MartyMcFly komentáře u knih

Teoreticky už není žádný důvod, proč tuto knihu číst, protože všech 9 povídek bylo vydáno v "Koniáš: Muž na stezce", navíc v lepším, chronologickém pořadí. Příběhy jsou fajn, ale kniha je překonaná. I ten obrázek je hezčí u druhé. Pro sběratele only.

18.08.2011

Nejen že nemusím fotbal, já ani nemusím druhé zparodované téma v UU - čarukrásný (ironie) svět módy. Rozvržení děje na několik postav z jejichž pohledu se příběh odvíjí tyto nevýhoda však vynahrazují.

Děj se odvíjí svižně a je tam mnoho zvratů, které jsem nečekal. Trochu se dozvíme o Lady Margolletě, hlídka je tu naopak ta "zlá". Vetinari se opije a Výsměšek potká rivala. Dua Gustýna vs Julie a Sráž(č) vs Haštal fungují skvěle.

Takže i když téma není mé oblíbené (ani jsem nikdy nebyl na fotbale, natož na módním molu), čte se fajn. Bacha na sherri.

1 06.07.2011

Nebylo to zas tak špatné. Jako obvykle lživé komentáře na obálce (jedna z nejlepších fantasy sérií - ani náhodou), ale i tak to mělo něco do sebe. Zaujala mě jedna originální věc - hrdina je kluk z vesnice (ze zhruba raného středověku) a když přemýšlí (většinu času), je to psáno spisovně. Když však mluví (zřídkakdy), mluví dosti nespisovně. Pěkně to navozuje atmosféru a přináší zajímavé zpestření.

Děj je zajímavý, ale proveden poněkud nešikovně. Co však knihu sráží nejvíce je překlad. Nebo spíš korekce - spolu s mojí přítelkyní máme vlastnost, že si všimneme skoro každé chyby (překlep většinou, nebo chybějící písmeno). Ovšem tato kniha trhá rekord.

Napočítal jsem více jak 70 chyb na 270 stran malého (mezi A5 a A6) formátu. Každé zhruba 3 stránky textu chyba (nepočítaje prázdná místa a začátek-konec)

1 25.04.2011

Samozřejmě vás může napadnout proč já, kdo je vždy opatrný na to dávat 5 hvězd, dávám toto hodnocení. Není to jen dětství a nostalgie. Je to i síla jednoduchosti tohoto příběhu.

Upřímně řečeno, když se někdo pokouší o jednoduchost, většinou to dopadne jako prostoduchá blbost. Ne tak Pejsek a Kočička.

7 29.03.2011

Části v US of A byly docela průměrné, zato úplně první část knihy (autorův zážitek z nakladatelství) se vlekl a byl k uzoufání (já se vlastně uzoufal) nudný. Pak děj nabral na síle zážitky z tábora a psychologickým dopadem na zůčastněné (někteří, ehm ehm Nathane, nemuseli ty hrůzy ani zažít, někdo byl magor už od začátku).

Klasika, známá a čtená, ale má své chyby. Ale i sílu, tu tedy rozhodně. Chyby ? To už je sporné.

3 25.03.2011

Military sci-fi, pro mě velice zajímavé téma. Ale jak to často dopadne i ve Warhammeru 40.000, pořád jde o válečnou literaturu a na ní až naroubován háv sci-fi, pořád jde o pocity hlavního hrdiny, umírání etc etc.

Sice zajímavé téma, ale nic moc zpracované. Stejné věci v Honor Harringtonové mě bavili, výše zmíněný W40k též (a to dokonce i kniha kde je hrdina Shira Calpurnia). Boje zajímavé, skryté "twists" (něco jako chytáky, taháky, nečekané zvraty dohromady) také, ale nemělo to sílu. Hrdina mi navíc nebyl moc sympatický, někdy se choval jako superman, někdy jako posera, ale na opačných místech, než bych to čekal a měl rád.

Nějak jsem se s ním nedokázal ztotožnit. Ale i tak to ušlo.

22.03.2011

(dějově zasazené mezi 2. a 3. knihu ságy o Heeche, vydáno však jako poslední - Audee je mimo, ten se může odehrávat kdykoliv)

Několik krátkých úvah, některé připomínající vědecké statě (o evoluci) + prvek Heeche. Krom nich (1/3 knihy) jde o příběh chudáka Audeeho. Člověk ho nemůže než litovat, nedaří se a nedaří. Sice je "jeho" příběh časově tak nějak před první knihu (Gateway), tak ostatní informace z Cesty jsou později a tak se nenechte spoilerovat.

Zvláštní kniha, kolekce čehosi, podivně slepená dohromady, držící jen tak tak. Ale jde to přečíst, užít, zapomenout. A nebo vzpomínat - Audee se brzo připomene ve trojce.

