Život s panikou

03. června

Kniha Alžběty Bublanové bude i dle hodnocení co jsem viděl ne pro každého pochopitelná. Ti kdo si panikou a všeobecně problémy s psychikou neprošli tak jim to bude připadat až moc nereálné. Opravdu je tohle možné dít se v mysli člověka? Ti lidé to nepochopí, budou chvíli šokováni a ikdyby se snažili tak situaci ve které je člověk zažívající panickou ataku nepochopí. Pak je tu druhá skupina. My kdo jsme si problémy s psychikou prošli se v knize lehce či více uvidíme to podle závažnosti. Celkově kniha otevírá stále tabuizované téma psychiky a rozhodně stojí za přečtení. Někdo si díky ní uvědomí jak přistupovat k lidem ve svém okolí, kteří mají podobné problémy. Jiný zase najde inspiraci pro svůj boj s panikou a nebo se jen utvrdí že na cesta změny sebe samého na kterou se dal před časem je správná. Každý máme právo na to žít spokojený a plnohodnotný život a každý kdo se k němu neumí dostat by se neměl bát oslovit někoho o pomoc. Rodinu, přátelé, odbornou pomoc. Budete překvapeni co dokážete a co se může změnit.. Moc inspirující kniha

Jak uvádí kniha, deník spisovatelky, která popisuje svůj boj s úzkostnou poruchou....

Jinak je škoda, když dá uživatel manasx dvě hvězdičky, a přitom má ke knize hezké hodnocení.....

22. dubna

Zajímavé téma, pro mě obzvlášť. Byla jsem zvědavá, jak autorka knihu pojme a bohužel za mě se mi forma deníku nelíbila. Od knihy jsem čekala něco jiného, toto pojetí mě moc nezaujalo.

1 03. dubna

Velmi útlá knížečka, ke které mám citový vztah. Sama trpím úzkostmi a panickými záchvaty od dětství. Téměř každá kapitola popisovala moje pocity. Necítila jsem se v tom sama, alespoň na chvíli.

1 05. března

Krásná malá knížečka. Přesto se nikde moc nedozvíte, že se jedná o krátké deníkové zápisky, což někomu nemusí vyhovovat.

2 13. února

S panikou se potýkám docela čerstvě (měla jsem je i dřív, ale nevěděla jsem o tom) a tahle kniha mi strašně pomohla. Ukázala mi, že v tom nejsem sama a že opravdu ty situace, ve kterých paniky mám, jsou paniky. Necítím už se tak "hloupě", protože čím častěji se mi to stává, tím si řikám, že přehánim, nebo že si ostatní budou myslet, že jsem hypochondr nebo něco. Paniky má víc lidí, než si myslíme a je škoda, že se o tom moc nemluví.

1 02. února

Panické ataky, úzkostné stavy. Myslela jsem, že je znám. Ale tato kniha mi ukázala, že moje prožívání pro ostatní naprosto běžných věcí a situací, je jen slabým odvarem. Neuvážená panika je neskutečně stresující a neumím si představit, co se v těle „opravdového“ panikáře odehrává.
Kniha otevírá oči i těm, kteří se s takovým člověkem setkají. Měli by vědět, že nejde o blázna, ale nabídnout mu pomocnou ruku formou uklidnění.