Mijagi

Příspěvky

Kronika ptáčka na klíčekKronika ptáčka na klíčekH. Murakami

Stává se vám od přečtení IQ84, že se občas zahledíte na noční oblohu a vidíte dva měsíce? Jestli vás to děsí, tak se nepouštějte do Kroniky ptáčka na klíček. Vžijte se do situace, kdy z nějakého důvodu nemusíte v týdnu do školy nebo do práce a zůstáváte doma. Většina lidí odejela za svými povinnostmi, místo vašeho bydliště tepe zvláštní atmosférou, čas plyne jinak. Těmito pocity a náladami zve Murakami na návštěvu dalších ze svých paralelních světů. Uvedení do něj je natolik blízké běžnému životu, že to zákonitě v mysli čtenáře musí vyvolat otázky: „Co když svět, ve kterém žiji, není jen jeden? Fyzicky existuji v tomto konkrétním místě, ale psychicky mohu být úplně někde jinde?“ A propos: Skvělé vypořádání se s negativními stránkami japonské historie – okupace Mandžuska a krvavá bitva u řeky Chalchyn.

01.07.2015


DivočinaDivočinaC. Strayed

Někdy dokáže osud s člověkem zatřást tak, že mu doslova vyrve život z vlastních rukou a nechá jej topit v pocitu ztráty kontroly nad vším, nechá jej zkrátka vláčet okolním světem. Cheryl Strayed líčí svoji cestu na dno a následné šplhání se z temných hlubin zpět mezi lidi skrz poznání sebe sama na dlouhém výletu divokou horskou přírodou. Velmi čtivé a díky tomu, že autorem je žena, jenž se spíše dokáže citově otevřít, také emocionálně silné. Během čekání na filmové zpracování doporučuji ke shlédnutí tématicky podobnou Pouť od režiséra Emilia Esteveze.

"Neměla jsem takový strach, jako když jsem se během dne nemohla zbavit pocitu, že na mě něco číhá. Teď jsem byla hrůzou bez sebe. Nebyl to pocit. Byl to fakt: byla jsem na míle daleko od zdroje vody ve čtyřicetistupňovém vedru. Věděla jsem, že tohle je nejvážnější situace, v jaké jsem se od začátku cesty nacházela - nebezpečnější než býk, trýznivější než sníh. Potřebovala jsem vodu. Potřebovala jsem ji brzy. Potřebovala jsem ji teď. Cítila jsem tu potřebu v každém póru."

23.09.2014


MacbethMacbethJ. Nesbø

Úpadek mezilidských vztahů a morálky, postupná destrukce politického systému, zkrachovalými průmyslovými fabrikami zatížené město, vysoká nezaměstnanost, nekvalitní životní prostředí, kriminalita, drogová závislost… Od Jo Nesba jsem doteď nic nečetl a Macbeth mě nalákal pouze ze zvědavosti, jak se tomuto bestsellerovému autorovi podařilo převést staré shakespearovské téma do současnosti. Zatímco skalní fanoušci skandinávských kriminálek jsou v hodnocení spíše rozpačití, musím říct, že mě kniha potěšila. Když přimhouřím oko nad občasnou naivitou postav a závěru hnaného zbytečně moc za hranici uvěřitelnosti (ale takové mi to přišlo i u Shakespeara), čte se tahle zběsilá, sobecká honba za mocí jedním dechem. Kdo zná původní anglickou předlohu z roku 1606, nebude zklamán.

10.12.2018


Osm horOsm horP. Cognetti

Rád v horách běhám, jako Pietrův otec. Rád po jejich hřebenech i kráčím pomalu a celou tu krásu na sebe nechávám působit delší dobu, ať už sám či v doprovodu dalších, jako Pietro. A láká mě i život v nich, jako Bruna, byť v duchu vím, že si jej idealizuji a spíše než horalem jsem turistou z města. Dva kamarádi, jejich rodiny a v hlavní roli hory, na které budete mít chuť během četby vyrazit! Aniž by to autor v textu přeháněl s emocemi, vytvořil silný emocionální příběh zachycující lidský život od dětství až po dospělost, proměnu času v přírodě, vztah otce a syna. Nádhera.

20.12.2017


Hovory s T.G.M.Hovory s T.G.M.K. Čapek

Nesobecký, myslící v prvé řadě na národ, stmelující. Kam se tohle vytratilo u současných následovníků T. G. Masaryka? Tohle čtení by nemělo zapadnout v prachu regálů knihoven. Tenhle cenný Čapkův obraz by měl otevřít oči všem. Nechtějme v čele státu kreatury z laciného výprodeje "vládci aneb kupte si, co zbylo", chtějme toho, pod kým bude radost vytvářet společný demokratický a oduševnělý prostor. Hovory s T.G.M. jasně ukazují, že to není fikce ani dětinský idealismus.

