Metcheque
komentáře u knih
Démonologové: Ďábel v Connecticutu
Gerald Brittle
(SPOILER) Brittle, zřejmě opojen úspěchem prvního dílu, tentokrát pořádně zatlačil na pilu. A ono to úplně nevyšlo. Příběh už je natolik stereotypní a karikující, že by se za něj nemuseli stydět ani scénáristé seriálu Lucifer. Podle autora si prostě nejvyšší vládce pekel vyprosil u Jehovy výjimku a - jak to jednou za století sem tam udělá - rozhodnul se posednout nebohou křesťanskou duši. Protože zřejmě potřeboval publikum, zavolal si na pomoc čtyřicet svých démonických kamarádů. A přestože démonické entity žijí tisíce let a překračují hranice dimenzí jako by se nechumelilo, v zaprděném Brookfieldu se chovají jako běžní smrtelníci - k dobrému spánku potřebují kvalitní matraci, rádi se vyhřívají na plechové střeše a s byrokratickou úchylností organizují před mučením duší poradní kroužky. Tolik tedy k tomu, co posedlý David viděl ve svých vizích.
Na první pohled jsou tyto pekelné kreatury neporazitelné, ale když vstoupí na scénu sotva dostudovaný katolický kněz, jemuž ještě ani nedorostlo pubertální chmýří, hrůzou prchají zpět mezi rohaté, jelikož považují církev za zástupce Boha na zemi. Tím myslím stejnou církev, které jde v příběhu jen o peníze, moc a prestiž a vidí-li evidentní démonickou posedlost, raději si nad tím umyjí ruce, jen aby neutrpěla pověst místní farnosti. Kladní superhrdinové jsou zde samozřejmě opět Warrenovi, kteří pomáhají i navzdory nezájmu kléru, katastrofálnímu americkému zdravotnictví a arogantním policistům, kteří porušují vlastní zákony.
No a příloha obsahuje - jak už jsme zvyklí - hromadu fotek, z kterých nevyčteme vůbec nic. Plačící tlusté dítě na rozmazané černobílé fotce může být posedlý David Glatzel stejně tak jako jakýkoli random kid z náhodného rodinného alba. Na to, že to byl nejhorší Warrenovic případ, čtenář by čekal alespoň jednu fotografii démonické entity, když se tedy tak aktivně manifestovala, a to v průběhu několika měsíců.
No a point na závěr - víte, kde měl světovou premiéru duchařský masterpiece Williama Friedkina Vymítač ďábla? Ano, uhodli jste - v Brookfieldu. Ve stejném Brookfieldu, kde údajně útočil samotný ďábel. Zřejmě se mu v Connecticutu líbí.
Jinak to byl samozřejmě řemeslně velmi dobře zpracovaný příběh. Gradaci, zápletce ani rozuzlení není co vytknout! Jen kdyby ze čtenáře nedělali až takové idioty...
K procesu s protistátním spikleneckým centrem - čtyři projevy v Československém rozhlase
Zdeněk Nejedlý
Argumentační hloubka bolševiků okolo Gottwalda lze ilustrovat na jedné z kapitol. Proces s Rudolfem Slánský že byl namířen proti Židům? Kdepak! V procesech bylo přece popraveno tolik lidí a spousta z nich se k židovské víře vůbec nehlásila! A na druhou stranu, KSČ nechala spousta jiných Židů naživu.
Anebo: O popravách opozice, kněžích a inteligence psala světová média! Další z důkazů, jak citelně zasáhly procesy nastrčené kapitalistické špiony...
To jako vážně? Myslím, že obsáhlejší recenze není třeba...
Život s panikou
Alžběta Bublanová
Ze začátku byla kniha zajímavá - přece jen, otvírala aktuální téma. Jednotlivé příběhy, nebo spíše deníčkové záznamy, jsou však velmi podobné. Postupně kniha začne nudit, lze doporučit nějaké logické řazení jednotlivých kapitol.
