Mirka2778 komentáře u knih

Novinář Tomáš Pan je díky oknu jak výkladní skříň vmanipulován do honby za odhalením tajemného Cecila Bakera.
Cestou za ním, se trochu smolně seznamuje se svou vysněnou Sladkou dívkou.
S její pomocí, s kamarádem Martinem, s cituplnou hospodyní Stázičkou, i s hrdou matkou šesti štěňat Bellou podnikne několik krkolomných pokusů jak se vloudit do jeho blízkosti.
Napsat takhle ztřeštěný příběh, to byla mistrovská disciplína Fan Vavřincové. Já se bavila výborně.

5 22.12.2018

Tahle sbírka je průřezem celého básníkova života a já mám pocit že nahlížím do Puškinova deníku. To jak nádherně a jakoby pro sebe popisuje nejen to co vidí kolem sebe, ale i to co se mu jen tak honí hlavou.

Ó ne, mě život neomrzel,
mám život rád a žíti chci,
a i když snad žár mládí zmizel,
chlad ještě nemám na srdci.
.
.

12 20.12.2018

Při hodnocení téhle knížky se stavím do opozice. Vezmu to zeširoka:
Červenou knihovnu čtu, abych se pobavila, odpočinula si, zasnila se. K tomu slouží hrdinka, se kterou bych se chtěla kamarádit. Která přes veškeré nástrahy jedná tak jak bych se chtěla chovat i já, a proto jí musím fandit.
Ambra, která je tolik hloupá, nevzdělatelná a sobecká mi opravdu neimponuje.
Knížku mi doporučila kamarádka, která oplývala nadšením. A tak jsem čekala až mě děj chytne. Konec přišel dřív.
Obdivuhodné na tomto kuse je, že i po sedmdesáti letech od prvního vydání nachází tolik nadšené čtenáře. To bych nečekala.
** dávám za čtivost a chudáka hlavního trpitele.

4 19.12.2018

Opět jsem bohužel byla obětí vlastního očekávání a z Bílé velryby se vyklubalo...
Čekala jsem pouze hon na velrybu. Proto jsem byla z počátku zklamaná různými odbočkami, v tu chvíli pro mě nepodstatnými (jsem si myslela).
Asi do třetiny mě Izmael jako vypravěč moc nezaujal. Stále odbočuje, vysvětluje, potvrzuje, vrací se, vypráví cizí zážitky, zbytečně se opakuje. Jeho vyprávění je dost chaotické. Niť příběhu se mu velmi často ztrácí. Pak jsem si zvykla, nebo jsem to prostě přijala.
Ve chvíli kdy jsem četla ty divadelní monology, nejdříve Stardusta, pak Stubse... a první dějství končí hromadnou scénou, kdy má každá čudla repliku, jsem kroutila hlavou, jestli se to zvrhává do parodie. Zpětně to hodnotím jako nejvtipnější část.
S přibývajícími stránkami jsem zjistila,že mě zaujaly víc detailní popisy velryby a prací okolo, zatímco románovou část můžu i oželet.
Kdybych pro sebe členila Bílou velrybu, měla by tři části.
O velrybách a jejich životě obecně a dopodrobna
O velrybářství od začátku do konce Výprava na Moby Dicka
Pokud se k této knize někdy vrátím, Achabovu šílenou pomstu raději přeskáču.
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla je unikátní.

11 19.12.2018

Kniha se četla z většiny velmi dobře.
Tipuji, že v postavě Simoniniho autor zobrazuje tak trochu sebe. Při práci také prostuduje mnoho pramenů, nějaký detail či drb přidá, něco vynechá, ať to má spád. A z omšelého příběhu je bestseler. Že je to tak trochu povědomé nevadí...tím spíš je to uvěřitelné.
Příběh je naplněn skutečnými historickými postavami a to mu dodává na poutavosti i autentičnosti.
Z toho všeho by vyplynulo krásných 5*, jenže teď přidám co mě zklamalo.

Bohužel jsem se nachytala na titul a pochopila ho doslovně.
Nejdřív jsem čekala, kdy se děj přesune do Prahy. Když mi došlo, že se tak nestane, rozhodla jsem se knížku dočíst jen pro to, že po dalším Ecově románu nesáhnu.
Francouzská či Italská historie nejsou mou silnou stránkou a tak jsem si těžko mohla vychutnat propletence osob, událostí a špiónů.
Knihy nehodnotím jen podle kvality, ale i podle potěšení, které mi nabídly. Takže tady jsem spíše zklamaná.

8 17.12.2018

Jistě, anekdoty jsou to už fousaté, taky jim je už osmdesát let.
Nicméně stojí za to si připomenout ty, kteří byli tehdy tím terčem. Haas, Poláček, Vojan, Werich....

-Dvě dámy od Národního divadla stojí před kavárnou Slavia a jedna praví druhé:
"Slyším, že jsi se zasnoubila. Gratuluji. A jaký pak je ten tvůj ženich?"
"Ach, to je věc vkusu. Mě na příklad se nelíbí."