"Měříme život příliš jednostranně: podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak jej opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že oni sami a tolik jiných žijí de facto jenom položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti."

"Dobrého je v řádu světa víc; ale to zlé člověk cítí silněji. Poctivě vyložit, k čemu slouží nedokonalost, utrpení a tak dále, nedovedu; ale vidím, že člověk a lidstvo mohou a mají nedokonalostem čelit. Bez přemáhání překážek, bez naléhavých a někdy i bolestných příčin k jednání by život nebyl životem plným."

"A věřte, nerad se ukazuju na veřejnosti. Kdybych byl mohl žít po svém, bylo by mně stačilo číst, študovat a psát třeba sám pro sebe; zkrátka poznávat... Jsem šťastný, mohu-li v klidu číst, a jsem podnes čtenářem. Nerad se seznamuju s lidmi, mám před nimi ostych; každé, i jen formální seznámení, je pro mne kus práce. To všechno mi dělalo politiku a veřejné působení těžší než jiným - proč jsem to tedy dělal? Protože jsem musel: to se ovšem snadno řekne, ale říkám-li to, není to výmluva, není to omluva."

19.04.2016


Modlitba za Owena MeanyhoModlitba za Owena MeanyhoJ. Irving

Ve svých nejnovějších knihách ztrácí John Irving ten správný tah, tahle starší ho ještě má. Nejlepší román, který jsem v poslední době četl a rozhodně nejsilnější Irvingova kniha. Myslím, že postavu Owena Meanyho jen tak z hlavy nevypustím. A nejde jen o něj, ale také o přátelství s vypravěčem Johnem a spoustu dalších roztodivných lidí, jimž dává autor tolik prostoru a dokáže je tak dobře popsat, že si v polovině četby připadáte, jako kdybyste žili mezi nimi. Tohle je opravdu velký román a vše v něm zahrnuté má nějaký smysl, na jehož postupném odhalování stojí posledních sto stran a emocionálně silný závěr. Do toho skvěle rozpracovaná témata víry a nesmyslnosti válek. Možná by stálo za to zkrátit méně záživnou dějovou linku z Toronta, která tu a tam protká hlavní osu příběhu, ale v rámci celého díla jde o odpustitelnou maličkost. Parádní čtení.

07.07.2016


CejchCejchZ. Šmíd

Verbování do první světové války, marné očekávání návratu odvedených synů a otců, vítání zmrzačených veteránů, Hitlerovy štvavé projevy v rádiu, jimž je v chudých horách snadné uvěřit, běsy druhé světové války, násilný odsun jako splacení válečných křivd, přistěhování nových obyvatel, zabírání statků ve prospěch družstev, vytyčení železné opony, zánik celých obcí, prorůstání domů přírodou. Na Bachu, v lesích nad Nejdkem, již nikdy nebude zdvihnuta májka, prohnaly se tudy všechny ideologie 20. století a nemilosrdný tok dějin zasáhl nejprve duše obyvatel, aby sebou vzápětí vzal i prastará stavení. Nic není jednoznačné, dobro a zlo se neřídí státními hranicemi, na obou stranách, mezi Čechy a Němci, najdete ty, co neustoupili z morálních zásad a ty, kteří naopak neváhali morálně poklesnout, jen aby ze změny poměrů vytěžili pro sebe, byť pouhou radost z ponížení někoho, kdo se na ně dříve křivě usmál či jim při zábavě v hospodě přebral holku apod. Doporučuji studentům probírajícím ve škole téma Sudet, zaryje se do mysli mnohem více, než učebnice dějepisu.

29.12.2015


Hvězdné hodiny lidstvaHvězdné hodiny lidstvaS. Zweig

Symbolická chvíle života, která dokáže vynést vyvolené k nesmrtelnosti. Často rozhodnutí trvající pár vteřin, před a po něm obyčejné průměrné žití, přesto právě pro něj na vás nebo alespoň na vaše činy, dějiny nikdy nezapomenou. Nádherné eseje o cestovatelích, dobrodruzích, umělcích, vojenských hodnostářích, podivínech, kteří dostali šanci prožít „hvězdnou hodinu“, přičemž někteří ji vytěžili pozitivně, jiní negativně, všichni však posunuli lidstvo někam dál. Stefan Zweig píše opravdu mistrně. Na jedné straně zahrne čtenáře úměrným množstvím zajímavých faktů, na druhé straně pro něj připravuje po celou dobu silný estetický zážitek rafinovanou gradací děje do onoho konkrétního okamžiku. Útlá knížečka, kterou si člověk uchová v mysli dlouhou dobu po přečtení.