Šest pilířů cenzury
Oto Jurnečka
Zajímavá kniha otvírající aktuální téma svobody slova. Žel výběr jednotlivých případů je značně selektivní, autor se hlavně zaměřuje na krajně pravicové a konzervativní aktivisty, zatímco pronásledování kritiků neoliberalismu, envinronmentalistů či anarchistů opomíjí. Škoda, kniha tak mohla být plastičtější.
2036 - Jak budeme žít za 20 let?
Tomáš Sedláček
Jak už někteří čtenáři zmiňovali, kniha je poněkud nevyvážená. Zadání zřejmě nebylo zcela jednoznačné, a tak kvalita jednotlivých příspěvků dost kolísá. Rozhodně však stojí za to. Třeba kapitola o budoucí módě či hudbě je plná neotřelých nápadů. Je velká škoda, že ač všichni jásají nad světlými zítřky, klimatickou změnu do této rovnice zařazuje málokdo.
Atlas zemí, které neexistují
Nick Middleton
Tento atlas by neměl chybět v žádné školní knihovně. Ukazuje, že kromě těch cca 190 států, které mají suverenitu, zde máme další desítky těch, jejichž okolnosti vzniku by stály za film. Ideální na školní projekt.
Botostroj
Svatopluk Turek
Kdyby nebyl autor takový myšlenkově roztěkaný grafoman, mohlo by to být špičkové dílo.
Kniha je inspirovaná skutečnými událostmi, bez skrupulí nastavuje kritické zrcadlo zbožšťovanému Baťovi a navíc se jeho dílo stalo obětí poměrně skandální cenzury.
T. Svatopluk ovšem slibně se rozvíjející děj zabíjí hromadou floskulí, opakujících se ideologických úvah a nekonečných souvětí. Dialogy se stávají jen jakýmsi random battlem desítek hlavních i vedlejších postav, z nichž některé tam vůbec nemusely být.
No nebudu chodit kolem horké kaše, nedalo se to dočíst.
Západ
Karel Václav Rais
Meditativní, lehce lyrizovaný román, k němuž musí čtenář dozrát. Možná i kvůli ztotožnění se s hlavní postavou.
Modrá planeta v ohrožení
Václav Klaus
Představte si průměrného řezníka nebo pekaře, který se jednoho dne zamyslí nad tím, že neurochirurgie je vlastně obor, který zvládne každý debil. A tak do toho začne kafrat. S partou kamarádů založí webovky plné článků typu "Nevěřte neurochirurgům, jde jim o byznys" či "Uříznout pár nervů zvládneme sami a lépe". Lidi si budou sice klepat na čelo, ale pro ně to bude další důkaz disidentství.
No a tak nějak to má Václav Klaus s environmentalismem.
Deset mýtů o Izraeli
Ilan Pappé
Okupovat cizí zemi a zabíjet při tom nevinné civilisty bez zájmu světových médií lze. Jak? No, musíte být Izrael - stát, jehož zbrojní technologie patří mezi světovou špičku a jeho diplomati dokážou zbytek světa přesvědčit, že svoboda je otroctví a válka je mír.
Naštěstí i v Izraeli existují historikové, kteří tento stav vnímají jako neudržitelný a odmítají další dekády mezi zdmi a ostnatými dráty. Jedním z nich je Ilan Pappé, který za svou ostrou kritiku zahraniční politiky Izraele zaplatil tím, že musel opustit zemi a uchýlit se do Velké Británie.
Výsledkem jeho práce je demaskování nejčastějších mýtů, které se s izraelským státem pojí. Kniha je cenná zejména z toho důvodu, že může - na rozdíl od nekonečného omílání dosavadních dogmat - posunout izraelsko-palestinský konflikt k řešení. Přiznání zločinů proti lidskosti může být dobrým začátkem k postupnému hojení hlubokých ran na obou stranách konfliktu.
