Zemana. Možná, ale jen reáliemi. Pojetí je naprosto jiné. Ze seriálu o Zemanovi dýchalo zlo té doby, bojovná třídní ideologie, všemocnost tzv. orgánů a teror. Tohle je vlídné! A člověk si s úsměvem vzpomene, jak nebylo zbytí a musel se sám stát činovníkem, neboť z povinnosti být v ROH se nevykroutil a jelikož byli na detašovaném pracovišti tři - vedoucí, zástupce vedoucího a on - stal se jako služebně nejmladší opovrhovaným úsekovým důvěrníkem, tzv. ÚDem. Někdo to dělat musel. Naštěstí to bylo v kultuře, nikoliv ve výrobě, takže schůze ÚDů se podobala spíše posezení "samozvanců a ztroskotanců". Bylo s kým směnit opisovaný samizdat.
Čtu dál, už kvůli Růženě.

11 15.03.2021

Tak jo, jde to. Je to zábavné, docela napínavé a hlavně retro. Čtu v e-formě a tak nevím, jestli mi čtečka špatně ukazuje některá písmenka, nebo jdou chyby na vrub slangu. Lehká rychlá četba s připomínkou nadšeného budování socialismu. Jsem sice o generaci mladší než Ota Fink, ale z mnohého podobného mám dosud kopřivku - pod modrou košilí srdce rudá, brigády socprc, závazky. Ten detektivní příběh jde spíš pod tím jako druhý plán, ale není špatný. Taková srandička na koupaliště nebo do vlaku. Mám už rozečtenou dvojku, ale myslím, že pak na dlouho sérii vysadím, je to na jedno brdo.
Doplněno po půl roce a dalších sedmi dílech _ ach, jak jsem tady byla kritická! Nemístně! Nějak se už během dvojky stalo, že jsem se zformátovala a začala vnímat to fluidum _ a stala se velkou milovnicí série a co jsem původně měla za nedostatky, stalo se přednostmi.

10 15.03.2021

Moc ráda se s autorem a hrdiny jeho knih procházím a projíždím milovanou Olomoucí, mám ráda atmosféru poklidné české detektivky v univerzitním historickém městě. Občas se objevují svérázné lidové postavičky a tým kriminalistů je příjemně civilní bez supermužů a superžen. Ale tahle kniha se mi líbila ze všech autorových krimi nejmíň. První povídka nezaujala vůbec, druhá taky celkem o ničem a dvě hvězdy dávám za povídku třetí s nečekaným koncem, jednu navíc ze "staré známosti". Přečteno bleskově a věřím, že příště to bude trošku spletitější a napínavější.

3 12.03.2021

Dozvěděla jsem se vše, co jsem chtěla vědět a dokonce i mnoho dalšího. Velmi obsáhlá, výborně nesuchopárně a čtivě napsaná kniha pro každého, kdo chce pochopit historické souvislosti a kdo ví, že český národ má mnoho světově významných osobností, o kterých se ve školách téměř neučí a když, tak jako o těch, kteří žili tak strašně dávno, že nemá smysl se o jejich přínosu šířeji bavit. Velká škoda! Přitom právě odkaz Vojty Náprstka je stále živý!

6 11.03.2021

Uf. Nejdřív jsem myslela, že se nemůžu začíst, pak mi došlo, že není do čeho. Zjevně nejsem cílovka. Plytké, s banálním příběhem a laciným humorem. Přeskákala jsem to do konce, ať nekřivdím, kdyby to nabralo náhlý obrat vzhledem ke zdejšímu hodnocení. Nenabralo.

1 10.03.2021

Obstojně napsané povídky, některé průměrné, jiné výborné. Nápad na cestu staletími osudy lidí různých věků, které spojuje jedno místo - rybník Jakub, se mi zdá moc dobrý. Docela napínavé, místy tajemné, najdeme tady různost lidských povah a motivací.

4 08.03.2021

Znát dopředu pachatele a vědět, co policie neví, má něco do sebe - kdy už sakra přijdou na to, čím nás čtenáře autorka přímo praštila do očí? Na napětí to knize neubírá, co jí podle mého ubírá, je mystický konec - jakási mně nesedící duchařina, to už ani nesouvisí s intuicí, se kterou se v sérii taky hojně pracuje. Proto o hvězdu míň. Nicméně pomalu, ale jistě, se pro mě stal "případ Blecha" naprosto prioritní a tak než půjdu na Vlka, musím přeskákat letem světem už přečtenou Panenku. Udělala jsem totiž blbost a po Ptáčníkovi přeskočila k ní a to mezi tím dočetla až teď. Chcete-li si to ale celé opravdu užít, nedělejte to, čtěte chronologicky. Já se teď prolistuju Panenkou pro osvěžení paměti a vnitřních vztahů a čeká mě Vlk - už se těším.

3 07.03.2021

Jedna ze sérií, které je dobře číst chronologicky. Pak je v Kůži pěkně cítit vystupňované napětí z Rituálu. Chudák milá Blecha! Chvilku mi trvalo, než jsem si na ni zvykla, ale už ji nedám. Opět, jak je u autorky zvykem, místy nechutné pasáže, ovšem co je to proti tématu Pečovatele! A vůbec, tyhle detaily k sérii patří, morbidní, dekadentní, temnou fantazii podněcující! A jak dál? Jdu na další díl.

5 04.03.2021

Série mě chytla, drží a nepouští! Je paráda, že jednotlivé díly nechávají vždy něco nedořečené a možná na to v příští knížce dojde, nebo taky ne. Rituál byl napínavý, exotický, drsný, ale ne zas příliš! To jsou věci na tom světě... Plynule přecházím ke Kůži.

4 04.03.2021

Autoruv blog ctu cas od casu stale. Tuhle knihu, ktera z neho vznikla, pouzivam v soucasne dobe jako navod. Pote co si v praci zaciname po vymene reditele za protekcniho z...a pripadat jak po roce 1948 s nastupem rudeho lidoveho komisare, ktery nic neumi a nic nezna, ani se nicemu ucit nehodla. Jsme jiz ve fazi, kdy si zacina natahovat k sobe pribuzne a zname. Obsah knihy bohuzel i pres ne cerstve datum jejiho vzniku je stale platny a zacina byt cimdal platnejsi.

5 26.02.2021

Sérii s Enzem člověk jen tak mimochodem vstřebává, ideální na cestu vlakem, není třeba extra pozornosti, nic to od vás nechce, zároveň neurazí. Tož dobře. O několik kvalitativních tříd níže než Skála. Ale dá se, nenáročné.

9 24.02.2021