27.01.2016


PodsvětíPodsvětíM. Šefara

Jako bych několik dní žil přímo vedle Haďáka, Niny a Kerbera. Velmi zdařile vykreslené postavy a děj, jenž neztrácí tempo od první strany až po samotný závěr. Poslední strany sice již sklouzávají k akčnímu béčku, ale u odpočinkové četby nevadí. Do toho pro mě známe prostředí pražského metra s trefně popsanými stanicemi a labyrintem chodeb zahaleným pod rouškou tajemna. Reklama nelhala, cesta metrem je pro mě minimálně na chvíli opravdu jiná :-) Škoda, že v nakladatelství nedokázali lépe upravit stylistickou stránku knihy. Přímá řeč mi v některých pasážích přijde málo uvěřitelná (takhle by danou myšlenku postavy asi nevyřkli) a třeba citoslovce „huh“, jehož koncentrace je zde opravdu enormní (nechápu!), doslova ruší.

07.04.2017


Paní BovaryováPaní BovaryováG. Flaubert

Přes nepopiratelné literární kvality je první polovina románu čtenářsky velmi úmorná, v druhé ale děj nabírá spád a v závěru se od něj nelze odpoutat. Můžete ji coby zahálčivou zlatokopku nesnášet. Můžete ji litovat pro sny utopené ve všedním žití s maloměstským doktorem. Můžete ji přát či nepřát zoufalství, do kterého se dostane. Paní Bovaryová mi připravila dlouhé chvíle k přemýšlení o tom, jaký k ní mám zaujmout postoj. Na první pohled jednoduchá, uvnitř však komplikovaná a složitá. Velkou postavu světové literatury podařilo se stvořit Gustavu Flaubertovi.

22.01.2018


Zatím dobrýZatím dobrýJ. Novák

Na tuto knihu jsem slyšel řadu negativních názorů. Prý líčí bratry Mašíny, Milana Paumera, Zbyňka Janatu a Václava Švédu jako hrdiny. Ano, spisovatel Jan Novák opravdu většinu textu věnuje jejich pro mě až neuvěřitelně odvážnému útěku z Československa do Západního Německa, ale zároveň vše dává do kontextu s otcem Mašínem, členem odbojové skupiny Tři králové operující o několik let dříve proti nacistům. Propojením chtěl autor, podle dostupných informací, ukázat na to, kde se v synech vzalo jejich válečnické myšlení a proč jednali ve všem tak a ne jinak, prostě je ospravedlnit. Podle mě dosáhl opačného výsledku. Otec Mašín byl neoddiskutovatelným hrdinou a postavit ho vedle synů, kteří při své činnosti prolili krev civilistů, o nichž nemohli vědět, do jaké míry slouží komunistické ideologii, funguje spíše jako zastínění. Tímto postupem přiložil na misku vah proti bratrům Mašínům větší břemeno, než kdyby všechny kontroverzní epizody jejich záškodnictví (zabití příslušníků SNB v Chlumci nad Cidlinou a Čelákovicích, účetního z Kovolisu atd.) popsal podrobněji a ne pouze okrajově, jako v „Zatím dobrý“. Jan Novák přiznává, že chtěl napsat knihu o hrdinech, ale všem negativní recenzentům musím odporovat v tom, že se jedná o agitační práci stranící bratrům Mašínům. Ne, rozhodně v ní nenajdete odpověď na otázku „vrazi nebo hrdinové?“ Budete tajit dech nad jejich putováním lesy u Berlína a budete jim v duchu fandit, aby se dostali z několika nebezpečných obklíčení mnohonásobně početnější skupinou Volkspolizei, ale pořád bude kdesi v pozadí splín z výše zmíněného morálně negativního jednání. Tenhle moderně, originálně a svižně napsaný thriller stojí za přečtení, třeba i proto, že poukazuje na zhovadilost komunistických myšlenek realizovaných v praxi.

25.05.2015


Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvýchSvůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvýchO. Tokarczuk

Napínavý román, při jehož psaní autorka symbolicky přeměnila svoji pracovnu v posed (v knize používá výraz „kazatelna“) a vzala si trefně na mušku celé myslivecké sdružení. Ekologická krimi s dobře mířenou palbou slov. Pokud máte rádi příběhy s nečekanými zápletkami, poetiku po sezóně opuštěných rekreačních oblastí či se rádi touláte Kladskou kotlinou kousek za českými hranicemi v Polsku, určitě po knize sáhněte.