Ptala se ctitelka Huga Haase: "Co byste dělal kdybyste kráčel po poušti a vrhl se na vás lev?"
Hugo se zasmušil: "To by bylo hloupé, protože mám modrý oblek a kdyby na mě skočil lev, byl bych plný chlupů."

5 17.12.2018

Román o tom, že "Příležitost dělá zloděje" a "Na každýho jednou dojde"
Josef Bašek je vyhozen z místa úředníka ve velkém podniku a zároveň tamtéž objeví dvaceti miliónový daňový podvod.
V nastalé zlobě začne vydírat ředitele. Po okamžitém úspěchu je opilý vlastní mocí.
Celou dobou jsem držela palce, aby se už konečně probudil, ať může všechno dobře dopadnout.
Líbilo se mi, jak se Bašek bránil rozměnit první velkou bankovku.
A vůbec jeho vnitřní boje a rozpory jsou výborné.

5 10.12.2018

Detektivní román z doby, kdy příslušníku kriminální služby byl podezřelý každý, kdo vybočoval z řady.
Délka vlasů, hudební vkus či střih sukně, se mohly stát přitěžující okolností.
Pražským kriminalistům nedává spát organizovaná parta zlodějů starožitných zbraní. A ještě se to zamotává díky zrušené kapele Žlutí vikomti, vraždě jednoho závozníka a nevyspalému taxikáři.
Navíc jeden z vyšetřovatelů by měl trénovat na olympijskou kvalifikaci a místo toho kulhá s bolavou achilovkou.

Na zkrácení dlouhé chvíle to stačí.

4 10.12.2018

Procházka Prahou v doprovodu našeho nejlepšího básníka. Nádhera.
Některá místa jsou mi až notoricky známá (Žižkov), jiná jsem prošla jen mnohokrát (Nové a Staré Město, Hradčany) a na další si teprve zajdu.
Vzpomínky a verše Jaroslava Seiferta těm místům dodávají další přidanou hodnotu.
Atmosféra dobových fotografií vyvolává nostalgii, ale i touhu s tehdejšími obdivovateli zazvonit u Seifertových dveří, pozdravit a poděkovat.
Autorovi moc děkuji za výborný nápad.

12 10.12.2018

Tahle knížka je všehochuť. Básničky, povídky, rýmovačky i vzpomínání na Jiřího Šlitra.
Jistě se k ní budu vracet. A už ji BUDU číst napřeskáčku (jak pan Suchý doporučuje).
Je tu mnoho milého, veselého i moudrého.
Moc se mi líbí, jak pan Suchý dokáže velkou myšlenku shrnout do jednoduchý věty.

"Úsměv je svátek obličeje."

"Ach, proč je člověk člověku vlkem a ne Karkulkou?"

5 06.12.2018

Tahle zanegreyovka je z těch slabších. Má všechno, co má mít: pistolníky, zloděje dobytka, krásnou rančerskou dcerku, partu kovbojů. Ale proč jsou tak užvanění? To mě opravdu rušilo, nejdříve si plánují co budou dělat, pak vykládají co dělali Takhle dlouhý proslovy snad do westernu nepatří.
Ovšem popisy krajiny nádhera, jako vždy!

1 04.12.2018

Pokud někdo hledá příklad emancipované ženy, tak doktorka Kalálová je přímo vzor. Vzdělaná, pracovitá, nebojácná průkopnice. Její touha pomáhat i vzdělávat byla nezměrná.
Moc se mi líbilo, jak z knížky vyplývá, že v Bagdádě dvacátých až třicátých let sice vládly přísné muslimské tradice, ale zároveň se nevylučovalo, aby vyznavači jiných náboženství zas ctili ty své.
Autorka nás provází životem odhodlané ženy od příjezdu do Istanbulu, cestou do Bagdádu, zařizováním ordinace i nemocnice.
V Iráku tehdejší doby nebylo snadné být ženou, ale ani cizinkou. Naštěstí díky své odbornosti i pracovitosti často získala pomocnou ruku v ten pravý čas.
Protože je v knize použito i dost dochovaných dopisů, máme možnost poznat život i myšlenky doktorky Kalálové opravdu zblízka.

Rozlučme se, dokud se smějeme!

26 03.12.2018

Hříšní lidé jsou druh odpočinku. Policisté mi sice nijak zvlášť sympatičtí nebyli, ale příběhy zajímavé byly.

1 01.12.2018

Po přečtení cítím nad nimi jen lítost. Všechny postavy jednaly tak, jak musely. Bylo to dáno jejich povahou, vírou, svědomím. Kdyby se kdokoli -Ondřej, Lenora, Armín zachovali jinak, neobstáli by sami před sebou.
Knížka je tak syrová, že věřím v opravdovost takového příběhu.