Rozchod s Bohem
Richard Dawkins
Očekával jsem trochu zjednodušený Boží blud a přesně to jsem jako čtenář dostal. První část knihy byla brilantní. Dawkins zestručňuje svou dosavadní kritiku Bible, nově však zmiňuje další zajímavosti a nesrovnalosti, které se ve svatých textech křesťanů objevují (třeba momenty, kdy Jehova porušuje své vlastní desatero či pasáže Starého zákona, které neodpovídají historickým pramenům). V druhé půli knihy se však projeví jeho zpupné ego evolučního biologa a místo, aby stručně vysvětlil rozdíl mezi kreacionistickou myšlenkou a evolučním principem, na desítkách stránek celé téma nafukuje nespočtem příkladů z biologie a genetiky, aby dokázal, jak moc má načteno.
Z knihy o ateismu se tak stává učebnice přírodopisu, která se prolíná s filosofií vědy a původní argumentační šmrnc těžce zabředává do složitých popisů.
Škoda!
Démonologové
Gerald Brittle
Když je u knihy podělaný i profláklý hororový režisér James Wan, to už je co říct. A skutečně, Démonologové jsou úplně jiný level, než romány Stephena Kinga, jehož knihu můžete odložit a říct si, že jde přece jen o čirou autorskou fantazii. Warrenovic trampoty jsou údajně od A do Z pravdivé. A to je na tom nejmrazivější. Ano, údajně. V tom je totiž kámen úrazu. Hlavní protagonisté například zmiňují, že shromáždili za svou praxi stovky fotografií duchů a přízraků. Proč tedy do knihy neotiskli ani jednu? A nesrovnalostí je víc. V případu Enfieldského strašení bylo například prokázáno, že údajné oběti démonů ve snaze zvýšit mediální publicitu samy ohýbaly lžičky a bušily smetákem do stropu, aby tyto jevy poté přisoudily paranormálním silám. Tyto skutečnosti Ed Warren nicméně zamlčí. Proč?
Oběma hlavním hrdinům by v knize zkrátka neuškodil lehce kritický odstup. Některé případy musely dopadnout fiaskem, některé byly bezesporu vyřešeny jen částečně. Pokud by byly v knize i tato fakta, Warrenovi by působili jako skuteční chybující lidé. Takto jsou vykresleni jako superhrdinové, kteří ani neklopýtnou. A to nezní pravděpodobně.
I přes výhrady je to však napínavé a hutné čtivo, od kterého se nedá odtrhnout. Kapitoly krásně navazují, takže vlastně ani není kam vložit záložku...
Augustin Zimmermann
Zuzana Kultánová
Zcela brilantním básnickým jazykem vykreslena realita průmyslového proletariátu konce 19. století. Jak bolestivé, když si uvědomíme, že neutěšená sociální realita provázaná s násilím, alkoholismem a frustrací může nabídnout stejný příběh i dnes, v 21. století. Kniha musela autorce dát zabrat i z hlediska studia dobových reálií a rešerší. Lepší vstup do světa české literatury snad ani nemohla mít.
Atom v kupce sena
Mike Barfield
Popsat dětem komiksovou formou k čemu nám je rhodium, molybden nebo cer, to je skutečné umění. Výjimečná kniha!
Tati, už tam budem?
Vojtěch Bernatský
Překvapivé. Téma super, kniha byla narvaná vtipnýma vypointovanýma historkama... ale v polovině jsem to musel odložit, protože to jaksi nemělo šťávu. Dítě jede k babičce, něco vtipného řekne, pak něco vtipného řekne v obchodě... možná by knize pomohlo poskládat historky do nějakého příběhu se zápletkou a rozuzlením.
42: Dělej co Tě baví!
Mikoláš Tuček
Napsat ve čtyřiceti své životní memoáry vyžaduje kus odvahy. Zejména, když nejste až tak známá osobnost a riskujete, že si vaši knihu nikdo nekoupí, protože vás zkrátka nezná. To byste ale nemohli být Mikoláš Tuček.