12.06.2018


Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putováníBezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putováníH. Murakami

Zase jednou Murakami v poloze bez fantaskních prvků, jakou navodil mezi čtenáři třeba v Norském dřevu. Mistrně napsaný příběh o tom, jak různé události z naší dávné minulosti, dnes již zdánlivě nepodstatné, formují neustále náš život, o tom, jak lehké by bylo, kdyby si mezi sebou lidé dokázali včas říct, co k sobě cítí a nechybí ani tradiční téma osamocení uprostřed velkoměsta. Autor se tentokrát zřekl svého grafomanství, přesto kniha funguje jako velký román. Každým slovem je zde od začátku budován prostor pro emocionálně silný závěr, při němž ukápne slza nejednoho čtenáře.

13.01.2016


SerotoninSerotoninM. Houellebecq

V posledních letech mi přijde, že začínám čím dál tím víc vytěsňovat jakékoliv názory lidí stojících myšlenkově proti současné západní společnosti, globalizaci, Evropské unii atd., neplánovaně, automaticky. Pak se ale objeví na knižních pultech Serotonin Michela Houellebecqa a znovu se otevírá prostor pro nekonečná dumání. Možná proto, že celý ten příběh není ani tak kritikou, jako spíše popisem stavu, byť popisem z velmi pesimistického pohledu. Vypravěč Florent opouští práci kariérně vysoce postaveného zemědělského úředníka a vydává se na jakýsi road-trip po své minulosti, po francouzském venkově i unifikovaných pařížských hotelových pokojích. Znuděný, osamocený, prázdný a pod vlivem silných dávek antidepresiv. Stejně jako kolem něj proudí po dálnici kamiony s nevyspalými řidiči z východní Evropy, se před čtenářem míhají obrazy současného globalizovaného světa, kdy výrobky z jedné země ničí životy živnostníků v jiné zemi, ruku v ruce s politickými kvótami, kdy svoboda, neomezené možnosti a nekonečná spotřeba vysávají lidský život i mezilidské vtahy, láska je zúžená na pouhý sex, pojem rodina se stává přebytečným. Není to vůbec veselé čtení, je to depresivní bahno, ve kterém se ale budete chtít rochnit až do poslední strany.

08. srpna


BlouděníBlouděníJ. Durych

Uživatel jarmik to ve svém komentáři níže vystihnul přesně, když Bloudění přirovnal k velkému obrazu. Možná bych to ještě zúžil na panoramatický obraz, do jehož kulis je dovoleno čtenářům vstoupit. Něco jako Maroldovo panorama na pražském Výstavišti, nikoli však znázorňující bitvu u Lipan, ale Bílou horu a události po ní. Poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí, dobytí Magdeburgu, Valdštejnův útěk z Plzně do Chebu a mnoho dalších, to všechno jsou dějinné mezníky, jichž se lze díky kvalitnímu popisu zúčastnit. Atmosféra z děje číší ponurá a ve všem autor vyzdvihuje úpadek doby, pozitivní pasáže zde téměř nenajdete. Četba vyžaduje velkou soustředěnost, stejně jako postavy příběhu směřují odnikud nikam bitevními poli třicetileté války, bloudí čtenář neustále ve složitém textu, což Jaroslav Durych velice trefně shrnul v názvu díla. Mě osobně tato náročnost donutila pídit se po dalších historických informacích a přesně takové knihy vzbuzující zvědavost mám rád.

13.03.2014


Den TrifidůDen TrifidůJ. Wyndham

Napínavá postapokalyptická kultovka, ve které byly roztomilým květinkám přidány nohy (pohyblivé kořeny) a sebedestruktivnímu lidstvu odebrány oči. Četl jsem týden a během tří nocí se ve snu přenesl do role hlavního hrdiny – celý svět oslepl, já vidím. To se mi už dlouho s žádnou knihou nestalo. Je obdivuhodné, jaké se podařilo Johnu Wyndhamovi rozjet napětí a navodit ponurou atmosféru i při úsporném stylu psaní. Žádné sáhodlouhé popisy, žádné zbytečné vysvětlování a přesto tady nic z toho nechybí. Tuhle sci-fi chuťovku budete mít v sobě dřív, než si na vás stihne smlsnout nenechavým žahadlem chřestící Trifid.