1 22.03.2011

Nebudu mít tak dobrý komentář jako Mayanea, což je hlavně zapříčeněno tím, že nechci. Jak bych taky mohl mít lepší humor, než to, co zde předvedl Langford ? Ne, nejenom že je to vtipnější než Terry Pratchett (tuhle knihu jsem našel, když jsem hledal Zeměplochu podle jména autora - a našel ho jako autora předmluvy), i když to je hlavně proto, že je zde jakoby veškerý humor Zeměploch koncentrovaný do pouhopouhých 200 stran.

Musel jsem číst velice pomalu, opatrně si užívat vtipy, narážky, pop-kulturní reference a těžko říct, co bylo nejlepší, ale jako celek to působí jako jedna velká jízda. Desítky vtipů na každou stránku, taková dobrá forma přehrávání a křečovitého humoru. Tím spíš pomáhá k popsání šílené byrokratické záležitosti / ích.

Velice podobné humoru v Červeném trpaslíku (nebo ještě lépe - knize Neschopnost).

2 03.03.2011

(pan) Svěrák to s jazykem a humorem umí. Dokázal to mimo jiné v Divadle J. C. Problém však nastává, kdyby se tento styl humoru přenesl i na děti. Známe přeci jeho pořad "Diktát", přísný pohled a jeho kvality jako člověka jsem dokázal ocenit až v pozdějším věku.

Naštěstí dobře, sice je to kniha jednoduchá, ale má smysl, dokáži jí ocenit i teď a stále si z ní mnoho pasáží pamatuji. Třeba tu o peřině a polštáři.

5 17.02.2011

Vskutku, to samé co říká název. Moc si básničky nepamatuji, ale to málo co vím mi říká, že to nebylo špatné. Moc. Jsou asi hloupoučké a jednoduché (pro nejmenší), ale dokáží zpříjemnit dětský život. Nebo už ne ?

16.02.2011

Bez mučení se přiznávám, že je to první kniha, co jsem kdy četl (kromě pár komiksů, které jsem si ale jen prohlížel - nerozlučná dvojka mého mládí Čtyrlístek a Kačer Donald). Jakožto i většina z nás (minimálně vrstevníků). A bylo to čtení příjemné, nebál bych se i použít slovo krásné.

Protože začátek je jen jeden a na tuto se krásně vzpomíná.

2 16.02.2011

Nebylo to úplně špatné. Nene, už tady se daly vidět zárodky jeho stylu, ale byla to "jen" kniha v cizím (zajímavém, ale ne moc rozpracovaném) prostředí, která byla tak nějak pustá. To je její největší problém. V Zeměploše má Pratchett prostor pro vyvíjení postav, kultury, filozofie a vtipů. Tady ? Jen průměr.

1 16.02.2011

Tak musím říct, že po přečtení prvních stran jsem pro zajímavost šel na legii.info (kde jsou komentáře), abych se ujistil, že ten blbej nejsem já. Nejsem, nebo aspoň ne v tomto. Děj knihy je totiž ve dvou časových rovinách, před a po jisté události.

Ta rovina "po" je u robopsychiatra, který je sám fakt "Cvok". A to doslova. Jenže hrozilo, že z těchto částí zmagořím i já. Co je ale divné je, že jsem je nakonec začal mít rád. Ale až nakonec, ne ze začátku.

Nosná síla stejně byla v prozkoumávání Gatewaye a zajímavých cestách do okolních soustav (okolí může být pár tisíc světelných let a nebo Alpha Centauri, vzdálené 6 SV L). Je zkrátka něco magického na průzkumu cizích soustav v podmínkách, které autor nastavil (blbé hoši, je to blbé), zvlášť tím stylem jak autor píše.

A ta všeobecná nihilističnost, vše je marné, je moc lidí a umřeme. Tedy oni umřou. Většina obyvatel je přeci .......

A tak konec, to byla krása. Nebeská. Hvězdná. Šokující a také silná. Jak tam bylo někde zmíněno, při pohledu na tyto obrovské vesmírné síly člověk ani nemá strach. Je to moc velké na to, aby to strach pochopil.

2 13.02.2011

Jedna z prvních knih, kdy jsem měl možnost číst příběhovou analýzu (ale není ten příběh jen potah kostry - nosné myšlenky o špatném systému?) z špinavých praktik, nemorálních korporací a nelidskosti lidí obecně. Nebylo to špatné, i když samozřejmě jsou lepší knihy. Těžko říct, už je to dávno, snad 12 let.

09.02.2011

No jasně, kdo by neznal Neználka, Neznajku (či Nevedka). Nelíbila se mi tak moc jako růžová (Na Měsíci, která se mi hodnotou líbila více - odstrašující případ, ale i dobře podaný systém), ale příhody byly zajímavé.

Kulkin a Bulkin, to jsou šéfové. Tedy a & a.

09.02.2011

Jedna z prvních fantasy v mém životě, přišla už někdy na druhém stupni. To znamená, že měla velkou šanci zažrat se mi pod kůži, i kdyby to byla průměrná kniha. Ale Legenda není, naopak - je naprosto vyjímečná (proč někteří lidé říkají vynímečná?).

