Smrt komára
Jaroslav Velinský
Kapitán Moldánek využije příležitosti, že v noci nachytá Otu Finka před domem se svou dcerou. „Pojedeš se mnou,“ řekne mu. „Potřebuju, aby se na to podívalo oko objektivního odborníka.“ „Na co…?!“ ptá se Ota. A kapitán mu odpoví: „To právě nevím.“ Ví, neví… Tak či onak jde o vraždu veskrze soustružnickou, což Otu v klidu nenechá. Vzápětí se vynoří řada otázek: Co má s vraždou společného krásná Lolobrigida z Karlína? Kde bral peníze zavražděný, známý spíš jako poloviční imbecil? Viděla babka odnaproti skutečně jeho ducha – a jakou roli v tom hraje půlměsícovité mateřské znaménko, údajně na velice intimním místě jisté dámy…?! Nakonec má Ota jedinou možnost: riskovat vlastní život…... celý text
Přidat komentář
Pokud si chci odpočinout, což u knihy dělám, odpočinu si dvakrát u Oty Finka a jeho detektivních příběhů. Není tomu co vytknout a úryvky knihy, které jsem tu chtěl vložit, tu už vložené jsou. Kdo pozdě čte a píše, sám sobě škodí...
Chudák Ota, zase přišel o slečnu, ale vyřešil případ. Jenže ne vždy to přinese ovoce a uspokojení...
Jdu na další díl.
Perfektně vylíčené poválečné prostředí dělníků, hospod, mezilidských vztahů a celkové atmosféry ve společnosti. Pěkná čeština, moc hezký styl, vybroušené věty a nezapomenutelné výroky a dialogy - to vše převyšuje obdobnou literaturu té doby!
Tento příběh je mnohem slabší než předchozí díly. Začátek knihy je hodně nezáživný, děj se odvíjí skoro pořád v továrně a mezi soudruhama a jejich pracovním nasazením. V druhé polovině knihy se to rozjede a konec je dobrý.
Další příjemná detektivní jednohubka, zaplněná kouzelnou slovní ekvilibristikou made in Kapitán Kid.
85 % (zatím 42 hodnocení s průměrem 90 %).
…
Lokálem se posunovala servírka, která vypadala, že včera pohřbila celou rodinu. Měla ucouraný bezbarvý vlasy, pohled vyhaslej jak Milešovku a třískala pivama o stoly, jako když je nenávidí...
…
„Nejdřív jsem zralej na tuplovaný kafe,“ řekl jsem. „Celou noc jsem toho mizeru honil po republice. Mám v nohou Tatru, Matru, Fatru, Brdy a Českosaský Švýcarsko.“
…
Měla vytahaný tepláky neurčitý barvy, do kterejch bych se vešel třikrát. Na hlavě natáčky. K tomu si přimyslete obličej jako vdolek, očička pod vyholeným obočím beznadějně utopený v sádle a jistej počet brad, kterej začínal těsně pod přemalovanou pusou, měnil se podle toho, jak hejbala hlavou, a končil neznámo kde...
Po pátém kousku Oty Finka v jednom zátahu dávám nucenou pauzu. Strašně mě láká číst další, tak snadno se to čte, má to přiměřené napětí, je to příjemné, vlídné, vtipné a retro a taky jsem zvědavá na další Otův objekt obdivu a zamilování se. Ale v nejlepším přestat a taky si musím něco šetřit na horší časy. Až se zase bude potřeba vzpamatovat z tíže života a spravit si chuť po kdovíjakém neznámém příštím čtení. Pak se k Otovi s elánem radostně vrátím!
Ja si proste tieto Velinskeho krimosky neviem vynachvalit. Akoze dostanem sa k nim raz za cas, bo treba citat kopu inych knih, ale vzdy ma to potom prekvapi tou socikovskou budovatelsko udernicko telocvicno krcmovou ....realizmom. A zvlast ze sa JV asi nehanbil priznat a pouzit obycajne sustruznicko dielenske prostredie ktore sam dobre musel poznat. To tomu dodava taku stavu a uveritelnost, ze zrazu nemate uz chut citat jedinu severku detektivku. Ani tak nie je tazisko pribehu vo vysetrovani, ale su tu nadhernym jazykom opisani ludkovia, postavicky, prostredie, atmosfera. Z pera Velinskeho je aj dedinsky pohreb jedinecne a trefne opisana banalna udalost.
Já prostě... Hospoda, která se necejtí hodna ani toho, aby pohostila blechy vašeho psa..?... Kam na to "ten chlápek" chodil??