16.12.2015


Lesní poutníkLesní poutníkA. Stifter

Život plyne stejně rychle jako Vltava v peřejích pod Čertovou stěnou. Krásnější mohl pro Georga a jeho ženu být, kdyby zůstali spolu. Lesní poutník je útlou knihou, do které se A. Stifterovi podařil napěchovat velký příběh lásky a sebeobětování se pro zdánlivé dobro druhého. Melancholickou náladu dokreslují popisy drsné přírody a teskného, ale svým způsobem čistého bytí lidí v horských vískách a samotách. Rád se do šumavských Loučovic vracívám. Při mé další cestě do těchto končin nedokáži si nevzpomenout na starce sbírajícího kameny a mech ve stráních nad řekou.

13.10.2016


Sudetská pouť aneb WaldgangSudetská pouť aneb WaldgangP. Mikšíček

Sudety mě vždycky přitahovaly pro svoji odlehlost, zpustlost, drsnost a historické události související s odsunem Němců a následnou železnou oponou. Začalo to objížděním míst jako běžný víkendový turista a pokračovalo hledáním příběhů v dostupných publikacích. Petru Mikšíčkovi se podařilo načrtnout a v mnohých případech přesně definovat pocity a nálady, které zde často také zakouším, akorát jsem se nad nimi tak hluboce nikdy nezamyslel a nechával je v sobě jen vyvolávat. Kniha je nejen autorovým hledáním sebe sama, ale hlavně poutí do vrstvy krajiny, kam se pouhým navštívením hlavních turistických atrakcí daného regionu nedostanete. Pamatuji si na časné zimní ráno v zasněžených ruinách bývalé obce Vitín (Wittine) na úpatí Bukové hory na Děčínsku nebo na nedávný letní večer, kdy jsem vstoupil do osamoceného torza kostelíku v zaniklých Mýtinách (Kropfschlag) v Novohradských horách. Jedinečné okamžiky, průniky do krajiny, okamžiky uvědomění si více souvislostí, nevím, jak přesně zážitky pojmenovat, mají pro mě však větší cenu, než fotky, které jsem na těchto výletech pořídil.

28.08.2015


HoubařkaHoubařkaV. Hanišová

Jak rozdílná může být jedna a ta samá krajina. Jednou do ní vkročíte plni radosti s lidmi, které máte rádi, podruhé v ní s pochmurnými myšlenkami hledáte pomoc. Sáře, hlavní hrdince této knihy, se kdysi stalo něco hodně zlého, svoji psychiku si asi nikdy již úplně neurovná, každopádně samota v lese a na polorozpadlé šumavské chalupě je pro ni útěchou. Viktorii Hanišové se podařilo naprosto věrohodně popsat člověka nacházejícího se právě v takovémto rozpoložení a na takovém místě. Není to vůbec veselý příběh. S každou další stranou budete zabředat hlouběji a hlouběji do Sářiných depresivních stavů, ale také do tajů její rodiny, jejíž citová vyprázdněnost byla pro mě asi tím nejděsivějším z celé Houbařky, přesto budete chtít číst dál a dál.

03. května


StalloStalloS. Spjut

Mám rád knihy, které nějakým způsobem zapracovávají mýty a báje do příběhů odehrávajících se v současnosti. Po této stránce mě nadchly nedávno Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové, Nedotknutelní Feriho Lanščeka a nyní Stallo Stepjana Spjuta. Autor posledně zmíněného románu kombinuje celkem zdařile prvky několika žánrů a v tomto pestrém literárním koktejlu oživuje prastarou legendu o severských trollech. Nečekejte k neúprosnosti vygradovanou akci, ale spíše znamenitou práci se strachem čtenářů spočívající v rafinovaném popisu. Tento postup mě na Stallu zaujal nejvíce. Naopak mi vůbec nesedly kapitoly vyprávěné z pohledu postavy Gudrun. Nevím, zda-li to byl záměr, ale v jinak jazykově bohatém díle vypadají tyto pasáže, jakoby je psal v rámci slohového úkolu průměrný žák střední školy. Naštěstí se jedná o nepatrnou část a tak převažují spíše klady knihy. Zasněžené švédské pláně jsou navíc ideální náhražkou za letošní „zimu-nezimu“ v Čechách.