Kniha je zajímavá v tom, jak drsně (meče) je psaná. A depresivně (situace). A dezolátně (Druss). A též divoce (Nadirové). Také dalece převyšující (počty nepřátel proti "našim") a divně (jakoby magie, ale pozor - jen jakoby). Užije si ten, kdo má rád podobné nepříznivé podmínky, souboje, velké bitvy (sakra velká) a strategii (logistika, rozmístění a tak).

Fantasy kvalitního typu.

2 09.02.2011

Jaká nádhera, že mám po otci Rychlé Šípy v nádherné svazkové verzi (ne časopisy, ale obrovskou knihu), kterou jsem ovšem někdy ke konci tisíciletí poničil (obálku) [HLUBOKÝ NÁDECH]....... mrkvovou pomázánkou. [HLUBOKÝ VÝDECH]. No mládí je mládí, naštěstí se tomu moc nestalo.

Tyto komiksy jsou klasika. Nejen nostalgie a vzpomínky (ovšem ty také), ale hlavně je to archetyp. Je to takový vzor, ke kterému se můžete stále vracet a Foglarovi se podařilo zachytit dokonalý morální vzor (Dušín) spolu s ostatními členy party (lidštější charaktery - snaha být čestný a dobrý, která občas nevyjde, což je přibližuje k nám, lidem). Každý z nich má určitou povahu a je jasně definovatelný, zapamatovatelný.

Skákal do vody a dělal, že se topí. Několikrát mu zkusili okolostojící pomoci, vždy se ukázalo, že to byl jen vtip. Potom se začal topit - ano, je to klišé, ale je to prapůvodce tohoto klišé, Foglar to zformoval - a nikdo mu nepomohl, protože si mysleli, že je to zase další vtip. A utopil se.

---A tak dále, těchto \"cautionary tales\" (něco jako morální poučení) je tady plná kniha + dobrodružství, objevování krásných pražských ulic (bylo by báječné v té době žít). Dokonce jsem i jednou zkoušel po domě hrát tu hru s papírky (poloúspěšně).

A jak krásně je to kreslené. Čermákovo už jsem tolik rád neměl, ale scénář, příběhy, ty zůstaly dobré stále.

Klasika, která zestárla tak moc, že je ještě lepší.

8 09.02.2011

Ono to asi bude stylem hodně podobné Honzíkově cestě, ale tu z hloubky duše nesnáším, avšak Káně je něco jiného. I když jsem ve druhé třídě dostal jako trest za zlobení přepsat po škole celou první kapitolu (peklo), tak jsem se nedal a Káně si zamiloval.

V té knize je vše, co může dítě (nebo aspoň před patnácti rokama mohlo) chtít. Možná je to pro dnešní děti až moc naivní a dobře vím, že tenkrát byla obecná naivita větší než nyní (nebo jsme měli více ideálů ?), ale stále je to zatraceně dobrá kniha. Vývojový (evoluční) stupeň slabikáře (dokonce i kresby jsou stejné).

(problém H. cesty vysvětlím na zeptání)

A tak mi zůstalo, že nemám v oblibě vesnice (a hlavně cesty na vesnice) a naopak mám rád letiště, letadla a letce. Lehce. Možná i Ledce. A suchý led.

1 09.02.2011

Vskutku, to byla taková nuda (ze začátku). A tím spíš, že jsem to četl o letních prázdninách, kdy stejně jako v knize teplota stoupala a atmosféra horka byla drtící.

Ale zhruba od půlky se něco zlomilo a člověk začínal dostávat typický dickovský pocit "že něco je špatně, že ty kolečka trochu skřípou, jako by v nich byl písek". To je pro jeho tvorbu typické (a je tím hlavním tahákem).

Jak dokáže udělat z paranoi krásnou věc, dokonce i prospěšnou. To může vymyslet jen schizofrení, amfetaminem povzbuzená mysl P. K.

3 09.02.2011

Když se mi tato kniha poprvé dostala do rukou (díky M.), tak jsem byl nadšen. Abych pravdu řekl, Queeni i samotný Freddie se mi líbí (jako chlap, ale hlavně jako zpěvák - hlasem, ovšem i jako osobnost - kdo dokázal věci, co on, že ?).

Tenhle komiks je ale lidský. Žádné divoké večírky, žádné davy fanoušků na stadionech. Jen lidský příběh Queen-fanatika, kterému Q+F nepřímo pomáhají po celý jeho život. I v současnosti (přeci jen, napsal knihu a ta ho do jisté míry proslavila).

Přál jsem si, dokonce doufal, že by to mohlo být jinak. Alternativní vesmír, kde by Freddie nezemřel. Ale asi to tak musí být, bohužel.

A tak je tato obrázková kniha dojemným příběhem, který chytne. Hluboko. Krutě, ale na konci milosrdně propustí s pocitem, že něco velkého právě proběhlo kolem. Velká osobnost.

Freddie Mercury a jeho odkaz.

3 09.02.2011