Kolikrát slýchávám, že odchodem kohosi vznikla nenahraditelná ztráta. Většinou se to týká někoho významného. Pro mě fakt, že pan Velinský už nic nenapíše, je prostě MEGAztráta. Pro všechnu tu obyčejnou radost, kterou nám daroval, a víc nedá.
Nemusela bych to už ani číst; stačí sázet hvězdy. Ale to by byla škoda. Místo toho tyhle poklady škudlím, co to dá...
Tentokrát to úplně na bůra není. Přesto to bylo fajnové. Hlavně ty pasáže z hospůdek, a to včetně nádražních. Skoro taková Hrabalovina: Bubla zatím otevřel flašku s pivem a zaklokotal jak slavík.
Nezaměnitelná a nenapodobitelná atmosféra, toulky dělnickou Prahou jako na dlani, humor plynoucí jako život sám, všechno vylíčeno s živým zaujetím jako by nám k tomu trampský oheň plápolal.
Vraha jsem tipla, byla to víc vyprávěnka než detektivka, ale absolutně nevadí.
Velinský je můj letošní adventně-vánoční dárek. Spadl mi doslova a do písmene z nebe zdejší Databáze!
Děkuji Ježíšku, už vím jak to děláš :o)
Tentokrát intuice napověděla Otovi, že otřesný pracovní úraz je vlastně vražda a jako ohař se sám vydal po stopě vraha. U Velinského vás pobaví nejen příběh sám, ale i způsob vyprávění a jeho nádherné popisy- "mistr celej rozklepanej a hráškově zelenej jako mašiny a dřevěný přepážky okolo", nebo "mistr vypadal, že se ve fabriční zeleni dělá neviditelnej", nebo "na vařiči stopy po všech polívkách, co se tu ohřejvaly od znárodnění klíčovýho průmyslu", taky se tam objevuje "ženská, která připomínala zchátralýho D'Artagnana". No prostě paráda!!!
"Až mě vyrazej z fabriky, budu se živit veršema, to si pište.
Udělal jsem čelem vzad a vyrazil na nádraží. V půli cesty jsem se ohlíd; zvonice kostela trčela do deště jak oslizlej koňskej hnát."
Ne že by Ota Fink na poezii neměl, ale prosím, ať zůstane dál ve fabrice a jen tak mimochodem vyšetřuje. Zřejmě se jednou doberu k dílům, kde nebude Ota tak svěže vtipný, tak k zulíbání citlivý, kde mu to nebude tak pálit, kde... Ale zatím se tak nestalo. Smrt komára je dokonalá - stylem, zápletkou i jejím vyřešením. Nadstandardní knížky, nádhera.
Oh, jaká slast a jaké blaho číst Velinského v jeho největší formě! Zápletku Vám nezopakuju ani na mučidlech (kdopak si vybaví zápletku nějaké Chandlerovy knihy), ale JAK je podána!
Před očima doslova ožije podzimníPraha padesátých let s útulnými špeluňkami, soustružníky, závodními hlídači, tetkami a ajznboňáky - takovými jací byli (a jak je Velinský poznal) a ne takovými, jak bychom si je marně představovali. Inu, tenkrát ještě nebyl pracující lid pro prvoplánový smích a být soustružníkem automaticky nevylučovalo být soukromým detektivem.
Zkrátka: Hrabal a Zábrana v nejlepších letech by hladce mohli přijmout Kapitána Kida do triumvirátu - kdyby.... (doplňte si sami).
Kdysi jsem si říkal - kdy už toho Finka někdo sfilmuje! Dnes jsem rád, že se tak nestalo a nestane (bůhví, co by z toho udělali).
Režisér Ondříček promarnil velkou šanci když namísto vyšeptalého neoriginálního a přeceněného Ve stínu https://www.csfd.cz/film/231602-ve-stinu/prehled/) nezadaptoval se stejným rozpočtem nějakou Kidovku.... :-)
Ale depa by o ní měl šajna.
Pátý román „Finkovské“ série – a zatím asi nejslabší kousek. Zápletka, včetně jejího vyřešení, se autorovi tentokrát moc nepovedla, dějové zvraty jsou příliš násilné a to ani nechci hovořit o „uvěřitelnosti“ příběhu.
Nicméně všechno přebije skvělý jazyk, nádherné dialogy a hlášky - a vůbec veškerá ta pohodová energie, která z knihy tryská. Prostě je vidět, že pan Velinský psal své příběhy s velkou chutí – a za to si čtyři hvězdičky zaslouží.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Poměrně krátký příběh s promyšlenou zápletkou, která dá Finkovi zabrat a ne vše se mu hned povede, ale nakonec to zmákne. Opět nechybí osobitý autorův vypravěčský styl a jeho smysl pro neotřelý humor, což z příběhu činí svižné retro, které dokáže pobavit.