21.02.2014


Běhej, nebo zemřiBěhej, nebo zemřiK. Jornet

„Životní příběh“ v popisu je lehce zavádějící, knihu bych spíše nazval "sondou do psychiky ultramaratonce". Zatímco Christopher McDouggal ve „Zrozeni k běhu“ k tomuto sportu přistupuje prostřednictvím návratu k našim prapředkům, jenž jej provozovali kvůli obstarání potravy a Scott Jurek v „Jez a běhej“ zkoumá fyziognomii lidského těla a správné stravování, Killian Jornet načrtává esej na téma chování těla a mysli při extrémní zátěži. Na první pohled by se mohlo zdát, že „Běhej, nebo zemři“ nepřináší žádné prakticky využitelné rady, jenže ten, kdo si někdy vyzkoušel ultratrail na 100 a více kilometrů, ví, že tréninkem získaná kondice není v tomto sportu sama o sobě zásadní k úspěchu, velký podíl na celkovém výsledku má také hlava, v ní se odehrávají myšlenkové pochody, které vás mohou motivovat a nebo naopak donutit ukončit. Killian nezůstává pouze u tohoto, zabývá se také psychologickými aspekty vítězství, soutěžení atd. Vše popisuje na konkrétních příkladech z několika slavných závodů či svých osobních běžeckých a ski-alpinistických projektů. Kniha je slohově na velmi kvalitní úrovni, rozsahem dlouhá akorát, při větším počtu stran by se autor pravděpodobně již opakoval.

22.07.2014


Příběhy Staré dámyPříběhy Staré dámyT. Macek

S každým dalším příběhem ze sebe Stará dáma strhne část svých slušivých, barevných, trikotových oblečků, až před vámi vstane nahá, odhalená na kost. Stačí přelouskat celý tento neskutečně čtivý sportovně-literární „špalek“. Autorovi se podařilo z velkého množství informací vytáhnout ty nejzásadnější a kvalitní formou nechat čtenáře nahlédnout do kompletního obrazu slavné Tour de France. Úvodní ročníky, na kterých jsou závodníci odkázáni ve všem jen na sebe, první dobývání legendárních alpských průsmyků, kam v té době ještě nevedou zpevněné silnice, období tvrdých diktátů hvězd typu Bartaliho, Hinaulta, Merckxe a Induraina, nezapomenutelné souboje mezi Ullrichem a Armstrongem, ale také strašák v podobě dopingu, jehož do pedálů přivlečou především peníze. Doporučuji číst před začátkem následujícího ročníku Tour a prodloužit si tak cyklistický svátek :-)

21.08.2014


Úzká stezka do vnitrozemíÚzká stezka do vnitrozemíM. Bašó

Kraťoučké kapitoly a jakou dokáží ve čtenáři navodit náladu. Kniha vydaná nakladatelstvím DharmaGaia je navíc doplněná ilustracemi Kameda Bósaie z obrazového alba Kjóčúzan (Hory mého srdce) a potěší už jen svým provedením. Za přečtení stojí také doslov Antonína Límana a na ilustrace zaměřený text Heleny Honcoopové. Obě doplnění knihy obsahují mimo jiné několik ukázek haiku.

Macuo Bašó složil:

Starý rybník
a žába hop –
žblunknutí vody.

Téměř o sto let později Kameda Bosai parafrázoval:

Do staré tůně
skočila žába a –
voda šplouchla

A o několik desítek let poté složil ještě pokračování:

Do staré tůně
jsem pak skočil i já
A žába nikde

Cítím v tom klidnou atmosféru rákosem zarostlých prastarých tůní mého rodného Polabí.

27.08.2014


Intelektuál ve dvacátém stoletíIntelektuál ve dvacátém stoletíT. Judt

Knižní rozhovor mapuje pestrý intelektuální život odborníka na historii a politiku Evropy profesora Tonyho Judta, ale především dává do širších souvislostí události 20. a počátku 21. století.

Zazní zde např. téma holokaustu, na který oba autoři pohlíží jako na nacistické zvěrstvo, nicméně Judt poukazuje také na zneužití příběhu izraelskou politikou. Na tuto temnou část dějin lidstva by se nemělo nikdy zapomenout, ale není možné ji do nekonečna používat jako obhajobu k územnímu a mocenskému rozpínání se na Blízkém východu. Názor je o to cennější, že je vyřknut člověkem vyznávajícím židovské náboženství, bývalým sionistou a několikaměsíčním obyvatelem izraelského kibucu.

Zajímavou dělá knihu i rozdílná národnost autorů. Zatímco tázající Timothy Snyder pochází z USA, Tony Judt se narodil v Anglii. Toto vyzní naplno především v poslední kapitole hodnotící současnou ekonomiku a vztahy stát vs. občan na starém kontinentu a v USA. V této části se Judt také velmi výstižně trefuje do amerických vojenských intervencí a zbrojařských firem z tohoto přístupu těžících.