Tuček přiznává, že měl fobii z toho, že „toho napíše málo“, a proto do knihy přidal spoustu kapitol, které se do ní zdánlivě nehodí (Zvířata, Knihy…), nicméně ve výsledku se dá kniha krásně přečíst na jeden zátah. Množství kapitol neškodí, právě naopak. Tučkovo dílo se doslova vysmívá „uznávaným celebritám“, jejichž životopisy z pera Dany Čermákové mají mnohdy poloviční rozsah, zatímco Tuček jim svými historkami o tom, jak chlastal na gymplu nebo hrál počítačové hry, vytřel zrak.
Terorismus a radikalizace v České republice: Možnosti detekce rizikových osob
kolektiv autorů
Terorismus a radikalizace v České republice ukazuje, že překlápění vědeckých textů do knižní podoby se dá zpackat ještě o level výš. Poměrně zajímavé téma, tedy nikoli dějiny terorismu v Česku obecně, ale radikalizace jedinců-osamělých vlků variuje mezi psychologií (osobnostní rysy pachatelů) a politologií (ideologické pozadí radikalizace) by při správném uchopení mohlo vydat na dobrou knihu. Textů však pravděpodobně nebylo dostatek, a tak se autorka rozhodla knihu poskládat i z vědeckých článků, které s tématem souvisí spíše okrajově.
Vedle výborné studie Ludmily Čírtkové o radikalizaci z pohledu forezní psychologie se tak objevuje článek o resocializaci vězňů či možnostech probační a mediační služby. Iva Lišková přidává studii o radikálním islamismu na území ČR, žádné další studie (třeba z prostředí politického radikalismu) však už v knize nejsou. Lukáš Vilím zase ve studii o hate speech kopíruje celé špalky paragrafů, místo aby z nich udělal stručný výtah. Ostatně autoři jako by se předháněli v tom, kdo svůj text napíše složitějším jazykem. Přitom vydat knihu pro širší veřejnost vyžaduje naopak značné redakční zjednodušení. Dohledávat, co je „propojení postpenitenciární péče“ se běžnému čtenáři opravdu nechce.
Až na dno blahobytu
Jan Keller
Keller 2021: "Ekologie je nástroj, jak vyvolat v západní civilizaci pocit viny."
Inu, stařecká senilita se nevyhýbá ani sociologům. Bylo by zajímavé sledovat, jak by se Keller kroutil při četbě tohoto svého, téměř třicet let starého, přelomového díla, které formovalo nejednoho environmentalistu či anarchistu a bylo zajímavým příspěvkem v českém alterglobalizačním hnutí.
Boje a proměny jedné ženy
Édouard Louis (p)
Stokrát vytěžená hlušina. Stostránkový text na dvě odpoledne opět a znovu popisuje white-trash rodinu Eddieho B., jehož autorská kvalita od doby prvotiny Skoncovat s Eddiem B. neustále klesá. Autor se snaží vykreslit sociální podmínky, které formovaly jeho matku, zcela ovšem rezignuje na nějaké pečlivější vykreslení a její život odbyde několika historkami z mládí a několika rádoby filozofickými úvahami.
Doufejme, že se nedočkáme třeba třicetistránkového románu "Proč má moje sestra monokl" nebo "Patnáct piv mýho bráchy". To už by bylo zoufalé.
Svět bez nás
Alan Weisman
Převratný text, který poprvé vyšel před více než deseti lety, nám v aktualizovaném vydání opět nastiňuje kontroverzní, ale smysluplnou cestu k řešení klimatické krize – svět bez lidí. Zatímco antropocentricky tato myšlenka vůbec nedává smysl (k čemu je zdravá planeta, když ji pak nemůžeme využít?), environmentální hledisko je velmi inspirativní. A autor svými pečlivě vyargumentovanými fakty dokazuje jednu věc – za zhoršující se klima může člověk.