10 01.12.2018

Když slyším, nebo čtu o opravdových hrdinech, mám dobrý pocit a zároveň naději, že takoví lidé stále jsou.
Na druhou stranu si kladu otázku, jestli bych taky dokázala být v důležitých okamžicích a věcech statečná?
Tento román nám přibližuje nejen titulní postavu, ale i dobu Pražského jara, jeho euforii. Pak obsazení spřátelenými armádami, následné moskevské jednání (vydírání) a počátek normalizace.
Jsem ráda, že jsem si s knihou dala do souvislostí některé skutečnosti, o kterých jsem věděla, ale díky chybějícímu kontextu až tolik nechápala.
Díky tomuto románu si budu pamatovat kdo byl František Kriegel. Taky mě (opravdu! poprvé) napadlo přečíst si dvatisíce slov. A těch hesel a jmen která jsem si pro pochopení vyhledala je mnohem víc.
To hodnotím jako plus. Je to román, který ve mě vzbudil zvědavost a já si ráda vyhledám další informace.

11 29.11.2018

Babbitt je maloměšťák jak vyšitý. Chytne druhou mízu a snaží se vyprostit ze svého stereotypu. Když se mu to téměř podaří, zjišťuje, že mu přecejen v těch zajetých kolejích bylo nejlépe.
Začátek mě namlsal, detailní popis Babbittova rána neměl chybu. Ale pak přišla záplava nudných stran s tu a tam zajímavým odstavcem. Až posledních sto stran jsem dočítala se zaujetím.
Babbitt je dalším důkazem, že americkou "vážnou" literaturu nechápu. V doslovu je Lewis přirovnáván k Poláčkovi a zřejmě se s tím dá souhlasit, ale!
Pro mě je zásadní rozdíl v tom, že zatímco české, Poláčkem popsané i karikované reálie mi jsou známé i blízké, o těch amerických nemám potuchy a tak jsem ocenila jen to, co jsem pochopit dokázala.

5 26.11.2018

Druhý díl byl stejně dobrý, jako první. Dempsey se už v Londýně zabydlel. Makepeaceová si navykla věřit jeho instinktům a předtuchám.
A tak spolu odhalují zločince mezi členy britské aristokracie, nebo se snaží zatknout psychopatického zabijáka. Nádavkem je Dempsey sledován Démonem.
Svou roli jistě hraje nostalgie, proč to nepřiznat, ale oni mě prostě baví!

7 19.11.2018

Protialkoholická léčebna, pro pacienty s protekcí. Do tohoto útočiště se vracejí dobří holubi.
Naším hlavním hrdinou je třicetiletý Miloš Lexa, povoláním topič. Jeho provázíme od nástupu na léčení.
Seznámíme se s pestrým osazenstvem osmilůžkového pokoje i s jejich příběhy.
Netradiční a snad i pokrokové metody jsou dílem pestře složeného personálu. Nespravedlivý, nebo jen přísný ošetřovatel, vedoucí lékař plný pochopení, přitažlivá rehabilitační sestra.
Jen mi není úplně jasné, kdo je tím dobrým holubem? Je to ten, kdo se vrací po další pijácké epizodě sanitkou, nebo ten kdo hledá pomoc dřív než opět podlehne?
Pro mě to sice nebylo příliš atraktivní téma a přesto se mi knížka četla výborně. Jistě se k ní za pár let vrátím.
Doporučuji a poohlédnu se i po dalším autorově díle.

13 19.11.2018

První stránky knížky považuji za jeden z nejlepších románových začátků. Mladí manželé s dítětem dojdou vyhládlí do města a na trhu si dají ovesnou kaši....
V dalších částech jsem měla neodbytný pocit, že sleduji operetu. Tolik omylů, náhod a lží (úmyslných i neúmyslných), které děj víc zamotávají než posouvají.
A přesto je to napsáno skvěle. Život ve venkovském městečku od centra po předměstí od chudiny po radní od práce na poli po sobotní trh.
A poselství celé knihy shrnul Hardy poslední větou:"Štěstí není ničím víc než nahodilou epizodou ve všeobecném dramatu utrpení."
Není to veselá knížka a nekončí třeskutým happy-endem, ale za přečtení rozhodně stojí.

9 16.11.2018

Rupert od rozvodu trochu dospěl (ale né příliš), opustil svět vrcholového sportu. Stal se poslancem, ale to mu nebrání být u všeho zajímavého, co se děje v jeho volebním obvodu.
Do Penscombe se přistěhuje z Londýna hvězda BBC a tak se dostáváme do prostředí televize soukromé. Ta by měla svého diváka bavit, informovat i vzdělávat a ne jen vydělávat peníze.

Některé postavy známe z románu Jezdci a autorka je doplňuje pestrou paletou dalších charakterů i karikatur. Od televizních hvězd přes podnikatele po manželky na plný úvazek.
Jsme tu součástí všeho co do společenského románu patří. Všecko napsáno bez hluchého místa, poeticky, vtipně i výstižně. Má to šmrnc!
Jezdci byli výborní, Rivalové jsou ještě o fous lepší.

4 12.11.2018