V některých pasážích jsem se ztrácel a občas dohledával informace na internetu, pár sociálně-demokratických názorů ve mně vyvolalo menší vnitřní polemiku, ale celkově je kniha čtenářsky vstřícná, pro zájemce o novodobé evropské dějiny přínosná a už jen samotné sledování diskuze (myšlenkových pochodů) dvou super-intelektuálů je velkým zážitkem.

06.11.2015


Pálenka (Prózy z Banátu)Pálenka (Prózy z Banátu)M. Hořava

Báseň v próze. Učesané, lyrické miniatury, kde není slova navíc a přesto z nich na člověka silně doléhá hořko-sladká atmosféra, ať už malých vesniček v Banátu, severočeského panelákového sídliště nebo jiných míst, v nichž se autor ve svých vzpomínkách nachází.

"Pálenka ze švestek a kulovatek; to je krev tohoto kraje... I teď mám s sebou láhev a občas usrkávám... Na každé z těch salaší jsou sudy, demižony, kanystry nebo láhve s pálenkou... A i tady, tady na hřebenech, nečekaně mezi dvěma habrovými lesy: i tady náhle padá dolů strání sad plný dozrávajících švestek či kulovatek... Dozrávají u domů, v obřích závrtech v polích (místní jim říkají prostě a krásně jámy), dozrávají u cest, u krchova, u kostela... Divoká krev tohoto kraje: opojná i zkázonosná; napájející i jako oheň požírající; rozproudí řeč i zboří svět křivým slovem; napřáhne ruku k přátelskému stisku i ke stisku hrdla ve víru polonevědomé rvačky; vytahuje z hrobů pravěké vzpomínky a do plamenů háže, co se přihodilo včera... Dobro, či zlo, zde nelze rozhodovat: pálenka, ta pohostinná, kterou vám nabídne každý sedlák v poli, když se lopotí za propoceným plavohřívým koněm; pálenka - ta samá, ze stejné láhve - se pak podepíše podlitinami na tváři jeho ženy a dětí (švestkové podlitiny; dozrávající kulovatky kolem očí)..."

15.02.2016


Doba z druhé rukyDoba z druhé rukyS. A. Alexijevič

S každým dalším řádkem se čtenář noří do čím dál tím ponurejší nálady, až se doslova topí v depresi. V téhle knize je opravdu celé ruské 20. století - totalita, gulag, tvrdý nástup kapitalismu, měnová reforma, nesmyslné války v okrajových oblastech, náboženské konflikty na Kavkazu, teroristické útoky... to vše očima obyčejných lidí, ale i funkcionářů. Příběhy, které by neměly zaniknout!

"Dvě sousedky se spřátelily: jedna měla pětiletou dcerku a druhá byla sama. Obyvatelé komunálek většinou sledovali jeden druhého. Navzájem se odposlouchávali. Ti, kteří měli místnost deset metrů, záviděli těm, kteří měli pětadvacetimetrovou. Takový byl život... A jednou takhle v noci přijel anton... Ženu, která měla malou holčičku, zatkli. Ještě než ji odvezli, stačila vykřiknout na přítelkyni: 'Když se nevrátím, vem si moji malou k sobě. Nedávej ji do dětského domova.' Kamarádka si dítě nechala. Pak na ni přepsali druhou místnost... Holčička jí začala říkat maminko... 'Maminko Aňo'... Uběhlo sedmnáct let... A opravdová maminka se vrátila. Své kamarádce zlíbala ruce i nohy. Pohádky obvykle končí v tomhle okamžiku, jenže v životě to dopadlo jinak. Bez happyendu. Za Gorbačova otevřeli archivy a bývalé trestankyni nabídli: 'Chcete si prohlédnout svůj spis?' Chci. Vzala svoji složku... otevřela... a navrch leželo udání... byl to dobře známý rukopis... Udání sepsala sousedka... 'maminka Aňa"... Chápete to? Já tedy ne. Ta žena to taky nemohla pochopit. Šla domů a tam se oběsila."

"Perestrojka... v tom bylo cosi velikého... Během roku zavřeli naši projekční kancelář, zůstali jsme se ženou na ulici... Týdny jsme jedli jen bramborovou kaši. Začal jsem podnikat. Prodával jsem na trhu nedopalky. Litrové sklenice vajglů... nebo třílitrové... Manželčiny rodiče (univerzitní profesoři) je sbírali na ulici a já je prodával. A lidi je kupovali."

"Město Orsk u Orenburgu. Celý den a noc se tudy hnaly dobytčáky s kulackými rodinami. Na Sibiř. Hlídali jsme nádraží. Jeden vagon jsem otevřel: v rohu visel na řemeni polonahý muž. Matka chovala v náručí maličkého a starší chlapec seděl vedle ní. Rukama jedl svoje hovno."

Dozorčí stanice křičela na někoho do telefonu: 'Co po mně chcete? Lidi vycházejí z tunelu a vzápětí tu umírají, vylezou na nástupiště a umírají...' (Mlčí) Všichni si na to už zvykli. Zapnou televizi, poslechnou si to a jdou si dát kafe..."

"Leželi tam mrtví, v kapsách jim bez ustání zvonily mobilní telefony... Nikdo neměl odvahu jít až k nim a zvednout je."

08.03.2016


Vojna a mír I. dílVojna a mír I. dílL. N. Tolstoj

Po celou první polovinu jsem měl nutkání knihu odložit. Zdlouhavé pasáže z plesů a dýchánků v bohatých ruských rodinách mě doslova ubíjely. Tímhle stylem se v dnešní uspěchané době, kdy i čtenář chce být, co nejrychleji zatažen do napínavého děje, nepíše. Jenže pak se to zlomilo, jako kdybych vnitřně zpomalil a dokázal se naladit na autorův styl. Kniha mě nejen začala bavit, ale prožitek přineslo i samotné proniknutí do hloubky tohoto nádherného díla světové literatury. Tolik postav, tolik scén, tolik utrpení, lásky, mezilidských vztahů, ať už na ruských dvorech či válečném poli. Tomu, co zde Mistr Tolstoj rozepsal, se u filmu říká „rozmáchlá, impozantní výprava“. Takovou perličkou na konci prvního dílu je pro českého čtenáře popis bitvy u Slavkova a pěkné vykreslení moravského venkova východně od Brna. Mlžná listopadová krajina a proti sobě stojící armády Francie a Trojkoalice. Tečka, která vám nedovolí nechat druhý svazek v knihovně příliš dlouho.

04.04.2017


AdventAdventG. Gunnarsson

Samotářský Benedikt s beraní palicí, se svým psem Leem a skutečným beranem Nezmarem vyráží rok co rok během adventu hledat do drsné islandské přírody zatoulané ovce, nad nimiž jejich majitelé dávno mávli rukou. Sněhové vánice, teploty hlubokou pod nulou a pustina bez lidí dává spoustu prostoru k hloubání nad životem. Útlá knížečka, 93 stran i s doslovem. Ne, tohle není jednohubka, to je pořádně promrzlý nanuk vytažený z nejledovějšího šuplíku mrazáku, který budete mít sice brzo slíznutý, ale nezapomenutelně se vám vryje do duše. Ve vydání nakladatelství Kalich z roku 2017, které je samo o sobě krásné, navíc příběh doslova ožívá v ilustracích autorova syna.

22.12.2017


Utekl jsem z OsvětimiUtekl jsem z OsvětimiR. Vrba

Ke knize jsem se dostal díky velmi pěkně natočenému dokumentárnímu filmu Kroky na hraně režiséra Viliama Bendíka. Parta slovenských ultratrailistů se v něm vydá po stopách Rudolfa Vrby a Alfreda Wetzlera a jednorázově proběhnou celou jejich trasu z Osvětimi až do Žiliny. V podobném duchu jsem očekával i knihu Rudolfa Vrby – pár stran o koncentračním táboře a většina pak o útěku. Nakonec byl ale poměr přesně opačný. Místo po cestách lesy, poli a vesnicemi nepřátelských území jsem se stále hlouběji nořil do každodenní děsivé rutiny táborů Majdanek, Osvětim a Březinka, až se mi celý ten krutý a neskutečný příběh odehrávající uprostřed civilizované Evropy zhmotnil i do noční můry. V dnešní době o tomto tématu vzniklo mnoho knih, dle recenzí různých kvalit, tato rozhodně patří k těm nejlepším z nich.

22. července


Zlatý vlkZlatý vlkB. Rychter

Z bolestivých křivd minulosti vychází temné vlčí běsi a oživují příběh, na nějž chtěli jeho účastníci dávno zapomenout. Pro mě atraktivní kniha už jen místem, kde se odehrává. Sanok, polské město ležící pár kilometrů od střetu hranic Polska, Slovenska a Ukrajiny, naprosto odlehlá a turisty nepříliš vyhledávaná oblast, ideální kraj, kam zasadit děj napínavé detektivky s mýtickým nádechem. Načasování do doby rakousko-uherské monarchie navíc dovoluje autorovi načrtnout paletu plnou roztodivných postav. Vydařené popisy i dialogy. Z některých pasáží jde opravdu strach. Přečteno téměř naráz.

25.08.2014


1 2 3 4